pismeno komentáře u knih

Ta jedna hvězdička dolu za trochu moc sebestřednosti a amerického stylu úspěšné sebeprezentace ... což je prostě autorův styl ... jedna z nik sebeprezentace, kterou je možno v ekosystému vědy k úspěšnému přežití zaujmout (a nějaká forma sebeprezentace je pro úspěšného vědce nutná). To mě občas rušilo a občasná sebeironie odkazující na tento styl to nestačila kompenzovat. Jinak ovšem samá plus. Hodně zajímavého. Nejen o toxoplazmóze.

Některé námitky proti autorovým postupům staví na tom, že používá moc statistiky. Ano, používá statistiku a umí. Pokud mohu posoudit. Kdo se někdy seznámil s trochou statistiky v technickém a vědeckém měření, ví jak je mocná, je -li správně použitá.

Někdy to vypadá, že má vysvětlení na všechno. Ale je nutno rozlišovat hypotézu (doměnku) a teorii (něco, co už jde považovat za něco nějak potvrzeného, otestovaného) a příběh (třeba v oblasti evoluce se často vyprávějí příběhy, protože konkrétní průběhy známé mnohdy být nemohou, i když se dá dosti přesně vymezit, že něco tak nějak muselo být, ... ale nikdo tam nebyl, když se to stalo, žádný přímý záznam ... klasický vědecký test a predikce se na to dá udělat těžko).

On na ty rozdíly mezi dohadem a něčim potvrzeným upozorňuje ... je to třeba číst, co je co. Navíc to neni úplně primárně vědecký text. Je populárně vědecký.

Líbilo. Máme tu patrnou pozitivní deviaci, v biologii. Nejen p.Flégra.

10.11.2018

Nebudu opakovat, co bylo v dobrých komentářích přede mnou (např: kap66).

Pro mě z toho vyčnívá mezi jinými "mapa kočky". :-) Jak trefný poukaz na různé způsoby myšlení se za tim příběhem skrývá.

Vyprávění o absurditách vojenské organizace okolo bomby mi přišly dost jako ze života (ne, na ničem takovém jako bombě jsem já nepracoval, ale ta organizace je asi stejná napříč věky, obory, bez ohledu na strany železné opony).

Příběh o numerické simulaci reakce pomocí hromad stroječků na zpracování děrných štítků .. kouzelné pro někoho, jehož život je spojen s IT ... uff... a tak dál, a tak dál.

Nad rámec knihy - servítky si nebral do posledních dnů s byl to on, kdo demonstroval všem pochopitelným způsobem jeden z výsledků vyšetřování po havárii Challangeru.

Jestli mu někdo vyčítá teatrálnost a sebevyzvedávání? Nu ano ... to je zřejmě "americký způsob" úspěšné sebeprezentace .. shoduje se to s náznaky v textech jiných autorů o něm .. lev salónů ... v tomto případě bylo co vyzvedávat.

5 16.10.2018

Nejsem si jist, proč by se to nemohlo používat jako učebnice. Avšak na této úrovni se zpravidla nestuduje samostudiem ... a živé přednášky s návaznou možností něco řešit rozhodně mají svůj smysl. Nicméně...

Dlouhou část života jsem měl dojem, že mechanika jako část fyziky je nudná a vždy bude nudná ... nějaká nakloněná rovina... Jak to ten pán uměl, že při četbě těchto kapitol jsem se často řehtal? Že je tato část nudná, neni vlastnost té fyziky ... je to tím, že o tom málokdo umí mluvt tak, aby to nudné nebylo. Jediná slabší část byla snad okolo elektřiny, pole .. a na to neni těžké přijít .. on to tam někde sám píše, že to asi tolik nevšlo.

Výklad souvislostí okolo násobení vektorů se zvláštním zřetelem k těm ve třech rozměrech mi napříč časem čtení způsobil jakési blýskání myšlenek a zacvaknutí těch věcí do sebe, co k sobě patří, až když jsem byl uveden Vopěnkovými Rozpravami s geometrií do alternativních geometrických světů. Máte někdo podobný dojem souvislosti a náhledu na svět? ;-)

2 16.10.2018

Hvězdičkovat by mi přišlo směšné. Chtěl bych však podotknout, že některé texty jsou prostě krásné a v jistém smyslu "dokonalé" bez ohledu na víru čtenáře.

