To snad nemyslíte vážně!

Vtipný a obyčejný to člověk

Některé části se mi líbily opravdu moc. Třeba Feynmanův názor na studium, práce v Los Alamos, jeho neukojitelná zvídavost. A pak tu byly části, kde se mi dost zprotivil. Třeba jeho popis balení holek nebo jeho žertíky, které mi většinou nepřipadaly moc humorné. Ale byl to opravdu pěkný průřez jeho osobností, dobré i špatné věci.

Knihu jsem poprvé četla v roce 1989, byla jsem nadšená a to jsem vůbec netušila, kdo to ten Dick Feynman vlastně je.
Postupně jsem o něm získávala další informace, třeba až po letech viděla záznam, jak byl v komisi vyšetřování Challengeru. Mezitím si manžel pořídil knihy jeho přednášek - jsou skvělé, DF to dokáže vysvětlit tak, že to chápu i já s humanitním zaměřením. Četla jsem knihu Snad ti nedělají starosti cizí názory, kde je víc vysvětlena doba s jeho první manželkou.
Tuto knížku mi skvěle dal do souvislostí film Oppenheimer, kde Dicka Feynmana hraje Jack Quaid - samozřejmě tam bubnuje a je tam i scéna, kdy při výbubu si sedá za přední sklo džípu a odmítá brýle s tím, že přes sklo budou oči OK (zkrátka to, co jsem znala z knížek a postava mi hned docvakla...a že jich tam je :D).
Až díky filmu jsem pochopila, co v knížce víc nebylo.... že jeho učení v Brazílii byla pomoc jeho přátel, jak ho uklidit do bezpečí před vlnou mccarthismu - stal se podezřelým, jelikož si kvůli své první manželce pravidelně půjčoval auto od Klause Fuchse.
Takže super, teď přijdou na řadu znovu jeho knihy přednášek. :)

Není to román, novela, ani nějaký životopis, jsou to útržky ze života. Rozházené a trochu nesouvislé. Přesto velmi čtivé až na posledních čtyřicet stran. Tam už to drhne.
Přečteno na ex během pár dní.

Obsahově jde o příběhy ze života vědce, fyzika.
Kniha může působit arogantně, vypadá to, že autor měl velmi nízkou emoční inteligenci. Svým chováním často druhé ponižoval, urážel či dostával do nepříjemnych situací. Vypadá to ale, že to nedělal schválně.

To, co zažil a co v knize popisuje, je však velmi zajímavé.

ČV 01/19. Darček od výnimočného priateľa bola možnosť prečítať si túto knihu. Ostala mi v spomienkach ako on. Fyzika ma nebavila nikdy, pre neho bola obživou. Kniha mi nastavila zrkadlo v premýšľaní a on v ľudskosti.

Rozhodně zajímavé čtení, které bych nevzala do ruky nebýt čtenářského kroužku. Feynman byl rozhodně renesanční člověk, který byl mistr nejen přírodních věd ale vlastně i umění a srdce měl i poměrně na pravém místě. Některé příhody byly poměrně roztahané, než se člověk dostal k pointě, ale jinak se to četlo docela dobře.

Většinou zajímavé a zábavné, místy ale poněkud chvástavé. Docela mě překvapilo, že i tak velký duch jako Feynman je tak trochu fachidiot a nehodlá připustit, že i v jiných oborech, zejména těch nepřírodovědných, mohou existovat lidé, co něco umí. Nebo možná jen ty momenty, kde se svých chováním a povahou narazil, nezachytil do této knihy.

Životopisy čtu výjimečně, ale tenhle stojí za to. Vyprávění příběhu z opravdu nevšedního života nositele Nobelovy ceny za fyziku, milovníka žen, bubeníka, šprýmaře, ... prof. Fyenmana poučí (vlastně docela omezeně, čemu se ve svém profesním životě teoretického fyzika věnoval je dost redukované - ale nevadí, stejně bychom tomu nerozumněli :-) ) i pobaví.

Naprosto nevšední člověk, který poukazuje na to, že i složité věci se dají předat dál zábavnou a prostou formou. Často je to o tom, co zdědíte po rodičích, mnohem častěji je to ale o míře vaši zvídavosti a nutkání dopídit se jak věci fungují. Mně navíc připomíná dědu, který zvládal jak teorii, tak i praktické věci - no a to je tak trochu unikát. Věda, jazyky, cestování, art, noční kluby, Los Alamos, jo někdo umí žít.

Úsměvné příběhy člověka, který se života nebál, byl velice zvídavý a obecně celkem nekonvenční. A mimochodem vynikající fyzik, nositel Nobelovy ceny.

Zajímavá a vtipná kniha od nevšedního renezančního člověka.

Jediné, co se dá knížce vytknout, je, že Feynman evidentně nedokáže psát a knížka je tak trochu jako vyprávění pro kamarádům u skleničky vína. Trochu zkratkovité, jednoduše napsané.
Ale ten mozek! Neuvěřitelné, jak byl tenhle člověk zvídaný a je dobře, že dosáhl takových úspěchů. Když už ne on, tak kdo?
Nejvíc mě pobavilo, jak se snažil čichat jako pes. Jsem v pokušení to taky zkusit :-). To a ještě to s těmi mravenci, jinak bohužel rozhodně nedosahuju jeho intelektu :-).

knihu som zhltol ako bombon. Feynman mi je neskutocne sympaticky, clovek co neuznaval naskrobenost, pozerstvo, neriesil blbosti a sustredil sa vzdy na to hlavne. Genius co bez mihnutia oka uznal svoju chybu. Nebal sa povedat ze nieco nevie, pritom jeho zaber bol ohromny. Bol to skratka skvely clovek a genialny vedec. Este aj to pisanie mu islo dobre sakra! :D

