Hvězdná pěchota

Johnny Rico pomalu dokončuje školu a zvažuje tu nejzásadnější volbu svého života. Zůstat jen civilistou s pokojným životem a výbornými kariérními vyhlídkami nebo si vysloužit status občana za dva roky služby v armádě, díky kterým získá právo volit a rozhodovat o celé společnosti? Volba není ponejprve tak jasná, ale vlivem okolností se Johnny stejně dostane do výcviku i na přední bojové linie.

Pokud v knize hledáte to stejné co ve filmu, pak nemůžete být od pravdy dál. Obě díla sice započínají svůj příběh stejně, ale zatímco film míří akčním směrem s odlehčenými humornýmj vsuvkami, kniha s námi vpluje na pole filozofování. Z Ricova pohledu vnímáme celou armádu, její vrstvy a povinnosti, ale zároveň důležitost morálky. Spisovatel se totiž ve své knize zaměřuje na militarismus, kolem něj se točí a vše ostatní jsou jen přidružené kulisy. Mnohdy se tak svými texty noří do vysvětlovacích pasáží, které mohou ztratit tempo (v některých případech postrádá show, don't tell). I přesto přináší zajímavé myšlenky a náhled na to, jak by taková společnost mohla fungovat.
Kniha byla namluvena také pro audioknižní podobu interpretem Ludvíkem Králem, jehož nahrublý hlas se parádně hodil k celému obsahu i díky ich-formě vyprávění. Možná jen ve vysvětlovacích pasážích mohl popostrčit tempo vyprávění, ačkoliv v dnešní době se to dá upravit už v přehrávacích aplikacích.

Nekrácenou recenzi naleznete zde: https://dragell.cz/robert-a-heinlein-hvezdna-pechota/

„Sloboda nikdy nie je neodcudziteľná – musí sa pravidelne zalievať krvou vlastencov, inak neodvratne zmizne. Zo všetkých tzv. prirodzených ľudských práv, ktoré si ľudia kedy vymysleli, je u nej najmenšia pravdepodobnosť, že bude lacná, a už vôbec nie zadarmo.“

Ďalší zo základných kameňov svetovej sci-fi a prvopočiatok tej "militaristickej" vlastne vôbec nie je až taký militaristický. Aspoň nie v modernom ponímaní slova. Jedná sa skôr o filozofickú knihu, v ktorej Heinlein zručne predstavuje obe strany politického zriadenia, ktoré je nepochybne úspešné, i keď pre mnohých čitateľov či už v dobe vzniku knihy alebo dnes nepredstaviteľné.
Mnohí tvrdia, že kniha glorifikuje fašizmus (alebo inú krajne pravicovú formu riadenia). Heinlein sa však vonkoncom nezdráha priamo v knihe ukázať, že každá minca má dve strany. Príbeh je plný tragických postáv, ktoré zomierajú mladé a zdanlivo zbytočne, alebo zostávajú do konca života invalidmi. Je to príbeh o vojenstve a vojakoch, a tak nečudo, že v ňom nezostáva veľa priestoru pre skúmanie života civilistov. Civilistov je však prirodzene oveľa viac ako vojakov, a ich pokojný a prosperujúci život je chránený len a len tou malou hŕstkou občanov, ktorí sa dobrovoľne rozhodli že sa zapoja do boja pre dobro celku. Otázkou teda nie je či takéto zriadenie spôsobuje utrpenie a tvorí obete - iba či utrpenie, ktoré prináša, je cenou ktorú je ľudstvo ochotné zaplatiť za svoju relatívne pokojnú existenciu vo vesmíre plnom nepriateľov.

Knihu si jednoznačne prečítajte ak chcete vedieť ako dnešná sci-fi vznikala a ak vám nevadí pomalý štýl rozprávania a militaristická atmosféra. Radšej však zabudnite na všetky očakávania ohľadom bojových scén a brutálnej akcie - o tom kniha ani zďaleka nie je. Ak chcete niečo na ten spôsob, pozrite si radšej rovnomenný svetoznámy film. Ten sa v mnohom s knihou rozchádza, i keď určité črty majú stále spoločné.

