pismeno přečtené 114

Válka o černé díry 2013, Leonard Susskind

Neměli by to číst ti, kdo nejsou dosti poučení fandové do fyziky a matematiky - opravdu to nejde doporučit všem :-) . I když v tom explicitně matematika téměř neni. Měli by to rozhodně číst ti, kdo ocení velmi kvalitní vědecky popularizační knihu na dosti vysoké odborné úrovni. Takže hodně záleží na tom, jak specifický jste čtenář. Například Feynmanovy přednášky z fyziky vám musí přijít jako dobrá četba, u níž se na mnoha místech pobavíte, nebo zvoláte "aha, takhle mi to ještě nikdo neřekl". Přes extrémně rychlý vývoj vědy, kdy na fyzikální text z kvantovky nebo kosmologie nebo fyziky elementárních částic deset let starý je třeba se dívat s určitým podezřením, tohle zatim (2018) nezestárlo a těžko bude hledat v dohledné době konkurenci. Pokud jste s tradičním Einsteinem a Schwarzschildem a touhle partou celkem v pohodě, zpočátku vám to může připadat místy až nudné. Ale pozor, kolotoč teprv přijde a stojí za to zaplatit si jízdu. Nikde jinde jsem dosud nenarazil na vcelku pochopitelný výklad strun. Chování kvarků a gluonů tak najednou začíná dostávat smysl. Konečně. Nedisponuji matematickým aparátem, abych si to mohl projít (jasněže podle této knihy by to ani nešlo, ale obecně), a intuice neni zde kritériem. Mám však pocit, že pokud k něčemu ve fyzice dosud neexistuje vyprávění takové, aby to vzbudilo fyzikální intuici, ještě to nebylo ani na úrovni nejvyšší vědy zcela dobře nebo úplně uchopeno. Príma, že zde to konečně je. Toho Feynmana jsem výše nezmínil náhodou. Připomínalo mi to jeho způsob vysvětlování a osvětlování (fyzikálního) smyslu toho, proč to popisujeme tak, jak to popisujeme. Také mě zde oslovil oslňující výklad principu neurčitosti jako něčeho, u čehož můžete nahlédnout nutnost. Často (v jiných odpovídajících textech) je zmiňován jako jakási "danost zvenku". Prostě to tak je a tečka. Ve smyslu "toto je fyzika, v níž žijeme, může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat". Zde ne. Zde můžete projít myšlenkovou cestu a dojít ke svému vlastnímu "filosofickému" závěru, proč to tak je a musí být. Jo. Souhlasím s před-komentátory, že de Sitterův prostor a tak dále už autor trochu hodil přes palubu a neuvedl jej dostatečně jako látku předchozí (kde jsem vyčítal možnou nudu :-) .. těžko se zavděčit, zdá se). Holografický princip? Jádro sdělení ... ano. Jen nesmíte zabřednout do dohadování se, zda "to tak je nebo ne" (takové otázky občas vídávám v některých popularizačních textech - zda to má nějaký odpovídající reálný smysl). Přijde vám jako zjevný nesmysl, že bychom byli holografická matrice obrazu prostoru na hranici prostoru sevřeného touto hranicí? Opět čerpejte třeba z těch Feynmanových přednášek. Tato slova, co jsou ve fyzikálních knihách, nebo našich myslích, přeci nejsou "realita". Jsou naše chápání reality. Částice může být vlnou, vlna částicí. Jde jen o "popis" a právě sledované chování. Nemáte -li problém s částicově-vlnovou dualitou, nemějte problém ani s tím, že můžete být zobrazeni jako holografická matrice .. jestliže ano (a to zjevně ano), nejste tím o nic méně reálným fyzikálním a skutečným objektem, než jste byli před tímto zobrazením. Jediné co mi snad občas vadilo, bylo takové to "americké bombastické", přeexponované vyprávění v superlativech .... Podle mě tato látka by ho nepotřebovala, je fascinující sama o sobě. Pokud je pro někoho látka nepochopitelná, bombastický styl to nezachrání. Za tu bombastičkost a maličkou nevyváženost jemných úvodů ta chybějící hvězdička. I když je to moc, odebrat jednu hvězdičku .. jenže tady je to právě po hvězdičkách kvantováno a na plný počet to neni. Ale budiž, to je styl no. Rozhodně se dá vydržet a v tomto případě nezastírá faktické nedostatky skutečného obsahu, jako tomu někdy může být. Zde je obsah prvotřídní, aspoň ten, co jsem na něj stačil. Opakuji, na čtení opravdu musíte mít nějaký základ.... celý text

