Aliii komentáře u knih

Jedním slovem NEUVĚŘITELNÉ!
Neuvěřitelné:
- že knihu Orwell napsal ještě v době druhé světové války a dokázal tak skvěle vystihnout totalitní společnost
- že tak přesně věděl, že s přístupem k moci se z obyčejných prasat stávají pořádné svině
- že jsem se s knihou tak dlouho míjela a teď tu po dočtení sedím s otevřenou pusou a těžkým srdcem

Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.

Laskavý humor, nadhled, vtipné komentáře každodenního života a mě velmi blízké názory a postoje kultivovaného Marka Ebena nemohly zklamat. Hledáte-li pohlazení po duši a chcete mít při čtení úsměv na tváři, určitě si povídky přečtěte.

Hned, jak se ke mě kniha dostala (po rezervaci v knihovně), šly všechny ostatní stranou.
Popisovat děj pár slovy snad ani nejde, ale fakt, že jsem byla ochotná tahat s sebou tuhle bichli, abych mohla čtením vyplnit každou volnou chvilku, mluví za vše :-)

Výborně sestavené rozhovory s velkou osobností české kriminalistiky. J.Mareš je srdcař a i když s některými jeho názory nesouhlasím, nijak to nezmenšuje můj obdiv k němu a k tomu, co dokázal.
Knihu jsem jen nerada odkládala, což u rozhovorů není příliš obvyklé.
Jen mi moc nesedí ty fotky na obálkach knih z posledních let, kde mají pánové založené ruce - působí to odtažitě, někdy až nadřazeně...

Krásná, poetická kniha, vhodná zejména pro zklidnění po uspěchaném dni. Autor byl nepochybně mistr slova a dokázal i obyčejným věcem a příběhům dodat tu správnou jiskru a čtenáři zprostředkovat krásu přírody, zážitky, i emoce. Bylo to počtení pro všechny smysly a dokázala jsem se přenést do Provence a vidět ji a zažívat tak, jak ji autor zachytil.

Zvláštní, zajímavý a hodně emotivní příběh, vlastně mnoho příběhů. Autor má velmi osobitý styl a kniha je plná myšlenek a otázek k zamyšlení.

Nelituji ani jedné minuty času věnované čtení, byla to jízda! Vlastně ne jízda, ale let.
Knížka je nabitá informacemi, příběhy ze života, nadšením, humorem i méně veselými situacemi. Jsem ráda, že jsem si ji koupila a ještě raději se k ní zase někdy vrátím.

Před lety v rámci povinné četby mě Malý princ moc nezaujal. Teď, v pokročilé dospělosti, jsem ocenila filozofické myšlenky i možnost vnímat okolní svět opět očima dítěte. Část knížky jsem předčítala i čtyřletému synovi a líbila se i jemu.

Pro téma čtenářské výzvy Kniha s ilustracemi byl Karel Čapek jasnou volbou. Čtení jeho zážitků ze zahraničí je vždycky pohlazením po duši, seznámení se se zemí i s národem a přesto je z textu vždycky cítit jeho láska k vlastní zemi a původu.
Moc se mi líbí i jeho ilustrace, ve kterých dokáže zachytit všechno podstatné v pár tazích perem. Opět smekám a děkuji za každé písmenko.

Říkala jsem si, že tahle kniha bude výzva. Květiny mám sice ráda, ale zahradničení mě vůbec neláká, spíš naopak. Karel Čapek ale nikdy nezklame. Hned úvodní popis boje zahradníka s hadicí mě rozesmál a příjemně naladil na další čtení.

Mrazivé a napínavé čtení. Baví mě, když je kniha rozdělená do kapitol a v každé z nich se střídá děj z pohledu jiných osob - zvyšuje to napětí. Nakonec do sebe všechny dílky skládačky zapadnou - a v této knize zapadly velmi zdařile.

