Deník japonské manželky

Zajímavé počtení o zajímavé zemi. Ztratila jsem trochu iluze o Japoncích. Moje představa byla, že se jedná o velmi ohleduplný národ oproti nám. A přitom opak je pravdou. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Já bych tam žít nechtěla a obdivuji autorku, že překonala spoustu překážek a šla za svou láskou "až na kraj světa".

Oddechová knížka. Kniha je tvořena krátkými kapitolkami ze života v Japonsku.

O této knize jsem uvažoval dlouhou dobu a konečně jsem se pustil do čtení.

Kniha má 2 části. Kniha je psaná formou deníku s pohledu VERONIKY a jejího muže KÓTY. Převažuje pohled Veroniky, ale zajímavé jsou také postřehy Kóta a jeho srovnání Japonska a Česka.

Příběh Veroniky, která se provdala za Japonce a odstěhovala se s ním do Japonska. Obdivoval jsem Veroniku, že měla odvahu odcestovat do tak vzdálené a kulturně odlišné země jako je Česko.

Veronika to zpočátku neměla jednoduché. Postupně se seznamovala s Kótovou rodinou, učila se japonštinu, aby se mohla domluvit, popisuje brigádu v jednom supermarketu. Zajímavé byly informace o třídění odpadu, zemětřesení a také o úkonech, které se vykonávají, když někdo zemře. V Japonsku se jezdí na po levé straně a Japonci často jezdí na kolech, která se evidují. Dozvíme se další zajímavé a poutavé informace o Japonsku a Japoncích.

Veronika se seznámila také s Číňankou MING-MING, která se odstěhovala do Japonska, a staly se z ní kamarádky.

Budeme sledovat život Veroniky a dočteme se další informace o jejím životě.

Kniha se mi líbila, je dobře napsaná. Deníkové záznamy jsou krátké. V knize jsem našel také humor a dozvěděl jsem se hodně informací o Japonsku, které mě v posledních letech hodně fascinuje.

Myslím si, že by nebylo na škodu, pokud by se autorka rozhodla vydat pokračování této knihy. Kniha byla vydána v roce 2018 a určitě by mě zajímalo, jak se vyvíjí dále autorčin život v Japonsku, co nového se za tu dobu přihodilo, její nové postřehy apod.

První polovina byla to, co jsem od knihy očekávala. Prahla jsem po informacích, nahlédnutí do jiné kultury očima čecha. Očekávání, kulturní šoky a rozdíly, co nám připadá normální a Japonce šokuje, co naopak šokuje nás středoevropany a v Japonsku se nad tím nikdo nepozastaví. Vše kniha splňovala, v ději do momentu otěhotnění autorky/hlavní hrdinky. Pak už mi to přišlo jako z rychlíku - jak rychle dokončit knížku. Pro mě zklamání. V knize autorka sama zmiňuje, že od manželství je odrazoval i oddávající, že většina takových smíšených párů se rozvede, nevydrží. Snad kdyby to bylo obráceně - ona Japonka a on cizinec, že by měli větší šanci. Japonky jsou vychovávány k péči o rodinu (děti i manžela) a Japonci zůstávají dlouho v práci a žena je často sama nebo sama s dítětem v takovém manželství navíc v pro manželku naprosto cizím světě. A pak nás autorka úplně připraví o tuto část. Postupně ubývali i vjemy Kóty z jeho pohledu. Škoda. Styl psaní mi úplně neseděl, ale téma pro mě bylo tak zajímavé, že to jsem dokázala snadno přejít. Autorce fandím, je tu rozhodně další možný potenciál.

Taková jednohubka, první část do odjezdu do Francie se mi líbila vic. A ke konci mě trochu zamrzelo autorčino povzdechnutí,že tohle v Česku není a že se máme co učit, vzhledem k velikým kulturním rozdílům bych se srovnávání opravdu vyhnula. Konec byl pak velmi rychlý a mě mrzelo,že jsme se nedozvěděli jak to má Kóta ve vztahu k dětem,jestli pořád pracuje do noci....prostě jak probíhá ten rodinný život.

Příjemná kniha, která ve mně vzbudila zájem o japonskou kulturu a společnost. No, vždycky je dobré vystrčit nos za hranice své bubliny a zjistit, že ne všechno, co je normální u nás, je normální i někde jinde.

Jednoduše psaný autentický příběh, čtivé, rozdíly mezi kulturami. Nejvíce se mi líbily pasáže o pohřbech, popsané podrobněji.

