Nebezpečné známosti

Nebezpečná hra nebezpečných známostí. Příběh plný citů,vášně, intrik, svádění a manipulace. No, taky zde hraje velkou roli i zhrzenost a pomsta a ještě moc nad osudem druhého člověka. Člověka je velmi snadné zmanipulovat a do něčeho namočit. Příběh je odvyprávěn z několika úhlů pohledu. Jedná se o korespondenci mezi několika osobami. Ještě, že v té době šlo pouze psát dopisy a posílat nejrůznější depeše. Název tohoto díla je dokonale výstižný. Při čtení mě napadala nutkavá myšlenka a to, kdo z nich byl vlastně horší, byl to Valmont nebo Markýza. Postavy jsou plastické a chytře vymyšlené. To je na tom geniální. Konec stojí za to. Upřímně, přála jsem jim to oběma. Dopisová forma tomuto příběhu sedne přesně akorát. Já jsem si to užila. Jednotlivé postavy se mi propojily i s Formanovým filmem.

Bravurně napsaný a neskutečně propracovaný epistolární román, který si mě získal. Ty tři týdny náročnějšího čtení, plného intrik, manipulace a citového vydírání, za to rozhodně stály.
Nebezpečné známosti vynikají díky geniálně zpracovaným postavám. Markýza de Merteuil a vikomt Valmont si s ostatními hrají jako s loutkami a přede všemi skrývají své zahořklé já. Forma dopisů autorovi umožnila volit promyšlená slova, která čtenáře bezpochyby zasáhnou.
Přestože od vydání tohoto románu uběhlo více než 200 let, tak je stále aktuální a já ho s čistým srdcem zařadím na svůj maturitní seznam.

Tuto knihu jsem kdysi zkoušela číst v tištěné podobě a moc mi to tehdy nesedlo. Když jsem ale na Nebezpečné známosti narazila v audio verzi, rozhodla jsem se tomu dát ještě jednou šanci. A jsem nakonec moc ráda, protože mne tohle dílo nakonec bavilo víc, než jsem čekala.
Při poslechu mi vlastně připadalo trochu úsměvné, jak v tomto příběhu ještě funguje určitá ostýchavost a strach, že je člověk nemravným v situacích, které dnes považujeme za normální a zcela v pořádku. Ta ostýchavost, zachování mravů a hledění si vlastní pověsti mělo v době vzniku knihy asi trochu jinak posunuté hranice, než je máme dnes. A možná proto jsem to poslouchala s určitým zalíbením při pomyšlení nad tím, jak se věci prostě mění.
Zároveň musím říct, že to intrikářství, které tu člověk nachází, mi tu přišlo vysloveně jako zábavný prvek - fakt jsem se u toho bavila. A musím říct, že ten konec - ten směr, kam se to intrikářství nakonec vyvinulo a jak to úplně změnilo směr, to té knize dodalo určitého šmrncu. Pro mne to byl tak trochu "wow efekt".
Je dost možné, že v té době, kdy kniha vznikla, mohlo toto dílo být považováno za skandální, ale já se u toho bavila. Zároveň ale musím říct, že to v sobě skýtá určité varování před tím, jak snadné může být manipulovat druhé lidi. A asi o to víc, když to člověk dělá pro své vlastní potěšení. To je určitě něco, nad čím budu ještě chvilku přemýšlet.
Také musím pochválit výběr narátorů této knihy. Všichni bez výjimky se zasloužili o vynikající interpretaci, za kterou děkuji.
Přese všechno ale bohužel nemohu dát plné hodnocení. Přiznám se, že se mi občas pletly postavy - asi proto, že si francouzská jména špatně pamatuju, když je pouze slyším. Francouzština je docela dost těžká a není to úplně "můj" jazyk, takže když se mám vypořádat se jmény, raději je vidím napsaná, abych si je nějak líp zapamatovala.
To ale nic nemění na tom, že jsem si poslech této knihy nakonec užila. Určitě za sebe nakonec mohu doporučit.

