Evžen Oněgin

od:


KoupitKoupit eknihu

Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/284/evzen-onegin-r1y-284.png 4.21379

Orig. název:

Евгений Онегин (1823)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Poezie
Vydáno:, Romeo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (162)

Přidat komentář
vodopad152
02. listopadu

Kniha byla velmi dobrá. Po přečtení první hlavy jsem myslela, že roztřískám svoji hlavu, ale potom to bylo úžasné. Styl psaní autora mě první mátl, ale postupem času jsem si na to zvykla. Moc mě oslovily některé myšlenky autora. Je krásné vidět, že lidé v minulosti měli podobné problémy jako my :D

Markéta ♡
28. října

Ruskou literaturu mám vcelku ráda a na Evžena jsem se těšila moc, každopádně za mě docela zklamání. Upřímně nechápu proč. Verše se četly krásně a moc mi to vyhovovalo. Děj znám, věděla jsem o čem kniha bude a možná proto mě to zklamalo. Doopravdy nevím.
Možná knihu budu muset přečíst ještě jednou.

DomYume
20. října

Vlastně se nedá dodat nic víc k popisku této knihy - Puškinovo mistrovské dílo...

Gweny
20. září

"My však i tohle sotva známe.
Ba znechuceni všedností,
za nuly všechny lidi máme
a sebe za osobnosti.
Hrajem si na Napoleony
a lidských tváří miliony
jsou pro nás pouhou podnoží.
Cit, ten už člověk odloží." (str. 50)

Pro mě nesmírně zajímavá kniha. Ze začátku mi dělalo trochu problém chápat děj, když byl rozepsaný ve verších ale pak jsem si zvykla a knihu přečetla během pár večerů.

Petronela1991
31. srpna

Moje nejoblíbenější kniha, některé pasáže znám nazpaměť :)

Tylinka
24. srpna

Knihu jsem dostala v roce 1971 (bylo mi teprve 13 let), až nyní jsem se dostala k tomu abych si jí přečetla a myslím, že to bylo načasované správně. Poezii miluji a tak jen krátce, vše už bylo napsáno. Mistrovské dílo, verše nádherné, pravdivé a nadčasové. Určitě se k ní nyní budu častěji vracet.

Chajda69
06. srpna

Moje nejoblíbenější kniha. Upřímně nevím, jestli je to překlad nebo původní dílo, do které jsem se zamiloval. Rusky neumím a pokud se v tomto ohledu nezdokonalím, budu odkázán na český překlad a ten, který se mi dostal do ruky, je prostě famózní.

Není to ani tak o příběhu, jako spíš o občasných veršovaných úvahách Puškina nad životem, rodinnými vazbami, o občasném rýpnutí si do ruského způsobu života, povahy ruských lidí, o lenosti, o mravech, o morálce, o (ne)vzdělanosti... tahle kniha má pro mě úplně všechno. A ty verše... ty jsou prostě dokonalé. Po knize sahám v dobách, kdy ne vše jde podle představ a ať ji otevřu kdekoli, funguje skvěle.

Mé nejoblíbenější čtrnáctiverší:
Je šťasten, kdo byl v mládí mladý,
a v pravou chvíli dospělý,
kdo pochopil, co hlavu zchladí,
že zato nervy zocelí.
Kdo věděl kde sny mají meze
a kam se s nóbl lůzou sveze,
v dvaceti měl dost obleků,
v třiceti vhodnou manželku,
dokázal v pětačtyřiceti
dluhy vyrovnat na nulu
a příděl slávy, titulů
i peněz vysluhoval s léty
ten, komu fáma troubí tuš
X. Y. je skvělý muž.

Adele02
21. července

Evženku, Evženku... naprosto dokonalé dílo.

Baushka
14. července

Veršovaný román pro mě zůstane žánrem, který běžně nečtu. Špatně se mi soustředilo na samotný děj a popisy přes hlídání veršů. Nebyla jsem schopná číst bez toho, abych si text v hlavě nepřednášela. Ale verše obdivuji, a ještě více obdivuji překlad.

