Bible

Dle libosti, osobního nastavení, dle sémantické vyspělosti... Po řádcích. Onen posvátný, řídící list. Velký princip. Černé na bílém, z řádu Literatury pravd.

Zajímavé jsou rozdíly, potažmo nesrovnalosti mezi jednotlivými překlady: "To proto země UVADÁ" (Ozeáš 4:3, Bible21) VS. "To proto země TRUCHLÍ" (ekumenický překlad).

Když se moudrost stane víc než jen mottem na tričku, vzniká něco jako průvodce životem, co zvládne rozesmát i rozplakat v jednom dechu bez zbytečné přehrávání. Nejeden mudrc by záviděl, jak se tu míchají dávky naděje, lekce i momenty, kdy by si člověk přál mít popcorn a sledovat, jak to celé dopadne. Když se do toho vloží špetka tajemna a pár nevyřčených otázek, vzniká ideální koktejl pro ty, kdo milují dobrý comeback s pocitem, že svět se dá chápat i s úsměvem na rtech. Každý, kdo se do toho pustí, ví, že cesta není vždy rovná, ale rozhodně stojí za to, zvlášť když se zrovna neví, kam vítr fouká. Rozum tady potkává srdce tak nenuceně, že by se i ledovec začal trochu potit. Kdo si potrpí na moudra s nádechem nostalgie, ten má doma opravdový poklad, co se neomrzí ani po sté. Všechno, co potřebujete, je trochu trpělivosti a chuť nechat se unést tímhle majestátním kolotočem, kde se smích mísí s vážností jako čaj s medem.

Po pravdě... až po x-letech mi došlo, že Bibli nelze jen tak DOČÍST. Jasně, lze ji přelousknout od stvoření světa až po Zjevení a odškrtnout si "dočteno", ale za mě - opakuji - Bibli NELZE jen tak jednoduše DOČÍST ;-) Tudíž mi Bible bude viset v Právě čtených až do Aleluja!

Při čtení je znát, že toho v knize asi hodně chybí (bylo postupem času vyřazeno z kánonu), zvlášť Novém zákoně. Na druhou stranu rozsáhlé části textu jsou naprosto úmorné na čtení bez nějakého zajímavého nebo snad podstatného obsahu. Neumím si představit, že tento text je brán tolika lidmi doslova. Různé texty si v knize tak protiřečí! A první pasáž o stvoření světa? To je přece zcela jasně vymyšlená pohádka ad-hoc, když asi Židům došlo, že by Jehova mohl být ten jediný prvotní bůh. Ono totiž ve Starém zákoně to dost často vyznívá tak, že Jehova je pouze lokální božstvo, které "soupeří" na kolbišti s dalšími takovými. Netřeba moc dlouho hledat, ve kterých starších textech to bylo ošlehnuto... Při čtení mě také dost zaráželi různé bestiality a návody jak a kdy obětovat které zvířata, nebo přímo drakonické tresty, které Jehova uvaloval na svoje ovečky za banální chyby. A Nový zákon? Čekali byste, že tam o Ježíši bude víc než pár odstavců? Čekali byste nějaké vysvětlení, proč Jehova otočí o 180 a despoty se stane ztělesněná láska? No, tak to byste vážně čekali marně. Vždycky jsem si tohle literární dílo, "knihu knih", chtěl přečíst. Nakonec jsem to četl dohromady víc jak rok. Tak nějak jsem doufal, že mi to něco přinese. A víte co? Byla to víceméně ztráta času. Dětská bible s obrázky a "rozepsanými" příběhy je nakonec zajímavější.

Pokud se člověk chce ponořit do literatury západního světa a pokud tak chce činit ne pouze povrchně, ale hluboce, pak je podle mě nezbytné pečlivě pročíst základní knihu, na které estetická, funkční i strukturální stránka světové prózy stojí a o kterou se opírá.

Do systematického čtení Bible jsem se dala v lednu loňského roku, přečetla jsem ji tedy za rok a třičtvrtě. Mnohé knihy Starého i Nového zákona jsem četla již dříve, spoustu příběhů a pasáží jsem znala, ale celou jsem ji přečetla poprvé. Bylo zde několik aha efektů a také mnoho rozčarování. Považuji ji za základ mého nejen duchovního života.

