Aliii komentáře u knih
O "sucháči" už nějakou dobu vím, loni jsem se zúčastnila a i když s alkoholem problémy nemám, bylo to rozhodně obohacující čtení.
Statistiky a reálné příběhy rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za pořádné zamyšlení. Grafické zpracování knížky a vložené QR kódy s odkazy byl příjemný bonus.
Občas mi ale přišlo, že se na to sušení tlačí až moc - těžko říct, zda to lidi bude motivovat nebo spíš odrazovat...
Velmi zajímavý námět i zpracování. Z knihy jsem opět silně vnímala autorův výjimečný vztah, úctu a obdiv k přírodě.
Spojení mystiky přírody s drsnou realitou a sledováním životních příběhů lidí bylo rozhodně originální. S napětím jsem sledovala, kdo (a zda vůbec) se dokáže vymanit ze "svého" prostředí, poučit se z chyb a stát se novým člověkem.
Škoda jen těch několika gramatických chyb v závěru knihy a také písma na zadní straně obálky, které nekvalitním grafickým zpracováním kazí jinak moc povedenou obálku.
Knihu jsem četla pro rozšíření obzorů, ale nemůžu říct, že by mě nějak nadchla. O věrohodnosti prezentovaných výzkumů nechci polemizovat, jen mě zarazilo, proč si autoři vybrali druhý nejčtenější web a ne ten první a analyzovali většinou jen zlomek z dostupných diskuzních příspěvků.
Co mi vyloženě vadilo, bylo grafické zpracování knihy. Použitý font se sice dobře četl, ale jeho zelená barva v kombinaci s kontrastní oranžovou mi silně vadil (obrázek obálky tady na DK rozhodně nedosahuje výraznosti skutečných barev). A to si autoři ještě dovolili kritizovat uživatele Facebooku za to, že pro své příspěvky "... využívaly necitlivé barevné kompozice...".
Na střední škole jsem se k přečtení Oněgina nedostala (a nikdo nás nenutil přečíst si zrovna tuto ruskou klasiku), dnes jsem mírně zklamaná. Některé pasáže se mi líbily hodně a nemohla jsem se od čtení odtrhnout, jiné byly zdlouhavé a ničím nepřínosné. Dost mě iritovalo zmínění jmen postav, o kterých se autor více nerozepsal, napsal jen jméno a dál nic...
Co velmi oceňuji jsou postřehy a myšlenky platné i v dnešní době - jsou věci, které se u lidí asi nikdy nezmění.
"...kulturou jsme moc nenačichli,
musíme být jen stůj co stůj,
jak říká rčení, navrch huj..."
"Pak starosti jí přišly vhod,
zvyk vedl ke spokojenosti.
Laskavé nebe soucitně
zvyk za štěstí nám poskytne."
"Dávno jsme
na oběd, na čaj, na večeři
den rozdělili. Čas nám měří
žaludek - nejpřesnější druh
kapesních hodin - bez poruch."
"...že hloupost bývá vzteklá, vratká
a rozum nepohodlný?
že spíš než činy oslní
nás často slovní cingrlátka?
a protože jen k průměru
míváme sklon a důvěru..."
Působivá kniha - nikoliv počtem stran, ale především obsahem. Bulgakovovy popisy a schopnost vystihnout a zprostředkovat čtenáři prostředí, charaktery a situace je prostě bravurní.
Povídku Morfium bych doporučila ke čtení všem, kteří mají chuť začít experimentovat s návykovými látkami.
Už jsem skoro zapomněla, jak moc mě soudce Ti a jeho zapeklité případy baví. Díky Čtenářské výzvě jsem se mohla vrátit do staré Číny a ke známým postavám, o kterých tak nenapodobitelně a bravurně dokázal psát Robert van Gulik.
F. Lenormand, který psal o soudci Ti po Gulikovi, se mu vůbec nemůže rovnat...
Neočekávala jsem žádnou hodnotnou literaturu, ale i tak mě kniha trochu zklamala. Humoru pomálu a spíš k pousmání než k rozchechtání. Třeba "Brambory na vloupačku" byly pro mě daleko humornější.
(SPOILER) První povídka byla úsměvná, snad budu mít někdy příležitost vyslechnout i audiopodobu.
Druhá povídka byla spíše smutná až depresivní. Klobouk dolů před Z. Svěrákem, jak ve třiceti dokázal na pár stranách popsat bezútěšnou životní situaci učitele před důchodem.
Očekávala jsem něco jiného, ale byla jsem příjemně překvapená. Zajímavý příběh, srozumitelně popsané principy smyček a správný poměr dobrodružství, napětí, podivnosti, emocí a humoru. Nejspíš si přečtu i další knihy v sérii.
