Zahradníkův rok

03.10.2025

Těžko hodnotit "příběh", který není příběhem :-) Je to takové prosté, ale milé pohlazení po duši všech, kterým alespoň jednou v životě něco vyrostlo pod rukama - anebo jim možná na základě této knihy třeba vyroste :-)
Zpracování audioknihy výborné, Čapkův jazyk skvostný, jen z těch latinských jmen květin už mě brněla hlava :-D

Knížku jsem našla úplnou náhodou ve skříni u prarodičů. Je po mém pradědečkovi, který byl prý vášnivý zahrádkář a byl dokonce v nějakém svazu zahrádkářů. Ačkoli nejsem úplně zahradnice, mám ráda květiny a přírodu. Knížka se mi už na první pohled moc líbila (já vím, nesuď knihu podle obalu) a tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu. Nejdříve jsem se ale zaměřila na božské ilustrace Josefa Čapka, které mi připomínaly ilustrace z Povídání o pejskovi a kočičce (náhodou :-)). Od Karla Čapka jsem zatím četla jenom Dášeňku a Válku s mloky a již výše zmíněnou knížku. Moc se mi líbila, přečíst si ji může každý, zahrádkář i nezahrádkář a nebude zklamaný. Je psána hovorovou češtinou, sem tam se objeví i latinské názvy rostlin. Čte se mile, je to taková oddechovka, takže pokud si ji plánujete přečíst, neuděláte chybu :-)

Takové krásně zbytečné a zbytečně krásné…

Kniha Karla Čapka popisuje starosti zahradníka po celý kalendářní rok. Čtení této knihy je opravdu radost a příjemný zážitek a to díky panu spisovateli.

(SPOILER) Knihu jsem si vybrala do výzvy jako dílo, u kterého jsem nejdříve viděla filmovou adaptaci. Myslím, že lepší knížku jsem si zvolit nemohla.
Byla jsem totiž překvapená, že s filmem vlastně nemá moc společného. Že je to opravdu jen humorně popsána práce zahradníka během roku - ale žádná zápletka se tu, na rozdíl od filmu, nekoná!
Já na fejetony moc nejsem, a tak se mi Čapek do vkusu prostě úplně netrefuje, ale musím uznat, že jsem se několikrát od srdce zasmála.
P S. Od filmu jsem se nedokazala oprostit - pořád mě čtením provázel hlas O. Kaisera. :)

Karel Čapek, jeho knížky vás nikdy nezklamou. Zahradníkův rok je známá knížka o zahradničení, vtipná, poučná, čtivá. Jen začnete číst o tom, jak je těžké připravit si zahrádku, narazíte na krásnou myšlenku "Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu". Krásná dvojsmyslnost, Karel Čapek je prostě mistr slova. Nové vydání, místo Josefa Čapka, krásnými ilustracemi doplnila Klára Trnková.

Vtipné a lehké fejetony o zahradničení a vše, co s tím souvisí. Čapek je prostě pan spisovatel a žádný žánr mu není cizí.

Tahle knížka, ač napsaná skoro před sto lety, je pořád aktuální a potěší asi nejvíc příznivce zahradničení. Provede vás s milým humorem měsíc po měsíci rokem zahradníka. A často se v tom určitě i poznáte, stejně jako já :)
Poslouchala jsem jako audioknihu a občas k tomu listovala knižním vydáním z nakladatelství Trnka, kde je spousta krásných kreseb rostlin od Josepha-Pierra Redouté, který žil ještě o sto let dříve než Karel Čapek.
Je to milé pohlazení po duši, které i pobaví.

Zahradníkův duben

Duben, to je ten pravý a požehnaný měsíc zahradníkův. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje; v máji stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu VYRÁŽEJÍ; vězte, že toto klíčení a rašení, ty puky, pupence a klíčky jsou největším divem přírody, a víc už o nich neprozradím ani slovo; seďte sami na bobku a hrabejte sami prstem v kypré zemi, se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého a plného puku. To nelze líčit, tak jako nelze slovy líčit polibky.........

