Betonová zahrada

....Pak jsem si ale sám sebe představil jako někoho, komu právě zemřela matka, a najednou jsem se uvolnil a začaly mi téct slzy....

To byla tak divná a znepokojující knížka, že vlastně nevím, jestli jí za to hodnotit pozitivně, nebo negativně, protože svůj účel určitě splnila. Četla se velmi rychle a příběh byl, asi nejkulantněji řečeno..zajímavý. Definitivně nemusim číst znova a do žádnýho mýho žebříčku určitě nepoputuje, minimálně jsem si ozvláštnila čtení něčím velmi nezvyklým.

Zajímavá a (určitě i) kontroverzní kniha s perfektně budovanou atmosférou. Takový psychologický experiment.

(SPOILER) Tahle kniha na mě působila asi jinak, než-li na většinu. Příběh je jakoby z jiného světa, přitom velmi všední i zvláštní zároveň. U téhle knihy je tak zvláštní určit, zda mě vlastně vůbec bavila nebo nudila. Lze říci, že jakmile jsem přečetl určitý kousek, nebyl bych s to s nadsázkou říci, co bylo obsahem daného úseku, ale přitom jsem jej hluboce vnímal.

Viděl jsem v mysli ten zvláštní dům stojící uprostřed mizejícího téměř ničeho s šedými panelovými domy v dálce. Vcházel jsem do jeho útrob a navštěvoval pokoje, nakouknul do špinavé kuchyně, stál u postele skomírající matky a také byl účasten pohřbení tajemství ve sklepě, nebo vyšel občas na zahradu či za zeď k torzům domků (a jednou vydal do kulečníkové herny).
Přestože jsme to vše vnímali očima staršího chlapce, i ostatní postavy vyprávěli každý svůj velký maličký příběh.
Bylo by možná lehké všechny posuzovat jako pošahané, zvláště nejmladšího Toma (zvláště ke konci), či Julii jako poběhlici a Sue jako asociála. Přesto jsem neměl vůbec nutkání takové soudy vynášet a spíše jsem měl pochopení.

Vlastně mi ani nepřišly divné hrátky tří sourozenců na německé doktory někdy z počátku. Ono to vůbec asi bylo každému zřejmé, to mírné sexuální pnutí či zalíbení k Julii, jež se táhlo pozadím. (Tenhle nedefinovaný incestní vztah možná byl patrný mezi nejstaršími sourozenci, však mám podezření i na jeho lehkou variantu u minimálně dalšího z mladších dětí.)
To, že na konci knihy dojde k pohlavnímu styku, vlastně bylo téměř očekávatelné, ale více než o sex, šlo o ten způsob, blízkost a poznávání. Konec byl vlastně ve svém nitru velmi paradoxní: ta krátká chvíle před rozdělením byla zřejmě ta nejvíce, kdy si byli sourozenci nejblíže.

"Nudná" kniha v tom lepším slova smyslu. Skvělá pro chvíle odpočinku, kdy nejlépe vypustit starosti všedních dnů, a nechat se unášet její zvláštností. To že nebudete po jejím přečtení vědět, o čem byla, je ten nejlepší způsob, jak poznat, že vás dokázala vtáhnout.

Jednou jsem měla se svojí maminkou rozhovor na téma „Jakou knihu bychom si vzaly na opuštěný ostrov?“. Ona odpověděla Lolitu, já jsem zvolila Betonovou zahradu. Myslím, že to o nás hodně vypovídá.
Spoustě lidí připadá tahle kniha morálně závadná a odporná. Mně přišla naprosto skvělá. Dusno, které prostupuje nejen horkým letním počasím, v němž se děj odehrává, ale i celou atmosférou mezi postavami, je nepřekonatelné. Je to jedna z mála knih, ke kterým se dokážu vracet opakovaně.

V době svého vzniku zřejmě způsobila knížka šok.
Když se dnes koukám kolem sebe, zas tolik mne nepřekvapila, navíc od počátku bylo cítit, kam bude děj směřovat.
Napsaná je opravdu skvělým jazykem, který upoutá a nedovolí přestat číst.

81%

Dobré to bylo. Knížka ve mně zanechala silný dojem. Těžko na ni zapomenu. V době, kdy byla vydána musela být šokující. Další hodnocení psát nebudu, protože to napsali už čtenáři s pětihvězdičkovými komentáři přede mnou.
Doporučuji!

