Bible přehled

Zajímavost na začátek. Bible je často označována za první tištěnou knihu světa, ale to není tomu tak. Nejstarší tištěnou knihou světa je Diamantová sútra (Jingangjing), buddhistický text vytištěný v roce 868 n. l. v Číně. Byla vytvořena technikou dřevotisku, při které jsou texty vyřezány do dřevěných desek a poté otisknuty na papír. Tento text je uložen v Britské knihovně jako součást sbírky nalezené v Dunhuangu v roce 1907.

Naopak Bible získala svou tištěnou podobu až v roce 1455, kdy Johannes Gutenberg vytiskl první výtisky latinské Vulgáty pomocí technologie knihtisku.

Vznik a vývoj Bible
Bible je klíčový náboženský text židovsko-křesťanské tradice, který vznikal v průběhu mnoha staletí a zahrnuje texty od různých autorů, kteří byli ovlivněni dobovými kulturními a náboženskými podmínkami. Bible se skládá ze dvou hlavních částí:

Starý zákon (hebrejská Bible)
Napsán především v hebrejštině, s několika částmi v aramejštině.
Obsahuje texty, které vznikaly mezi 12. stoletím př. n. l. a 2. stoletím př. n. l., tedy dlouho před vznikem křesťanství.

Nový zákon
Sepsán v řečtině mezi 1. až 2. stoletím n. l.
Obsahuje evangelia, listy apoštolů a apokalyptické texty, například Zjevení Janovo.

Inspirace staršími texty
Autoři částí bible čerpali z mnoha starších kulturních a náboženských textů. Mezi nejvýznamnější předlohy patří:

Epos o Gilgamešovi (cca 2100 př. n. l.): Mezopotámský epos obsahuje příběh o potopě, který inspiroval příběh o Noemově arše.

Enûma Eliš (cca 1100 př. n. l.): Babylonský stvořitelský mýtus, který byl předlohou pro popis stvoření světa v knize Genesis.

Hammurabiho zákoník (cca 1750 př. n. l.): Starověký právní text, jehož celé části lze nalézt v zákonech Pentateuchu.

Henochovy knihy (3. století př. n. l. – 1. století n. l.): Apokalyptické texty, které výrazně ovlivnily Zjevení Janovo.

V bibli samotné je tak skutečně originálních textů a myšlenek spíše menší část a většina je převzatá nebo přinejmenším inspirovaná starší literaturou a předkřesťanskými texty a náboženstvími.

Rozpory v biblických textech
Bible obsahuje řadu rozporů, které odrážejí její složitý vývoj a skutečnost, že byla sepsána mnoha různými autory v různých obdobích. Některé z nich:

Záchrana skrze vzývání Boha:
"Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn." (Skutky 2:21)
"Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského." (Matouš 7:21)

Stvoření světa:
Genesis 1: Člověk je stvořen až jako poslední výtvor.
Genesis 2: Člověk je stvořen nejdříve a teprve poté jsou stvořena zvířata.

Smrt Jidáše Iškariotského:
Matouš 27:5: Jidáš spáchal sebevraždu oběšením.
Skutky 1:18: Jidáš spadl a jeho tělo se roztrhlo.

Násilí na ženách:
- Soudců 19: Příběh Levity a jeho konkubíny, která je znásilněna a zavražděna, pak Levitou rozsekána na kousky a Levita tyto kousky pozůstatků pošle do všech izraelských kmenů jako výzvu k pomstě. Levita Sám nabídl svou konkubínu místo sebe a nikdy nedošel trestu. Konkubína byla majetek.
- 2. Samuelova 13: Znásilnění Támar jejím bratrem Amnonem.
- Deuteronomium 22:28-29: Muž, který znásilní pannu, si ji musí vzít za manželku. Žena musí poslechnout. Je manželství snad trestem pro násilníka? Nebo spíše žena, která je znásilněna, je pak ještě potrestána? Představte si milé ženy, že Vás někdo znásilní a nejen, že násilník není potrestán, ale ještě si ho pak musíte vzít za muže a žít s člověkem, který Vás s největší pravděpodobností bude nadále znásilňovat s myšlenkou, že je to psáno v bibli a že je tedy plně v právu.