Kavárna u nádraží 1941, Jaroslav Václav Šmejkal

Asi nemohu hodnotit hvězdičkami, protože je to tak mimo cokoliv, co bych já svou náturou sám od sebe četl. Původní text, musel jsem pro některá slova vztahující se k profesím v kartounce hledat ve slovníku, výklad ... ostatně už co to je vůbec kartounka. A tím zajímavé. Hledat si na mapě dnešní ulice s jinými názvy, které domy přetrvaly, které tam ještě u nádraží (taky někdy později nazývaného "Střed") nebyly .. protože to bylo tehdy za Prahou. Sáhl jsem pro to, jelikož to bylo v nějaké poličce, ke které jsem měl z nějakého důvodu zvláštní osobní vztah... a dobře jsem udělal. Ne že bych něčemu takovému holdoval trvale, ale za ten kousek jsem rád. Roztomilý způsob tehdejšího jemného psaní. Že se na té stráni s oním mužem milovala (já po té stráni také někdy šel, takový zajímavý pocit dotyku .. i když já se tam nemiloval :-) ), jsem pochopil z toho jemného psaní až po mnoha stranách, kdy jen tak mimochodem zmínila, že při svatbě již byla těhotná (v kolika že .. jednadvaceti .. pokud si pamatuju .. jako vdova... po prvním manželovi). Počty zemřelých dětí ... uf, uvědomit si jinou realitu. Nečernobílé dělnické nepokoje a nečernobílé rozhodování "mocných", nečernobílé vlastenectví, tak kontrastující se školními dějepisnými schématy. A ty postavičky. Protože pani byla z lepších kruhů, tudíž znala skoro všechny, co něco v tehdejší Praze znamenali. Skoro mám chuť doporučit ... pokud jste ten typ .. máte tu správnou trpělivost & schopnost přečkat starší verzi jazyka... dá se najít online v elektronické podobě v knihovně na Internetu. Teď nevim zda městské (pražské) či národní, někde to najdete.... celý text

Hádání v hospodě 2013, Petr Vopěnka

Vzhledem k tomu, že s velkým zaujetím procházím autorovy texty jako Rozpravy s geometrií i Podivuhodný květ.., nemohu mu v tomto případě odpustit účelový konec, jímž se vypořádá s jedním z filosofických stanovisek. A sice znevážením literární postavy, která toto stanovisko v "dialozích" zastává. To se nedělá (i pokud měl takovou zkušenost s některým z diskutujících v době disidentských, což naprosto vyloučit nelze). Za to nemohu dát víc hvězdiček. Jinak ovšem tak nějak do půlky zajímavě vedené a zpřístupněné seznámení s probíranými filosofickými pozicemi. Pokud máte při nahlédnutí do "běžných filosofických knih" nebo esejů, jako já, často pocit, že jde o prázdné tlachání s kulhající elementární logikou, kdy autor by z náklonnosti k moudru (filo-sofia) udělal lépe, pokud by mlčel ... tak zde jsou ty dialogy vskutku podnětné. Aby také ne, od takového mozku nebo ducha (podle toho, na které pozici diskutujících budete stát vy). Koneckonců, i když to v mých očích nemá konec, vlastně jej mít ani nemůže, protože filosofie je právě vedení rozpravy (alespoň pomyslné), ne dobrání se vysněného cíle vědění. Ježto pravá filosofie jest však až na marginální vyjímky subjektivní (podle mého subjektivního názoru), je to na vás, zda vás to osloví nebo ne. Obojí je zřejmě správně.... celý text