Filmy som nevidela, čítať listy by ma asi nie celkom bavilo, ale audiokniha je perfektne nahovorená, má to šmrnc. Na svoju dobu odvážna kniha, trochu viac by som ešte očakávala od postavy Cecílie.

Jak rozervat životy několika lidí, zničit nevinnost, pomstít se a zároveň se u toho dobře pobavit? Stačí být dostatečně cynický a mít trochu talent na psaní dopisů.

Laclosova epistolární hra s morálkou je stará víc než dvě stě let, ale pořád funguje stejně spolehlivě jako v době, kdy pohoršovala francouzskou smetánku. Dopis jako zbraň, jako past, jako jed, který se pomalu vstřebává mezi řádky, až je najednou pozdě. Markýza de Merteuil a vikomt de Valmont si vyměňují korespondenci, v níž skládají promyšlené tahy své společenské partie. Ona rafinovaně manipuluje, on svádí a pokořuje, oběma jde o moc: nad city druhých, nad jejich osudy. A v pozadí? Lidé, kteří věří, že láska je upřímná věc.

Forma románu je geniální. Dopisy dělají děj syrovější, věrohodnější, vtahují čtenáře do soukromí postav – do jejich touhy, krutosti, iluzí i pádů. Každé slovo je promyšlené, každá fráze míří přesně. Tam, kde by jiný román popisoval pocity, Laclos je rovnou servíruje skrz hlasy samotných aktérů. Výsledkem je text, který má v sobě napětí psychologického thrilleru, jen místo vražd se tu páchají společenské popravy.

Slavný román psaný v dopisech. Na začátku si myslíte že Valmont je ten největší bídák z celé knihy, aby jste velmi brzo prozřeli a zjistili, že je to sladká madame de Merteuil.
Knihu jsem četla před nějakým tím pátkem v originále v rámci studia francouzského jazyka a byla jsem nadšena. Bohužel tím ale nemůžu ohodnotit překlad. Pro mě byl autorův jazyk srozumitelný a čtivý ( a ano byla jsem ráda, že rozumím, což umocňovalo nadšení :-D)
Vzhledem k době, ze které román pochází jsem asi neočekávala žádnou bůhví jakou pikantérii, tudíž jsem nebyla zklamaná. Naopak Valmonta mi bylo na konci upřímně a toto dílko ve mně rezonovalo ještě dlouho po přečtení.
Musím vypíchnout formu románu v dopisech, kdy Vám autor nic nenaservíruje otevřeně (ani nemůže) , ale vy stejně čtete mezi řádky. To je úžasné. I když neznám český překlad, věřím, že kniha opravdu i dnes stojí za přečtení.

Kniha je epistolárním románem francouzského spisovatele Choderlose de Laclose a je vlastně otevřenou kritikou mravů a vztahů určitých společenských vrstev. Stojí za přečtení.

Úžasné. Úchvatné.
Naprosto výjimečně jsem poslouchala a nečetla. Dramatizace na stanici Vltava je naprosto dokonalá. Některé dopisy jsem si poslechla 3x a furt málo.

11.11.2024

Doposud jsem měla možnost se seznámit s Nebezpečnými známostmi v podobě divadelní hry Christophera Hamptona. Když jsme měla možnost vyposlechnout si celou knihu, říkala jsem si, že obsah znám a nic mi to nedá. Omyl. I když je román psán v dopisech, vykresluje všechny postavy plasticky, vysvětluje jejich motivace i zvrácené touhy a manipulativní snahy. Pocit nadřazenosti a schopnost manipulace markýzy de Merteuil vedla k nevyhnutelnému konci, který byl zvládnutý excelentně. Divadelní hra má své kouzlo, ale určitě dejte šanci i předloze.