.....Ovšem při zběžném pohledu zdálky nevidíte ze zahradníka nic než zadek; vše ostatní, jako hlava, ruce a nohy, je prostě pod ním......

PS: Týden jsem byla pryč a příroda čarovala přesně tak, jak popisuje pan Čapek. Je to čirá radost a já teď budu zdálky vypadat přesně jako výše popisovaný človíček....

(SPOILER) Tato knížka byla kombinace humoru a názvů květin, které se nedaly přečíst. Píše se v ní o zahradníkovi. Kniha je příručka, jak zahradničit v celém roce. Zahradník má závislost na své zahradě. Knížka je dobrá.

Laskavý humor pana Čapka je něžným pohlazením a v knize Zahradníkův rok si jej můžeme opravdu vychutnat a pousmát se i nad povedenými kresbičkami.

K tomuhle dílku se opakovaně vracím, vždy mi je připomene nějaká situace na zahradě ( většinou prohraný souboj s počasím nebo plevelem), ale i radost nad právě rozkvetlou květenou ( že by hrdost?).

Dnes to tedy jsou první kvítky forzýtie, které mě zavedly do kapitoly Březen, oddíl Pupence.

" Tak! Zatímco jsem psal o nekonečném pochodu pupenců, padlo, jak se zdá, ono tajemné "teď"; pupeny ráno ještě ovinuté tuhými povijany vysunuly křehké špičky lístků, pruty forzýtií zazářily zlatými hvězdami....."

" Dnes, 30.března, o desáté hodině dopoledne se za mými zády rozevřel první kvítek forzýtie. Tři dny jsem hlídal její největší puk, podobný zlaté lusce, abych nepropásl tento dějinný okamžik; došlo k němu, zatímco jsem se díval na oblohu, bude-li pršet."

" Kdybych běžel pěšky až do Benešova, viděl bych menší kus jara, než když si sednu na bobek v zahrádce. Člověk se musí zastavit; a vidèt".

"Kdybych byl muzikant, složil bych pochod pupenců; nejdřív by se rozběhl lehký marš bezových batalionů; pak by se daly v pochod čety rybízů; do toho by vpadl těžší nástup pupenců hrušňových, zatímco by mladá tráva brnkala a štěbetala na všech strunách, co by jich bylo lze sehnat."

Tak se zastavme a pokusme se opravdu vnímat krásu probouzející se přírody.
Vybízí nás k tomu přece i milovaný PAN ČAPEK.

Je neuvěřitelné, jak jednoduše mě dokáže PAN spisovatel stále a opakovaně už mnoho let okouzlovat slovy.

Oslava přírody, lidová moudrost, všeobecné potěšení, prostá inspirace.

Leden jsem propásla, a tak můj zahradnický rok letos začal v únoru.
Včera, svítilo sluníčko, opatrně jsem se vydala na obhlídku zahrady. Soused stříhal habrový živý plot, co máme mezi sebou, a protože tu roste už 25 let je potřeba ho na jaře vždy pořádně zkrotit (plot, ne souseda), abychom tu neměli les, ale pěkný zelený plůtek, který nebrání dobrým sousedským vztahům, přiložila jsem tedy ruce k dílu a dobrá věc se podařila, a přitom úsilí jsem zpozorovala, jak stromky už jsou připravené, pupeny nalité, už už jen čekají na startovní čáře, až jim slunce odmává start. Je prostě čas, začít se těšit na jaro (pod spadaným listím jsem objevila krčící se sněženky, jupiii:-)...
Neumím to podat tak krásně osobitě mile jako pan Čapek (ale to neumí skoro nikdo), ale na jaro už se vážně těším, a připravila jsem si už i ta semínka (mrkev a celer už prý mají být v zemi, mám zpoždění), ale neva, moje zahrada není profi, je pro potěšení (vyroste jen to, co má vůli k životu), zasadím všechno možné a přírodo vykonávej své čáry a kouzla, mám radost ze všeho, co se povede :-). Jenže teď máme stále ještě nevyzpytatelný únor, klidně zítra může zase chumelit, a tak vyčkej květeno!