Stanice I. - Smrt na oběžné dráze 1991, Dale Brown

"Béčko" samozřejmě. Nic náročného, oddych, pár nelogičností a klišé celkového děje je potřeba odpustit a nepřemýšlet o nich příliš. Politická fikce opravdu nic moc. Když se od tohoto oprostíme, zbyde pár prima sci-fi prvků týkajících se pozorovací a zbraňové techniky na oběžné dráze (ve smyslu politicky osmdesátkových "hvězdných válek" a extrapolace taktického velení na letadlové lodi), z nichž některé by obstály i v propracovanějším celkovém zpracování (mám na mysli třeba něco z žánru politické fikce a válečných her od T.Clancyho). Zaujme i několik prvků akčního rázu, vzájemný respekt osamělých vojáků na nepřátelských stranách. Osamělých v tom smyslu, jako byli na počátku první světové osaměle výluční letci, balancující díky této výlučnosti rovněž na rozhraní války vedené rytířsky nebo bezohledně sledující vítězství. Platí i pro II - Laser nad zálivem. Drží výše popsanou béčkovou konzumní kvalitu, neni nastavovanou kaší ani kvalitativním vzestupem .. vydána zvlášť jen z důvodu vydavatelské politiky řekl bych, tvoří logický celek. Takové letní relax čtení, tolerujete -li dobře určitou základní nenáročnost. Třeba namísto nočního odfrknutí u některého stejně oddechového seriálu.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Tak za prvé, nemá se to číst jako kniha určená ke čtení, když je to hra, scénář. Kdo se podivuje v komentáři nad tím, že hra je hra, nechť to shlédne na divadle nebo ve filmu. A to je ono. Mě fascinovalo, jak jednoduše je to psané a kolik to při tom dává prostoru režijní a herecké interpretaci. Jak jsem jako divák závislý na tom, co ti další v tom viděli a cítili a sdělili mi ze sebe a ne z Čapka. Nebo ne tak, aby to tam bylo přímočaře vidět, ačkoliv v mimice, intonaci, nebo filmovém pohledu to tam být vidět má. To neni slabost autora, to je schopnost - že dá prostor. A ovšem uměl psát i jinak.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Ten pán, co napsal toto skvělé dílo, musel mít trochu myšlenkový problém. Zdá se mi v tom více patologického, než co lze dělat "jen jako" v zájmu sepsání působivého textu. Možná bych s ním nechtěl obývat jeden prostor. Neznám jeho životopis, nevím, co tak strašlivě zlého mu někdo udělal. Ale nešť, to tak s génii někdy bývá. A genialita byla při psaní přítomna. V textu někdy temnost možná zakrývá to, co se děje. Jsou tam prostě části, které nejsou určené k akčnímu chápání a představě reality, nýbrž primárně k navození pocitu temnoty. A na tom se jistě i dnes lze učit, jak dobře to provedl. Bylo napsáno mnohé, nebudu nosit dříví do lesa. Mě však teď zaujala jedna charakteristika z oficiální anotace. Přepisování textů z historie na ministerstvu pravdy. Již delší dobu mám totiž pocit, že jako civilizace nadměrně spoléháme na všudypřítomnost a všeobsáhlost Internetu a jeho informačních zdrojů, dohledatelnost. Je podsatně těžší přepsat historickou knihu na papíře, nebo časopis, který mám doma v polici (nebo náboženskou knihu skrytou v době protireformace v trámu chalupy), než "informační zdroj" na Internetu. Ne, dnes ještě nejde zaručit přepis všech zdrojů na celém Internetu vyjma likvidace těch nejunikátnějších. Rozšiřují se však ostrovy Internetu, odkud neni v dosahu celý Internet, protože je cenzurován, z důvodu zajištění linie toho kterého místního ministerstva pravdy. V těchto ostrovech taková likvidace určité informace zařídit jde (Čína neni jediná). A zamaskovat ve vyhledávači nepohodlný okruh informací nánosem dalších s podobnými klíčovými slovy, jde taky. Umí to zdá se mi vlády na východě, západě, církve ... :-) je to účinnější, než snaha o zákaz, nemáte -li moc zákaz zařídit.... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Pro mě je to jiná generace, jiné století, Jirásek, styl pro mě nestravitelný. Prokouskával jsem se tím jaksi zarytě, abych to zvládl. To neni asi chyba pana Hemingwaye.. je to možná spíš chrakteristika mé osoby, mého vnímání. Tohle nedávám. Třeba u takové Hrany, tam už jsem se něčeho chytil...... celý text

Den Trifidů 1990, John Wyndham (p)