Skvělé, vtipné, inteligentní čtení. Feynman je muž mnoha různorodých dovedností. Nejvíc se mi líbilo otevírání sejfů a hraní na bubny. Fascinovala mě jeho touha všechno zkoumat, o všem přemýšlet.

roky som sa tejto knihe vyhýbal. moje skúsenosti s fyzikou boli... no, slušne povedané diskutabilné. a moje znalosti z tejto oblasti fyzikárka oceňovala štandardne: „Výborrrne! Sadáme. Štyrrrri.“ ráčkovala, mala predkus, zúfalé okuliare a blúzky s obrovskými krídlami namiesto golierov. ale vďaka nej som asi päť minút veril, že rozumiem teórii relativity.
a tak som sa nakoniec do toho Feynmana pustil. zažil som krásne chvíle s excelentným človekom. zasa sa mi potvrdilo, že génius v jednej oblasti dokáže geniálne kúsky aj v iných oblastiach. ak je niekto skvelý fyzik alebo mikrobiológ (Miroslav Holub), dokáže napísať úžasnú literatúru. žiaľ, naopak to neplatí. úžasný spisovateľ zvyčajne nedokáže vymyslieť nový fyzikálny zákon ani získať nobelovu cenu za medicínu.
má to však svoje výhody - Feynmanove knihy budú na pultoch kníhkupectiev doslova trčať, vytŕčať nad iné tituly. až tak, že ten vagón podpriemernej spotrebnej spisby, ktorá ničí naše lesy, zostane nepovšimnutý. až kým nepríde veľký výpredaj...
vďaka.

Zajímavá kniha, která v člověku vyvolává potřebu zkusit něco nového a netradičního. Proč zůstávat jen ve své škatulce? Překvapilo mne, že v této knize, tolik lidí našlo vychloubání - jakoby když něco dělám a jde mi to, tak je třeba to tajit? Já si odnáším hlavně to, že zkoušení nových věcí je zábava, která do života může přinést spoustu zajímavého.

Když si člověk představuje nějakého fyzika, a co teprve držitele Nobelovy ceny, jistě se mu vybaví někdo, kdo celé dny tráví v laboratoři nebo provádí složité výpočty. Zajisté poté předpokládáme, že kniha o takové osobnosti bude plná nicneříkajících a složitých vzorečků a hypotéz. Ovšem autobiografická kniha To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane! od Richard P. Feynmana, taková vůbec není.

Autor nás postupně provází svým životem a líčí osobní i kariérní rozvoj. Celé dílo působí spíše jako sbírka různorodých útržků autorových memoárů, které byly seskládány za sebe a sepsány do ucelenější formy. Pan Feynman například vzpomíná na své dětství, kdy v sousedství opravoval rádia a různá podobná zařízení. Velkou část knihy popisuje své působení na univerzitě v Princetonu, kde působil jako doktorandský student. Právě v této části svého života se poprvé proslavil, když přednášel pro největší mozky té doby. Ovšem do kontrastu k tomu zmiňuje nesčetná faux pas a různé přešlapy proti společenskému žargonu, aby dokázal čtenáři, že zas tak moc nevybočoval z řady. Dále se také docela podrobně věnuje projektu Manhattan, kde působil jako armádní konzultant.

Myslím si, že hlavní motivací pro vznik tohoto díla, bylo ukázat, že i přesto, že autor patří mezi největší vědecké kapacity minulého století, stále to byl obyčejný člověk. Tomuto je přizpůsoben i jazyk, který se rozhodně nenese v odborném stylu a termíny z fyzikální a matematické oblasti, byste spočítaly na prstech jedné ruky.

Z mého pohledu se jedná o velice povedené dílo, které rozhodně stojí za přečtení, a to jak lidmi z vědecké obce, tak širokou veřejností a převážně studenty. Pan Feynman byl pozoruhodný člověk, což právě dokazuje těchto 302 stran, skrze které k nám promlouvá ne jako fyziky a laureát Nobelovy ceny, ale jako obyčejný člověk, co si plnými doušky užíval svůj život.

Bohužel, tahle knížka se mi do vkusu netrefila. Čekal jsem více vědeckých informací, více zajímavosti. Místo toho jsem se dočkal hlavně jen vychloubání autora, schované za fasádou falešné skromnosti. Fakt mi ten chlapík nebyl moc sympatický.

Vynikající kniha, která by měla být povinnou četbou (především, ale nejen) každého vysokoškoláka. Ne kvůli samotné matematice a fyzice, kterých se Feynman zde jen lehce dotýká, ale kvůli obecným principům vědy, které Feynman na pozadí svého životního příběhu předkládá. A vlastně nejen kvůli principům vědy, ale i dobrého života.

Nemohu si odpustit komentář k některým předchozím hodnocením, která mi připadají snad až feminacistická. Psát o RPF, že pokládá ženy za "automaty na sex" atd., svědčí akorát tak o "poruše na přijímači, nikoli vysílači". Je to také důkazem toho, že si autor kapitolu "Dick Feynman je sexistické prase" nevycucal z prstu. Bohužel, i takové Luisy Landové Štychové jsou i dnes mezi námi. A nejde o to, že jsem chlap, takže to vidím jinak. Žádná z mých známých (vesměs vysokoškolsky vzdělaných a sebevědomých) žen, které tuto knihu četly, nezaznamenala v knize nic z toho, co jí bylo některými níže vytýkáno. Je to na stejné úrovni jako mediální lynchování Woodyho Allena kvůli lživému a vyvrácenému obvinění.