Oddechové nenáročné čtení.
Dozvěděla jsem se řadu pro mě nových informací o životě v Japonsku, odlišnostech mezi naší a tamní kulturou i o tom, jak Japonci vidí nás.
Veronika mi zprvu úplně sympatická nebyla, pak jsem si k ní ale našla cestu a vlastně jsem ji dost obdivovala za její odvahu a odhodlání žít v úplně cizí zemi, nám tolik cizí kultuře, úplně sama bez nikoho známého - krom manžela, který byl pořád pryč a stejně jí příliš nepomáhal.

Nejvíc zajímavý mi přišel ten rozpor ve společnosti - na jedné straně je kladen extrémní důraz na zdvořilost, řád, pořádek, úslužnost, perfektní služby apod., na straně druhé v běžném životě nenapadne muže podržet ženě dveře, pustit sednout v autobuse těhotnou... zvláštní.
I když se mi japonská, potažmo asijská kultura líbí, žít bych tam nechtěla.

Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Chtěla jsem si aspoň představit, jaké to je žít v Japonsku. Navíc jsem se dověděla i něco z toho, jak Japonci vnímají nás.

Kniha "Deník japonské manželky" evokuje pohled na život Češky žijící v Japonsku, avšak místo hlubšího a soudržného vyprávění se spíše zdá být jako nesouvislý výčet běžných zážitků a postřehů. I přesto, že začátek láká čtenáře pohledem obou manželů – české autorky a jejího japonského manžela (v té době zatím budoucího) – kniha postupem času ztrácí na zajímavosti a originalitě. Místo toho, aby se prozkoumávaly hlubší aspekty života v Japonsku, jako jsou například regionální odlišnosti či jazykové nuance, se kniha omezuje spíše na povrchní pohled na exotiku této země a výčet potenciálních kulturologických faux pas běžného gajdžina. Tento nedostatek hloubky je zvláště patrný v tom, že autorka věnuje pozornost převážně vnějším rozdílům mezi Čechy a Japonci, aniž by přinášela nové a hlubší poznatky. Ztrácí se tak šance nabídnout zajímavější aspekty vztahu mezi oběma kulturami, včetně osobních vztahů mezi manželi různého původu. Celkově tedy kniha spíše slouží jako výčet rozdílů, ale nedisponuje dostatečným hloubkovým pohledem, který by nabídl čtenáři nové poznatky či vhledy do zdejší kultury.

Moc zajímavá kniha z tolik odlišné japonské kulury.
Ocenila jsem zejména, že se jedná o humorně laděný příběh.

Moc zajimavá sonda do japonské kultury.
Velmi jsem ocenila,že je kniha humorně laděna.

Takhle nějak jsem si to představoval.Zajímavé,dobře napsané příběhy ze vzdálené země s naprosto odlišnou kulturou.Děkuji Veroniko.

Líbila se. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které bych jinak nevěděla. Obdivuji autorku, jak se dokázala s různými situacemi vypořádat, vždyť Japonsko je tak jiné!

Když jsem si knížku půjčovala, čekala jsem úplně jiný příběh. Po zjištění, že je to psáno vtipně jsem měla radost...bohužel vtip po půli knížky přešel v popis nudných situaci. Vůbec tu není rozvinut vztah s manželem. Psáno hodně jednoduše. Ale jooo věřím, že někomu se to bude líbit. Špatné to nebylo.

Nejlepší na knížce je ten krásný obal. Bohužel. Za mě vyznívá tohle povídání o Japoncích velice negativně a vůbec je mi po přečtení jaksi divně. :-( Přestože název by dával tušit, že hlavní dějovou linkou bude manželství s cizincem a s ním spojená nedorozumění, odlišnosti a zejména vtipné situace, je to spíš popis rozdílů mezi Japonci a Čechy. A tak nějak stylem, kdo je teda z nich horší.

Na počátku jsem byl trochu skeptický, ale musím uznat že je to příjemná letní zábavná kniha, ideální k moři. Vtipný popis češky žijící v Japonsku a milé přiblížení kultury z mimoevropského prostředí. Určitě stojí za přečtení.

Zajímavý deník, ktery popisuje odlišnosti mezi životem v Česku a v Japonsku. Docela mě něco pobavilo, něco udivilo.

Kniha sestavená z příspěvků deníkového formátu o tom, jak se žije české dívce, zamiluje-li se do japonského spolužáka a stane-li se posléze jeho manželkou. Postřehy z běžného života v Japonsku z pohledu jejího kombinované s epizodami nahlíženými a komentovanými jejím japonským partnerem. Zjistila jsem, že bych v Japonsku nejspíše žít nemohla, ale jako sonda do života smíšeného manželství to bylo zajímavé. Vtipně, jasně a čtivě napsáno.