(SPOILER) Pro tuhle sérii mám slabost :-)
Téma z prostředí sekty bylo těžké a zároveň velmi zajímavé, vykreslení celého procesu od náboru přes vymytí mozku a udržování členů v poslušnosti (ať už dobrovolné nebo vynucované) budiž varováním pro ty, kdo by se mohli nechat zlákat charismatem "vůdců" nebo tlakem skupiny.
Trochu mě rušily občasné překlepy, ale v rámci tolika stránek šlo jen mizivé procento.

(SPOILER) Tak to byla výzva s velkým V. Nešlo ani tak o délku knihy (několika set stránkové knihy mě nijak neodrazují), šlo spíš o zpracování a příběh.
Všeuměl a všudybyl Taita toho stíhal a zvládal tolik, že by mu mohl Chuck Norris závidět a ač pouhý otrok, mohl se všude volně pohybovat, zadávat práce řemeslníkům a všechno, ale opravdu všechno osobně kontrolovat.
Vadily mi také zbytečně brutální popisy některých scén - jako by se v nich autor přímo vyžíval.
Škoda, autor nepochybně vyprávět umí a prostředí starého Egypta mám ráda, ale do čtení dalších dílů vůbec nemám chuť.

Ze začátku jsem si musela trochu zvykat na Eleanořin pohled na svět. Po bližším seznámení už jsem s ní prožívala její pocity a přidávala k nim svou empatii tam, kde si Eleanor žádné city nechtěla dovolit. Vtipné poznámky i kritika dnešní společnosti (popis SpongeBoba bych sama lépe nenapsala :-D) alespoň trochu vyvažovaly dramatickou minulost a drásající přítomnost.

Analfabetka mě (po)bavila a říkám si, jak by se jí asi dařilo u nás v ČR :-D Absurdní humor autora JJ se mi zamlouvá a i když jsem se zrovna neválela smíchy po zemi, při čtení jsem se pořád usmívala a těšila se na další kapitolu.

Vzhledem k počtu stránek jsem měla strach, jestli stihnu knihu přečíst než ji budu muset vrátit, nakonec jsem to stihla ještě s velkou rezervou :-)
Příběh je čtivý, zápletka i zpracování se mi líbily a chápu, že na to množství postav bylo potřeba těch stránek více.
Varování před zneužíváním anonymity (a s ní spojenou agresivitou) na internetu i sociálních sítích je více než aktuální.

Ještě že existuje Čtenářská výzva a můžu se v rámci hledání knížek dostat k takovým perlám, jako je tahle. King je skvelý vypravěč a dokáže mě ke čtení připoutat i u příběhů, u kterých bych to vůbec nepředpokládala.
Jeho fantazie je dar i prokletí - přesně tak, jak to popisuje v Těle.

(SPOILER) Čtení této knihy jsem dlouho oddalovala, hlavně kvůli tématu holocaustu. Nechápu a nikdy nepochopím, kde se může v lidech brát tolik zla a nevraživosti. Autorka toto téma zpracovala nesmírně citlivě a několika slovy dokázala (alespoň u mě) vyvolat naprosto živé představy hrůzných osudů lidí za 2. světové války.
Přesto nehodnotím plným počtem hvězdiček, osudy hlavních i vedlejších postav mi přišly až příliš propletené a v případě Hany i neúměrně tragické. Jako by nestačilo, že prožila tolik utrpení v Terezíně a Osvětimi, autorka jí "naložila" ještě víc...

Jak to ten autor dělá? Jak dokáže, že člověk může s postavami prožívat jejich životy, cítit s nimi bolest, radost, smutek, bláznivé potřeštění, úzkost, hravost, strach a já nevím, co ještě? Backmanovy knihy jsou pro mě něco jako tornádo - po přečtení zůstane máloco na svém místě a v hlavě to šumí jako v úlu. A právě proto je tak výborným autorem a těším se, až si zase přečtu další knihu.