Aliii komentáře u knih
Knížku jsem objevila díky knižnímu kvízu v práci a zalíbila se mi tak moc, že jsem si ji musela koupit. I když už nemám knížky kam dávat.
Potěší oči, pohladí duši, povznese srdce a probudí mysl
Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.
Autor mě mile překvapil, dosud jsem znala jen pár jeho thrillerů. Coco je úplně jiný žánr a totálně nabourává všeobecně zažitou představu o chladných Angličanech :-)
Pobavila mě nejen ona, ale celá kniha.
Souvisle jsem četla jen anglickou část (v české části jen sem tam nějaké slovíčko) a pohádky se mi líbily - zaujalo mě vysvětlení běžných věcí ze života pomocí pohádky/legendy a lyrické popisy.
Lehká oddychovka, plná (většinou nekorektního) humoru, ironie a sarkasmů, který mi místy přišel trochu nucený. Námět byl zajímavý, zasloužil by trochu detailnější propracování, třeba časem zkusím i další díl ze série.
Díky Čtenářské výzvě, která mě přivedla k této knize. I když autorka v závěru pochybuje o tom, zda popsala možné pocity černošských hospodyň v Mississippi před mnoha desetiletími, odnesla jsem si ze čtení spoustu informací i rozporuplných pocitů.
Pořád mě zaráží, jak několik jedinců může ovlivňovat názory a chování celé společnosti a nepřestanu žasnout nad tím, jak se někteří "lidé" opovažují povyšovat nad ostatní jen kvůli barvě kůže (a jiným, nijak neovlivnitelným záležitostem).
Velmi prezicně zpracovaná kniha, za kterou je znát spousta práce a která naprosto předčila veškerá má očekávání. Dozvěděla jsem se nejen o konkrétních příbězích zneužívaných lidí, ale i o tom, co v podobných situacích dělat, kdo může pomoci nebo jak můžu pomoct já.
Smekám před autory i všemi, kteří přispěli do knihy a pomohli vytvořit tak komplexní dílo, i těmi, kdo pomáhají obětem.
Ústřední příběh Tomáše je silný a velmi inspirativní v tom, jak i po celé hromadě negativních životních zkušeností v sobě dokázal najít sílu jít dál a aktivně pomáhat jiným a věnovat se prevenci, aby už nikdo nemusel nic takového prožívat.
Díky a tak trochu paradoxně držím palce, aby Klubovna naděje měla co nejméně práce.
Ohromně obohacující kniha pro uvědomění si toho, co je v životě důležité. Matěj má v sobě spoustu talentu a moc se mi líbí, že se časem naučil předávat ostatním svůj osobitý pohled na svět a obohacuje tak život všem kolem sebe.
Ani jsem nevěděla, že obrázky na sedačkách v pražské MHD, které se mi tolik líbí a můj syn je úplně miluje, jsou jeho dílem.
Díky, Matěji - tobě i celé tvé rodině, za to že jste a sdílíte s námi ostatními své zážitky.
Promyšlený příběh, s filozofickým přesahem a řešením otázky víry. Baví mě, když se příběh skládá postupně z kousků, aby do sebe na konci všechno zapadlo, i když úplný konec byl předvídatelný a některé linie by si zasloužily ještě dotáhnout.
Podnětné čtení o hodnotě prožitků a pohledu na svět. Moc se mi líbily popisy "obyčejných" věcí očima (ušima, nosem...) hlavního hrdiny.
Konec mě trochu zklamal, očekávala trochu větší drama.
Krásné rozhovory (nejen) o češtině, původu i významu slov. Informace, souvislosti, historie i humor dokonale namíchaný a podaný formou, která mě obohatila, pobavila i pohladila po duši.
Moje druhá knížka od autorky a opět mě nadchla. Zpracované téma bezdomovectví a začleňování do společnosti je plné podnětů k zamyšlení a otázek pro ty, kteří si je chtějí klást.
