pismeno komentáře u knih

Čteno pro Artemis (to je podle mě jedno, pokud se správně respektuje odlišnost). Film záměrně odložen s velkou námahou a sebezapřením, protože mě hned při nahlédnutí chytal, až po přečtení knihy (to bylo podle mě správné rozhodnutí). Jsem příznivce kosmonautiky jako že dost. Kniha čtena v angličtině. Nejsem v ní jistý zdaleka na sto procent, ale ztrácel jsem se jen v několika málo těch humanitních a lidských odstavcích.

Takže, téměř dokonalé. Dosti věrohodný celý program výprav (některá řešení odvážná, ale vcelku realistická a technicky asi dosažitelná, až na ekonomickou a politickou podporu pro tak ambiciózní program). Technické detaily řešení vymazlené. Od toho se pro mě nedalo odtrhnout (kolegy humanisty v tomto s pochopením lituji, já na druhou stranu zcela jistě nedám Austenovou, jistě mohu být pro mnohé k politování já).

Postava? Mark trochu svérázný způsobem vyjadřování. Kriticky smýšlející znalec kosmonautiky by mohl namítat, že takový člověk by do programu přes PR kritéria neprošel. Možná. Jenže... v historii kosmických letů je Charles "Pete" Conrad velící Apollu 12 ("What the hell is SCE?"). A Mark si pouštěl hubu na špacír zřejmě až v situaci extrémní, kdy už nemusel brát ohledy na žádné nadřízené (se kterými šlo realisticky předpokládat, že se už nesetká) ani kodexy.

Technické chyby? Přišla mi divná zranitelnost startovacího modulu vůči bouři. Navržen, aby na povrchu čekal na start několik let a jedna prudká bouře ho měla převrátit? V porovnání s těmi tunami materiálu, co se o nich při probírání Markova startu mluvilo? Zatímco lehký hub v pohodě měl mít odolnost větší? Ale to by nebyla zápletka, kdyby nebyli nuceni rychle uletět. A jak to udělat, aby zdrojem ohrožení nebyla samotná základna? Tu bylo potřeba nechat pro Marka. No tak budiž.

Nevyzkoušený setkávací manévr zásobovací lodi startující na nevyzkoušené nosné raketě s nutností přímého navedení na setkání (nešla nejprve na parkovací dráhu, nebyla k dispozici raketa, co by to dokázala), při průletové rychlosti Herma? Zatim jediný, kdo dává přímé setkání bez přechodové dráhy, a to jen na orbitě a jen v posledních letech, jsou rusové, po doslova (více) desítkách ověřených letů v té konfiguraci. A i to se ne vždy povede.

Akční risk za letu a při EVA (kosmonaut mimo loď). Nevim nevim. Čas akčních kovbojů nastupujících do raket vybuchujících při předchozích startech (Gagarin, další), famózně vědomě riskující Apollo 8 ... ten čas je už pryč. Po roce 1990 nedochází k průserům kvůli akčním hrdinům, technice na hraně a vědomému technickému riskování. K průserům dochází kvůli manažerským chybám, jak na ruské, tak na americké straně. Mám na mysli, že jako u Titaniku - ukrajování salámu při vnímání rizika, ne vydání se na odvážnou výpravu přes moře v bárce, co se sotva drží na hladině. Takže nemyslím, že by se kdokoliv opravdu rozhodl pro Purnellův manévr (ačkoliv z hlediska drah krásný, už pro nutnost provést ho extrémně přesně, aby se Hermes dostal zase na dráhu volného návratu po obletu Marsu). Nemyslím, že by kdokoliv poletoval úmyslně bez zajištění volným prostorem v té divoké neplánované situaci. Nemyslím, že by kdokoliv odpaloval výbušninou svou loď. Mark promine. Ani v extrémní situaci. Oni vědí, že to je riziko, co dělají, akceptují ho, a nedělají kvůli němu zběsilé akce s dalším ohrožením. Například, nikdo nelezl ve třiceti sekundách do svého skafandru a nevyskakoval z ISS sprintem zachraňovat, když se Luca Parmitano málem utopil. Nu, kdo ví, pokud by se realizovaly lety k Marsu, nějakou odvahu by to chtělo do baťohu a stylu plánování přibrat. Možná. A zachraňování opuštěného vojáka za cenu ohrožení většího počtu jiných je v americké tradici (Zachraňte vojína Ryana). A iniciativa ne tak úplně schválená nadřízenými je v americké tradici, i armádní, od "počátku" (US).

