Evžen Oněgin

kniha od:


Koupit

Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/evzen-onegin-EGW-284.png 4.21743
Žánr:
Literatura světová, Romány, Poezie

Vydáno: , Romeo
Originální název:

Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833


více info...
Nahrávám...

Komentáře (228)

Kniha Evžen Oněgin

Scathia
předevčírem

Chtěla bych ocenit kvalitu překladu, který je u poezie daleko důležitější a často s ním kvalita knihy stoupá, nebo padá. Příběh Taťány a Oněgina, je klasický milostný příběh s velmi lehkou zápletkou, dílo se přesto dotýká mnoha dalších životních situací a problémů. A Taťánin dopis Oněginovi? Klasika :-) Vzpomněla jsem si, jak jsme se ho ve škole učili nazpaměť. :-)

Marianna496
22. dubna

Prvá láska je rovnaká aj po 200 rokoch...a ešte aj tá platonická ....kniha ma očarila svojou poéziou,emóciou a zobrazením morálky.Krásna kniha pre romantické duše ...


Osice
06. dubna

„Koho mít rád? A komu věřit?
Kdo nevrhá k nám zrady stín?
Kdo dle tvé míry bude měřit
každičké slovo, každý čin?
Kdo klepy o nás neroznáší?
Kdo něhy pln je k bídě naší?
Kdo odpouští nám slabosti?
Kdo neznudí nás ve zlosti?
Oh, lovče přeludného stínu!
Vzal vítr všecku námahu.
Mít sebe rád měj odvahu,
vážený čtenáři mých splínů,
vzor hodný sama sebe — chceš?
Nic pěknějšího nenajdeš.“ (Hlava čtvrtá, XXII)

Až čtenářská výzva mě přivedla k tomuto notoricky známému dílku:-) I když knihu máme doma řádku let. Manžel ji spolu s mnoha dalšími literárními skvosty získal z pozůstalosti po babičce mého bratránka. Já tehdy o tento druh literatury neměla vůbec zájem. … Mea culpa:-)

A já to prostě musím napsat. Wow! Z hodin literatury na gymplu jsem si pamatovala asi jenom to, že se tam píší dopisy:-) Vůbec jsem nečekala, že se bude děj vyvíjet tak, jak se vyvíjel. Celý příběh jsem četla s napětím, co se stane dál. Táni sen je nádherně popsaný, pěkně děsivě, škoda, že se probudila, tak brzy:-) A když jsem brala v potaz způsob, jakým Puškin odešel z tohoto světa, tak se pro mne celé dílko stávalo hodně uvěřitelným. Eugen Oněgin je dílo mnohovrstevnaté. Kromě silného dramatického příběhu, jsem například intenzivně vnímala ruskou elitu, která tíhne k francouzštině. Celkově mě bavilo utvářet si podle Puškina obraz tehdejší ruské společnosti. No a číst o tom, jaké zrovna panuje roční období, prostě krása:-)

„Onoho roku prodloužila
se pohoda až přes podzim.
Zem po zimě už zatoužila.
Až se třetím dnem lednovým
však napad sníh. Když za svítání
se Táňa zadívala k stráni,
vše bylo bílé, všude sníh
po střechách, plotech, po větvích.
Ves třpytila se stříbrem zimy;
za oknem, na něž dýchl mráz,
se ozval sborem stračí hlas
a vrchy měkce zvlněnými
proudilo světlo, tančil jas.
Konečně zima, zima zas.“ (Hlava pátá, I)

V románu zazněla spousta jmen, která mi vůbec nic neříkala. Tentokrát jsem se nezdržovala dohledáváním, ale nechala se unášet verši a vychutnávala si to, co jsem pochopila:-) Jsem teď plná dojmů, určitě si Eugena Oněgina ještě jednou někdy přečtu. A mám chuť začít se učit rusky. … Má druhá kniha od Puškina. Předtím jsem kdysi četla Pikovou dámu, ale ta mě ani zdaleka neokouzlila tolik jako Eugen Oněgin.

PS. Harrymu Potterovi jsem odolala. Čím déle jsem s Eugenem, Taťánou, Olgou a Vladimírem trávila, tím méně jsem po návratu do Bradavic toužila:-)

diana1217
24. března

Překvapivě dobrá a poučná kniha.

sikope
10. března

Kniha, ke které se vracím nejčastěji. Dopis Taťány Oněginovi je nepřekonatelný.

kotasbk
05. března

Evžen je jeden z mých čtenářských úletů. Tuhle pytlovinu jsem radši zavřel na osmdesáté stránce a zařadil do knihovny, protože to prostě nešlo. Mělo to děj? Já vůbec nevím. Nějaká romantika? Já vůbec nevím. Jediné, co z toho vím, že se Evžen maloval tři hodiny před zrcadlem. Sakra, to nemůžou být všechny básničky jasné, přímočaré, úderné tak, jako Rytíř Smil?

shadowinmysoul
02. března

Nádherná kniha, některé pasáže z ní umím nazpamět.

RADOST
15. února

Jak mě v mládí okouzlil dopis Taťány! Mládí, ruština, romantické procházky Petrohradem - je to silná vzpomínka. Ruská kamarádka mi tehdy věnovala tři knihy Puškinova díla. Dodnes je mám v knihovně. Nyní jsem si znovu nalistovala Evžena Oněgina, četla v originále a porovnávala s poslechem české audioknihy. Nehodnotím dílo, ale to, jak na mě kdysi zapůsobilo a působí dodnes. Okouzlující pro šestnáctiletou i sedmdesátiletou dívčí duši.
"Я к вам пишу - чего же боле?
Что я могу еще сказать? " .....

1 ...