Simi
01. července

Můj první “román ve verších”, po němž jsem sáhla v rámci výzvy. A jsem příjemně překvapená, jak se mi četl dobře, i když básně nikdy nebyly můj šálek čaje. Úžasně napsaný příběh znuděného šlechtice Oněgina a naivní, později dozrávající Taťány. Láska Táni k Oněginovi, trvá po celý čas, kdy ho zná. Nejprve je neopětovaná a později nemůže dojít naplnění. Oněgin představuje šlechtice své doby, který bez cíle přežívá a takřka ničím svému okolí nepřispívá. Oba vzbuzují soucit. Děj se odehrává mezi dvěma milostnými dopisy, které jsou mistrovským dílem. Mně byly obzvláště milé veršované komentáře autora, který v roli vypravěče takto oslovoval přímo čtenáře.

patrik0816
20. června

Asi není třeba moc co dodávat, vše tady již bylo napsáno. Snad jen takový můj osobní postřeh: Rusko v 19. století musela být zajímavá země. Petrohrad, to byla v podstatě taková ledová Paříž. Tolik skvělých osobností... Pak přišli komunisté a Rusko se proměnilo navždycky, stejně jako jeho literatura.

Pozn.: Carský režim si rozhodně neidealizuji, žilo se bídně za obou režimů, ale ruská kultura za dob carů na tom byla alespoň o něco lépe s postojem vůči umělcům, kteří dostávali o něco více svobody a byl tak umožněn nástup zlaté generace ruských spisovatelů.

speciale88
19. června

Na začátku knihy mi dělalo veršované slovo problém. Po pár stránkách se člověk rozečte a jde to samo. Krásný román. Určitě se ke knize někdy zase vrátím.

karolina1617
22. května

Opravdu skvělý román, nemohu si stěžovat. Rozhodně doporučuji

konicekbily
21. května

Veršovaný román se známým dějem mne vždy potěší, zejména krásné přebásnění pana Hory. Autor i překladatel byli mistři svého řemesla.

los
14. května

što já magu jiščo zkazať...

Kuža007
29. dubna

Veršovaný Puškinův román. Postavu Evžena Oněgina může v každém našem životě každý v někom spatřit. Evžen Oněgin je román, ke kterému se musí každý jednou vrátit.

barbara1956
09. dubna

Kniha byla skvělá, ale bez vysvětlivek by mi mnohé pojmy unikly, protože autor často odkazoval i na různé básníky a spisovatele dané doby. Verše se četli příjemně, knížku jsem zvládla za 2 dny. Je to krásný, milostný příběh.
Na youtube jsou našla skvělý audio-poslech, přišlo mi, že vynechali složitější vedlejší pasáže. Barvité hlasy jednotlivých postav s doprovodnou hudbou, dodali příběhu tu správnou atmošku! :D

Radka99
25. března

Nádherný příběh, citlivé verše a úžasný překlad pana Josefa Hory. Těším se, až se v budoucnu k Oněginovi vrátím.

Isew
21. března

Ani nevím proč, ale na střední škole jsem se Evženu Oněginovi vyhýbala jak čert kříži. Ač jinak jsem velká milovnice ruských autorů přelomu 19. a 20. století. Dostal se mi do rukou až nyní a mrzí mě, že jsem to nedala na té střední škole. Je to ideální četba pro ten věk. Drama a láska. Možná tenkrát bych v Oněginovi našla zalíbení, možná bych mu tolerovala, že je to floutek, když pak vlastně dojde cestou k poznání. Teď už mám mnohem kritičtější oči a tak mě to nutí se ptát. SPOILER Miloval by Oněgin Taťánu, kdyby nebyla zadaná a nedostupná? Nebyla to právě ta její nedostupnost, která ho vábila? Bylo by toto dílo tak slavné a opěvované, kdyby skončilo happy endem? Všechny tyto otázky však nemění nic na tom, že až budou
dcery na střední škole, Oněgina jim doporučím. Protože vážně stojí za to ho znát.
PS: Se vší úctou musím konstatovat, že řeč, ve které Oněgin Taťáně vysvětlil, že on není nic pro ní, je vážně dokonalá. Líbí se mi dokonce i víc, než onen slavný milostný dopis Taťáně.