To všechno tam je, proto je to taky dobré. Nejen ta technika, nejen Mark jako postava.

Film? Notoricky známá chybová klišé. Přilby osvětlené dovnitř, aby divák viděl obličej kosmonauta (jistě by se kosmonautovi dobře koukalo ven). Vzrušené dialogy zvýšeným hlasem jak u kosmonautů, i v řídícím středisku. Jistě. To je zcela mimo realitu. Ale film nehodnotím sám o sobě, dám ho přesto znova, stejně jako Apollo 13. Něco v něm chybí, ta knížka fakt stojí zato.

Od této knížky má člověk zvláštní pohled na brambory a zvláštní myšlenky na záchodě o relativních hodnotách různých lidských výtvorů.

11 06.12.2020

Trochu neuchopitelné. Už žánr. Je to vlastně sci-fi? To neni to hlavní. Pár technikálií tam bylo, věda skoro ne, ale hlavní charakteristiky společnosti a to, které technické a vědecké prvky společnost používala a které ne, bylo určeno vývojem společenským. Trochu mimo sci-fi je to vlivem nadpřirozených jevů, například schopností prorocké vize. Samozřejmě, ta technika, která byla povolená, a dejme tomu cestování vesmírem, prvkem sci-fi je.

Podstatným prvkem určujícícm chování jednotlivců i skupin jsou náboženské pohnutky, přiznám se, v tom islamizujícím stylu mi fakt moc nevoní. A ty nadpřirozené vlivy jsou podsttnou částí světa. V tom smyslu je to taky fantasy (fantasy se pro mě definičně vyznačuje tím, že se tam dějí nadpřirozené věci, v ději vystupují víly, pohádkové bytosti, duchové, jakousi nábožensky mystickou vyšší sílu a účel do toho zahrnuji - v této knize je to jen to poslední, ty víly nehledejte, a píseční červi nejsou ekvivalentem draků).

Předestřená společnost neni v "západním" stylu, dychtící po rozvoji, poznání, svobodě (jsme takoví, stále ještě, přes tu postmodernost). Popsaná společnost si svým vývojem uložila významná omezení, včetně izolace některých vědomostí a dovedností do jakýchsi hermeneutických a také politických škol. Organizace společnosti je z pohledu euroamerického středověká, feudální, svázaná, náboženská. Dobrá. Pohled euroamerický post-antický a post-renesanční neni jediný možný (a asi ani ve vesmíru budoucnosti :-) ). Tim spíš, opakuji, že autor svůj svět staví tak, že nadpřirozeno v náboženském smyslu do života podstatně vstupuje, není jen většinově akceptovanou legendou a osobní záležitostí.

Patří to k prvkům, kvůli kterým se mi to čte nedobře. Je to pro mě iritující. Ta již zmíněná islamičnost, také bezcennost lidského jedince.

Ale, postavy vykreslené fascinujícím způsobem. Některé praktiky zasvěcených popsané fascinujícím způsobem. Benegesseritské uvědomění si toho, co se děje pod povrchem. Politické síly a zákonitosti platné nadčasově (a zdá se i nad světy s prvky sci-fi a fantasy). Plány v plánech jiných plánů. Tajné signály v řeči. Nechte projít strach. Je paradoxem, že ač mám nepříjemný pocit z celkového rámce, některé postavy a poučky jsem si jistým způsobem oblíbil a jejich poselství je hlubší.