Stejně se ale nejvíc těším na červenec, měsíc zahálky a odpočinku, kdy "zahrada si sama v sobě žije a koná své dílo" ...

S každým dalším komentářem ke knížce pana Čapka se vyznávám ze svého nekonečného obdivu k tomuto geniálnímu pozorovateli světa. Pozorovateli co nikam nespěchá (na sebe ani na čtenáře) a dává si čas "na lenošení", jak sám říká, a přitom pozorně sleduje každý drobný detail, nic mu neunikne, slovo, gesto, pohyb, vše je zapamatováno, promyšleno a pak precizně odvyprávěno (a čas ověřil správnost jeho úsudků),
Tahle knížka je plná jemného osobitého humoru a je vyprávěná laškovným tónem, doplněná hravými obrázky bratra Josefa, je to takový drobný klenot knihovny, co potěší pokaždé když na něm spočine pohled a když zašustí stránky při listování, to je člověku pěkně u srdíčka ...
"V tu chvíli, kdy se paprsky dotkly poupat, jakoby se čas zastavil. Všechno ostatní, hluk města i starostí všedního dne, se rozplynulo v tichém očekávání."

Na sto procent jsem zahradnice ;-) a tak mě kniha velice pobavila. Vzkaz tam nahoru pro pana Čapka - v prosinci se už neodpočívá, protože kdo to rád, tak si pěstuje microgreens nebo baby leaf od podzimu do jara na parapetu. Kytičky to sice nejsou, ale dobrota to je :-)

Doma mi uschne i plastová kytka z čínského e-shopu, přesto jsem po přečtení měl chuť běžet do Hornbachu pro sazeničky a nějakou tu hlínu :-) S takovou lehkostí a humorem napsaná knížka... Čapek byl mistr slova. Škoda, že má nálepku "otravná školní četba"... Přečteno v rámci ČV 2025.

Milé pohodové čtení na večery, kdy už je na práci v zahradě moc tma :D :) KČ je srdcovka, takže od něj sbírám vše a tohle bylo opravdu pohlazení na zelené duši :)

Hodně příjemná četba.
Zahradník nejsem, a ani nemám nic společného s zahradničením, ale kniha byla ve slevě v místním knihkupectví, tak proč si ji nepřečíst.
Fejetony pana Karla Čapka o jeho příležitostech s zahradničením a různými - hádám, že smýšlenými - vtipnými příhodami.
Vřele doporučuji :)

Do knihy jsem se pustila, abych ji porovnala s filmem podle ní natocenym. A byla jsem mile překvapená. Na rozdil od filmu je vtipná, I když místy trochu rozvlačná, za což hvezdicku ubírám. Je krátká, tak se dá ocenit Čapkův květnatý jazyk,delší bych ji asi nezvládla. Chápu, že na film je opravdu krátká a tak musel být přidán nějaký jiný děj. Ale z vtipné knihy se stal zvláštní hořký film a poselství je úplně jiné.

Po knihách jako Bílá nemoc, Matka jsem netušila, že Čapek může být takto vtipný.
A hlavně je to pravda.

Po letech jsem si znovu přečetla úsměvné fejetony vášnivého zahrádkáře a mého milovaného spisovatele Karla Čapka o starostech a slastech zahrádkaření.
Také zahradničím, ale na pana Čapka nemám. I když ty popisované strasti často sdílím. Knížečku s 26 fejetony jsem si koupila v LK při příležitosti premiéry stejnojmenného filmu . Samozřejmě bez trefných ilustrací bratra Josefa by to nebylo ono !!
Rozhodně doporučuji nejen zahrádkářům .
Jeden fejeton před spaním místo počítání oveček!
I takový velikán měl starosti obyčejných lidí.