Nebezpečné známosti sú menej známou klasikou, ktorá však inšpirovala mnohých súčasných autorov. Je to román písaný formou listov, čo je forma, ktorá nemusí každému vyhovovať. Ja som to zistil až po kúpe fyzického výtlačku a tak som si zaobstaral aj audioknihu, ktorá je teda nahovorená majstrovsky. Celá kniha je postavená na intrigách, ktoré prichádzajú z každej strany. Dominuje manipulácia, pretvárka a ohováranie. Z toho vyplýva, že deja je v knihe minimum a tempo je veľmi pomalé. Najzaujímavejšou postavou je podľa mňa markíza de Merteuil. Zákerná, vypočítavá, ale mimoriadne inteligentná žena so zmyslom pre humor. Údajne sa ňou inšpiroval aj George R.R. Martin keď vymýšľal Cersei. Milostné scény sú v knihe popísané veľmi jemne, elegantne, bez vulgárnosti a napriek tomu fungujú. Autorky dnešných erotických románov sa majú čo učiť. Samozrejme, z knihy je cítiť, že bola napísaná pred takmer 300 rokmi. Niektoré veci, ktoré boli v tej dobe považované za neprípustné a škandálne, dnes považujeme za úsmevné. Nemyslím si, že je to kniha pre každého. Ja osobne by som ju v papierovej podobe asi tiež nezvládol, ale audiokniha je fenomenálna. Odporúčam!

Čistá a upřímná lásku mezi mladou dívkou a jejím učitelem hudby se naprosto proměňuje kvůli/díky brilantním intrikám uchvacující a ničeho se neštítící madam de Merteuil a zvrácenému a mírně patetickému vikomtu Valmontovi.
Forma dopisů se mi četla velmi dobře, postavy (možná až na Cecílii) byly opravdu velmi různorodé a jejich korespondence o nich prozrazovala tolik! Hlavně to, že nakonec jsme všichni jen lidé a lidé chybují, pak za to platí.
Možná je škoda, že v dnešní době už nepíšeme takovéhle dopisy, které by odhalovaly naše srdce.

Asi jako většina lidí, první jsem viděla film Valmont, který mě (léta zpět, jako dospívající dívku), samozřejmě naprosto učaroval. Libertinská doba je pro mě (co do romancí) srdcová záležitost. A teď jsem se konečně dostala ke knize! Tedy, audioknize, kde Dvořák a Cibulková naprosto dokonale namluvili hlavní postavy.
Nebyla bych to já, abych si neposteskla nad některými výrazy, jako jsou "Ach ne, to byla nuda!", nebo "Autor asi nepochopil, co je to romantika.", nebo "To mě vůbec nebavilo.". Mno, jak bych to řekla. Autor tuto knihu napsal v roce 1782. Takže... ehm, pardon, že to není Netflix YA romanťárna... Já jsem naprosto spokojená, kniha měla všechno, co jsem od ní čekala.

Knihu jsem četla až po tom, co jsem viděla film.
Je tu krásně vidět jak a kam se doba posunula. To co dříve " slušným" dámám a pánům přišlo jako skandální a příliš troufalé, to nám přijde jako úsměvné a neškodné flirtování atd.
Klobouk dolů před popisem milostných scén, který se obešel bez jakýchkoliv vulgarit a v krásných náznacích vyjádřil vlastně vše co bylo třeba :-)
Přijde mi opravdu tristní a smutné, když se vám život smrskne jen na to, že vás z nudy vytáhnou jen intriky. A radost a úsměv na rtech vám vykouzlí pouze hraní si s city ostatních lidí. I když musím říct, že protihráče měli Vikomt de Valmont a Markýza de Merteuil jen velmi slabé....

(SPOILER) Dlho som nevedel, že film Veľmi nebezpečné známosti (1999) mal nejakú knižnú predlohu. Zistil som to len náhodou, keď som písal rozbor príbehu Doriana Graya, v ktorom sa tiež objavuje motív neskazeného mladíka manipulovaného starým zhýralcom Henrym Wottonom. Tak som si Nebezpečné známosti vypočul v audioknižnej podobe, ktorá vynechala niektoré nepodstatné listy. Načítanie som skutočne chválil, dosť som sa bavil na melodramatickosti mladých hrdinov, vrátane uplakanej Cecil (To dievča nestráca čas premýšľaním.). Myslím, že dej aj manipulácie boli zrozumiteľné. Azda mi pre moju nepozornosť unikla časť motívov, pre ktoré sa markíza a vikomt znepriatelili. Zároveň v diele nevidím takú hodnotu, aby sa mi chcelo do ďalšieho počúvania. Bol som celkom zhrozený z toho, čo bolo považované za vikomtove dobývanie pani de Tourvel, pretože by som to nenazval inak, ako opakované a úbohé brnkanie na city od niekoho stavajúceho sa do pozície závislosti. Odmietam veriť, že také obohrané pesničky by v dnešom svete vôbec niekto bol ochotný počúvať. Tunajšie komentáre ma motivujú pozrieť sa na ostatné filmové spracovania diela a ďakujem za to veď Malkovich tak dobre sedel vo filme Ripleyho hra!