Dobré a stále dobré .. ověřeno na dětech, které se ne vždy začtou do téhož, co táhlo mě. sci-fi - spíš jen záminka, ale to nevadí. Hlavně ta postapokalyptika s (pro mě) dobře zachovanou vnitřní logikou fungování. A při tom i psychologicky dobré postavy. Ano, kromě jiného jsem oceňoval něco, co mi přišlo jako realistický odhad fungování rozložené společnosti a fungujícího zbytku. Na rozdíl od pro mě třeba zcela nevěrohodného Malevillu.... celý text

Podivuhodný květ českého baroka 1999, Petr Vopěnka

Je to opravdu spíše filosofující a historické vyprávění. Pokud už je skromně použitý matematický způsob vyjádření, vyplývá přirozeně z předkládaných myšlenek. A pan profesor to bral opravdu od základu, důkladně a na velké ploše. Od sv. Terezie Avilské, sv. jana od Kříže, přes osvětlení celé duchovní podstaty baroka, které po Bílé hoře podivným řízením osudu zůstalo zakotveno a zakonzervováno silně právě v Českých zemích. Jsem si téměř jist, že v tom smyslu kniha může oslovit i ryze humanitně a zcela nematematicky zaměřené lidi. Až po přibližně polovině duchovně historické dojde k pohledu na jeden z atributů množinového myšlení, to jest užití "aktuálního" (či absolutního) nekonečna. Matematika mě baví celoživotně, do množinového způsobu myšlení jsem byl na určité úrovni zasvěcen, ale na tento rozdíl oproti běžně užívanému limitnímu (potenciálnímu) nekonečnu jsem nahlédl a zalapal nad ním po dechu až zde. Oproti Rozpravám s geometrií tu bylo mnohem méně, vlastně zanedbatelně, ryze matematických tvrzení a odvození, kvůli kterým by bylo třeba uvádět do chodu pro ně specifické mozkové závity. Správným slovem je spíše filosofie (matematiky, chcete -li, ale nejen). Původně jsem si říkal, že po Rozpravách s geometrií se pustit do další takové ságy už by na mě bylo moc .. ale prostě mě to chytlo a budu chtít absolvovat i zbytek Vyprávění o kráse novobarokní matematiky, jinými slovy vyprávění o množinovém myšlení.... celý text

Hvězdný posel / Rozprava s Hvězdným poslem 2016, Galileo Galilei

To je něco. Pěkné vydání s patrnou věnovanou péčí. Zajisté stěžejní díla historie vědy a myšlení .. mnohá taková však nemají dnes co říct, jsou špatně čtivá, nebo jsou jen pro zajímavost pro úzký okruh specialistů či historiků. Toto ne. Vydáno oprávněně. A neumim posoudit, kolik z čtivosti v dnešní době bylo dosaženo šetrným a vstřícným překladem. Mám podezření, že je toho velký díl. Galileo... to muselo být něco, potkat se s ním. To je jiskra .. dnes stále i kdyby ten text neměl jinou hodnotu, kdyby neměl obsahově co říct. Dobře, mě astronomie a tak dál baví ... ale prostě mě to vtáhlo do děje pozorování. Má to co říct i obsahově (astronomická pozorování mají v tomto mezi jinými vědami vyjímečné postavení). Já však hlavně s otevřenými ústy sledoval, jak se rodilo moderní "rychlé vědecké sdělení", jak byla odhalována zákonitost ve zcela nečekaném pozorování (první pozorované měsíců Jupitera). V přímém přenosu se před čtenářem rodí moderní věda, veskrze moderní vědecký způsob záznamu a sdělení. Kritická metoda pozorování a vyvozování důsledků, rozlišování toho, co jsme viděli, co zdá se víme, co se jen domníváme, co je třeba nějak ověřit, co je třeba ještě zjistit, než se budeme pouštět do dohadů. Galileo měl zdá se i charisma toho, čemu se dnes říká popularizátor vědy. Zařadil by se i dnes mezi největší. Kepler naproti tomu, nepochybně rovněž velikán myšlení, ne nadarmo je po něm cosi ve vědě pojmenováno, předvedl myšlenkově ještě středověk. To neni nadávka ... oni v tom středověku jaksi ještě byli oba ... Galileo však odhrnul oponu. Kepler ne. Kepler, geniální tvůrce mnoha myšlenek, o nichž se učíme na základní škole ... avšak klidně to proloží ničim nepodloženými fantaziemi a nijak je nerozliší, zakotven ve středověké technice disputace... Tak ... ta absence kritického vědeckého přístupu, dává Galileimu vyniknout vedle Keplera. Nechci shazovat Keplera, ani lidsky. Jeho přístup v diskusi k odpůrcům ve věci úvah o nekonečnosti (on nezastával), když by zastánci těchto názorů mohli mít, po jeho argumentaci, po Brunovi potíže s inkvizicí, je pozoruhodně citlivý. Vrcholně zajímavé pro kohokoliv, kdo má aspoň trochu rád vědecké myšlení, účast na objevech, nebo tento kousek historie. Tehdy to zajiskřilo.... celý text