"přečteno" .. no, pořád je tam "pár" stránek, na které se nedostalo, ale na většinu jo .. ale kdo ví..

Hvězdičkovat nechci, protože to neni dobré nebo špatné .. je to osobní výpověď .. .. v něčem je to až nesnesitelné :-) to jemně fanatizující opěvování křesťanského boha, který je tak dobrý, že je potřeba to tvrzení opakovat dvacetkrát na jedné stránce ... ale dobře.

Pro mě, jako osobu seznámenou svým způsobem s křesťanským myšlením (také našeho kulturního okruhu) to autorovo porovnávání (v němž křesťanství samozřejmě ve všech ohledech vychází jako jediné správné) vlastně nejlépe zpřístupnilo myšlenkové směry buddhismu-hinduismu s jakýmsi náhledem na tu myšlenkovou škálu .. a tak východně okolo. Lépe, než nějaké suché "vědecké" religionistické popisování, nebo než nadšené psaní z pohledu zastánce oněch nauk (což mi spíš pak nedává žádný smysl - v tomto podání jsem měl pro to pochopení).

Občas jsem se i bavil, ač to autor nezamýšlel .. to se mi někdy nad duchovními texty stává. Jsem tedy na rozpacích, zda bych to někomu doporučil, obávám se, že jsem dosti unikátní "cílová skupina", jejímuž členovi se to přes všechen akceptovaný odstup od textu líbilo a považoval četbu za užitečnou. Vím, že křesťansky orientovaným lidem je to přínosná četba, ti si ale doporučení najdou jinde, než zde, a ocení to z jiných důvodů, než já.

Četl jsem dvakrát a vím, že prvně v dětském věku mě spíš zaujala příběh letu .. později jsem v tom našel i tu společenskou vrstvu .. "těžký život inspektora", který zlý být musí a tak z toho má hroší kůži .. protože každý se nějak živíme ... inu .. dobrý pozorovatel.

3 04.10.2018

Trefil jsem se do věku, kdy jsem to měl číst a tak mi místy jednoduchost a předvídatelnost naprosto nevadila. Bylo to prostě takové správné dobrodrůžo od začátku do konce, se správnou dávkou sci-fi (už když jsem to četl, možná trochu úsměvné) techniky (ale nějak to zapadlo do Zemanových rytinových filmů, takže bezva). Vlastně na jednom jediném místě jsem byl tehdy maličko zklamán, ten ostrov tim jak byl podminovaný a ještě na dálku odpálitelný .. to bylo vlastně překombinované.

6 04.10.2018

Dobře se vlci dívejte - jsem později párkrát v životě řekl, v určité situaci. Prostě mi to přišlo trefné.

Jako dítěti... Některé části se mi četly těžko a nechápal jsem celkové řazení .. proč je něco připojené k hlavnímu příběhu, jak to k němu patří, proč nemohu přijít na to, jak to k němu patří... Přiřazení schémat zvířatům mi nevadilo .. vždyť by to šlo řadit také do bajek .. celek mě však přiměl číst to víckrát a protože na mě zabíralo závěrečné loučení, zdá se, že prostředí si mě přes všechny těžkosti získalo. Myslim, že do ní ještě jednou nahlédnu, jinýma očima.

4 04.10.2018

Nepřipojim se k obdivu, protože jsem jí četl až po mnoha jiných jeho knihách a tudíž už to pro mě bylo trochu ohrané. Mezinárodní zápletka pro mě nevěrohodně eskalující, kvůli vpodstatě nešťasně zabitému diplomatovi, který se vměšoval do něčeho, do čeho se jako diplomat vměšovat správně neměl, by se světová krize nerozpoutávala. Chvíli by na sebe házeli bahno ve zprávách. Přijetí Ruska do NATO proběhlo, zcela, ale zcela nerealisticky. Zcela nepřijatelný postup prezidenta v době útoku proti jeho zemi. Zázračné sestřelení letící jaderné hlavice přeprogramováním protirakety na poslední chvíli jak v nejbéčkověji béčkovém akčňáku pod úroveň filmů s Dudikoffem. I když by to nebyl Clancy aby i tady nebylo dost zajímavých věcí. Tak špatné, jak jsem to v předchozích větách strhal ... to neni. Pouze problém laťky, kterou má nastavenou jinde o hodně výše. Kdyby té nebylo, byl by to pohoda relax s pár zajímavými hrdiny, na nějž bych tak vysoké nároky nekladl.