Otroctví:
- Exodus 21:2-11: Zákony upravující otroctví a podmínky propuštění otroků.
- Leviticus 25:44-46: Povolení držet otroky z okolních národů.
- Efezským 6:5: Pokyny pro otroky, aby poslouchali své pány.

Nesmyslné tresty:
- Deuteronomium 22:13-21: Trest smrti pro nevěstu, která není pannou.
- Leviticus 20:10: Trest smrti pro ženu, která cizoložila. Žádný trest pro muže.
- Leviticus 24:16: Trest smrti za rouhání.

Z knihy vyplývá, že zde popisovaný bůh je krutý, ješitný, pomstychtivý a rozhodně není spravedlivý. Spíše by se dal charakterizovat jako kruté hloupé děcko, které si s lidmi hraje podobně jako s mravenci pálenými lupou.
Schvaluje otroctví, ženy staví jako podřízené mužům, žádá kruté tresty pro nevěřící i vyznavače jiné víry a neposlušnost je trestána smrtí nebo věčnými muky po smrti. Moderní analýza bible odhaluje, že se jedná o promyšlenou ranně středověkou mytologii, vytvořenou s jediným cílem, a to vyvolat strach a pomocí tohoto strachu ovládat dav. Sekundární cíl bible je potlačit kritické myšlení a zájem o hledání skutečných příčin věcí a předkládá víru a boha jako univerzální odpověď všeho.

Závěr:
Bible je komplexní a protichůdné, nevyvážené dílo, které reflektuje kulturní, historické a náboženské vlivy starověkého Blízkého východu. Její vývoj a kompilace mnoha různých textů a autorů vedly k řadě rozporů a protikladů, které odrážejí různé autorské perspektivy a historické kontexty. Etické otázky týkající se násilí, otroctví a trestů nadále vzbuzují diskuse a interpretace mezi vědci a věřícími.
Je tak velice překvapivé, že bible má stále velkou základnu příznivců i v dnešní době, nedostatkům a etickým rozporům navzdory. Častý argument věřících je, že Bibli nelze brát slovo od slova doslova a je třeba vybírat to dobré, ty příběhy, které jsou inspirující a motivující.
Jenže jak vyfiltrovat to dobré od toho škodlivého a manipulativního? Pokud přihlédneme k rozporuplným, krutým nebo vyloženě zmateným částem bible a k okolnostem jejího vzniku a křesťanství jako takového, je racionálnější brát celou bibli s velkou rezervou pouze jako to, čím skutečně je, a to ranně středověkou knihou příběhů různých autorů.

V průběhu stovek let je text bible upravován tak, aby více odpovídal aktuálním hodnotám, které jsou jiné, než v době vzniku jednotlivých textů. Postupně tak text "zjemňuje" a v dnešní bibli už najdeme jen zlomek násilí, bezpráví na ženách a otroctví, než ve starších verzích bible a některé části už v "moderní" verzi bible nenajdeme vůbec (například některé apokryfy). Tím více je zarážející, že mnoho věřících stále vnímá bibli bezvýhradně jako slovo boží a vůbec nepřipouští rozdíly mezi texty biblí různých časových období i protichůdnost textů v každé jednotlivé bibli jako takové.

Dovětek:
Můj osobní názor je, že pravidla a zákony takto starého díla nelze v moderní společnosti aplikovat a jejich praktikování tolerovat. To neplatí jen pro bibli, ale pro všechny náboženské texty. Pak bychom mohli brát vážně, spíše než bibli, Epos o Gilgamešovi, který je mnohem starší, než bible a který v podstatě říká, člověče, smiř se se svou smrtelností, protože po smrti není nic a jediný smysl života je žít. Kdo hledá něco víc, bude zklamán a hledáním smyslu života můžeš přijít o pravý smysl života, a to sám život.

Častý výrok věřících, že bible je slovo boží, je tak přinejmenším úsměvný.

Při průzkumu jsem čerpal z:
-"The Origins of Biblical Monotheism: Israel's Polytheistic Background and the Ugaritic Texts" Mark S. Smith
-"The Evolution of Adam: What the Bible Does and Doesn't Say about Human Origins" Peter Enns
-"The Early History of God: Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel" Mark S. Smith
-"The Mythic Past: Biblical Archaeology and the Myth of Israel" Thomas L. Thompson
-Veřejně dostupné paleografické analýzy starověkých textů.