"V osmnácti je člověk dospělý, to se pozná podle toho, jak sek vám lidi chovají, s takovým jako respektem, odstupem, ne jako když se mluví s dítětem, to není jen otázka obsahu, ale taky formy, že se jedná jako rovný s rovným..."
"Dokážeme postavit šest set metrů vysoké mrakodrapy, vybudovat podmořské hotely a umělé ostrovy ve tvaru palmy, vymyslet inteligentní stavební materiály, které pohlcují organické i anorganické škodliviny z atmosféry, dokážeme vyrobit robotické vysavače a lampy, co se samy rozsvítí, když přijdete domů. A dokážeme nechat lidi žít vedle silnice."
"Je to šílené, jak věci mohou vypadat zdánlivě normálně. Když jen trochu chceš. Když se nechceš podívat pod pokličku. Člověk by málem myslel, že žije v dokonalém světě, kde se všechno vždycky nakonec nějak srovná."
Více mě oslovily přírodní a lyrické básně básně než ty historické. Zajímavé byly i informace o autorech a jejich pobytu u nás.
Autor umí velmi úsporně a přitom naprosto živě předložit čtenáři celou škálu emocí, hlavně těch negativních. Celou knížkou mě provázel pocit ponurosti a znechucení a neodbytné úvahy o všech možných pokřivených lidských charakterech.
Uf, to bylo hodně těžké čtení... Děsivé, alarmující, ale důležité - pro rodiče a náctileté by mělo být povinné. Osvěty je potřeba mnohem více a každé písmenko se počítá.
Velmi oceňuji snahu zjistit, co predátory k jejich jednání vede a také výpovědi predátorů, obětí i odborníků.
Před lety v rámci povinné četby mě Malý princ moc nezaujal. Teď, v pokročilé dospělosti, jsem ocenila filozofické myšlenky i možnost vnímat okolní svět opět očima dítěte. Část knížky jsem předčítala i čtyřletému synovi a líbila se i jemu.
Moje první knížka od autorky a moc jsem se bavila. Ten životní nadhled, humor, schopnost zasmát se sama sobě i druhým a s grácií vyprávět o nezdarech jsou mi blízké a ráda si příště přečtu nějakou další.
O této sérii jsem se dozvěděla až z pořadu Na plovárně a za dva dny na mě knížka vykoukla v doporučených titulech v knihovně :-)
Vzhledem k tomu, že mám skoro pětiletého syna, byla jsem zvědavá na zážitky Bernatských. Plno úsměvných situací a komentářů mě pobavilo a rozesmálo, stejně tak jako mě některé kapitoly dojaly.
QR kódy byly příjemným zpestřením a na Vojtovu "světlušku" z včelích medvídků se určitě podívám vždycky, když na mě půjdou chmury :-D
Hned, jak se ke mě kniha dostala (po rezervaci v knihovně), šly všechny ostatní stranou.
Popisovat děj pár slovy snad ani nejde, ale fakt, že jsem byla ochotná tahat s sebou tuhle bichli, abych mohla čtením vyplnit každou volnou chvilku, mluví za vše :-)
Asi jsem měla příliš velká očekávání po nadšení z Ready Player One nebo už se to autorovi napodruhé tolik nepovedlo. Příběh mi přišel útržkovitý, horko těžko poslepovaný dohromady a navíc si autor občas protiřečil. Horní pětka plnila questy spíš individuálně než aby spolupracovali a jejich zaměření až podezřele sedělo někomu z party.
Fakt, že většina odkazů na filmy, hry a hudbu by mi až tolik nevadilo, ale jako celek mě příběh moc nevtáhl. Abych nebyla jen kritická, líbil se mi vynález ONI headsetu, jeho předestřené možnosti i řešení etických otázek spojených s jeho použitím, i když Wade si u mě svým přístupem moc sympatií nezískal...