pismeno
přečtené 114
Hvězdná pěchota
2011,
Robert A. Heinlein
Nooo... mě se to líbilo. Trochu mám problém se zařazením, s žánrem .. military&science-fiction? Plus. Jako bych byl trošičku v nějaké knížce Toma Clancyho. Tak důkladný výklad toho, proč záleží na některých divných věcech v armádě. Ty akcenty dávají smysl i když se pak sledují informace o reálných historických střetech. Mínus. Uspořádání společnosti jsem nevěřil. Všichni ti příslušnící diktátorské armádní elity byli takoví nejčistěji čestní a poctiví ... a pokud už udělali chybu, tak odstoupili, samozřejmě... Naproti tomu zhroucení předchozí společnosti (v realitě té naší) by až tak neuvěřitelné nebylo. Jeden známý mi na můj názor o nerealističnosti uspořádání a pozitivním spektru hrdinů v "nové společnosti" opáčil, že příběh popisoval společnost po revoluci a úspěšná revoluce své hrdiny a úspěšné vůdce má. Jinak by to nebyla revoluce úspěšná. No budiž. Na tom něco málo je. I Napoleonovi to dost dlouho fungovalo, vlastně dal rozvrácenou zemi do značné míry do pořádku (kdyby se mu podařilo včas a úspěšně přestat válčit) za sebou měl muže, co s ním šli do poslední chvíle a posledního výdechu. Ovšem, i Stalin a Hitler dali z určitého hlediska své země "do pořádku" a systém jim fungoval. Byli úspěšní, společnost byla organizována tak nějak armádně (mnoho slušných, své cti dbalých vojáků by se oprávněně ohradilo). V tom smyslu mám tendenci považovat to za propagandu militaristického fanatika. Možná nespravedlivé, ale za to je ta hvězdička dolu. Srovnání s filmem? Nešlo si nepovšimnout, že autoři se odchýlili zejména ve dvou směrech. Odlehčovali vtipem (vložené zpravodajsko propagandistické klipy) sebeprezentaci vojenskostátní mašinérie a odůvodnění konfliktu (z knihy ještě víc vysvítalo, že lidstvo byli agresoři, brouci Zemi nenapadli bezdůvodně, ale jako protiútok kvůli porušování dohod a pronikání lidských osadníků na jejich území). Kniha neměla odstup od toho ani nejmenší, vše bylo vážně míněné jako to nejlepší. Ve filmu vzdali tak důkladný výklad těch armádních zákonitostí, zejména držení posloupnosti vedení... to by bylo na film moc těžké. Film jsem po knize viděl rád, nejen kvůli pěkným herečkám. Mnoho věcí se povedlo převést na plátno velmi dobře.... celý text
Experiment, teorie, praxe
1982,
Pjotr Leonidovič Kapica
Čteno dávno. Dnes už to asi nebude taková bomba. Nevim, jestli bych se odhodlal otevřít to znova. Pozor ale, vyšlo to za zatuchle normalizovaného socíku a je to vyprávění vědce, který nebyl zrovna konformní se sovětským systémem, v tomto systému pracoval, v tomto systému o něm takto mohl napsat... je to knížka, v které se píše o věcech, o kterých se tady oficiálně nemluvilo, v době, kdy vyšla. Mimo jiné .. je to knížka o tom. Proč to mohl napsat, proč to mohlo vyjít? Toť otázka. Stalin si byl vědom, že své fyziky potřebuje a trochu si je chránil, přiměřeně ... a ta tradice tam v té či oné podobě zůstala i po Stalinovi. Jinak zajisté pozoruhodná osobnost, tenhle Kapica. Jinak sem tam zajímavá fyzika, v té knížce. Komplementem téměř nutným zdá se mi kniha Andronikašvaliho - Vzpomínky na kapalné hélium. Totiž pracoval v tom ústavu, kterému Kapica šéfoval, a o kterém Andronikašvili píše, že mu říkali kapišnik ... mile posměšné označení, které tu oficiálně vyšlo... v té tehdejší atmosféře tady to bylo zvláštní. Hvězdičky si netroufnu, než bych to prošel znova.... celý text
Duna
1988,
Frank Herbert
Trochu neuchopitelné. Už žánr. Je to vlastně sci-fi? To neni to hlavní. Pár technikálií tam bylo, věda skoro ne, ale hlavní charakteristiky společnosti a to, které technické a vědecké prvky společnost používala a které ne, bylo určeno vývojem společenským. Trochu mimo sci-fi je to vlivem nadpřirozených jevů, například schopností prorocké vize. Samozřejmě, ta technika, která byla povolená, a dejme tomu cestování vesmírem, prvkem sci-fi je. Podstatným prvkem určujícícm chování jednotlivců i skupin jsou náboženské pohnutky, přiznám se, v tom islamizujícím stylu mi fakt moc nevoní. A ty nadpřirozené vlivy jsou podsttnou částí světa. V tom smyslu je to taky fantasy (fantasy se pro mě definičně vyznačuje tím, že se tam dějí nadpřirozené věci, v ději vystupují víly, pohádkové bytosti, duchové, jakousi nábožensky mystickou vyšší sílu a účel do toho zahrnuji - v této knize je to jen to poslední, ty víly nehledejte, a píseční červi nejsou ekvivalentem draků). Předestřená společnost neni v "západním" stylu, dychtící po rozvoji, poznání, svobodě (jsme takoví, stále ještě, přes tu postmodernost). Popsaná společnost si svým vývojem uložila významná omezení, včetně izolace některých vědomostí a dovedností do jakýchsi hermeneutických a také politických škol. Organizace společnosti je z pohledu euroamerického středověká, feudální, svázaná, náboženská. Dobrá. Pohled euroamerický post-antický a post-renesanční neni jediný možný (a asi ani ve vesmíru budoucnosti :-) ). Tim spíš, opakuji, že autor svůj svět staví tak, že nadpřirozeno v náboženském smyslu do života podstatně vstupuje, není jen většinově akceptovanou legendou a osobní záležitostí. Patří to k prvkům, kvůli kterým se mi to čte nedobře. Je to pro mě iritující. Ta již zmíněná islamičnost, také bezcennost lidského jedince. Ale, postavy vykreslené fascinujícím způsobem. Některé praktiky zasvěcených popsané fascinujícím způsobem. Benegesseritské uvědomění si toho, co se děje pod povrchem. Politické síly a zákonitosti platné nadčasově (a zdá se i nad světy s prvky sci-fi a fantasy). Plány v plánech jiných plánů. Tajné signály v řeči. Nechte projít strach. Je paradoxem, že ač mám nepříjemný pocit z celkového rámce, některé postavy a poučky jsem si jistým způsobem oblíbil a jejich poselství je hlubší. Pokračovací knihy ságy jsem již jen prolistovával, ale nezačetl jsem se. Duna je originál a pokračovat v tom světě už nechci. Atreidi z masa a kostí a Chani by mi chyběli. Nenahlédnout však do toho světa by byla ztráta. Myslím, že je to v jistém smyslu významné dílo.... celý text