2 29.09.2018

Opět mistrovský opus v sérii .. na vnitřních rozporech v exekutivě můžeme nahlédnout do některých neznámých mechanismů rozhodování ... možnost ujasnit si nějaké dedukce o příčinách událostí, které musejí podobně probíhat i v reálu .. aspoň v něčem ... autor opět předvedl mistrovství v zaostření na detail ... líčení průběhu výbuchu jaderné bomby s tim si fakt vyhrál.

29.09.2018

Pr mě součástí špičky v sérii vrcholící Rozkazem ... :-) .. a tahle je vlastně z toho možná nejvěrohodnější. Navíc je na ní z Rozkazu prezidenta opravdu hodně návazností (zatímco některé jiné knihy předcházející je potřeba částečně v dalších knihách ignorovat, protože Země by byla již třikráte rozstřílena, kdyby se to vše stalo naplno).

29.09.2018

kouknu -li na komentářů okolo, zdá se mi, že hodně záleží na tom, v jakém pořadí se knihy od Clancyho čtou. Nejdřív jsem dal tři hvězdy, ale to bych knize nezaslouženě ubližoval, tak to zvednu.

Proč? Proti Z rozkazu prezidenta nebo Rudé bouři to fakt bylo skromnější. Dobří jsou ještě více neskutečně dobří, zlí jsou ještě více opovrženíhodní padouši, až na toho jednoho, co zůstal nepřítelem čestným a proto se dal na správnou stranu ... no ... leccos přitažené za vlasy ... spravedlnost do vlastních rukou správných chlapců jako na divokém západě ... ti se zbraněmi vědí, jak to má být správně a nějaké právníky a politiky si do důležitých věcí mluvit nenechají ... to vše je pravda a mám z toho nedobrý pocit.

Proč zvýším z těch třech hvězd? Neznat ty ostatní knížky .. tak je to fakt dobrý relax s mnoha dobře akčními scénami. U akčních relaxů na některé detaily nehledíte. To jen že si jinde nasadil hodně vysokou laťku.

1 29.09.2018

Ježto jsem to měl v polici v tom místě, kterému jsem v dětství říkal domov .. ;-) .. po Hovorech s TGM jsem šáhl mezi jinými i po tomto titulu. Již tehdy a což teprv dnes ... asi těžko čitelné pro leckoho. Já jsem rád, že jsem vydržel. Osobně nad tím pociťuji jistou hrdost, že jsem to přečetl, protože ... je to svědectví z trochu jiného způsobu myšlení, jiné doby, chce to jistou trpělivost, odměnou je, že to něco řekne. Étos je trochu jiný, než dýchá z Benešových Mnichovských dnů třeba ... jakkoliv to, že se to Masarykovi (mj. i s oním Benešem) ve velké válce povedlo, na to nešlo sázet přes všechno odhodlání a všechnu cílevědomost.

Smíšené pocity... z Benešova působení - avšak velké uspokojení z tohoto bezprostředního náhledu do historie. Mám rád i ty trochu subjektivní náhledy, zabarvené jakýmsi osobním zainteresováním. Jako že zde je i dost citací depeší a podobně, takže ta Benešova subjektivita je dobře vypodložena "objektivními" informacemi (který si zajisté mohl trochu vybírat, různě intepretovat).

Nejsem natolik netečným pozorovatelem historie, která se mě ještě poměrně týká, abych to četl bez subjektivních názorů. Nicméně, ať máte jakékoliv názory na období a rozhodnutí o odstoupení (nebo na rozhodnutí o tom, co tomu předcházelo a co odstoupení učinilo zřejmě realisticky neodvratitelným), ať máte jakékoliv názory na E.Beneše, jeho různá rozhodnutí... tento náhled do hlavy (alespoň na přiznané myšlenkové pochody a učiněné věci) člověka, který byl v samém centru rozhodování, ať již v něm stál správně nebo nesprávně... tento náhled je nade vší pochybnost podstatným zdrojem poznání.