Autor má kliku, že ta kniha byla považována za natolik kontroverzní, že si nikdo nevšiml, jak je nudně napsaná.

Vraj kniha je napísaná úmyselne provokatívne, aby prinútila čitateľa zamyslieť sa nad svojimi sympatiami k autoritám? Podľa mňa ide o presný opak – Heinlein tu bez irónie obdivuje militarizmus, armádny život, buzeráciu a slepú disciplínu. Starship Troopers otvorene obhajuje vojenskú službu ako najvyššiu formu občianskej zodpovednosti – pre mňa nechutný ideologický manifest.

Príbeh je úplne druhoradý: akcia a napätie sú zatlačené do pozadia dlhými moralizujúcimi pasážami o hodnostiach a cti. Príbeh a osudy postáv mi boli úplne ukradnuté. V knihe ma nezaujalo absolútne nič; bola pre mňa natoľko nezaujímavá, až ma odpudzovala. Nerozumiem, prečo má také vysoké hodnotenie.

Byl jsem příjemně překvapený, protože nejsem fanouškem tohoto žánru. Julian je ale poměrně sympatický člověk a jeho názory a zamyšlení jsou zajímavé. Je to velice zajímavý pohled na tématiku armády a jejich způsobů. Ikdyž je kniha starší, tak to na ní není zase tak znát. Akce postupně ubývá a úplně na své si nepřijdou ani milovníci sci-fi. Ve druhé části knihy je tam hodně filozofických úvah a děj již nejde tak rychle dopředu. Četlo se mi to dost pomalu na to jaký to má poměrně malý rozsah stran. Celkově jsem byl ale velice spokojen. Spousta zamyšlení, úvah, poselství. Jednoznačně hodně zajímavá kniha i v dnešní době.

Kniha byla vybrána do čtenářského klubu, jinak bych se do ní nejspíše nepustila, jelikož válečné vesmírné sci-fi není úplně můj šálek čaje.

Můj dojem z knihy nejspíše hodně ovlivnilo, že jsem ji četla při kojení. Působila na mě od začátku tak, jako bych naslouchala vyprávění nějakého přítele o jeho životě a díky tomu jsem se necítila tolik sama při všem chaosu kolem starosti o novorozence.

Překvapilo mě, že tam bylo o dost méně akce, než se zdálo ze začátku a hodně mi sedly i filozofické pasáže, i když jsem se nad nimi nijak dál nezamýšlela. Nakonec má všechno svoje pro a proti, tím bych to asi shrnula.

Určitě bych knihu doporučila každému, kdo hledá něco k zamyšlení. Já sama uvažuju, že si knihu možná někdy přečtu znovu, i přesto dávám jenom 4,5 hvězdy za různé drobnosti a nekompatibilní žánr.

no podla toho co sa deje vo svete mal Heinlein pracdu. nasilie riesi vsetko.

za mna velke plus za exoskeletony a koniec.

chcete vedet vic?
precitajte si knihu

Rozhodně zajímavé téma a Heinlein ho pojal dost čtivě, člověka to nutí přemýšlet.

