pismeno
přečtené 114
Čteno pro Artemis (to je podle mě jedno, pokud se správně respektuje odlišnost). Film záměrně odložen s velkou námahou a sebezapřením, protože mě hned při nahlédnutí chytal, až po přečtení knihy (to bylo podle mě správné rozhodnutí). Jsem příznivce kosmonautiky jako že dost. Kniha čtena v angličtině. Nejsem v ní jistý zdaleka na sto procent, ale ztrácel jsem se jen v několika málo těch humanitních a lidských odstavcích. Takže, téměř dokonalé. Dosti věrohodný celý program výprav (některá řešení odvážná, ale vcelku realistická a technicky asi dosažitelná, až na ekonomickou a politickou podporu pro tak ambiciózní program). Technické detaily řešení vymazlené. Od toho se pro mě nedalo odtrhnout (kolegy humanisty v tomto s pochopením lituji, já na druhou stranu zcela jistě nedám Austenovou, jistě mohu být pro mnohé k politování já). Postava? Mark trochu svérázný způsobem vyjadřování. Kriticky smýšlející znalec kosmonautiky by mohl namítat, že takový člověk by do programu přes PR kritéria neprošel. Možná. Jenže... v historii kosmických letů je Charles "Pete" Conrad velící Apollu 12 ("What the hell is SCE?"). A Mark si pouštěl hubu na špacír zřejmě až v situaci extrémní, kdy už nemusel brát ohledy na žádné nadřízené (se kterými šlo realisticky předpokládat, že se už nesetká) ani kodexy. Technické chyby? Přišla mi divná zranitelnost startovacího modulu vůči bouři. Navržen, aby na povrchu čekal na start několik let a jedna prudká bouře ho měla převrátit? V porovnání s těmi tunami materiálu, co se o nich při probírání Markova startu mluvilo? Zatímco lehký hub v pohodě měl mít odolnost větší? Ale to by nebyla zápletka, kdyby nebyli nuceni rychle uletět. A jak to udělat, aby zdrojem ohrožení nebyla samotná základna? Tu bylo potřeba nechat pro Marka. No tak budiž. Nevyzkoušený setkávací manévr zásobovací lodi startující na nevyzkoušené nosné raketě s nutností přímého navedení na setkání (nešla nejprve na parkovací dráhu, nebyla k dispozici raketa, co by to dokázala), při průletové rychlosti Herma? Zatim jediný, kdo dává přímé setkání bez přechodové dráhy, a to jen na orbitě a jen v posledních letech, jsou rusové, po doslova (více) desítkách ověřených letů v té konfiguraci. A i to se ne vždy povede. Akční risk za letu a při EVA (kosmonaut mimo loď). Nevim nevim. Čas akčních kovbojů nastupujících do raket vybuchujících při předchozích startech (Gagarin, další), famózně vědomě riskující Apollo 8 ... ten čas je už pryč. Po roce 1990 nedochází k průserům kvůli akčním hrdinům, technice na hraně a vědomému technickému riskování. K průserům dochází kvůli manažerským chybám, jak na ruské, tak na americké straně. Mám na mysli, že jako u Titaniku - ukrajování salámu při vnímání rizika, ne vydání se na odvážnou výpravu přes moře v bárce, co se sotva drží na hladině. Takže nemyslím, že by se kdokoliv opravdu rozhodl pro Purnellův manévr (ačkoliv z hlediska drah krásný, už pro nutnost provést ho extrémně přesně, aby se Hermes dostal zase na dráhu volného návratu po obletu Marsu). Nemyslím, že by kdokoliv poletoval úmyslně bez zajištění volným prostorem v té divoké neplánované situaci. Nemyslím, že by kdokoliv odpaloval výbušninou svou loď. Mark promine. Ani v extrémní situaci. Oni vědí, že to je riziko, co dělají, akceptují ho, a nedělají kvůli němu zběsilé akce s dalším ohrožením. Například, nikdo nelezl ve třiceti sekundách do svého skafandru a nevyskakoval z ISS sprintem zachraňovat, když se Luca Parmitano málem utopil. Nu, kdo ví, pokud by se realizovaly lety k Marsu, nějakou odvahu by to chtělo do baťohu a stylu plánování přibrat. Možná. A zachraňování opuštěného vojáka za cenu ohrožení většího počtu jiných je v americké tradici (Zachraňte vojína Ryana). A iniciativa ne tak úplně schválená nadřízenými je v americké tradici, i armádní, od "počátku" (US). To všechno tam je, proto je to taky dobré. Nejen ta technika, nejen Mark jako postava. Film? Notoricky známá chybová klišé. Přilby osvětlené dovnitř, aby divák viděl obličej kosmonauta (jistě by se kosmonautovi dobře koukalo ven). Vzrušené dialogy zvýšeným hlasem jak u kosmonautů, i v řídícím středisku. Jistě. To je zcela mimo realitu. Ale film nehodnotím sám o sobě, dám ho přesto znova, stejně jako Apollo 13. Něco v něm chybí, ta knížka fakt stojí zato. Od této knížky má člověk zvláštní pohled na brambory a zvláštní myšlenky na záchodě o relativních hodnotách různých lidských výtvorů.... celý text
Město a hvězdy
1992,
Arthur Charles Clarke
Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví). Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti. Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského". Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie. Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus. Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.... celý text