Ginosaji
12. března

Číst tuto knihu po narkóze není úplně nejlepší nápad. U mé osoby vyžadovala velkou pozornost, která byla stejně občas nedostačující. Ztrácela jsem se mezi popisem Eugena a vzpomínkami autora.

Dagros
08. března

Knihu jsem četla v rámci povinné četby k maturitě. Líbila se mi, bylo to takové hezké čtení do vlaku.

ChristineDaee
12. února

Poézia, ktorá má dej a to veľmi pútavý a tragický. Má všetky kvality poézie: pestrosť prírodných opisov, citov aj myšlienok, ale je aj veľmi úderný v kritike starého Ruska.

Tanja00
10. února

Knihu jsem neotevírala s velkým očekáváním, a proto mě mile překvapilo, že byla napínavá a zaujala mě. Vlastně v ní bylo i pár mouder ohledně života. Ale ze začátku jsem byla trochu ztracená v postavách a o kom je zrovna řeč, také některé popisující verše nebyly moc zábavné. Myslím, že tato kniha mi něco předala..

michaela1992
20. ledna

"Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout..."


"Já tuším vše: vás urazí
mé tajemství, jež se vám vzdává.
A vaše hořkost pohrdavá
se v hrdém zraku odrazí.
Co chci? Proč spěchám odhaliti
vám duši svou tím dopisem?..."


A co se od první poloviny 19. století změnilo v lidském charakteru? Skvělý odraz ruské společnosti. Nadčasový scénář. Puškin byl a (pro mne) bude zcela jistě osobností, která by neměla být zapomenuta, tak jako tento román.
Evžen Oněgin je pro mě srdeční záležitostí. I když ho budu číst po desáté, jsem si jista, že objevím něco nového (krásného, pravdivého, naturalistického, nebo jen něco zrcadlícího mou osobnost)..

Booky84
07. ledna

Knihu jsem před lety četla jako povinnou literaturu a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy a rozhodně nelituji, protože kniha se čte lehce a moc dobře, vůbec nevadí, že je veršovaná.

Kaja01
02. ledna

Knihu jsem sice četla jako povinnou četbu, ale musím uznat, že se mi velmi líbila. Určitě se k ní ještě někdy později vrátím.

gacie
01. ledna

Poněvadž se jedná o dílo veršované,
bylo čtení velmi snadné.
Objevují se zde mnoho zastaralých slov,
ale každý to zvládne bez obav.
Dílo poutavé, nadčasové a věčné,
si našlo místo v knihovně mé.

martina9959
24.12.2017

Knihu jsem znala jen z učebnic literatury, ale i tak na mne působila sympaticky - a to natolik, že jsem se rozhodla si ji přečíst. Udělal jsem dobře. Veršovaný příběh se díky struktuře a kompozici díla četl skoro sám. Krásně vykreslené charaktery postav (i jejich posuny), osudy, bohatý romantický děj,... Za mne dokonalost!

Freiherr
03.12.2017

I přesto, že nejsem obdivovatelem ruské literatury, zapůsobil na mne Puškinův román zcela nečekaně. Hravé veršíky, kterými je kniha psána mě zcela vtáhly do děje a nepustili až do konce. Je velká škoda, že se Desátá hlava nezachovala v úplnosti a kniha má tak otevřený konec. Rovněž zajímavé byly autorovi vsuvky, které poodkrývají jeho názor na chování tehdejší společností - samozřejmě v intencích myšlenek povolených censurou.

raďax9
30.10.2017

Vždy jsem si chtěl přečíst nějaké Puškinovo dílo, líbí se mi ruská literatura a rád čtu knihy z období romantismu. Krásné verše. Radost číst.