Pár postřehů se tam dá vyčíst, které nejsou snadno nalezitelné v tom, co jsem o tom jinak četl ... i když, neni to moje téma jinak, takže myslím tím v porovnání jen s běžnou učebnicovou a článkovou úrovní. Některá z těch upozornění jsou taková poměrně jednoduchá a jinak moc nezdůrazňovaná. Například, že jednání v Mnichově bylo v zásadě předem (v řádu měsíců) Československou diplomacií respektovaným mechanismem arbitrážního jednání dle systému Versailesských smluv. Ovšem Francie vítězná a jasně spojenecká v době uzavírání Versailesských smluv a Francie rozklížená a vpodstatě zrazující v předvečer války světové druhé ... toť zásadní rozdíl. K tomu vložené postřehy z Osuského depeší - jak to říct - fascinující jasností vidění francouzské situace ... dýchající beznadějí.

Postřehy ... Že otázka uspořádání vztahů s československou německy mluvící (ohromnou) menšinou bylo tehdy již dávno beznadějně prošvihnuté, ačkoliv se zřejmě v lepších letech dalo něco dokázat. Že ani jediná z částí reprezentace této menšiny nevydržela nátlak okolností .. včetně onoho socialistického nebo jakého (omlouvám se, z hlavy) zbytečku, který zůstal zoufale alespoň jaksi věrný republice a komunikoval s exilovou reprezentací ... avšak ani poslední šanci nevyužil a k Benešově výzvě, aby podpořili boj proti Německu, se neodhodlali připojit. Což jakýmsi temným způsobem odpravedlňuje onen navazující temný příběh odsunu ...

Jak říkám, Benešovy v některých ohledech (dle mého názoru) poněkud moc prolevicové, prosovětské, vpodstatě appeasmentové svého druhu (jiným zbarvením, než britské a francouzské) postoje mi moc neladí ... avšak soudit jednání člověka ve vypjaté situaci, mezní situaci, kdy bylo třeba beznadějně volit mezi nepřijatelnými možnostmi sblížení (či ústupováním) s Hitlerovým Německem, či Stalinovým Svazem, ... tak tedy tohle soudit je příliš odvážné.

Neumím odborně historicky posoudit, jak věrně Benešův pohled vystihuje "objektivní" situaci, zda něco přibarvuje a jak. Ale podhled do mysli osobnosti v ohnisku dění je to dosti dobrý.

3 26.09.2018

Já to četl v Ikarii.
Pro mě půvabné jako sci-fi, díky sci-fi zpracování mi zde nevadila ta vize společnosti, navazující volně na Obchodníky s vesmírem, v nichž mi vadila. Zde mi to dávalo větší smysl. Opravdově se to roztočilo až v Gateway, pro mě vynikající.

Ne zcela věrohodné prostředí Venuše mi při četbě nevadilo. Bral jsem to jako jistou konvenci, ústupek ... aby bylo některé věci vůbec možno v naší planetátní soustavě v rámci sci-fi psát.

První úspěšné sondy Veněra (úspěšné tím, že doletěly a měřily alespoň něco při sestupu k povrchu planety) zanikaly neočekávaně působením tlaku atmosféry ve výškách 26-28 km nad povrchem. Tj. tlak atmosféry byl rámcově znám nejpozději v r. 1969.

21.09.2018

Čtena za socíku mi přišla strašně přestřelená. Asi pochopitelně ... zkušenost s tímto typem manipulace davem tu moc nebyla (byla jiná zkušenost s jinou manipulací), na reklamy v rakouské TV jsme se občasně dívali s jistým pobavením a dokonce zájmem. Občasná prorežimně povinná kritika komerčních praktik při přenosech F1 také měla problém chybějící znalosti podstaty. Toť vše z reálných prožitků. Televizní pan Vajíčko jako zástupce reklamního světa v RVHP fakt nemohl dát dostatečný podklad pro chápání, proč ta kniha je, o čem je.

Později jsem si ji párkrát vybavil, při invazi jiného způsobu života. Daň za svobodu ... svoodu je třeba hájit .. i před komerční manipulací a monopolizací.

Přesto však setrvávám v názoru, že knížka byla přestřelená ... toho malthusiánství v ní bylo trochu moc, autoři neodhadli budoucí technologii, která tento koncept shodila pod stůl. Aspoň prozatím. Nicméně ... neměl bych knize vyčítat její záměr. Ta přeexponovanost má svůj důvod, ukázat, co v denodenním shonu a drobném vývoji rok od roku unikne pozornosti. Zdvižený prst má svůj smysl, i když autoři v tom byli trochu extremisti ... stejně jako u 1984 a některých podobných. Omlouvám se, četl jsem to v nepravý čas - a po druhé nemám v plánu. Proto nemohu dát hvězdiček víc.

