Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12846/bmid_hvezdna-pechota-DFI-12846.jpg
4
665
124
Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jehož život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností. Rico se však nebouří, naopak čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci tvrdí chlapci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života. Heinleinův román je však vším jiným, než prvoplánovanou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a vždy bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu. Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoliv okamžiku můžeš odejít, záleží jen na tobě. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanist, ale je takový jaký je. A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném. Ale ani ten kdo nepřistoupí na autorovu filosofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, nadhledu to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí. Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Henleina velikým. 4. vydání... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2011 , BanshiesOriginální název:
Starship Troopers , 1959
více info...
Přidat komentář
Kniha byla sice zfilmována, ale film vůbec neodráží to, oč v knize šlo. Autor mistrně popsal tu hroznou osamělost vojáků a život na hranici smrti
Přečteno poprvé někdy v devadesátkách, teď jsem si to zopakoval. Pořád spokojenost.
Zajímavý názor Heinleina na demokracii.
Kdo jste viděl zároveň film, tak nebe a nudy. Film je totálně zpatlanej.
Tak toto bola záludná kniha. Predchádza ju povesť veľkého diela literatúry Sci-fi. Na mňa pôsobila, že v súčastnosti neobstojí, aj keď..... Časť diela polemizuje o trestoch a volebných právach, ovplyvnených politickým názorom a zmýšlaním autora, ale to môže byť jeho pohľad na budúcnosť a patrí to do románu. Ďalší dej o o tom ako spraviť z mladých ľudí poslušných vojakov, nejaká tá vojenská hierarchia a vojenské vzťahy. Ale pasáž o "broucích" je perfektná, popis ich správania a samotný boj je to čo z toho robí super sci-fi. Na knihe je veľmi poznačená doba, kedy bola napísaná, Heinlein do nej vložil názor a cítenie svojej doby. Na konci prebalu je uvedené, že knihu musíte milovať alebo nepochopiť, ja nie som ani na jednom póle, určite je to veľké dielo, ale je dosť poznačené dobou jeho vzniku.
(SPOILER) No, sorry, za mě nic moc. O trochu lepší než Cesta slávy, ale tady Heinlein, ač ho jinak mám i rád, vůbec nezazářil. Aspoň pro mě. Sem tam dobrá hláška, občas něco, co má trochu filozofický přesah, ale jinak se hlavně dozvíme, jak je to u vesmírných mariňáků fajn, jakou mají strukturu jejich jednotky (to se v knize omílá až do zblbnutí) a všichni se tam mají rádi, i když se k sobě chovají drsně. Heinleinovi se v armádě asi hodně líbilo. Ale toho, kdo si neulítává na příbězích těch jediných pravých a férových chlapů a na popisu uvědomělé společnosti, kde jen ti, kdo prošli vojenskou službou jsou natolik zodpovědní, že povedou ostatní správným směrem (což je samozřejmě kravina), tenhle Heinlein nezaujme.
pred dvadsiatimi rokmi som to čítal v češtine, teraz nové slovenské (a asi aj prvé), vydanie. V oboch prípadoch bola kniha rovnako kvalitná a je úžasné, ako nadčasová v niektorých myšlienkach pri dnešnej dobe vie byť.
Mladík se upíše hvězdné pěchotě dá se říct skoro omylem, kdy plný ideálů postupně dozrává v plnohodnotného důstojníka a je vše jen ne dokonalý. Souhlasím, že je evidentní, že autor ventiluje některé své ideály skrze dialogy, ale to mi vůbec nevadilo. Já dostal přesně to, co jsem očekával. Chvíli mi trvalo, než jsem vytěsnil filmové zpracování, které mám taky rád, i když je zcela odlišné a mohl se plně soustředit na původní příběh.
Na tuhle knihu jsem slyšel spoustu různých názorů, které mi prostě nedaly spát a já byl donucen si ji přečíst (některé z nich tvrdily jak moc je vlastně fašistická a proto byl vedle mě dozor, který hlídal ať v průběhu knížky nezačnu projevovat extremistické názory)
A upřímně? Dobré počtení, kniha se mi líbila více než film a zaujaly mě autorovy myšlenky ohledně společnosti a jejího fungování včetně věcí ohledně povinnosti, odvahy, cti apod.