Přečíst si některé romaneto od J.Arbese jsem měla v plánu přes 20 let. A díky akci několika poboček městské knihovny Legendární Praha jsem na Jakuba Arbese znovu narazila a konečně si jedno přečetla.
Jistě, není to současná kniha, ale přesto jsem v ní našla mnoho aktuálních témat k zamyšlení a vychutnávala si čtení krásné češtiny ("lunojasná noc" mě okouzlila).
Až budu zase potřebovat trochu zpomalit a budu si chtít v klidu vychutnat čtení, sáhnu po některém z dalších Arbesových romanet.
Asi jsem se na přečtení těšila až moc a teď jsem zklamaná. Ne, že by příběhy a události z knihy nebyly zajímavé, právě naopak. Co drhlo byl autorův (pro mě) poněkud kostrbatý styl vyjadřování. Také jsem tak nějak čekala, že v příbězích bude více vyjádřená láska ke zvířatům, texty mi připadaly spíše mentorské.
Chtěla jsem si přečíst knihu "lehčího" žánru a navíc mě zajímalo, jestli nenajdu nějaké tipy jak jednat s velkými šéfy. Bohužel to pro mě byla úplně špatná volba. Knížka byla dějově dost prázdná, vyjadřování přinejmenším kostrbaté ("Ten pocit zažehl milion pocitů...") a vadily mi i faktické chyby (např. v Brazílii se mluví portugalsky, ne španělsky).
Opět se mi potvrdilo, že romantickým knížkám se mám příště raději vyhnout.
Jedním slovem NEUVĚŘITELNÉ!
Neuvěřitelné:
- že knihu Orwell napsal ještě v době druhé světové války a dokázal tak skvěle vystihnout totalitní společnost
- že tak přesně věděl, že s přístupem k moci se z obyčejných prasat stávají pořádné svině
- že jsem se s knihou tak dlouho míjela a teď tu po dočtení sedím s otevřenou pusou a těžkým srdcem
Úsměvná kniha o lidech, o jejich myslích a duších, o problémech, o životě.
Mimo jiné mě utvrdila v tom, že je nesmysl na dítě šišlat a opakovat jeho patvary :-)
V hodnocení jsem dlouho váhala mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec dávám 3*, hlavně za ilustrace a krásnou obálku. Samotné příběhy z Prahy jsou velmi kusé a v drtivé většině nevypovídají nic o tom, proč má autorka popisované místo v srdci.
Ideální čtivo na vypnutí mozku - při všech těch potocích krve, urvaných končetinách a rozstříklých mozcích nemusí člověk vůbec přemýšlet, co je a co není možné nebo pravděpodobné. Je to prostě akční jízda okořeněná autorovými hláškami a humorem. Překvapivě mě nejvíc bavila "historická" část, ač dějepis není moje silná stránka a historické knihy nevyhledávám.
(SPOILER) Čtení této knihy jsem dlouho oddalovala, hlavně kvůli tématu holocaustu. Nechápu a nikdy nepochopím, kde se může v lidech brát tolik zla a nevraživosti. Autorka toto téma zpracovala nesmírně citlivě a několika slovy dokázala (alespoň u mě) vyvolat naprosto živé představy hrůzných osudů lidí za 2. světové války.
Přesto nehodnotím plným počtem hvězdiček, osudy hlavních i vedlejších postav mi přišly až příliš propletené a v případě Hany i neúměrně tragické. Jako by nestačilo, že prožila tolik utrpení v Terezíně a Osvětimi, autorka jí "naložila" ještě víc...
Zajímavý námět, který podnítil mou zvědavost. Zdravý člověk zavřený na psychiatrii, to je děsivé už samo o sobě, natož ve spojení s dalšími liniemi příběhu.
Autor mě rozhodně nezklamal a držel v napětí až do konce.
Nejsem rybář a k rybářství nemám ani nijak blízko, ale to mi při čtení vůbec nevadilo, protože mám ráda přírodu a hodně se mi líbil právě autorův vztah k přírodě a jeho respekt k živým tvorům. Příběhy jsou různorodé a plné zajímavých informací a myšlenek i podnětů k zamyšlení a pohladí po duši. Autor má také můj velký obdiv za to, že čtenářům prozradil tolik ze svého života.
Pro téma čtenářské výzvy Kniha s ilustracemi byl Karel Čapek jasnou volbou. Čtení jeho zážitků ze zahraničí je vždycky pohlazením po duši, seznámení se se zemí i s národem a přesto je z textu vždycky cítit jeho láska k vlastní zemi a původu.
Moc se mi líbí i jeho ilustrace, ve kterých dokáže zachytit všechno podstatné v pár tazích perem. Opět smekám a děkuji za každé písmenko.