15.01.2026

Tentokrát jsem toto kontroverzní dílo poslouchala jako audioknihu v podání Vasila Fridricha a zpracování se mi moc líbilo. Dovedu pochopit, že tato kniha dosud vyvolává různorodé emoce a lidem se buď líbí, nebo jsou z ní dokonce zhnuseni. Co to teprve muselo být za šok v roce 1978! Autor ve svém psychologickém příběhu obnažuje společenská tabu jako je incestní sex a násilí, díky čemuž se může někomu zdát příběh dosti perverzní. McEwan dokáže v tak krátké novele rozehrát kuriózní hru, která je na hraně etiky a morálky, jež ve své době vyvolávala ve společnosti velmi žhavou diskusi.

Krátký děj, ve kterém najdete všechny negativní pocity, myšlenky a povahy. Silný dojem, určitě doporučuji přečíst.

Z maturitního seznamu naší dcery. Chtěla jsem vědět, co jim dávají jako duševní potravu, a tak mi to patří! Ač má autor zřejmě oblibu u čtenářů a nepopírám, že je to dobře napsané (uvažovala jsem o jedné hvězdě), tato kniha má velkou slabinu. Téměř na začátku se dá odhadnout, kam směřuje a proč byla napsána - k incestu. Uvádí se tu na trh (a odtabuizovává) další sexuální téma. Jako Pacientka doktora Hegla přináší téma svobodné matky a všeho s tím spojené, 1Q84 volný sex na různé způsoby, Nabarvené ptáče zvrhlý sex všeho na různé způsoby, no a tak dál, určitě něco dalšího znáte a proti gustu žádný dišputát. Jen jsem si říkala, kam případného maturanta směřují k tomuto ještě další díla - Dekameron (pokud ho dokáže dočíst), Svět podle Garpa, Parfém, jakýkoliv Kundera nebo třeba Henry Miler. Nehodnotím literární kvalitu, ale to, jak nás knihy ovlivňují, což je podstatné. V různém věku, s různými zkušenostmi, způsobem uvažování... No, rozhodně bych ji do maturitní četby nezařadila.

(SPOILER) K téhle knize a autorovi jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. V nočním filmovém klubu na ČT 2 jsem viděla filmovou verzi a rozhodla jsem se si přečíst i knižní předlohu a jsem ráda, že jsem tak učinila. Styl McEwana je mi hrozně blízký a líbí se mi, jak se věnuje zpracovávání kontroverzních a tabuizovaných témat, jako je v tomto případě incest.

Kniha vo mne vyvolala veľa pocitov. Žiaľ, všetky boli negatívne. Šok, zhnusenie, odpor, smútok.
Nedala mi nič pozitívne. Možno to bolo jej cieľom.

16.09.2025

[Četba mujRozhlas]
Stejně jako ZuzanaK jsem četla porvé Betonovou v roce 2005, když vyšla v LN a nebyla jsem ohromená. Jen zhnusená.
Nemyslím, že jsem extrémně otupěla za dvacet let.
Naopak. Témata z příběhu potkávám kolem sebe nejen v médiích, ale i v sociální oblasti.
A právě odtud si dokážu se špetkou fantazie výborně představit, že by se příběh kdekoli ve "vyspělé" Evropě odehrál. V Anglii naprosto v pohodě. Snad jen Barnevernet by dokázal rodinu "vyšťourat"? Ale ten vznikl později než kniha a nepyšní se skvělou pověstí...

Stejně jako v Moncele, i ve mně příběh vyvolal celý koktejl negativních, tíživých a smutných emocí, ale i vztek a zejména soucit s dětmi, které vyrůstají v sociálně problematických rodinách jejichž chyby, nedostatek lásky a rodičovských dovedností se bohužel přenášejí z generace na generaci ...

Daniel Krejčík svou emotivitou příběh ještě prohloubil do temných tónů beznaděje. A ano, ženské postavy z jeho úst vůbec nejsou dobré.

14.09.2025

(SPOILER) Shodou okolností jsem se ve stejné době setkala se dvěma díly autora. Kromě Betonové zahrady, kterou jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo ve skvělém podání Dana Krejčíka, jsem četla novelu Na Chesilské pláži.
O Betonové zahradě jsem měla obecné povědomí, věděla jsem zhruba o jaké téma se jedná, přesto mě to docela dostalo. Nevím, jestli budu schopná popsat pocity, které ve mě vyvolala. Málokdy to dělám, ale tady bych oddělila samotný příběh od jeho literárního zpracování. Ten příběh je drsný sám o sobě, takových dětí bych se možná i bála a je pro mě pořád otázkou, jestli se v nějaké době a zemi mohl odehrát (mám na mysli zejména jejich chování vůči matce). Způsob a literární prostředky, které autor použil, ten příběh ještě více "zdrsnil". Jak jsem uvedla výše, poslouchala jsem v adiu, mám i knihu, ale určitě ji už nikdy číst nebudu. Píšu tento komentář s dost velkým časovým odstupem, ale pořád to ve mně vyvolává negativní emoce...