Pokud jste, stejně jako já, viděli film jako první, musíte jeho existenci během čtení vymazat z paměti. Protože film (který mám mimochodem velice rád) a kniha jsou každý o něčem naprosto jiném. Kulisy a základní kostra příběhu jsou sice stejné, ale jinak je hlavní myšlenka knihy spíše filozofického rázu a "akce" je jen na udržení pozornosti čtenáře. Odpovědnost, morálka, vztah jednotlivce ke společnosti...atd. Samozřejmě vše je vědomě přehnané, roztažené do extrému a naroubované na mezihvězdnou válku, takže čtenář musí vše brát s lehkým nadhledem. Od plného počtu bodů knihu dělí pár pasáží, které přeci jen byly poněkud nudnější a netýkaly se ani děje, ani filozofie. Naštěstí je jich jen pár.
Pocity po dočtení jsou trochu rozpačité. Je to hodně o cvičení, tréninku, disciplíně. Trochu utahané dialogy. Rozvleklé úvahy. Na druhou stranu je tu jistá čtivost a sympatie k hlavní postavě.
Film jsem viděla poprvé, když jsem na něj nebyla úplně zralá (teenagerské roky nebyly zrovna o rozjímání nad hloubkou příběhu). Teď na to nahlížím jinou optikou. Už jsem schopná docenit tu nadčasovou myšlenku.
Hvězdná pěchota - film byl proti této adaptaci vynikající, tohle bylo o dlouhosáhlých popisech oficírů. NIC MOC. S velkými obtížemi jsem dočetl. Velice vzácně mnohem lepší film než kniha. Ale rozumím, že někdo to může mít opačně.
Toto je druhá kniha od Heinleina, co jsem četla. První, Cizinec v cizí zemi, mi vůbec nesedla.
I v této knize je hodně macho a testosteronu, ale v tom armádním prostředí je to pro mě stravitelnější. Navíc děj a ich forma vyprávění nabízí rychlý spád knihy.
Postavy jsou spíš kulisou, jediným hrdinou je vypravěč příběhu. A vypráví poutavě. Trochu mi chyběl cíl knihy, byl to spíše výsek z většího děje. Ale možná o to zde autorovy šlo, vzhledem k tomu, že je kniha zasazená do společnosti, kde na jedinci nezáleží tolik, jako na společnosti. A člověk je jen kolečkem ve velkém stroji.
Úvodní varování ohledně fašistické propagandy mě trochu vyděsilo, ale nemyslím, že to bylo tak hrozné. Rozhodně méně než např. v Příběhu sluzebnice.
Společnost, kterou autor předložil, nutí k zamyšlení, i když s většinou její filozofie nesouhlasím.
HP je tedy akční vojenská střílečka o jednom vojákovi, s poutavým dějem a trochou filozofického zamyšlení.
Rozhodně ho vnucuje a pitvá méně, než Cizinec v cizí zemi, a stačí to.
Btw film jsem viděla už kdysi a též mě bavil a možná si ho zas pustím. I když se od knihy dost liší.
Nějak nechápu proč je autor často označovaný jako fašista (a tato kniha jako fašistická) a čím je celé dílo vlastně tak kontroverzní. Myšlenky, které Robert A. Heinlein předkládá jsou rozhodně zajímavé a stojí za zamyšlení. Kdybych nevěděl, že kniha vyšla už v roce 1959, tak bych si snad i myslel, že vyšla nedávno. Samozřejmě se nelze vyhnout srovnání s filmem. Kniha je oproti filmu daleko méně akční. Akce zde vlastně nehraje moc významnou roli. Je zde hodně filosofování a snad půlku knihy zabírá popis základního výcviku hlavního hrdiny a jeho následné snažení stát se důstojníkem. Žádná vyloženě akční jízda se zde nekoná, ale to mi upřímně vůbec nevadilo. Hned po přečtení jsem dal Hvězdné pěchotě čtyři hvězdy, ale po pár dnech se mi to nějak rozleželo v hlavě a musel jsem jich nakonec dát pět.
Film mám velice rád (a je škoda, že nemá pokračování, které by stálo za to) a tak jsem se s chutí pustil i do knihy.