Tohle je spíš společenské, i když sci-fi to jistě je taky. Opravdovou sci-fi je pak Pohlova povídka Obchodníci s Venuší a na ní návazná sága Gateway... ta povídka nastavením světa i názvem jasně odkazuje na to, co si autor ozkoušel zde... a některé koncepty z těchto návazných děl jsou knihou touto lépe osvětleny.

4 21.09.2018

Tato sbírka mě definitivně uvedla do světa sci-fi. Nebyla mou první sci-fi knížkou, či povídkou, ale přenesla mě tam. A v tom absolutně "Právo na návrat". Destilovaná čistota sci-fi, reáliemi, plným dějem, myšlenkovým poselstvím. Polský autor, je těžké vyniknout v zemi Lema, ... ale stojí za pozornost i jeho jiné věci. Ostatní ovšem také velmi dobré a momentální žebříček (zejména mezi Sedmero pohlavím a Nic pro hrdiny?) by záležel na momentálním zaměření a náladě. Na dolním konci by byl Netrvalův Styx, myslím že prvotina. Asi ne špatná povídka, určitě myšlenkou, ale konkurence ostatních povídek byla příliš silná. Za ním Strugačtí, kteří mají mnoho nosného, ale toto, co to vlastně bylo? .. v této sbírce .. ne, raději ne. Prý u nich úlitba režimu. Ani tim si nejsem jist, protože to ani jako prorežimní agitka nedávalo smysl. Fakt nevim.

2 21.09.2018

Pustit se do čtení, plného čtení, je projekt na několik let. Aspoň tak nějak dlouho mi to polehávalo na nočním stolku, jezdilo to se mnou přibaleno do baťohu a podobně, když nastal čas zase se k tomu vrátit a pokračovat. Protože .. na jeden zátah ... to tedy ne ... já ne. Mimoto, zejména v první části, antické (Vědění uloupeném antickým bohům), zásadně základní pro celé dílo, je na odhodlaného čtenáře nastraženo dosti ryze matematických (samozřejmě geometrických) myšlenek, které je potřeba projít, odvodit, pochopit, co se osvětluje či dokazuje. V zásadě jednoduchých, ale pokud nejste profi matematik, tak to prostě dá práci. Nadto pan profesor v té matematicky praktikující linii často volí, snad záměrně, až zarážejícím způsobem ne zcela přesný popis předkládaného problému. Vidím -li to tak, jak to bylo myšleno, pak protože dosažení přesnosti je jedním z předpokladů další cesty, kterého musíme dosáhnout námahou vlastního myšlení. To celé matematické taky nebude pro každého.

Matematické "příklady" je možné přeskočit a přesto zůstane strašně moc zajímavého (samozřejmě, pokud máte tendenci k určitému nadhledu v tomto směru myšlení). Avšak, jelikož autor čtenáře dovádí na práh geometrického světa, vejít do něj však musí již každý sám ... bez této aktivity téměř fyzické do tohoto světa vejít nejde. Je to opravdu něco dosti jiného, než školní užitá matematika. Ba co víc, něco z "důležitých věcí" školní matematiky, se po vydolování prvních poznání vlastní silou přímo ze světa geometrického, stává vedlejší věcí, míjející zcela všechno to hlavní, o co opravdu v matematickém myšlení (a myšlení) jde.

Údajně nápis nad vchodem do Platónovy Akademie: Nevstupuj, kdo nemyslíš geometricky.

4 21.09.2018

Je to opravdu spíše filosofující a historické vyprávění. Pokud už je skromně použitý matematický způsob vyjádření, vyplývá přirozeně z předkládaných myšlenek. A pan profesor to bral opravdu od základu, důkladně a na velké ploše. Od sv. Terezie Avilské, sv. jana od Kříže, přes osvětlení celé duchovní podstaty baroka, které po Bílé hoře podivným řízením osudu zůstalo zakotveno a zakonzervováno silně právě v Českých zemích. Jsem si téměř jist, že v tom smyslu kniha může oslovit i ryze humanitně a zcela nematematicky zaměřené lidi.