10.09.2025

Kdysi dávno (asi tak před dvaceti lety) jsem knihu četla a byla jsem ohromená. Stylem, tématem, ponurostí. Nemohla jsem ponurost příběhu a ne zcela příjemné pocity z knihy dlouho dostat z hlavy.
Tentokrát jsem slyšela na ČRo. Za tu dobu člověk otupí, tedy jakési "pohoršení" ani údiv se nedostavily, tíživý pocit se však objevil znovu, neřekla bych, že ubral na intenzitě, skoro naopak.
Je to kniha, kterou byste si měli přečíst? Určitě ano, pro všechny emoce a styl. Obejdete se bez čtení této knihy? Rozhodně si tím ušetříte pár nepříjemných myšlenek.

Přednes D. Krejčíka bych neadorovala, nebo přesněji, pokud promlouval ústy hlavního hrdiny nebo popisoval děj, bylo to opravdu skvělé, ale jakmile došlo na ženské postavy, bylo to dost protivné (ale tento problém mám u spousty dalších mužských protagonistů. Proč ty fistule?).

Nevyhledávala bych toto téma, nebýt ČRo a doporučení kamarádky. Připravovala jsem se tedy psychicky na incest a nějakou dospěláckou atmosféru (rozdělení rolí, něco jako Zimbardův experiment, šikanu, ...) v prostředí domu s dětmi různého věku. Nakonec jsem poslouchala mrazivý, chladnokrevný příběh, do kterého jsem se snažila vnést kousek porozumění pro neuvěřitelné smýšlení a jednání aktérů. Snad si i tu zvrácenost samy děti uvědomovaly, autor ve vypjatých situacích použil odlehčeného tónu, černý humor, nakonec i lidsky jednající osobu. K příběhu se už nevrátím, ale budu si ho dlouho pamatovat možná i proto, jakým způsobem byl skvěle načtený D. Krejčíkem. Působilo to ve zvláštní kombinaci tak nevinně a přitom nemůžete uvěřit svým uším.

Skvěle načteno D. Krejčíkem pro ČRo, to určitě přidá na dojmu. Mně kniha rychle vtáhla, nepřišla mi tak moc nechutná a zvrácená, jak uvádí některé recenze, je to temné, znepokojivé, tísnivé, ale ne nepochopitelné, každá postava má své motivace, není to neuvěřitelné. Kniha mi v audio formě připadala velmi sugestivní a jsem ráda, že jsem se rozhodla pro její poslech. Je v ní celá škála pocitů od dobrých až po ty nejhorší a dokáže zanechat intenzivní dozvuk.

Nemohu tuto knihu hodnotit na počet hvězdiček...
V dnešní divné době mě nemůže překvapit snad už nic.
Kniha byla vydána už v roce 1978, ale takový příběh je vlastně stále aktuální.
Okolo sebe sleduji lidi bez identity pohlaví, porod nezletilé...
Tak proč si nepřečíst tuto knihu...

(SPOILER) Audioknihu Betonová zahrada jsem poslouchala v podání Českého rozhlasu a musím říct, že to byl opravdu silný, ale zároveň velmi drsný zážitek. McEwan tu rozehrává příběh čtyř dětí, kterým postupně zemřou oba rodiče. Ze strachu z rozdělení a odebrání do ústavní péče pohřbí matku ve sklepě – a od té chvíle se jejich svět začíná drolit do temnoty, plné bizarních a zneklidňujících momentů, včetně témat incestu a podivného sexuálního napětí.

Upřímně jsem si často kladla otázku, proč má někdo potřebu psát něco takto šíleného. Působí to až nechutně, těžko stravitelně. Na druhou stranu ale nelze popřít, že kniha vtáhne, nepustí a intenzivně pracuje s emocemi. Člověka nutí reagovat – ať už odporem, zděšením, nebo úžasem nad tím, jak daleko dokáže autor zajít při zobrazování lidských vztahů v extrémní situaci.

Jestli mě kniha něco naučila, tím si nejsem jistá. Ale je pravda, že silně rezonuje a ukazuje, že i ty nejhorší scénáře mají v sobě kus reality – protože podobné věci se ve světě skutečně mohou stát. A pokud cílem bylo otřást čtenářem a nenechat ho lhostejným, pak Betonová zahrada svůj účel splnila.