Deník japonské manželky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/big_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg 3.9469
Nahrávám...

Komentáře (169)

Kniha Deník japonské manželky

Christeene
07. srpna

(+ SPOILER) Precteno. Tak by se to dalo shrnout celkem vystizne. Kniha ani neurazi, ale ani nijak neohromi. Jestli vas zajima japonska kultura a realie, tak doporucuji radeji jine cteni. Toto je spis denik pubertacky, co se tak nejak sama teprve hleda.

Jana283
24. června

Nesmírně nudné a jazykově chudé slohové cvičení. Žádné city, žádné emoce, strašně ploché. Už jen anotace: "Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje..." Já jsem žádnou lásku nenašla. Prostě jí sdělil, že si jí vezme, ona řekla jo, sbalila kufry a odstěhovala se do Tokia.... A v tomto duchu se tak nějak - pro mne příliš chladně - odvíjí celá kniha.


Y2T
19. června

Přiznávám, že jsem knihu bral do ruky se značkou skepsí. Čekal jsem další z knih typu "podívejte se, jak jsem úžasná, co všechno jsem v Japonsku vytrpěla" a snahu vytřískat na tom peníze. V jistém smyslu tam je oboje přítomno, ale ve zcela přijatelné míře. Jako většiny Čecho-Japonců, kteří jdou s kůží na trh, i zde jsou možná důvodem, proč jít z kůží na trh a odkrývat své soukromí peníze - snaha o mediální publicitu, jelikož autorka si vydělává překlady a poradenstvím. V knize to je ale zmíněno jen v jejím životopise.

V čem se ale kniha od jiných liší je, že autorka žije patrně v celkem spokojeném manželství s poměrně schopným a přiměřeně úspěšným mužem, dobře vychází s japonskými příbuznými a poměrně zvládá zapojit se do japonské společnosti. Její hodnocení tak na rozdíl od jiných není nijak zatrpklé. Navíc se nepohybuje v nejnižších vrstvách společnosti, ale zvládá se poměrně slušně zapojit sociálně i finančně mezi nižší střední třídu. Kniha sice místy zavání laciným exoticismem, kdy použitím nevhodných analogií dělá z Japonců zbytečné exoty, ale v zásadě je celkem věcně správná. I když musím říct, že mě až zarazilo, že někdo dokázal osobně napáchat snad všechny typické gajdžinské omyly a nedorozumění - trochu ve mě hlodal červíček pochybností, jestli to nejsou přece jen sesbírané omyly všech lidí okolo - ale asi není důvod autorce nevěřit:-D

Mezi všemi těmi nesmysly, co o Japonsku vychází (a různými deníky zhrzených manželek), bych tuhle knihu vyzdvihl, jako slušnou, věcně správnou, bez nějaké předpojatosti a navíc čtivě napsanou. Kapitoly mají jen 1-2 strany, takže se to hezky čte, a navíc jsou napsané celkem jednoduchým jazykem, takže lze doporučit ke čtení i Japoncům s větší znalostí češtiny:-)

Za pozornost stojí, že autorka v Japonsku vlastně v době vydání knihy žila celkem krátce - jen cca 5 let. Na druhou stranu musím říct, že na mě udělala dojem schopnost složit JLPT N1 po 4 letech v Japonsku.

Pokud lidé mají potřebu číst něco ze žánru "vdala jsem se za Japonce", tak na našem knižním trhu je to rozhodně nejlepší volba. Jen je třeba zkousnout neustálé nadužívání slova "Čechy" a neustálé srovnávání s Prahou.

V čem bych chtěl plně autorku podpořit je její hodnocení návratu do ČR.
Ten kulturní šok je stoprocentně autentický a absolutně o něm nepochybuji. Mám v podstatě totožnou i zkušenost s pražskou MHD. Až na to, že na mě byl řidič protivný už na letišti.

Rézi
30. března

Knížka se krásně čte, hodně odcípá a příběh je zajímavý

Sylvanas
16. března

Knížka by se nedala nazvat hitparádou, ale zajímavá rozhodně byla. Dozvěděla jsem se o Japonsku hodně nových, a často i dost šokujících, věcí. Krásně přibližuje tamní kulturu z pohledu člověka, který tam žije, nikoli například televizního reportéra nebo cestovatele. Je mi ale jasné, že spoustu věcí dnes již možná bude jinak - vzhledem ke stáří některých zápisků.

Michelleee
07. března

U této knihy si nejsem jistá počtem hvězd. Není to zrovna knížka ze které si sednete na zadek, jak řekla moje kamarádka. Chybělo mi tu vyjádření emocí nad důležitými věcmi. Autorka popisovala běžné věci stejným způsobem jako narození dětí a jejich vztah. Co její rodina v Česku ? Docela by mě zajímalo co na to říkali. Veroniku určitě obdivuji, jak to všechno zvládla sama a vše se naučila. Hrozně se mi líbilo poznat různé tradice Japonska. Spoustu věcí jsem určitě nečekala a bylo to pro mě hodně zajímavé čtení.

Morgainne
18. února

(+ SPOILER) Zajímavá kniha, která má pro mě dvě roviny. Na jednu stranu se mi líbil náhled na japonské zvyky, běžný život a odlišnosti proti našemu způsobu života i myšlení. Z těchto kulturních rozdílů vznikaly Veronice většinou komické situace.
Obdivuji ji za schopnost zařídit a naučit se všechno sama a téměř bez pomoci.
Na druhou stranu je kniha podivně plochá a bez emocí, autorka píše o důležitých životních událostech jako svatba nebo narození dětí stejným způsobem jako o nákupu v supermarketu. To už bylo víc citu v pasáži o začátcích brigády v obchodě s oblečením.
Nějak jsem nechopila, co ji vedlo k tomu, se odstěhovat do Japonska a žít tu s někým, koho většinu času neviděla, s ničím jí moc nepomohl a u porodu se nudil. Budu věřit tomu, že je to jen nešťastným způsobem psaní, že její manžel vyšel z příběhu jako necitlivý ignorant.
Škoda, že část života v Texasu a ve Francii přeskočila, i tam určitě musely vznikat zajímavé kulturní rozdíly.
Zaujalo mě, jakým způsobem se změnilo její vnímání české reality po letech strávených v Japonsku.

Termina
30. ledna

Zajímavé, poučné a místy velmi úsměvné čtení. Za mě tedy rozhodně příjemně strávený čas. DÍK!

1 ...