Pokračovací knihy ságy jsem již jen prolistovával, ale nezačetl jsem se. Duna je originál a pokračovat v tom světě už nechci. Atreidi z masa a kostí a Chani by mi chyběli. Nenahlédnout však do toho světa by byla ztráta. Myslím, že je to v jistém smyslu významné dílo.

7 08.02.2020

Crichton se nerozpakuje psát i sci-fi umístěnou do "současnosti". S technologickými rekvizitami vymazlenými do nádherného detailu. Je tu využití techniky, plus mínus dostupné v době psaní příbehu (s něčim navíc, v Kmeni Andromeda ten cizí organismus, zde zachráněná DNA v takovém rozsahu, že použitelná). Tak se samozřejmě vystavuje velkému riziku, vlastně jistotě, že ty velmi konkrétní reálie, s jejichž detailním vypracováním si dal takovou práci, zastarají. To se stalo Kmeni Andromeda i Jurskému parku. Po pár letech od napsání je potřeba je číst s tolerancí k tomu zastarání konkrétních technických vychytávek poplatných roku napsání.

Laskavému čtenáři doporučuji tuto vstřícnost. Tolerujte zastaralost oněch technických hračiček. Představte si, jak snadno by se dal text upgradovat jejich přepsáním do aktuálních verzí těchto rekvizit. Prostě by se v telefonních linkách už neozývalo pištění signálů modemů, protože éra široce používaného digitálního přenosu naroubovaného na analogové telefonní linky trvala v technických dějinách naší civilizace jen po relativně krátké rozmezí let. Podstata příběhu by se nezměnila. Ten by zůstal.

Co zůstává, je příběh, princip, a ten za to stojí. A pro mě je, vedle v jistém smyslu fundovaného základu, psán strhujícícm způsobem.

Patřím k těm, kteří četli po filmu, kvůli filmu. Nelituji toho pořadí, vizualizace byla ve filmu strhující a bez ní to neni ono. Taky varující ... (mimo jiné) od filmu Jurský park neni možno bez otazníku sledovat televizní nebo filmové záběry jako doklad reality. Zemanova Cesta do pravěku, triḱově obdivuhodná ve své době, byla současně trikově úsměvná, i ve své době. Zde i při opakovaném shlédnutí běhaly jakési vlnky vzrušení po kůži. Vizuální podoba. Věrohodnost pohybů. Do určité míry tatáž síla výpočetní techniky, která v autorově podání umožnila fiktivně sestrojit zvířata a řídit fiktivní zábavní a vědecký park, umožnila vznik reálného filmu.

Crichton je zajímavý tím, že neopomíná do technicky dokonalých řešení zakomponovávat chyby, jako podstatnou, neoddělitelnou součást. Neni to jen v této knize.

K výtce, zda by tak chytří lidé dělali některé ty hloupé věci - nezbývá než podotknout, že slavný experiment v Černobylu nařídil provést na místě přítomný šéfinženýr, nebo co to měl za funkci. Můžeme mluvit o stranické zaslepenosti, ale on tomu technicky rozuměl a přesto riziko a výslovné upozornění na nebezpečnou chybu postupu ignoroval. Chování lidí v Jurském parku je mi z toho pohledu docela věrohodné. Do dokonalého systému zasahují kompromisy, sobeckost, hloupé chyby. Chyby kontrolních mechanismů sledujících počet zvířat jsou mrazivě realistické, kdo nedoceňuje, s jakým zápalem se snažili rozlousknout to, proč to počítalo špatně (kniha), nebo proč bylo pro všechny ty odborníky nečekané, ač to "muselo být každému jasné", že systému napájenému ze zálohy došla energie (čteno z logu - kniha), nemá dostatečnou zkušenost s hloupými chybami v dokonalých systémech, se snahou zvládnout chování dokonalých složitých systémů, sražených na kolena hloupými chybami, opomenutími, ignorací základních dobře známých pravidel a zkušeností při jejich vývoji a provozování.

