Betonová zahrada

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest? Vydavatel: Euromedia Group - Praha...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31277/betonova-zahrada-1ZR-31277.jpg 41434
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Orig. název

The Cement Garden, 1978

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (232)

Kniha Betonová zahrada

Přidat komentář
MilaSliacka
29. března

Tahle kniha mě nepřestává bavit. Psychologie/ vývoj postav jsou zde dle mého dotažené k dokonalosti. SPOILER ALERT - nečíst dál, pokud se knihu teprve chystáte číst.
Vypravěčem je čtrnáctiletý kluk, který, jak už to v tomto věku bývá, má svůj hlavní focus na sebe; je fascinován svým vzhledem, svými myšlenkami a v neposlední řadě také svými incestními choutkami vůči starší sestře. Ostatní motivy knihy (smrt obou rodičů a pohřbení matky ve sklepě, aby mohli sourozenci zůstat spolu) probíhají jaksi mimochodem a i když je vypravěč do detailu popisuje, zdá se, že je tolik neprožívá. Dalo by se říct, že tu máme psychologii Pána much přenesenou do rodinného kruhu. Nebo jsou všechny události tak hrůzné, že je ještě napůl dětský mozek není schopen pobrat, jako když v šoku po nehodě necítíme bolest a se zlomenou nohou dokážeme dojít na nejbližší pumpu? Bude se náš hrdina z událostí jednoho léta léčit do konce života na psychiatrii stejně jako jeho sourozenci? To ví snad jen sám autor.

InaPražáková
20. března

S McEwanem jsem začala Sobotou, která podle komentářů má patřit k jeho nejslabším knihám. Mně přišla dobrá. Zato slavná, houfně čtená Betonová zahrada je pro mě o třídu níž. Kontroverzní, nechutné, jistě. Ale psychologicky ne zrovna důvěryhodné a místy z těch jejich regresí cítím trčet freudovské poučky, které snad bylo třeba naplnit.
Ještě s rodiči to byla hodně podivná rodinka v zapomenuté krajině, takže třeba oproti Pánu much to nevypadá na všeobecnou výpověď o dětech ponechaných bez dozoru. Vypravěč Jack, pro mě jediná srozumitelně jednající postava, pokračuje v tom, co chtěl dělat už dřív a žije ve snu, který žil předtím napůl - konečně ho nikdo nevrací do očekávaných mezí chování. Julia zvlčí podivně a napůl, v něčem ano, v něčem ne, přičemž k jejímu věku, pragmatismu a údajné inteligenci nesedí, že by si nebyla vědoma následků. Sue, jediná normální od začátku do konce, se stejně klidně a smutně prochází uklizenou kuchyní, jako kuchyní přetékající odpadky a zřejmě to s ní nic nedělá.
Asi nemůžu po Betonové zahradě chtít logiku v chování postav - a to mi vadí. Takový obraz divné mládeže v divném domě se dá vymyslet, a tedy je otázka času, kdy bude zpodobněn, dobrá, ale jakkoliv je dobře zpracovaný, dál není nač navazovat.
A dodatek: Doslov k vydání z roku 2015 je příšerný a neuvěřitelný, v podstatě egocentrický výlev člověka, který taky něco napsal (což nezapomene uvést) a předvádí, jak umí být jakože drsně vtipný, aniž by to mělo s textem knihy něco společného - ostatně, nejsem si jistá, zda jeho znalost příběhu nekončí u filmu, vzhledem k tomu, že se odkazuje jen na něj a jedinou citovanou podrobnost popsal nepřesně.

ddkk
16. března

Před léty jsem viděla stejnojmenný film natočený podle McEwanovy novely. Otřásl mnou možná více, než předloha. Nikoli kvůli často zmiňovaným "zvrácenostem", kterých v knize zase tolik není. Nejotřesnější byla pro mne celá situace, do níž se sirotci dostali a s níž si neuměli a ani nemohli sami poradit. Bezvýchodnost, osamělost, bezmoc a přitom falešný pocit naprosté svobody...čtyři nezralé děti uprostřed ničeho, které se podvědomě snaží najít jeden u druhého pevný bod a chybějící city...
Kniha určitě stojí za přečtení a zamyšlení, doporučuji a dávám plný počet.

Ajaiwik
08. března

Přiznám se, že bez doslovu bych knihu vůbec nepochopila. Díky doslovu chápu, že jde o provokaci a že se autor snaží lidem předvést, jak úchylní vnitřně jsou... takže nějaká rebélie, asi chápu, jenom se mě přestane knihy týkat, když celý příběh vykonstruujeme do jedné velké absurdity. Už od začátku. Gradace byla někde na desáté stránce, pak plácání v ničem, a na posledních stránkách naprosto nepochopitelný zvrat. Asi neumím dost číst mezi řádky, nebo mi styl knihy prostě nesednul...

štigina
19. února

Nesmírně zajímavé a provokativní téma.

Disease
20.11.2019

V době vydání to asi fakt mohlo být šokující, dnes ne (i když podle některých komentářů...).

Ale zcela nepochybně se tu rýsuje McEwanův styl, který leckomu nesedne.

Psychologie dětí je zřejmě poplatná době, přišlo mi to jako by se jednalo o rodinku nějakých white trash, ale to by zjevně nevlastnili velký dům...

Každopádně i po druhém přečtení převládají pozitivní pocity, i když se zdaleka nejedná o top McEwanovy tvorby.

huhuhu
19.10.2019

Tohle nebylo pro mě. Přišlo mi to přitažené za vlasy, všechny postavy mi hrozně lezly na nervy... Nijak jsem s nimi nesoucítila a ten konec jsem jim vlastně přála...

laura
18.10.2019

Za mě plný počet... Ano, možná je to už překonané, ale stejně. Má to v sobě naléhavost, bolest, smutek. Z knihy čpí osamění a prázdnota, jako by člověk šel po poušti a nedohlédl na konec. Jako by před ním ležel jen písek, výheň a nekonečná, bolestivá pouť.

Hrdinové betonové zahrady kamsi směřují - jen neznají cíl. Neví, kdy dojdou na konec a neví ani, jestli tam dojít chtějí. Život je překvapil, zaskočil v nejméně vhodnou chvíli a oni s ním bojují tak, jak umí.

Když jsem tuhle knihu četla poprvé, šokovala mě a přiznávám, že mě svou tématikou i lákala. Bylo to zkrátka něco jiného, něco, o čem běžně nečtete. Po téměř patnácti letech v ní vidím víc než jen to. Vidím snahu prostě nějak přežít. Nejde přece o to, jakým způsobem toho dosáhneme - jde jen o to zůstat naživu. Jedno jak.

K zemi mě však tlačila marnost toho počínání. Protože čtenáři je od počátku jasné, že tohle zkrátka dobře dopadnout nemůže...

1 ...

Doporučujeme

Stříbrná relikvie
Stříbrná relikvie
Muži pod ochranou
Muži pod ochranou
Malý život
Malý život
Manželský omyl
Manželský omyl