Nečekal jsem ale, že kniha bude o tolik jiná. Ne nutně lepší nebo horší, prostě jiná. Jakoby to byl jiný příběh ze stejného světa a shodou okolností se některé postavy jmenovaly stejně.
Místo zmasakrovaných statisíců špatně vycvičených lidských vojáků a hloupých brouků jsou tady extrémně dobře vycvičené jednotky lidských výsadkářů ve speciálních oblecích a brouci taky nejsou jen tupá zvěř. Mají infrastrukturu, společenský řád a nečekaně i střelné zbraně.
Ještě více mě překvapilo uspořádání lidské společnosti. Už dříve jsem slyšel, že autor popisuje krutý autoritářský režim, ve kterém vládnou vojáci.
Prdlajs... přesný opak je pravdou! Ale to už bych vyzrazoval příliš.
Od Heinleina už jsem něco četla a znala jsem pověst Hvězdné pěchoty, takže jsem byla připravená, že budu často nesouhlasit, ale byla jsem zklamaná v jiném ohledu. Čekala jsem výklady, jak zařídit svět, ale čekala jsem je přesnější a podloženější, hůř napadnutelné. Podnětnější. Hvězdná pěchota je jednostranná nalejvárna, která neřeší praktické nedostatky teorie.
Příběh sám by neobstál, je to béčková akce, kde je cool technika, ale nedozvíme se, jak vlastně funguje, všichni "naši" jsou bez chyby a nejlepší kámoši a protivník není člověk, takže není třeba ho litovat. Byť si nejsem jistá, jestli to není úlitba čtenáři, zdá se mi, že Heinlein primárně oceňuje věrnost skupině a klidně by literárně vyvraždil odpadlý pozemský národ s loajálními emzáky po boku. Podstatná je prezentace řešení společenských problémů, problémů dnes ještě aktuálnějších než v 50. letech.
Heinlein kritizuje lidskou pohodlnost a přecitlivělost - v době vydání to bylo téma staromilců, dnes se o tom píše na titulních stranách časopisů. Že válka lidem srovná priority a má potenciál udělat z občanů jednotný národ, o tom se aktuálně přesvědčujeme. Občanská práva coby nesamozřejmá výsada je myšlenka, která aspoň letmo napadne každého, pro koho volby někdy nedopadly podle přání.
A Heinlein je chytrý, takže všechno je dobrovolné a vnitřně rovnostářské, vézt se jako neozbrojený pasažér státu je úplně v pořádku, být žena, příslušník etnické menšiny, chlap, co rád nosí výrazné náušnice, fyzicky slabší jedinec, všechno je v pořádku, všichni se můžete rozhodnout, která kasta budete, záleží jen na touze sloužit celku - a kdykoliv se můžete rozmyslet. Potud to zní hezky, ne? Jenže "sloužit celku" se demonstruje jen jediným způsobem: zabíjet jinou rasu, se kterou lidstvo válčí už dlouho a tak nějak ze zvyku, nebo se na zabíjení podílet a dobývat vesmír. Věda je dobrá, pokud je účelná v tomto ohledu. Talent se cení, pokud se hodí k výše zmíněnému. Náboženství je fajn, protože pastor mezi kázáními kosí vesmírné brouky, takže není odtržený od svých vojenských oveček. A hlavě: celá armáda je šťastná rodinka, kde neexistuje šikana, rasismus, sobectví, závist. Přijít o končetinu nebo dvě se bere přinejhorším jako kariérní předěl.
Heinlein servíruje děsivou "historii", v níž se prohnilé demokracie utopily v anarchii a krvi prolité gangy zvlčelé mládeže. Zpočátku jsem měla vůli vnitřně argumentovat, ale s karikaturou se nedá polemizovat, nemá nic společného s realitou. Jsem ochotná přemýšlet o možném přínosu fyzických trestů, ale ne pokud oponent neguje možnost jejich zneužití - v Heinleinově světě neexistuje ani myslitelná možnost domácího násilí, trauma z trestu, natož možnost, že některé osobnosti lépe reagují na pozitivní motivaci než na strach.