Komentovat či dokonce hodnotit Bibli je úkol, který myslím vyžaduje zvláštní citlivost a respekt, protože tento text představuje pro mnoho lidí něco mnohem víc než literaturu. Je to základ jejich víry a identity.

Při čtení a analýze je zajímavé vnímat různé roviny, od historického kontextu přes filozofické a etické otázky až po teologický obsah a vliv na kulturu. Je také důležité mít na paměti, že Bible má mnoho interpretací a že různí čtenáři v ní mohou nalézat rozdílné významy.

Bible asi není určena (a možná ani vhodná) k tomu, aby byla čtena souvisle od začátku do konce jako běžný příběh nebo román. Není to jednolitý text, ale soubor knih různého stáří, žánru i autorství, které vznikaly v odlišných dobách a kontextech. Obsahuje historické zprávy, právní předpisy, poezii, proroctví, přísloví i teologické úvahy, a ty se často neopírají o chronologickou návaznost, ale spíše o tematické či liturgické uspořádání. Čtenář, který začne u Genesis a chce dojít až k Apokalypse, jako kdysi já, bude zřejmě unaven a zklamán. Bible totiž vybízí spíše k výběrovému čtení.

Pro mě jako člověka nevěřícího, ale zabývajícího se středověkem a raným novověkem, je nicméně Bible naprosto nezbytná - zejména samozřejmě Nový zákon. Slouží totiž jako klíčový pramen pro pochopení myšlení, kultury a hodnot tehdejší společnosti, protože náboženství hrálo v životě lidí i ve formování institucí obrovskou roli. Texty Bible ovlivňovaly nejen duchovní život, ale také umění, literaturu, politiku a právo. Bez znalosti biblických příběhů, symboliky a morálních konceptů by bylo velmi obtížné správně interpretovat historické události, umělecká díla nebo i každodenní život lidí té doby. Bible tak pro mě osobně není náboženským spisem, ale klíčovým kulturním a historickým pramenem a rámcem doby. Hvězdičkami pochopitelně hodnotit nebudu…

A uvědomují si ti z provinicie Judea, že ho zabili?
Chybí obrázky, jinak slušné počtení…

1.téma Čtenářské výzvy 2025 – Kniha, podle které vzniklo hudební dílo.
Biblických songů jistě existuje celá řada, ale já mám na mysli Zjevení Janovo a jeho varování před šelmou, která nosí číslo člověka. A Modří už vědí, Number of the Beast, metalová pecka svou rychlostí a dravostí potvrzuje Janovy apokalyptické vize!

Ekumenický překlad doplněný o úvody a poznámky. V maskovacích barvách obalu určen pro vojáky.
Užitečná myšlenka.

Ilustrovanú slovenskú z roku 1991 mám od detstva a bez nútenia som si ju rada čítala aj ako malá. Príbehy boli príjemne prispôsobené a zvolené pre detského alebo mladého čitateľa. Hlavne nový zákon som mala veľmi rada, ten som celý prečítala asi 3x, starý zákon už bol náročnejší na vnímanie, ale som presvedčená, že som prelúskala i ten aspoň raz kompletne. Akurát Apocalypsy som sa vtedy bála, tak si myslím, že na ňu nikdy nedošlo. No možno ešte príde jej čas, mám knihu stále v polici a už s riadne vyblednutým chrbtom, ako sa so mnou sťahovala...

To je velmi praktická kuriozita. Kromě důležitosti obsahu je skvělá ve své skoro nezničitelnosti. Fakt to funguje.

Až příliš moderní jazyk v touze zaujmout. Každopádně celkový význam Bible to rozhodně nepoškozuje a získává stále další příznivce.

Klasický překlad, ale sběratelsky zajímavý. Vydáno 1949 v Praze.

Kralický překlad, pro tehdější čtenáře ještě plně srozumitelný.

Klasický překlad, doplněn o mapky. Zajímavý je rok vydání - 1967, tedy ještě před krátkým uvolněním svobody slova.