Dnes již dinosaury v lidovém podání tolik nepodceňujeme. To, že k této druhdy dominantní skupině (dnes již jen menšinové, přesto významné - bereme -li tak ptáky) nepřistupujeme v našem antropocentrickém (nebo savco-centrickém??) náhledu s takovým despektem (to víte, neohrabaní neinteligentní plazi), je částěčně zásluhou i Jurského parku.

6 08.02.2020

Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví).

Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti.
Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského".

Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie.

Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus.

Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.

8 09.09.2019

Nebýt před nějakou dobou čteného Hadffielda, bylo by to super. Takhle je nutno říct, že Chris má dar vyprávění, a možná lidský přesah, o něco navíc. Nebo Tim je na mě trochu víc britsky rezervovaný (klišé, nojo), nevim. Na rozdíl od Chrise Hadfielda tady je těch pět hvězdiček maličko omezeno na žánr.

I tady si však užijete nějaké milé postřehy nejen ze života astro/kosmonautického. Například kterak vás při konání potřeby budou otravovat ryby ... tedy pokud se náhodou zrovna účastníte podmořské expedice NASA v laboratoři Neemo. Náhodou? Tim nešel cílevědomě za snem být kosmonautem, od dětství. Ale když jste trochu všestranný, v něčem dost dobrý, zvládnete pár dalších věcí, když na to přijde a máte kliku v desítkách dalších věcí, na které se tak moc ani připravit nejde ... tak můžete projít i tim sítem výběru na kosmonauta evropského.

Jste li zájemce o kosmonautiku, rozhodně knihu nevynechte. Nejste -li, .... nevím zda mohu posoudit, nejsem objektivní, jakožto fanoušek. Mám však zato, že to je zajímavé pro každého (jasně, technicky) zvídavého, i když do kosmonautiky zažraný neni .. a i když o ní neni předběžně hodně informovaný. Je to podle mě informačně docela přístupné, což byl cíl.

16.08.2019

Když se rozhodnete být kosmonautem/astronautem v zemi, která v té době ještě neměla program pilotovaných letů a nevíte, jestli mít bude? Tak to by bylo potřeba asi změnit tu zemi, nebo rovnou svět, aby byl spravedlivější ne? nene, tudy na to Chris jako dítě nešel. Zeptal se sám sebe. Co bych já měl udělat, abych byl schopen tu příležitost využít, kdyby se náhodou naskytla?

I z videí působí ten pán jako zajímavá osobnost, což tak u některých kosmo/astro/nautů je, u některých ne.... lidský rozhled a přesah, u některých je, u některých neni. On jej má. Kromě celkem prokazatelných technických (je typem kosmo/astronauta letce a technika, nikoliv vědce) a týmových schopností. Navíc dar vyprávění.

Pro fanouška téhle oblasti jedním dechem. Troufnu si říct, že díky tomu přesahu by velmi dobré čtyři hvězdičky mohl dávat i někdo, kdo do té kosmonautiky tak zanořený neni. Já pět, jasně.

7 16.08.2019

Nooo... mě se to líbilo.
Trochu mám problém se zařazením, s žánrem .. military&science-fiction?

Plus. Jako bych byl trošičku v nějaké knížce Toma Clancyho. Tak důkladný výklad toho, proč záleží na některých divných věcech v armádě. Ty akcenty dávají smysl i když se pak sledují informace o reálných historických střetech.