Nakonec mám pocit, že Hvězdná pěchota je kamufláž autorovy frustrace ze společenského vývoje, spíš teatrálně vztyčený prostředník než prezentace promyšleného názoru, jakkoliv nepohodlného. Přesto by byla intelektuální lenost tu knihu shodit se stolu, právě tím se jí dává za pravdu.
Kniha jednoho z klasiků americké literatury. Kniha, která dá opravdu mnoho.
Poutavé čtení díky nadčasovému jazyku autora, mnoho filozofických úvah, ale také jemný humor.
Kniha, kterou buď milujete a nebo nepochopíte ...
Hrozná armádní agitka. Paula Verhoevena musel posednout ďábel geniality, že z toho vykřesal tak úžasnej film, kterej je vlastně pravým opakem předlohy, jeho parodií, travestií. Film Hvězdná pěchota je přesně to, co bych čekal, že Heinlein napíše. Sžíravou, sarkastickou satiru na hraní si na vojáky ve vesmíru. Jenže tady se fakt běhá se smrtelně vážnou tváří po planetě plné brouků s atomovkama v kapse. A fakt to není ani trochu vtipné. Snaží se to být heroické.
Není to špatná kniha, ale každý kdo jako první viděl film, musí být zákonitě zklamán. Popisy techniky a různé úvahy mě v době četby skoro unudily k smrti....dnes by to bylo asi lepší...ale nevím jestli se ke knize ještě někdy dostanu...
Jako drtivá většina jsem nejdřív viděla film a až poté četla knihu.
Film byl taková humorná satira a nejvíc mi v mysli utkvělo, jak si broučí emzák dává koktejl z vojenského mozku...ale kniha brnká na úplně jiné struny.
Je to spíš takové vojenské filozofování a přiznávám, že moje pozornost kolísala. Nějaké části jsou záživnější než jiné, zejména konec mě uspával. Vypadalo to na čtyři hvězdy, ale je to pro mě spíš na lepší tři.
Štítky knihy
zfilmováno válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Hvězdná pěchota je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 886x |
| Čtenářské výzvě | 46x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 269x |
| Chystám se číst | 197x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 8x |
Robert Heinlein pri písaní Hviezdnej pechoty ani len netušil kultúrny dopad svojho diela. Kniha napísaná v priebehu len pár týždňov:
- položila základy militaristickej sci-fi literatúry
- stala predlohou pre rovnomenný a dnes už kultový film
- inšpirovala vznik populárnej videohry Helldivers 2
Kniha, rovnako ako film, sleduje kariéru mladého mariňáka Johnny Rica v armáde Mobilnej pechoty (slovné spojenie Hviezdna pechota sa v knihe ani raz nevyskytne) v boji proti Arachnidom. Podľa tohto opisu by malo ísť o dynamickú a záživnú knihu, no popravde tomu tak nie je.
Knihe chýba sústredenejší a vôbec zaujímavejší dej. To sa dá pripísať Heinleinovej osobnej skúsenosti z armády, vďaka ktorej vie, že vojny nevyhrávajú jednotlivci, ale koordinovaná skupina, v ktorej si každý plní svoju úlohu. Pocit príslušnosti jednotlivca vo vojenskej mašinérii je teda prítomný a uveriteľný, no nie je veľmi čitateľsky zaujímavý.
Hviezdna pechota má však aj iné, zásadnejšie problémy. Na jednej strane to sú slabé dialógy, pripomínajúce amatérske texty na Wattpade. Kým však problém dialógov sa dá pripísať rýchlosti, v akej bola kniha napísaná, druhý problém sa týka autora ako takého.
Heinlein totižto skrz postavy prezentuje svoje militaristické názory (napríklad plné občianske práva majú len veteráni). Na vyjadrení názorov, samozrejme, nie je nič zlé, ale ich forma a frekvencia narúšali už tak kolísavú dynamiku knihy. A okrem toho otvárajú otázku či chcel Robert Heinlein napísať román, alebo politický manifest.
V každom prípade však knižnej Hviezdnej pechote patrí vďaka za vytvorenie militaristického subžánru sci-fi. No na záver môžeme s pokojným svedomím povedať, že filmová adaptácia Paula Verhoevena je výrazne lepšia ako kniha.