Rada ke čtení Bible: je to soubor spisů, nikoli jednolitý text. Doporučuji začít Evangeliem podle Jana nebo Skutky apoštolskými (v jiném překladu Skutky apoštolů). Rozsahově i čtenářsky se to dá zvládnout a něco z toho mít. Následně si dejte samotný začátek Bible, ale pouze první dvě knihy (Genesis a Exodus). Pak přejděte ke knihám První a Druhé Samuelově (= vyprávění o králích Davidovi a Šalamounovi, Davidu a Goliášovi aj.). Můžete také zkusit Žalmy, ty jsou nejkrásnější v českém katolickém překladu (též zvaný liturgický) či v překladu básníka Václava Renče (titul Hlas Páně tříští cedry); jedná se o poezii. / Doporučený překlad: ekumenický (zkratka ČEP) nebo Bible21. Kvalitní je také Jeruzalémská bible (= název překladu) a český studijní překlad. / Doporučuji přistupovat k četbě oproštěně od všech předpokladů (hlavně soudy o náboženství zkuste ponechat stranou; budou vám bránit). Přeji hodně štěstí. :-)

Víte, odkud pochází úsloví „myju si na tím ruce“? Z Bible. A to z Nového zákona, a to z evangelií, a to z úst postavy římského místodržícího Judey Piláta. V dalším popíšu vlastní čtenářskou zkušenost s Biblí. Předesílám, že mi nejde o náboženství, ale o literaturu. O literaturu v tom nejlepším slova smyslu.
Je-li řeč o Bibli, je řeč o překladech. Jako první jsem dostal do ruky jehovistický překlad z angličtiny od spolužáka. Tehdy v 7. nebo v 8. třídě jsem se pustil do čtení bezhlavě a za tři měsíce jsem se pročetl až do jedné třetiny Bible ke knize zvané „První paralipomenon“. Tato značná část Starého zákona na mě zapůsobila svou básnivou obrazností a nelíčenou erotičností, a také obrazy lamp, svícnů a milování. Nejtrvalejší představa, která se mi vtiskla do paměti, je obraz zborcených chrámů ve spojitosti s izraelskými králi Saulem, Davidem a Šalamounem; doteď před sebou živě vidím povalené chrámové sloupy na kamenitých kopcích.
To dává smysl, protože historicky nejvýznamnějším faktem je, že malý národ Izraelitů mezi velmocemi staroorientálních despocií (Egyptem, Asyrskou říší, Babylonskou) a divokých pohanských kmenů (Kanaanců) vojensky neustále prohrával.
Do knihy jsem tedy k První paralipomenon vložil záložku a Bibli jsem odložil. Její prudká smyslnost mě zmátla a její obraznost světel, lamp a svícnů na mě silně zapůsobila. Z biblismů mi utkvěl výraz Kanaán. Vůbec ničemu nerozumíte, a přitom to na vás působí. Tak je to v pořádků. Po čase jsem se z neznalosti jiných, lepších a modernějších adaptací Písma (existují!) ponořil do Olbrachtova „Čtení z Biblí kralické“. Tím se mi dostal do ruky i převyprávěný Nový zákon, z něhož mi utkvělo sousloví Syn člověka. Pořád jsem se ptal sebe sama: „Syn člověka, Syn člověka, Syn člověka, co to asi znamená…“ To už jsem vyhlížel originál Nového zákona. Brzy přišel.
Díky obecní knihovně jsem se v neutrálnějším překladu Bible, pořízeném přímo z původních jazyků a zvaném ekumenický, konečně začetl do evangelií. Byl jsem dokonale zmaten. Očekával jsem přehledný výklad křesťanství o osobě Ježíše Krista a dostal jsem čtyři různé verze čehosi zaplněného nesouvislými scénami, postavami, událostmi a výroky, u nichž mi naprosto nebyla jasná návaznost, osnova či červená nit. Nu, byl jsem samouk vybavený metodou pokus - omyl. Co bych tedy poradil svému dřívějšímu já dnes? Jednoznačně „Parabibli“. Jako úvod do světa evangelií je tato svérázná aktualizační autorská adaptace skvělá. Ježíš jako český prezidentský kandidát? Proč ne? Čtenář se díky úryvkům seznámí i s výňatky přímo z evangelií. A o to jde: seznámit se, učinit vlastní zkušenost. Nespoléhat na všeobecné mínění nebo předsudky. Seznámit se s látkou Písma, protože v nás dodnes žije. Nejvíc v jazyce. Samozřejmě, některé obraty zastarávají a žijí víc v kulturních odkazech (rozsévač – van Gogh; prodat někoho za misku čočovice aj.). Jiné ale prokazují neutuchající životaschopnost. Viz ono úvodní alibistické pilátovské prohlášení ze scény procesu s Ježíšem Nazaretským, které se stalo nedílnou součástí mediálně-politického diskurzu.