Mínus. Uspořádání společnosti jsem nevěřil. Všichni ti příslušnící diktátorské armádní elity byli takoví nejčistěji čestní a poctiví ... a pokud už udělali chybu, tak odstoupili, samozřejmě... Naproti tomu zhroucení předchozí společnosti (v realitě té naší) by až tak neuvěřitelné nebylo. Jeden známý mi na můj názor o nerealističnosti uspořádání a pozitivním spektru hrdinů v "nové společnosti" opáčil, že příběh popisoval společnost po revoluci a úspěšná revoluce své hrdiny a úspěšné vůdce má. Jinak by to nebyla revoluce úspěšná. No budiž. Na tom něco málo je. I Napoleonovi to dost dlouho fungovalo, vlastně dal rozvrácenou zemi do značné míry do pořádku (kdyby se mu podařilo včas a úspěšně přestat válčit) za sebou měl muže, co s ním šli do poslední chvíle a posledního výdechu. Ovšem, i Stalin a Hitler dali z určitého hlediska své země "do pořádku" a systém jim fungoval. Byli úspěšní, společnost byla organizována tak nějak armádně (mnoho slušných, své cti dbalých vojáků by se oprávněně ohradilo). V tom smyslu mám tendenci považovat to za propagandu militaristického fanatika. Možná nespravedlivé, ale za to je ta hvězdička dolu.

Srovnání s filmem? Nešlo si nepovšimnout, že autoři se odchýlili zejména ve dvou směrech. Odlehčovali vtipem (vložené zpravodajsko propagandistické klipy) sebeprezentaci vojenskostátní mašinérie a odůvodnění konfliktu (z knihy ještě víc vysvítalo, že lidstvo byli agresoři, brouci Zemi nenapadli bezdůvodně, ale jako protiútok kvůli porušování dohod a pronikání lidských osadníků na jejich území). Kniha neměla odstup od toho ani nejmenší, vše bylo vážně míněné jako to nejlepší. Ve filmu vzdali tak důkladný výklad těch armádních zákonitostí, zejména držení posloupnosti vedení... to by bylo na film moc těžké. Film jsem po knize viděl rád, nejen kvůli pěkným herečkám. Mnoho věcí se povedlo převést na plátno velmi dobře.

9 25.07.2019

Pro mě byly ty postavy a situace vydařenou esencí různých životních pohledů... i když je to primárně jen zábavná četba. A ještě se člověk něco dozví a Jane Austenové ... ne, to píšu s trochou nadsázky.

2 28.06.2019

Také oddychovka na léto.

28.06.2019

Takové letní zábavné čtení.

2 28.06.2019

Myslím, že bych to nechápal ani jako dítě.
Co pamatuju, i jako dítě jsem chtěl věcem rozumět.
Byly ovšem doby, okolo čtyř, pěti let věku, kdy jsem se setkával se situacemi, že jsem něčemu nerozuměl a nechápal jsem, že tomu nerozumím, a nechápal jsem, proč se mě na něco ptají, ale přesto jsem nějak odpověděl, protože jsem nechápal, že můžu odpovědět, že to nechápu. Asi takový jsem z toho měl při čtení pocit. O něco později jsem si absurditu toho schématu dost uvědomoval. Možná jako čtyřletý nebo pětiletý bych to uvítal. Možná jsou to ti správní posluchači, i když už se tam mluví o tom, že se chodí do školy, tak nevím. (v jednom předkomentáři se tu odkazuje na autistické spektrum, tak by mi to smysl dávalo)
Zde jsem nerozuměl málem ani doslovu "o autorovi". Nebo už jsem byl tak odmítavě naladěn a tím to bylo. Brrr.
Četl jsem kvůli množství odkazů z jiné literatury, filmů. Je to fenomén, to bezpochyby. Sice nechápu proč, ale je.
Nikdo neni dokonalý a tak mi již asi zůstane navždy utajeno, proč je na tyto příběhy tolik odkazů z knih o fyzice. Nemohl jsem identifikovat, zda mají nějakou oporu, protože za zrcadlem jsem již jen s největším úsilím prolítával, zda se snad něčeho ještě nezachytím. Nezachytil. Naneštěstí, asi nebudu více chápat smysl oněch odkazů, až se s nimi zanedlouho někde potkám. Budu poučen asi stejně jako Alenka, když na otázku dostala nesmyslnou odpověď.
Nehodnotím, protože něco, co vůbec nechápu, nemohu hodnotit (odpad se mi totiž přeci jen dávat nechce).
Snad holčičce Alence opravdu nic nevyvedl. Neni žádný doklad, že by vyvedl. Jen rodina s ním později přerušila styky, co jsem četl, nejspíš měl ty děti opravdu jen rád.