Da Vinciho kód 2005, Dan Brown

Vydání, co jsem četl tu nemohu najít, to bude tim, že bylo ve slovensko/anglické. :-) Přečetl jsem po filmu, říkajíc si pro sebe, že v knižních předlohách toho bývá více, než se pak vejde do filmu. Zajímalo mě, co by mohlo být více, protože film byl pro mě zdařilý obsahem (ostatní sem ke knize nepatří). Neplést si s historií nebo tak, je to umně spletené něco, co je skoro jistě historie, s něčím, co možná mohla být skutečná historie ale nemůže to nikdo prokázat, s "konspiračními teoriemi", s něčím, co vypadá jako důkaz ale po zamyšlení to s věcí nemá nic společného .... velmi dobře spleteno, dobře stupňovaný příběh, v dostatečné míře nepředvídatelný, pro mě radost číst a sem tam důvod zamyslet se, co a jak je opravdu. V knize nebylo o moc víc a jen málo jinak .. tudíž film je relativně lepší, ale taky dobře pro předlohu, že to tak šlo a bylo na čem stavět.... celý text

Tajemství oranžové kočky 1968, Jošitomo Imae

Pro děti od šesti do stošesti let ... stále jsem v rozmezí.

Fiasko 1990, Stanisław Lem

Jak už tu bylo napsáno. Hardcore sci-fi z doby, kdy se psala a chtěla být čtena opravdová sci-fi. Myslím, že doba už je jiná. Dnes nejsme motivováni, jako lidstvo, ani jako euroamerická civilizace, posouváním hranic možného ve vědě, v technologii. "We choose to go to the Moon" by dnes již nikoho nenadchlo, zapadlo by to mezi stovky dalších barevných PR prohlášení. Elektromobil vystřelený namísto prostého balastu je zajímavější. Příběh v kulisách sci-fi, které by mohly být zaměněny za jakékoliv jiné, je zajímavější, než sci-fi sama a ty technické a vědecké detaily už otravují. Napsat dnes do textu k nějaké postavě prostě inženýr, nebo profesor, již nedává postavě status... dnes je to složitější, s granty, citačními indexy a korektností. Proč tak filosofující rozběh? Protože kromě úctyhodné sci-fi, v níž duní raketové motory, je cítit tep energie a člověk málem uvěří, že ta smyčky v níž je Euridika by mohla fungovat (než si uvědomí, že to nijak neřeší problém Hádu, i kdyby smyčka fungovala, protože ten v ní nebyl) .. kromě toho všeho je tam jako obvykle u Lema i dávka filosofie a všeho možného dalšího. A jako obvykle u Lema nápadů, z nichž by jiný mistr sci-fi napsal hravě knih deset. Co vytknout, při vědomí, že trpaslík vytýká obrovi chybějící dva centimetry? Starý pán se zřejmě cítil nějak tísněn a hledal, jak předat své poselství, že z takovéto snahy fiasko být musí... že tomu podřídil jednání postav. A tak při plném strategickém přehledu o situaci a při draze dosažené vyjednávací převaze přistoupili lidé na hru protistrany a připustili komunikační izolaci výsadku. A hrdina, snad Pirx, po všem, co svou rozvážností a důsledností v životě vyřešil, při plném vědomí této komunikační izolace, vědomě riskoval a lehkovážným lajdáctvím dopustil, bez vážného důvodu, neúspěch své mise a naplnění osudu planety. Zkrat... Stejně si to ještě jednou rád přečtu, těch posledních pár stránek autorovi velmi rád odpustím.... celý text