Evžen Oněgin

kniha od:


Koupit

Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/big_evzen-onegin-EGW-284.png 4.21875
Žánr:
Literatura světová, Romány, Poezie

Vydáno: , Romeo
Originální název:

Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833


více info...
Nahrávám...

Komentáře (253)

Kniha Evžen Oněgin

Kabuky
29. května

Nádhera.

Bordoshut
27. dubna

Tam, kde Goetheho Utrpení mladého Werthera pohoří svou patetickou, prozaickou a repetitivní ich-formou, tam se Puškinův Evžen Oněgin blýskne čtivou, upřímnou a vymazlenou poezií. To však není vše! Dnešního čtenáře s ohledem na dataci knihy překvapí i autorský nadhled a minimum odboček od hlavní dějové linie, které byly na tehdejší dobu běžné. Přesto se tam nějaké najdou, např. autorův chvalozpěv na Moskvu, ale to Puškinovi nejde vytýkat – byl to vlastenec. Uznání si zaslouží český překladatel, odvedl parádní práci. Otevřený konec dílu nasadí třešničku na dortu.


coquus
12. dubna

Tato kniha se mně v rukou ocitla více méně náhodou, a tak když už byla po ruce, proč se do ní nezačíst. I když básně nejsou druhem literatury, který bych vyhledával, nakonec jsem knihu přečetl celou. Musím přiznat, že se mně občas povedlo zachytit myšlenku, která stála za povšimnutí či úvahu - a navíc se to ještě rýmovalo, pozoruhodné…

Butterfly340
08. dubna

Hezké verše, to se upřít nemůže. Ale čekala jsem, že se autor bude více věnovat zápletce. Místo toho však asi polovinu obsahu tvoří všechno jiného, jen ne zápletka. Samotný vztah mezi Taťánou a Evženem je tak upozadněn, což je škoda.
Těšila jsem se romantiku a propracovanou psychologii postav, dočkala jsem se hezkých veršíků o všem možném.

Čtení to ale bylo příjemné.
Nic moc mi teda nedalo, ale bavilo mě to.

s1ombrehimawari
12. března

Pamatuju si, jako by to bylo včera, kdy se v našem souboru inscenoval Evža. Ah. Hvězdičku ubírám za zdlouhavý začátek a autorovy vstupy do příběhu.

anezka1711
15. února

(+ SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem ani ne za týden. Bohužel někteří příběh nechápají a hned se v něm ztrácí... to já bohužel a naštěstí/naneštěstí říct nemohu. Tou samou situací, co Taťána jsem si úplně přesně prošla, když mi řekl, že chce mít vlastní svobodu a nechce, aby se kvůli němu trápila a jak ona tak i já jsem se z toho jakou dobu vzpamatovávala, až jsem potkala toho pravého.

Acamar
04. února

V romanticky zveršovanèm kabátku o nenaplněné lásce, minoucí se v čase, stále platná smutná realita, že když konečně dozrajeme k ocenění opravdových citů a hodnot, je bohužel pozdě...a v druhém plánu povzdech nad nudou, povrchností a vyprázdněností "mondénní" společnosti, jež jak básníka samotného, tak jeho postavy, vhání do roztrpčené osamělosti.
Třebaže ani u Oněgina se mi nepodařilo souznít s formou veršované epiky, s jeho melancholickou touhou po hloubce a ryzosti života se nesouznít nedá...

Nemám.jméno
02. února

Evžen Oněgin je bezesporu geniální dílo, kterému se nedají upřít barvité výrazy a živé popisy ruské krajiny. Příběhu navíc dodává na zajímavosti troška autorova cynismu. Bohužel jsem si ale do první poloviny knihy nemohla zvyknout na neobvyklou skladbu slok a děj byl na mě až moc rozvláčný.

1 ...