Omlouvám se případným čtenářům mého komentáře.

První jsem viděl film ... tak dobrý, že ilustrace z něj doprovázely další vydání... Inspirující .. pro mě určující chápání atmosféry, uchvacující mě vizualizací. Pohádka pro děti? No... vlastně trochu moc tíživá na pohádku. Přesto však, přeci jen pohádka. Při pozdější četbě knihy v dospělosti už tedy nebyly myšlenky svobodné. Četl jsem spíš ze zvědavosti a z úcty k předloze. I tak se dalo. Ta hvězdička dolu je ke knize asi nespravedlivá, je to subjektivní, ale kniha je pro mě ve stínu, který svým zrakem plně neprohlédnu.

5 16.06.2019

Dodávám k předkomentáři, že jisté však je, že evoluce určitě neni lineární v čase, jak říká povrchní podání. V tom je sdělení knihy zajisté užitečné a zdařilé (i když ne jediné a první).
Význam úzkých hrdel jako akcelerátoru zdá se platí velmi, když se tak rozhlédneme po okolních textech. Také zdařilé sdělení fenoménu, který neni zatim tak moc "v učebnicích", jak by zasloužil. Totiž, trochu to podkopává zdánlivý základ populárního výkladu přírodního výběru, že ti úspěšní vítězí. Dnes úspěšní mohou být zítra neúspěšní a ti pozítří nejúspěšnější zdá se často vycházejí právě z těch před tím neúspěšných... a tak dál (zde je Darwin opravdu korigován, nikoliv vyvracen, protože to neni ten základní kámen, takto postavený).
Poukaz na to, že většinou neplatí jednoduchá úměra (rovněž povrchní z vševědoucích pouček) jeden gen - jeden znak, je také stále potřebný.

Je toho dost, proč stojí za přečtení. A položit přes to nějakého toho pana Zrzavého by rozhodně nezaškodilo, také pravda.

Nene. jako sci-fi - nečíst. Opravdu ne.

Pokud však máte za sebou nějaké mistrovské dílo pozdějších Strugackých, nebo více takových... pokud vás zajímá fenomén sci-fi včetně dějin žánru, pokud vás fascinuje vývoj myšlení lidského (v tomto případě autorů), tak tedy ... to bude skvělý zážitek.

Hloupě přímočaře napsaná prokomunistická agitka, prvoplánově narativní dialogy osvíceného komisaře a dalších postav, řešení nepřijatelných problémů v posledních enklávách zahnívajícího kapitalismu, které nový osvícený řád nechává milostivě dožít, protože ti lidé si to musí uvědomit sami, vymoženosti nového řádu se přeci nedají vnucovat, to dá rozum. Musí se počkat, až to staré odejde zaslouženě na smetiště dějin samo. Jupí. Pokud jste na tohle připraveni, pak to bude jedinečný zážitek knihomolův.

(nebudu to psát úplně, jsou tu dobré předchozí komentáře)
A mě se z toho líbily mimo jiné vložené úryvky z operace mrtvý svět, jestli si dobře pamatuju... Totiž jednu z věcí, co Strugačtí uměli, alespoň pozdější Strugačtí, bylo popsat svět v rozkladu. Jako že měli asi podle čeho. Když se otřepali z prokomunistického nadšení svého úvodního období (viz neuvěřitelný Tachmasib letí k Saturnu :-) ). Dobře, že se otřepali, skvělý příspevek do fondu sci-fi. na to konto, je tu patrná jistá distanc a únava z bezvýchodnosti, když společnost je organizovaná tak, že moudří v nejvyšších neměnných orgánech (ústřední výbor jmenován nebyl, zde to byly jiné orgány) mají tu zodpovědnost bez diskuse a kdo se to snad odváží zpochybnit, je přinejlepším označen za blázna. Možná to myslí dobře, tenhle buřič, ale je jasné, že nadělá víc škody, než užitku. Však ti moudří a pověření mu přeci řekli, že se o to postarají. Ale on ne ... on si nedá pokoj, hlupák... s tím kontrastuje ta únava v čích těch nejmoudřejších... a že to nějak k ničemu nevde.