Až po přibližně polovině duchovně historické dojde k pohledu na jeden z atributů množinového myšlení, to jest užití "aktuálního" (či absolutního) nekonečna. Matematika mě baví celoživotně, do množinového způsobu myšlení jsem byl na určité úrovni zasvěcen, ale na tento rozdíl oproti běžně užívanému limitnímu (potenciálnímu) nekonečnu jsem nahlédl a zalapal nad ním po dechu až zde.
Oproti Rozpravám s geometrií tu bylo mnohem méně, vlastně zanedbatelně, ryze matematických tvrzení a odvození, kvůli kterým by bylo třeba uvádět do chodu pro ně specifické mozkové závity. Správným slovem je spíše filosofie (matematiky, chcete -li, ale nejen). Původně jsem si říkal, že po Rozpravách s geometrií se pustit do další takové ságy už by na mě bylo moc .. ale prostě mě to chytlo a budu chtít absolvovat i zbytek Vyprávění o kráse novobarokní matematiky, jinými slovy vyprávění o množinovém myšlení.

3 21.09.2018

Nobelova cenu za literaturu nebyla cílem. Ovšem vezmeme -li v úvahu, že jde o lehkou zábavu s erotickým prvkem, je to vlastně zajímavé. Bylo by nespravedlivé vyčítat jednoduchou zábavu, má taky svoje místo a svůj důvod. Jenže ono se to do té škatulky jednoduchosti snadno nevejde, vzpouzí se to.

Upřimně mě překvapila sci-fi linka. Naprosto se vymyká té prvoplánově jednoduché zábavnosti, do které to jinak cílí. Propracované prostředí s velkým potenciálem dalšího děje, detaily, vlastně zajímavými postavami a stále tajemným hlavním dějem v pozadí, který mě dokonce udržel v napětí. Lehká romantika, která se obvykle pojí s eroticky kořeněným příběhem? Zapomeňte. V pozadí číhají těžká dramata, která čekají na příležitost vstoupit na scénu. Rozpolcenost hlavní postavy... Autorka se tim před jejíma vnitřníma očima rozvíjejícím se světem podle mého názoru nechala unést natolik, že dokonce zanedbala tu erotiku, která byla jistě v prvním plánu. Rozhodně nevyužila její potenciál.

Souhlasím s předkomentářem, že je patrná autorská nezkušenost. Například dost mi chybělo propracování větší psychologie postav, ke kterému jejich zařazení do složitého prostředí a děje hodně vybízelo. A právě proto bych se vlastně těšil na pokračování. Jestli tohle bylo jen na zkoušku a jestli autorka si sama neřekne, že takhle ne .. jestli má na víc, poučí se - tak jsem opravdu zvědavý. Jazyk je občas svébytný, cítím z toho však osobitost, rozhodně bych ho neodsuzoval. Korektura byla za starších časů zodpovědností seriózního nakladatelství, rovněž tak laskavě vrátit k dopracování něco, co si dopracování zaslouží. To už tak dnes neni a autorka si na to bude muset dát napříště větší pozor a zajistit zejména korekturu jinde. Propracování textu už jí jistě dá zkušenost, kterou nabyla, i když za "starších časů" velkého papírového knihtisku by to do vydání asi nedošlo. Dnes je ta cesta snazší. Už jsem četl texty, kterým bylo jazykově ublíženo tak, že mi to opravdu vadilo a přitom se tvářily mnohem sebevědoměji. Tady mi sem tam nedostatek nevadil, natolik to čtivé pro mě bylo.

Asi bych "laciný" rekreační a eroticky zaměřený text vůbec nehodnotil, kdyby tu nebyl ten "odpad" z předchozího hodnocení. Ač ho do jisté míry chápu, vyvolal ve mě chuť se tohoto autorčina experimentu zastat. Zatim za tu sci-fi linku a za to lezení po stromech, které pro mě je atributem propracování prostředí. Popřát autorce, ať to příště vyjde lépe (ať už se rozhodne pro výraznější erotiku či romantiku, nebo půjde důsledněji po té sci-fi a propracovaném prostředí) ... a tak ... s jasným upozorněním, že je to v rámci žánru (pro nějž mě mimochodem nenapadá jednoduché slovo), dám ty hvězdičky, co dám.

1 20.09.2018