(8/10 - audiokniha) Musím říct, že pro mě ty audioknihy asi nejsou nejlepší. Při poslechu na procházce či při úklidu mi občas myšlenky zaletí jinam a navíc mi pak ty knihy přijdou příšerně dlouhé. Sice jsem to kdysi dávno už četl, ale z toho jsem si prakticky už nic nepamatoval.
Každopádně mě překvapilo, že ten boj s brouky je tu spíš poddružný - hlavní hrdina se ve vzpomínkách vrací spíše do výcviku, který zabírá podstatnou část knihy a sem tam nutí k zamyšlení. Co se týče armády, tak na mě kniha působí spíš odstrašujícím dojmem, všechna ta přikázání, plnění rozkazů a tresty za neuposlechnutí - no, nedal bych to. Na druhou stranu chápu, že to tak do jisté míry musí být.
Celkově to ve mě vyvolává takové rozporuplné pocity - měl by člověk mít povinnost bránit svou zem a položit za ni život, a nebo prostě před válkou utéct? Ideální by asi bylo jít cestou boje, ale ne každý na to má povahu či vůbec fyzické schopnosti. Proto přímo "miluji" různé komentáře třeba někde na Novinkách, kde diskutéři odsuzují uprchlíky z Ukrajiny a šupem by je posílali do války - chtěl bych takové vidět, kdyby se to týkalo jich.

Přečteno v originále. Heinlein napsal Hvězdnou pěchotu během několika týdnů jako reakci na pozastavení nukleárních testů v USA. I přes mnohá ocenění (Hugo Award za nejlepší román) byla kniha vnímána jako kontroverzní, především kvůli propagaci militarismu a násilí jako přirozené součásti člověka. Dějová linka je opakovaně přerušována vzpomínáním na filozofické lekce na škole, kdy slova oblíbeného učitele hlavního protagonisty lze chápat jako slova samotného autora. K samotnému hodnocení je potřeba říct, že já jsem velikým fanouškem filmového zpracování, na kterém jsem v podstatě vyrostl. Kniha se sice svým vykresleným prostředím a některými konkrétními okamžiky filmu přibližuje, obecně je však značně odlišná (film je zároveň lehkou satirou své předlohy). Akce je zde kriticky pomálu (první zmínka o Broucích je až za polovinou knihy) a naopak je kladen důraz na deskripci fungování společnosti a především armády v budoucnosti. Kniha mě sice většinu času bavila, chvílemi jsem ale měl popisu výcviku vojáka už dost. Proto strhávám jednu hvězdičku. Kontroverzi kolem díla v hodnocení zanedbávám.

Jako kluk jsem viděl filmovou adaptaci této knihy a od té doby jsem dnes už kultovní sci-fi film viděl ještě několikrát. Později jsem četl zahraniční recenze na knižní předlohu, kde byla označována za jedno z nejzásadnějších děl žánru, a navnaděn těmito ohlasy i vzpomínkami na film jsem se pustil do čtení.

Zajímavé bylo hlavně to, jak kniha nahlíží na válku a vojenskou službu, což jí dává filozofický rozměr. Z tohoto hlediska jde o silné dílo, které nabízí hodně k zamyšlení. Jako sci-fi román ale podle mě moc nefunguje – chyběla mi akce, napětí i větší důraz na samotný svět a mimozemskou hrozbu. Děj působí spíš jako ideologická esej než klasické žánrové dobrodružství.

Kniha mě popravdě příliš nebavila. Film si v budoucnu rád z nostalgie znovu pustím, ale ke knize se už vracet nebudu. A ani bych ji nedoporučil svým přátelům – přestože chápu, proč má své místo v historii sci-fi, pro mě osobně to nebylo ono.

Moc pěkné čtení i film

Jednoduchý vzkaz pro ty, kdo ještě nečetli. Tohle prostě musíte přečíst. Dokonce bych se nebál říct, že tohle by mohl být dobrý kandidát na povinnou četbu. Na jednu stranu zábavné, na druhou plné zajímavých myšlenek a ideí, které samy o sobě by si zasloužily hlubší rozbor.

Ač byla kniha napsána v roce 1959, v dnešní době je aktuálnější než kdy jindy.