(Čteno ve slovenštině - Chrobák v mravenisku (a psáno z hlavy): Pri vchode do sály zvieratká stály, do nich strielali, ony zomieraly - stejně jsem nikdy plně nepochopil, proč tam tato fatalistická říkanka byla věcně příběhově.. .. jen na navození atmosféry? tak to se tedy povedlo perfektně, byl -li to tento cíl)

Čteno dávno. Dnes už to asi nebude taková bomba. Nevim, jestli bych se odhodlal otevřít to znova. Pozor ale, vyšlo to za zatuchle normalizovaného socíku a je to vyprávění vědce, který nebyl zrovna konformní se sovětským systémem, v tomto systému pracoval, v tomto systému o něm takto mohl napsat... je to knížka, v které se píše o věcech, o kterých se tady oficiálně nemluvilo, v době, kdy vyšla. Mimo jiné .. je to knížka o tom. Proč to mohl napsat, proč to mohlo vyjít? Toť otázka. Stalin si byl vědom, že své fyziky potřebuje a trochu si je chránil, přiměřeně ... a ta tradice tam v té či oné podobě zůstala i po Stalinovi.

Jinak zajisté pozoruhodná osobnost, tenhle Kapica.
Jinak sem tam zajímavá fyzika, v té knížce.

Komplementem téměř nutným zdá se mi kniha Andronikašvaliho - Vzpomínky na kapalné hélium. Totiž pracoval v tom ústavu, kterému Kapica šéfoval, a o kterém Andronikašvili píše, že mu říkali kapišnik ... mile posměšné označení, které tu oficiálně vyšlo... v té tehdejší atmosféře tady to bylo zvláštní.

Hvězdičky si netroufnu, než bych to prošel znova.

Omlouvám se za nízké hodnocení, zřejmě ne úplně spravedlivé. Já to však četl jako postkatastrofickou literaturu, nikoliv sondu do vágní psychologie a líčení předností tradičního zemědělského života. Takže mě to neuchvátilo. Hodnocení nízké, odpovídající aspiracím na významnou literaturu. Kdyby to bylo koncipované jako lehká oddychovka, dal bych hvězdiček víc, protože prohřešky by byly víc odpustitelné. Kůň běhající po dvoře je možná okázale vznešený umělecký obraz, ale mě nekompenzuje to, že ta katastrofická zápletka, fyzika okolo tepelného působení výbuchu, a společenské chování komunit poté - mi přišly strašně nevěrohodné. Tahle by to prostě nemohlo fungovat, fyzikálně ani sociálně. Rušilo mě to. A hlavně, četl jsem to až po Dni trifidů. Těžká konkurence.

8 06.04.2019

Přehlížená, až zcela neznámá, linka děje Velké francouzské krvavé revoluce .. hrátky mocných a posléze guillotinovaných s vírou a nevírou. Zajisté méně významné, než některé jiné momenty tehdejšího revolučního dění. Přesto, zdá se mi, jako bych na okamžik lépe chápal do současnosti přetrvávající, nad okolí důraznější, snahu francouzského státu nemluvit do víry, oddělit striktně víru od státního života. Dnes nikáb na veřejnosti či ve škole, to je jedno... Mají proč. I tahle část jejich dějinné zkušenosti asi mohla zabolet.

