Aliii komentáře u knih
Čtivý příběh, místy až moc brutální a koncentrace neštěstí, vražd a úmrtí až příliš nepravděpodobná. Nicméně napětí bylo pěkně stupňované a zvědavost mě poháněla ke čtení i ve chvílích, kdy jsem měla dělat něco úplně jiného :-)
Gilgameš je rozhodně zajímavé čtení z mnoha různých aspektů. Třeba zmínka o velké potopě a stavění lodě pro záchranu zvířat a několika vybraných lidí - až doteď jsem se domnívala, že nejstarší příběh je ten biblický.
Krásný jazyk, Wertherův vnitřní svět a úvahy o tom, zda mohou lidé (od)soudit rozhodnutí vzít si vlastní život aniž by znali všechny okolnosti. Werthera jsem vůbec nevnímala jako ufňukaného, schopnost hluboce prožívat (ať už radost nebo smutek a bolest) dnes mnohým lidem chybí, tak jsem si ráda četla o prožívala s ním jeho pocity a myšlenky.
Prý se Goethe inspiroval i vlastními zážitky z neopětované lásky - ještě že to s ním nedopadlo jako s Wertherem a raději se ze svých pocitů "vypsal" do této knihy.
Byla jsem hodně napnutá, jak to dopadne s Druhými a trochu mě zklamalo, že se k nim autor dostal až za polovinou knihy.
Jinak jsem si čtení užila a Bobové mi budou chybět - někteří z nich víc než jiní :-)
I když k historii moc netíhnu, Karel IV. jako známá česká osobnost pro mě byla do Čtenářské výzvy jasná volba. Kniha se dobře čte a dozvěděla jsem se spoustu informací z lucemburské doby.
Trochu slabší než první díl, ale závěrečný díl si určitě přečtu.
Objevování nových světů prostřednictvím Boba a jeho klonů mě baví, i když ocitnout se na jeho místě bych určitě nechtěla (vlastně ani na místě lidí přeživších na Zemi).
Škoda, že rodokmen na konci knihy není kompletní, pomohlo by to lepší orientaci.
Výborně zpracované téma temných stránek lidského charakteru. Hlavní postavy (slovo hrdinové se tady nedá použít snad ani v přeneseném smyslu) se neštítí ničeho a těží z lidské důvěřivosti a naivity. Ten těžký a smutný pocit z toho, čeho byli (a bohužel stále jsou) lidé schopni vůči druhým se mnou asi ještě dlouho zůstane...
Bob(ové) mě bavili (a v dalších dílech doufám ještě bavit budou). Přesně správně namíchaný humor, akce, myšlenky k zamyšlení i dobrodružství při objevování nových světů.
Letní rytíř se mi líbil víc než Temná hrozba. Baví mě poznávat po kouscích to spojení magického světa s reálným a dozvídat se, co všechno autor vymyslel a jak to umí zajímavě propojit.
Jak to ten autor dělá? Jak dokáže, že člověk může s postavami prožívat jejich životy, cítit s nimi bolest, radost, smutek, bláznivé potřeštění, úzkost, hravost, strach a já nevím, co ještě? Backmanovy knihy jsou pro mě něco jako tornádo - po přečtení zůstane máloco na svém místě a v hlavě to šumí jako v úlu. A právě proto je tak výborným autorem a těším se, až si zase přečtu další knihu.
Ke knize mě přivedla čtenářská výzva, nejsem cílová skupina věkem ani žánrem. Zápletka je dost předvídatelná, na můj vkus se tam také příliš opakují stejné momenty, myšlenky a pocity. Zařadit knihu do historické literatury je přinejmenším nadnesené...
Těšila jsem se vlastně jen na část příběhu z knihovny a hvězdičku navíc dávám za dokonalou obálku.
Krátká povídka s originálním námětem, ale zpracování mohlo být určitě lepší. Příběh mi přidal pro dané téma až moc strohý a nepropracovaný. Na druhou stranu autor dokázal i tak vystihnout frustraci, která plyne hlavnímu hrdinovi z jeho nepřijímání společností a vrstevníky.
Neuvěřitelně laskavá, moudrá a inspirující kniha, plná myšlenek a úvah o životě, lidech a hodnotách. Určitě stojí za více než jedno přečtení.
Analfabetka mě (po)bavila a říkám si, jak by se jí asi dařilo u nás v ČR :-D Absurdní humor autora JJ se mi zamlouvá a i když jsem se zrovna neválela smíchy po zemi, při čtení jsem se pořád usmívala a těšila se na další kapitolu.
Nejvíc se mi líbily poslední 2 pohádky, asi i proto, že schéma a námět víceméně odpovídaly klasickým pohádkám. Čekala jsem však, že budou pohádky zajímavější.
U dvojjazyčné knihy bych také ocenila, kdyby k vysvětlovaným slovíčkům byla doplněná výslovnost.
Poměrně dlouho jsem se začítala a dost často mi připadalo, že se autor až moc opakuje. Násilí bylo brutální a bylo ho hodně, scény byly opravdu podrobně vykreslené, což bylo pro mě spíš na škodu - mám radši, když mám jako čtenář aspoň nějaký prostor pro vlastní představy a nejsem jen konzument toho, co mi autor naservíruje.
Na hodnocení měly bohužel vliv i nepřesnosti v překladu (např. "pospávala mu s manželem", "dobytek se zde pěstuje"). Vím, že za to autor nemůže, ale dojem ze čtení to kazí.
Autorka má můj obdiv, že se provdala do Japonska a zvládla se začlenit do tak rozdílné kultury. Její postřehy byly většinou zajímavé a týkaly se běžného života, kterému se turista jen těžko přiblíží.
Neseděla mi však osobnost autorky - některé popisy mi připadaly dost sebestředné, povýšené a až přehnaně kritické. Také mi přišlo škoda, že z Ameriky a Francie nebylo v deníku popsáno nic.
Hvězdička navíc za manželovy příspěvky a japonský (a mužský) pohled na situace.
Pro plné docenění všech narážek určitě nemám načteno potřebné množství ruské literatury. To mi ale nezabránilo, abych se u knihy usmívala, bavila, přemýšlela, lovila v paměti kdysi nabité znalosti a představovala si sebe v kůži Saši Privalova, jak se snaží vypořádat s nově objeveným spojením vědy s magií.
Kniha mihla být klidně o třetinu kratší, hodně informací se opakuje.
Zajímavou částí byly rady a zkušenosti rodičů - některé byly i úsměvné.
Nebýt kniha pokračováním životního příběhu Louisy Clarkové, asi bych si ji nepřečetla - nejsem tak úplně cílová skupina. Louisa je však natolik výrazná hrdinka, že mi to nedalo a nemohla jsem se odtrhnout. Autorka toho chudince Louise zase naložila víc než dost, ale při čtení jsem byla spíš zvědavá, jak se s tím popere než abych jí litovala.
Té romantiky bylo na mě přece jen trochu moc, proto ta hvězdička dolů.