Petr Vopěnka

česká, 1935 - 2015

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 21 knih
Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci
Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci
Hádání v hospodě
Hádání v hospodě
Trýznivé tajemství
Trýznivé tajemství
Vyprávění o kráse novobarokní matematiky
Vyprávění o kráse novobarokní matematiky

Nové komentáře u autorových knih

Podivuhodný květ českého baroka Podivuhodný květ českého baroka

„Knihu si netroufám hodnotit počtem hvězd, protože prostě nevím. Autor rozebírá do hloubky, opakuji do hloubky! jednu část rozvoje lidského myšlení. A to především nekonečno a nástup množinové teorie. Do půlky je kniha víceméně teologická, matematika nastupuje někdy kolem poloviny knihy. Nejvíc mne bavila krátká část týkající se Giordana Bruna. Od knihy jsem si sliboval "nakouknutí" do hlavy lidem posouvajícím vědění v jiné, než dnešní době. To se mi vrchovatě dostalo. Na mne ovšem byla kniha příliš detailní a skutečně těžkopádná. To teologické slovíčkaření, .. no, z toho by jeden vyrostl. Samozřejmě chápu, že toto nedorozumění mojí osoby a knihy jde spíše za mnou, ač ne-filozof, ne-matematik a ne-katolík jsem si měl možná vybrat něco přístupnějšího. Nicméně jsem rád, že jsem se tím prokousal a až seberu síly, pustím se do další knihy od PV.“... celý text
— elcapitano

Hádání v hospodě Hádání v hospodě

„„Jeden izraelský filozof, který žil před válkou v Praze, mi kdysi říkal, že všechno významné, co v novověké Evropě vzniklo, bylo odposloucháno z hovorů v pražských hospodách; cizinci tomu pak dali jen náležitou kulturní formu“, praví jedna z postav Petra Vopěnky v knize „Hádání v hospodě“. Nevím, nakolik je fenomén českých hospod výlučný, ale vzpomněl jsem si na studentské vysedávání v dejvické Budvarce. Programem bývávala kosmologie, teoretická fyzika, „filozofie“, víra a náboženství a my byli chytří až na půdu. Nikoliv však tak jako protagonisté „Hádání v hospodě“, a to všechny jejich myšlenky sestavil jeden člověk… Prof. Vopěnka byl neuvěřitelně chytrý muž. Jeho texty jsou pro mne, a bez ostychu to přiznávám, velmi intelektuálně náročné (kdo četl jeho „Rozpravy s geometrií“ ví, o čem mluvím). Přesto je rád čtu. Mám pocit, že to ze mne dělá lepšího člověka. Na „Hádání“ jsem se moc těšil. Měla to být kniha, která mnohé filozofické otázky vytrhne z akademické půdy a rozprostře je mezi navlhlé pivní tácky. Nestalo se tak, ale to není hlavní „malér“ knihy. Za ten považuji „casting“ neboli personální obsazení a v podstatě jsem nepochopil situování „děje“ do konce 70. let minulého století. Zdá se, že autor měl záměr se s něčím vypořádat. Nelíbí se mi „profil“ socialistického vědce, kterého autor pojal velice zkratkovitě a v podstatě z něj udělal hlupáka a bezcharakterního hajzla. Tomu pak odpovídá i závěr knihy, který negraduje v nějakém intelektuálním vyvrcholení, ale vcelku nezáživnou degradací přírodovědce ovlivněného marxistickou filozofií. Stejně tak je z posledních stran patrná urputná snaha vyřídit si účty s klubem Sysifos, jenž prof. Vopěnkovi nepřirostl v srdci, což je patrné i z jeho jiných textů. Při četbě bylo nadšení ze zajímavého textu a v něm obsažených myšlenek postupně nahrazováno rozčarováním. Radost z nezávazného filozofování v hospodě se tedy nekonala. Na prof. Vopěnku jsem samozřejmě nezanevřel a nepřečtené knihy, které na mne čekají v knihovně, nezůstanou nepovšimnuty.“... celý text
— Camelot

Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci

„Pustit se do čtení, plného čtení, je projekt na několik let. Aspoň tak nějak dlouho mi to polehávalo na nočním stolku, jezdilo to se mnou přibaleno do baťohu a podobně, když nastal čas zase se k tomu vrátit a pokračovat. Protože .. na jeden zátah ... to tedy ne ... já ne. Mimoto, zejména v první části, antické (Vědění uloupeném antickým bohům), zásadně základní pro celé dílo, je na odhodlaného čtenáře nastraženo dosti ryze matematických (samozřejmě geometrických) myšlenek, které je potřeba projít, odvodit, pochopit, co se osvětluje či dokazuje. V zásadě jednoduchých, ale pokud nejste profi matematik, tak to prostě dá práci. Nadto pan profesor v té matematicky praktikující linii často volí, snad záměrně, až zarážejícím způsobem ne zcela přesný popis předkládaného problému. Vidím -li to tak, jak to bylo myšleno, pak protože dosažení přesnosti je jedním z předpokladů další cesty, kterého musíme dosáhnout námahou vlastního myšlení. To celé matematické taky nebude pro každého. Matematické "příklady" je možné přeskočit a přesto zůstane strašně moc zajímavého (samozřejmě, pokud máte tendenci k určitému nadhledu v tomto směru myšlení). Avšak, jelikož autor čtenáře dovádí na práh geometrického světa, vejít do něj však musí již každý sám ... bez této aktivity téměř fyzické do tohoto světa vejít nejde. Je to opravdu něco dosti jiného, než školní užitá matematika. Ba co víc, něco z "důležitých věcí" školní matematiky, se po vydolování prvních poznání vlastní silou přímo ze světa geometrického, stává vedlejší věcí, míjející zcela všechno to hlavní, o co opravdu v matematickém myšlení (a myšlení) jde. Údajně nápis nad vchodem do Platónovy Akademie: Nevstupuj, kdo nemyslíš geometricky.“... celý text
— pismeno

Podivuhodný květ českého baroka Podivuhodný květ českého baroka

„Je to opravdu spíše filosofující a historické vyprávění. Pokud už je skromně použitý matematický způsob vyjádření, vyplývá přirozeně z předkládaných myšlenek. A pan profesor to bral opravdu od základu, důkladně a na velké ploše. Od sv. Terezie Avilské, sv. jana od Kříže, přes osvětlení celé duchovní podstaty baroka, které po Bílé hoře podivným řízením osudu zůstalo zakotveno a zakonzervováno silně právě v Českých zemích. Jsem si téměř jist, že v tom smyslu kniha může oslovit i ryze humanitně a zcela nematematicky zaměřené lidi. Až po přibližně polovině duchovně historické dojde k pohledu na jeden z atributů množinového myšlení, to jest užití "aktuálního" (či absolutního) nekonečna. Matematika mě baví celoživotně, do množinového způsobu myšlení jsem byl na určité úrovni zasvěcen, ale na tento rozdíl oproti běžně užívanému limitnímu (potenciálnímu) nekonečnu jsem nahlédl a zalapal nad ním po dechu až zde. Oproti Rozpravám s geometrií tu bylo mnohem méně, vlastně zanedbatelně, ryze matematických tvrzení a odvození, kvůli kterým by bylo třeba uvádět do chodu pro ně specifické mozkové závity. Správným slovem je spíše filosofie (matematiky, chcete -li, ale nejen). Původně jsem si říkal, že po Rozpravách s geometrií se pustit do další takové ságy už by na mě bylo moc .. ale prostě mě to chytlo a budu chtít absolvovat i zbytek Vyprávění o kráse novobarokní matematiky, jinými slovy vyprávění o množinovém myšlení.“... celý text
— pismeno

Hádání v hospodě Hádání v hospodě

„Vzhledem k tomu, že s velkým zaujetím procházím autorovy texty jako Rozpravy s geometrií i Podivuhodný květ.., nemohu mu v tomto případě odpustit účelový konec, jímž se vypořádá s jedním z filosofických stanovisek. A sice znevážením literární postavy, která toto stanovisko v "dialozích" zastává. To se nedělá (i pokud měl takovou zkušenost s některým z diskutujících v době disidentských, což naprosto vyloučit nelze). Za to nemohu dát víc hvězdiček. Jinak ovšem tak nějak do půlky zajímavě vedené a zpřístupněné seznámení s probíranými filosofickými pozicemi. Pokud máte při nahlédnutí do "běžných filosofických knih" nebo esejů, jako já, často pocit, že jde o prázdné tlachání s kulhající elementární logikou, kdy autor by z náklonnosti k moudru (filo-sofia) udělal lépe, pokud by mlčel ... tak zde jsou ty dialogy vskutku podnětné. Aby také ne, od takového mozku nebo ducha (podle toho, na které pozici diskutujících budete stát vy). Koneckonců, i když to v mých očích nemá konec, vlastně jej mít ani nemůže, protože filosofie je právě vedení rozpravy (alespoň pomyslné), ne dobrání se vysněného cíle vědění. Ježto pravá filosofie jest však až na marginální vyjímky subjektivní (podle mého subjektivního názoru), je to na vás, zda vás to osloví nebo ne. Obojí je zřejmě správně.“... celý text
— pismeno

Přejít na knížky autora