Hvězdičkování ne, je to vpodstatě vědecký článek. Beletrie nikoliv. A vědecký člýnek jen zlehka, taková črta. Je to tak psáno i v doprovodných textech u vydání. Možná tehdy vydáno v povinné úctě k "tatíčkovi Masarykovi", když nakladatel na významnější titul nedosáhl? Zdá se. Pro mě dávalo smysl přečíst si to, když mi to přišlo do ruky. Když jsem přetl pár dalších jeho textů, z jakých psal autor stanovisek a tak dál. Že by bylo potřeba se po tomto útlém svazečku shánět, to zas asi ne.

Překvapení. Zase jednou docela dobrá sci-fi. A nová.
A opravdu sci-fi ... ne jen obecně lidský příběh v kulisách sci-fi ... Ta technika tu hraje roli podstatnou. Vědecky se to drží víceméně asi v pořádku v rámci současné vědy, nepřichází to s nějakou významně novou ideou. Žádná technická nebo vědecká chyba, která by byla snadno chytitelná při běžném čtení, akorát přežití expozice vakuu, jak je tady, je mi otázkou, to je provokativní. Technicky základna a její vybavení - to je rozvoj toho, co by vpodstatě s vynaložením enormních prostředků v době ne tak vzdálené budoucnosti asi i mohlo jít. Příznačné pro moderní civilizaci a myšlení, jak už jsem někde poznamenal. Limitem a motorem toho, co se dosáhne, je hlavně ekonomika, ne idea, věda a technika. Jedna z mála hodnotných sci-fi (post?)moderní doby, která toto reflektuje.

Nehledejte v tom velkolepé filosofické poselství, hlubokomyslné (Clarke Odysea, Lem Fiasko... ne, to zas přeci jen je jiná liga). Autor měl lehké pero a napsal podle mě slušně akční příběh s tím, že měl zcela jistě do mnohem větší hloubky promyšlenou technickou stránku věci, než použil... a je to cítit. Neni to postaveno na jedné věci, umožňuje mu to hrát si s tou bohatostí a ne vytahovat nový technický vynález jako králíka z klobouku, když to potřebuje pro zadrhnutý příběh. Tohle dobré.

Někdo může mít problém s hlavní postavou nebo dalšími postavami, uznávám. Autor se nepouští do kdovíjak hluboké psychologie, postavu využívá přímočaře k tomu akčnímu ději. Ale mě jsou zvláštně myslící postavy s přerostlým iq sympatické (možná proto, že pár podobných znám), takže taky dobré.

Jako slabší vidim společensko-ekonomické nebo politické zarámování děje. I svět "organizovaného zločinu" je takový nějak moc jednoduchý, podle mého. To vše podle mě neni hluboce promyšlené. Jen minimálně načrtnuté pozadí zdá se horkou jehlou, jen do té míry, co autor potřeboval jako záminku pro příběh. Odtud pro mě závěr trochu slabší, protože tam to vyběhne z akce a techniky právě do té slaběji promyšlené politiky nebo co to je... asi bych to viděl i trochu jinak, napadá mě důvěryhodnější tato zápletka (ano, zápletka - pro další potenciálně navazující děj) a to je ta hvězdička dolu. Dal bych tak 4 a 1/2, protože bez toho zbytečku je to podle mě dost slušné. Má naději, že se k tomu ještě někdy v budoucnu vrátim.

Marťana jsem ani nečetl ani neviděl, takže bych asi měl.

8 13.01.2019

Pěkné, proti filmu trochu jednoduché a přímočaré. Nebo úsporné? Možná... film byl prostě modernější (co se efektů, postav a gradace týče).
Zajímavé je, jak i reálie leteckého provozu zastaraly, to ale neva. Zcela jsem nevěřil možnosti zcela zarušit všechny palubním přístrojům dostupné frekvence (myšleno v rámci tehdejší techniky samozřejmě) a letu vrtulníku s uraženým kusem listu rotoru... ale stejně jsem to po letech zhltl. Trochu nostalgie. Potřetí už k tomu asi nedojde.

2 12.12.2018