Zeptej se astronauta
2018,
Tim Peake
Nebýt před nějakou dobou čteného Hadffielda, bylo by to super. Takhle je nutno říct, že Chris má dar vyprávění, a možná lidský přesah, o něco navíc. Nebo Tim je na mě trochu víc britsky rezervovaný (klišé, nojo), nevim. Na rozdíl od Chrise Hadfielda tady je těch pět hvězdiček maličko omezeno na žánr. I tady si však užijete nějaké milé postřehy nejen ze života astro/kosmonautického. Například kterak vás při konání potřeby budou otravovat ryby ... tedy pokud se náhodou zrovna účastníte podmořské expedice NASA v laboratoři Neemo. Náhodou? Tim nešel cílevědomě za snem být kosmonautem, od dětství. Ale když jste trochu všestranný, v něčem dost dobrý, zvládnete pár dalších věcí, když na to přijde a máte kliku v desítkách dalších věcí, na které se tak moc ani připravit nejde ... tak můžete projít i tim sítem výběru na kosmonauta evropského. Jste li zájemce o kosmonautiku, rozhodně knihu nevynechte. Nejste -li, .... nevím zda mohu posoudit, nejsem objektivní, jakožto fanoušek. Mám však zato, že to je zajímavé pro každého (jasně, technicky) zvídavého, i když do kosmonautiky zažraný neni .. a i když o ní neni předběžně hodně informovaný. Je to podle mě informačně docela přístupné, což byl cíl.... celý text
Astronautův průvodce životem na Zemi
2014,
Chris Hadfield
Když se rozhodnete být kosmonautem/astronautem v zemi, která v té době ještě neměla program pilotovaných letů a nevíte, jestli mít bude? Tak to by bylo potřeba asi změnit tu zemi, nebo rovnou svět, aby byl spravedlivější ne? nene, tudy na to Chris jako dítě nešel. Zeptal se sám sebe. Co bych já měl udělat, abych byl schopen tu příležitost využít, kdyby se náhodou naskytla? I z videí působí ten pán jako zajímavá osobnost, což tak u některých kosmo/astro/nautů je, u některých ne.... lidský rozhled a přesah, u některých je, u některých neni. On jej má. Kromě celkem prokazatelných technických (je typem kosmo/astronauta letce a technika, nikoliv vědce) a týmových schopností. Navíc dar vyprávění. Pro fanouška téhle oblasti jedním dechem. Troufnu si říct, že díky tomu přesahu by velmi dobré čtyři hvězdičky mohl dávat i někdo, kdo do té kosmonautiky tak zanořený neni. Já pět, jasně.... celý text
Hostující profesoři
1980,
David Lodge
Pro mě byly ty postavy a situace vydařenou esencí různých životních pohledů... i když je to primárně jen zábavná četba. A ještě se člověk něco dozví a Jane Austenové ... ne, to píšu s trochou nadsázky.... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Myslím, že bych to nechápal ani jako dítě. Co pamatuju, i jako dítě jsem chtěl věcem rozumět. Byly ovšem doby, okolo čtyř, pěti let věku, kdy jsem se setkával se situacemi, že jsem něčemu nerozuměl a nechápal jsem, že tomu nerozumím, a nechápal jsem, proč se mě na něco ptají, ale přesto jsem nějak odpověděl, protože jsem nechápal, že můžu odpovědět, že to nechápu. Asi takový jsem z toho měl při čtení pocit. O něco později jsem si absurditu toho schématu dost uvědomoval. Možná jako čtyřletý nebo pětiletý bych to uvítal. Možná jsou to ti správní posluchači, i když už se tam mluví o tom, že se chodí do školy, tak nevím. (v jednom předkomentáři se tu odkazuje na autistické spektrum, tak by mi to smysl dávalo) Zde jsem nerozuměl málem ani doslovu "o autorovi". Nebo už jsem byl tak odmítavě naladěn a tím to bylo. Brrr. Četl jsem kvůli množství odkazů z jiné literatury, filmů. Je to fenomén, to bezpochyby. Sice nechápu proč, ale je. Nikdo neni dokonalý a tak mi již asi zůstane navždy utajeno, proč je na tyto příběhy tolik odkazů z knih o fyzice. Nemohl jsem identifikovat, zda mají nějakou oporu, protože za zrcadlem jsem již jen s největším úsilím prolítával, zda se snad něčeho ještě nezachytím. Nezachytil. Naneštěstí, asi nebudu více chápat smysl oněch odkazů, až se s nimi zanedlouho někde potkám. Budu poučen asi stejně jako Alenka, když na otázku dostala nesmyslnou odpověď. Nehodnotím, protože něco, co vůbec nechápu, nemohu hodnotit (odpad se mi totiž přeci jen dávat nechce). Snad holčičce Alence opravdu nic nevyvedl. Neni žádný doklad, že by vyvedl. Jen rodina s ním později přerušila styky, co jsem četl, nejspíš měl ty děti opravdu jen rád. Omlouvám se případným čtenářům mého komentáře.... celý text
Čarodějův učeň
2003,
Otfried Preussler
První jsem viděl film ... tak dobrý, že ilustrace z něj doprovázely další vydání... Inspirující .. pro mě určující chápání atmosféry, uchvacující mě vizualizací. Pohádka pro děti? No... vlastně trochu moc tíživá na pohádku. Přesto však, přeci jen pohádka. Při pozdější četbě knihy v dospělosti už tedy nebyly myšlenky svobodné. Četl jsem spíš ze zvědavosti a z úcty k předloze. I tak se dalo. Ta hvězdička dolu je ke knize asi nespravedlivá, je to subjektivní, ale kniha je pro mě ve stínu, který svým zrakem plně neprohlédnu.... celý text
