Mnichovské dny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V historické literatuře se dnes hovoří o mnichovském komplexu dr. Beneše. Dr. Edvard Beneš si byl vědom své osobní odpovědnosti, a proto se k mnichovskému řešení ve své politické činnosti neustále vracel, promýšlel je a také je pro sebe i pro ostatní podrobně vylíčil. Šlo mu o to objasnit československou politiku, kterou jako president s vládou v roce 1938 a v letech předcházejících sledoval. Paměti dr. E. Beneše mají jistě svůj význam v tom, že přinášejí řadu historických faktů......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45823/mnichovske-dny-45823.jpg 3.813
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Mnichovské dny

Abroš
18.03.2020

Dle mého názoru,jeden z nejlepších politiků,jakého Češi kdy měli.Nechtěl bych být v jeho kůži se rozhodovat.V té době jsem nežil,tak jsem ani nezažil dobové okolnosti.Vím to jen zprostředkovaně od historiků a badatelů.A ti mají zase svůj pohled.
Tahle kniha je o pohledu samotného pana Beneše.Skvělá

pismeno
26.09.2018

Smíšené pocity... z Benešova působení - avšak velké uspokojení z tohoto bezprostředního náhledu do historie. Mám rád i ty trochu subjektivní náhledy, zabarvené jakýmsi osobním zainteresováním. Jako že zde je i dost citací depeší a podobně, takže ta Benešova subjektivita je dobře vypodložena "objektivními" informacemi (který si zajisté mohl trochu vybírat, různě intepretovat).

Nejsem natolik netečným pozorovatelem historie, která se mě ještě poměrně týká, abych to četl bez subjektivních názorů. Nicméně, ať máte jakékoliv názory na období a rozhodnutí o odstoupení (nebo na rozhodnutí o tom, co tomu předcházelo a co odstoupení učinilo zřejmě realisticky neodvratitelným), ať máte jakékoliv názory na E.Beneše, jeho různá rozhodnutí... tento náhled do hlavy (alespoň na přiznané myšlenkové pochody a učiněné věci) člověka, který byl v samém centru rozhodování, ať již v něm stál správně nebo nesprávně... tento náhled je nade vší pochybnost podstatným zdrojem poznání.

Pár postřehů se tam dá vyčíst, které nejsou snadno nalezitelné v tom, co jsem o tom jinak četl ... i když, neni to moje téma jinak, takže myslím tím v porovnání jen s běžnou učebnicovou a článkovou úrovní. Některá z těch upozornění jsou taková poměrně jednoduchá a jinak moc nezdůrazňovaná. Například, že jednání v Mnichově bylo v zásadě předem (v řádu měsíců) Československou diplomacií respektovaným mechanismem arbitrážního jednání dle systému Versailesských smluv. Ovšem Francie vítězná a jasně spojenecká v době uzavírání Versailesských smluv a Francie rozklížená a vpodstatě zrazující v předvečer války světové druhé ... toť zásadní rozdíl. K tomu vložené postřehy z Osuského depeší - jak to říct - fascinující jasností vidění francouzské situace ... dýchající beznadějí.

Postřehy ... Že otázka uspořádání vztahů s československou německy mluvící (ohromnou) menšinou bylo tehdy již dávno beznadějně prošvihnuté, ačkoliv se zřejmě v lepších letech dalo něco dokázat. Že ani jediná z částí reprezentace této menšiny nevydržela nátlak okolností .. včetně onoho socialistického nebo jakého (omlouvám se, z hlavy) zbytečku, který zůstal zoufale alespoň jaksi věrný republice a komunikoval s exilovou reprezentací ... avšak ani poslední šanci nevyužil a k Benešově výzvě, aby podpořili boj proti Německu, se neodhodlali připojit. Což jakýmsi temným způsobem odpravedlňuje onen navazující temný příběh odsunu ...

Jak říkám, Benešovy v některých ohledech (dle mého názoru) poněkud moc prolevicové, prosovětské, vpodstatě appeasmentové svého druhu (jiným zbarvením, než britské a francouzské) postoje mi moc neladí ... avšak soudit jednání člověka ve vypjaté situaci, mezní situaci, kdy bylo třeba beznadějně volit mezi nepřijatelnými možnostmi sblížení (či ústupováním) s Hitlerovým Německem, či Stalinovým Svazem, ... tak tedy tohle soudit je příliš odvážné.

Neumím odborně historicky posoudit, jak věrně Benešův pohled vystihuje "objektivní" situaci, zda něco přibarvuje a jak. Ale podhled do mysli osobnosti v ohnisku dění je to dosti dobrý.