Betonová zahrada

kniha od:

Betonová zahrada obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest? Vydavatel: Euromedia Group - Praha...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31277/betonova-zahrada-1ZR-31277.jpg 41574
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Orig. název

The Cement Garden, 1978

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (263)

Kniha Betonová zahrada

Přidat komentář
jejda.majda
06. března

Minulý rok vyšlo v Odeonu nové vydání Betonové zahrady a Ježíšek mi ji koupil do knihovny.

I když jsem knížku četla asi před 10 lety, dala jsem si ji teď znovu. Pamatuji se, že mě bavilo, jak byla kniha jiná, bezprostřední, syrová, morbidní, ale zároveň opravdová. A stejné pocity jsem měla při čtení i teď v roce 2021. Na jednu stranu se člověku nechce věřit tomu všemu, co se v knize děje, ale po chvilce přemýšlení dojdete k tomu, že vyústění knihy v něco možná zpočátku nepředstavitelného, je vlastně logické. Čtyři děti ponechané napospas samy sobě, kam až tohle může vést?

V některých chvílích jsem byla šokovaná tím, jak lehce a bezprostředně McEvan popisuje takové ty divné momenty, při kterých si člověk říká, že tohle už je přes čáru. Ale není. Příběh graduje přesně tak, jak má. Jakékoli jiné zakončení by bylo moc banální. Pro čtení téhle útlé knihy po celou dobu vnímáte, že se tam k něčemu schyluje a na konci pak zůstanete zírat s otevřenou pusou.

Ronnie666
03. února

Vynikající kniha!


SSTknihy
27. ledna

Kniha, která už dopředu mnohé šokuje svou morbidností a odpudivou obrazností. Ale bohužel právě díky tomu zaniká to podstatné, to, co je skryté pod povrchem. Protože stejně jako se podivný zápach plíživě šíří domem, šíří se příběhem neodbytný pocit, že v tom dusném letním lenivém odpoledni musí dojít k něčemu, co je sice nepatřičné, ale ve svém důsledku logickým vyústěním křehkosti a zmatenosti dospívající duše.

kalinkacz
11.11.2020

Já a Odeonky! Ian McEwan je autor, který mi doposud svou tvorbou hodně sedl... Jeho knihy pro mě mají vždy nějakou přidanou hodnotu... Betonovou zahradu mi někteří doporučovali a jiní mi psali, že ji ani nedočetli, že byla hodně naturalistická... Ano, měli pravdu, ale já už četla knihy, které mi nedělaly více dobře v případě tohoto příběhu, bylo aspoň trošku pochopitelné, proč se to všechno dělo... Já jsem z knihy mile překvapená a rozhodně ji mohu doporučit!

mosem
08.11.2020

Knížka, která je svou délkou tak na jeden večer. Téma je poměrně morbidní, ale ne zcela nepravděpodobné. Ostatně, v dnešní mediální době se občas podobné příběhy stávají reálně - kvůli penzi apod. Zoufalé situace vedou lidi k zoufalým krokům, a představa rozdělení dětí do dětských domovů nebo k adopci je situace, která by je mohla k něčemu podobnému vést. Jednotlivé postavy jsou vykresleny brilantně, se všemi jejich nenormálnostmi. Především Tom je postava, u které je otázkou kde je hranice mezi "zvláštností" a "nenormálností". Osobně se mi nelíbilo zakončení příběhu incestem, přišlo mně celkem zbytečné. Ději nic nepřinášelo, nic neozřejmovalo. Ale jestli bylo záměrem autora čtenáře šokovat, tak se mu to podařilo. Nicméně, i přes tuhle výhradu se příběh čte dobře, jazyk je srozumitelný a příběh graduje od prostého povídání až po náročnou psychologickou studii charakteru.

Loubooker
07.11.2020

Ze začátku mě to chytlo, pak jsem knihu na chvíli odložil, ale nedalo mi to, byl jsem zvědav jak to dopadne. Ale neslo jen o děj, ale i psaní, styl, autora... Zkratka zklamán jsem nebyl, autor zůstává stále mým oblíbeným a mnou zas objevovaným...

Teniskaha
31.10.2020

Divná kniha. Přestože téma bylo hodně zajímavého, tak mě kniha nudila. Znepokojující na této knize je, že čtenáři to na konci už zase tak divně nepřijde...

Osice
28.10.2020

Pátrala jsem (neúspěšně) po knize Beton od T. Bernharda a při tom jsem si vzpomněla na knihu Betonová zahrada od I. McEwana:-) Hned jsem se do ní začetla a ve čtení pokračovala i přes nepříjemnou bolest hlavy. A zjistila jsem, že se mi proměnil (zlo)zvyk, jenž provádím při čtení pasáží, které mne úplně vtáhnou do příběhu.

„Náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl. A neumřít ve chvíli, kdy došlo k obratu v mém fyzickém dospívání, jevila by se jeho smrt ve srovnání s tím, co následovalo, bezvýznamná. Týden potom, co umřel, jsem o něm mluvil se sestrama, a Sue opravdu brečela, když ho saniťáci zabalili do jasně červené plachty a odnášeli pryč. Byl to popudlivý sušinka, s prožloutlýma rukama a obličejem, který nenechal nikoho na pokoji. Jak to bylo s jeho smrtí, uvádím tady jen proto, abych vysvětlil, jak jsem se sestrama přišel k takovému množství cementu."

Čtyři sourozenci mi dělali společnost po dva dny. Prožívala jsem s nimi nepředstavitelné a pořád jsem si kladla otázku „Do jaké míry je poznamenala smrt rodičů?“. Betonová zahrada pro mne nebyla až tak šokující, ani vyloženě morbidní a ani plná odpudivé obraznosti, jak je avizováno na obálce. Je to přece už nějaká doba, co byla poprvé vydána (1978), tak myslím, že dnešního čtenáře zvyklého v literatuře (a nejen v ní) na kdeco, už tolik šokovat nebude. Byla pro mne však neodolatelně čtivá a přitažlivá. Autor působí na všechny smysly, daří se mu i ten nejobyčejnější detail přiblížit tak, že jsem měla pocit, že to zažívám na vlastní kůži. Co se týče popisu dospívání a s ním spojené sexuality, tak tady je I. McEwan vyloženě doma. Píše otevřeně, sice minimalisticky, přesto velmi eroticky. A nebojí se překročit hranici a nabourat společensky přijatelný pohled třeba na sourozenecký vztah. Mou pozornost nejvíc přitahovalo chování Toma, nejmenšího ze sourozenců. Celkově bylo zajímavé sledovat, jak se každý ze sourozenců vyrovnává po svém s faktem, že jsou najednou odkázaní sami na sebe. Matka, přestože přítomně nepřítomná a nepřítomně přítomná, je, jak se ukazuje tou nejdůležitější osobou v životě dítěte. A konec? S tím jsem naprosto spokojená. Ale klidně bych četla dál.

Mé první setkání s autorem. Napsal toho hodně, tak se určitě nejedná o setkání poslední:-) Betonovou zahradu určitě doporučuji, ale ne prudérním osobám:-)

1 ...