Tak tohle mě nebavilo. Intriky zleva, intriky zprava, téměř žádný děj. Oceňuji ale, že autor poskládal román pouze z dopisů.

Vzhledem k tomu, že jde dnes již o dílo klasické literatury, oceňuji čtivost vydání od Odeonu.

Viděla jsem prvně film a byla jsem nadšená, takže mi nezbylo nic jiného než se pustit i do předlohy. Valmont pro mě vždy tak bude mít obličej úžasného Malkoviche a upřímně, není to vůbec na škodu. Pomalejší tempo a povrchní krutost dvou hlavních postav a jejich intriky mi tu přišly adekvátní své době a koneckonců velmi zábavné. Vždyť tolik podobných charakterů dnes potkáváme úplně běžně, jenom jim asi nevidíme přímo do hlavy.

Nebezpečné známosti sú kniha, ktorú čím viac čítam, tým mi príde zábavnejšia. Síce sa na nej trochu podpísal jej vek a niektoré zvádzacie praktiky sú už v dnešných časoch dosť smiešne, takisto naivita kladných postáv im veľmi neslúži k obľube, ale hlavné duo záporných hrdinov je skvelé. Ich vzájomné listy sú vtipné a zlomyseľne zábavné, markíza je vo svojich intrigách obdivuhodná a vikomt zas nehorázne príťažlivý. Taká zmes spokojnosti so sebou samým, chlapčenskej drzosti a viac-menej potláčanej brutality sa len tak nevidí. Niežeby som ho chcela stretnúť, ale radím ho medzi svoje obľúbené literárne postavy.

Na podporu dojmov z knihy som videla viacero filmov a najlepšia a aj najvernejšia knižnému deju a atmosfére je podľa mňa Frearsova verzia z roku 1988 s Glenn Close a Johnom Malkovichom v hlavných úlohách.

Očividne žijeme v hrozne skazenej dobe, pretože toto kedysi také škandalózne dielo na mňa akosi nezapôsobilo. Krásne síce ukazuje nedostatky za feudalizmu, ale dosť nezáživnou formou. Možno to bol vtedy normálny spôsob komunikácie, ale dnes je únavný, kým som sa prehrýzla cez všetky tie vyumelkované rozvláčne listy, aj tie, ktoré boli myslené úprimne, musela som knihu opakovane odkladať. Navyše Cecília bola naivná nána a pani de Tourvel taká třtina větrem se klátící, že som ju nedokázala ľutovať. Mohla byť citlivá a cnostná, ale jej sebekázeň mala výdrž slameného domčeka prasiatok a s ňou šla k zemi aj cnosť. A nedôslednosti mala za troch, pre ňu veru platí, že každá obeť si hľadá svojho vraha. Čo sa týka markízy a vikomta, prečítala som si v niektorých komentároch, že ich človek musí buď milovať alebo nenávidieť, a nesúhlasím s tým. Mne boli ukradnutí. Obaja boli manipulatívni, sebeckí a napriek tomu, že prekypovali radosťou, zlosťou či pomstychtivosťou, prázdni. Ak nemali komu ubližovať, nudili sa. Úžasná životná náplň. Obdivovať nebolo čo a za nenávisť mi nestáli. Celé to rámuje spoločnosť, ktorá markízu zatracuje a Prévana oslavuje, hoci sú obaja rovnako skazení. Nuž ale, ako platilo po stáročia a nezriedka i dnes, čo je dovolené mužovi, nie je dovolené žene.