Starship Troopers od Roberta A. Heinleina není jen běžné vojenské sci-fi. Spíš jde o politické zamyšlení s příběhem vojáků uvnitř. Najdeme v něm prvky militarismu, zkoumání občanství, povinnosti týkající se společenských struktur a rovnováhy mezi osobní svobodou a kolektivní bezpečností. Heinleinovo zobrazení budoucí společnosti, kde mohou volit pouze ti, kdo slouží v armádě, jde do hloubky při zkoumání morálních a etických důsledků takového systému. Akce a technologie jsou poutavé, ale jsou to právě filozofické spodní proudy, které dělají z Starship Troopers fascinující čtení, ať už někdo souhlasí s Heinleinovými názory nebo ne, kniha nutí čtenáře, aby kriticky prozkoumali své přesvědčení o moci, vládnutí a o tom, co to znamená být zodpovědným občanem.

Robert A. Heinlein napsal akční sci-fi o boji lidí proti rozpínavým vesmírným broukům. To jsem si původně myslel. Vůbec jsem nepočítal s tím, že půjde místo akční vědecké fantastiky spíše o filosofickou záležitost, ke které by mohl napsat velmi zajímavou předmluvu například Niccolo Machiavelli. Film jsem viděl až mnoho let potom, co jsem poprvé přečetl knihu a Paul Verhoeven, který ho režíroval, si zaslouží pochvalu za to, že se nebál fanouškům knihy (tedy i mně) navzdory pojmout snímek jako tvrdou kritiku tehdejší (a mnohem aktuálněji i současné) politiky, přičemž to celé zabalil do humoru, čímž mnohé diváky dokonale zmátl. Jeho film je jedním z nejdokonalejších protiválečných a antipropagandistických počinů.

3,5* - Meh momenty střídají WOW momenty k zamyšlení, zatímco příběh plyne dál.

Dočetl jsem knížku od které jsem očekával zcela naprosto něco jiného. Ne, akční není, boj s brouky prakticky nečekejte. Pokud jste viděli film, ten je spíše parodií na obsah knihy.
Heinlein nám předkládá spoustu zajímavých myšlenek. Jak se již v předmluvě píše, někteří by to nazvali fašistické, oslavující militarismus a tak dále, na to si každý musí udělat názor sám.
Dialogy jsou často fádní a slabé a někdy jsem měl pocit, že usnu. Ne, usnul jsem mnohokrát.
A teď se jdou pálit brouci.

3,5 * keď zvážim rok v ktorom bola kniha napísaná tak je naozaj nadčasová , ešte takých 100 strán textu by som určite zniesol :)

Hvězdná pěchota je kniha od jejíhož vydání uběhlo více než 60 let. To je zvlášť v žánru sci-fi strašně dlouhá doba. I přes to má svým čtenářům stále co nabídnout. Nejedná se totiž o žádnou jednoduchou řezničinu, ale o promyšlené dílo s tématy, které byly a i nadále zůstanou aktuální.

Hvězdná pěchotu doporučuji jako povinnou četbu pro všechny fanoušky sci-fi, neboť v rámci žánru se jedná o nestárnoucí klasiku.

K naprosté většině knih se nevracím, toto dílo mě ovšem nepřestává fascinovat. Zpočátku vypadá "jen" jako akční sci-fi s dobře promyšlením světem, brzy se však přeladí na překvapivě filozofickou notu. Všechno tu dává smysl, všechno má logické zdůvodnění a armáda je vylíčena tak, že by do ní člověk hned vstoupil. Autor také věnuje hodně prostoru různým vojenským a politickým úvahám, které jsou z mého pohledu nejzajímavější, neboť čtenáře opakovaně nutí k hlubšímu zamyšlení nad vlastními hodnotami.

P. S.: skvělý je i film, který se děje knihy drží relativně věrně, používá ho ovšem ke zcela opačnému poselství – místo oslavy vojenství jde o satiru. Traduje se dokonce, že režisér Paul Verhoeven tento aspekt podtrhnul tím, že si do hlavních rolí záměrně vybral nadpozemsky krásné, ale herecky neobratné aktéry.