Stařec a moře

Kniha, o které jsem jen věděla o čem je, ale nikdy ji nečetla. Takže teď jsem to napravila. Šílený boj rybáře o ulovení mega ryby a pak další boj se žraloky mě dost rozesmutněl. Aspoň, že to nebyla úplná depka, našly se i světlé stránky.

Číst ji, je jako mít hořečný sen. Vřele doporučuji.

Tak útlá kniha - a tolik se do ní vešlo.
Cítím v sobě úzkost, nadšení, odevzdání, přijetí, zlost, burcování, odhodlání, rozhodnutí, smíření..
Na první pohled jednoduchý příběh. Vždy, v každé jednoduché situaci, je i naše rozhodnutí, jak ke všemu přistoupíme. Naše rozhodnutí, zda nás situace zničí nebo posílí.
Nevím, zda bych knihu takto pochopila v 15 letech. Nyní ji smířeně čtu několikrát.

Knížka se mi líbila, četl jsem ji na základce. Jediné, co nemusí lidem sednout, je, že si nějaké věci musejí při čtení domýšlet. 7/10

Na první pohled jednoduchý příběh o rybáři, ale ve skutečnosti je to silná úvaha o vytrvalosti, samotě a vnitřní síle člověka. Četl jsem ji jedním dechem a ještě dlouho po dočtení jsem nad ní přemýšlel. Oceňuju hlavně Hemingwayův styl – nic zbytečného, a přesto tolik emocí. Za mě malá kniha s velkým přesahem.

„Šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek.“ Výrok připisovaný Albertu Einsteinovi, kterým bych prvoplánově charakterizoval postoj hlavního hrdiny novely.

Na obranu Santiaga však doplním, že on sice dělá „to samé“ (rybaří), ale mění místo, vytrvalost a přístup, a tím se vlastně z téhle „pasti“ šílenství dostává. Ten „Einsteinův“ výrok tedy na Santiaga úplně nesedí. On není hloupý ani zaseklý, on jen žije v realitě, kde ani změna nestačí. A to už není psychologie… to je skoro existencialismus. Myšlenku bychom tedy měli.

Bohužel forma zpracování nedosahuje potřebnou úroveň. Jazyk je až příliš jednoduchý, místy působí skoro banálně a postrádá větší hloubku či stylistickou bohatost. Dlouhé pasáže věnované technickým detailům – neustálé přehazování a utahování lana – působí únavně a zpomalují děj, aniž by přinášely výraznější přidanou hodnotu.

Podobně problematické jsou pro mě i vnitřní monology. Namísto hlubší reflexe nebo skutečného ponoru do myšlení hlavní postavy často sklouzávají k opakování jednoduchých myšlenek, které nepůsobí nijak zvlášť objevně. Ještě méně přesvědčivě na mě působily „dialogy“ s rybou či ptáčkem, tyto momenty mi přišly spíše násilné než poetické a nedokázal jsem je přijmout jako přirozenou součást vyprávění.

Celkově tak vnímám Starce a moře jako knihu s určitým myšlenkovým potenciálem, který ale podle mého názoru není plně využit. Zůstává relativně silná idea, ale její literární ztvárnění na mě působí až překvapivě slabě.

K Hemingwayovi mám zvláštní vztah. Některé jeho knihy mám velice ráda, některé méně a některé jsem raději nečetla vůbec a nejsem si jistá, zda někdy číst budu (Zelené pahorky například).
Mám ráda jeho cestovatelského a dobrodružného ducha, jeho popisy Paříže jsou prostě skvělé, stejně jako popisy lidí, přímočarost a strohost jeho vyprávění.
To se mi líbí na této snad jeho nejznámější knížce. Na malém prostoru mnoho děje, jak venkovního, tak vnitřního. Boj, který stařec Santiago vede s rybou, ale i sám se sebou. Přesto tuhle knihu nemám jako oblíbenou.
Nevím proč, snad je to tím rybařením, které ráda nemám (ale to je zřejmě důsledek mého odporu ke sportovním rybářům, ne těm, kteří se rybami živí, protože nic jiného dělat nemohou).
Dnes jsem si ale tuto novelu poslechla v podání skvělého pana Mrkvičky a zážitek to byl velmi dobrý.

Při prvním pohledu na tuto novelu jsem si myslel že ji budu snadno přečtenou,ale mýlil jsem se.Při čtení jsem cítil na sobě všechny strasti (hlad žízeň,bolest)námořníka až tak silně to na mě zapůsobilo.To snad mluví za vše.

Byl jsem pohnut a dojat, především tím přenádherným mezigeneračním tmelem.

Je obdivuhodné, že na tak malém prostoru dokáže Hemingway vystihnout tolik témat. Příběh o odolnosti a vytrvalosti starého zkušeného člověk, který boj nevzdává ani v té nejtěžší chvíli. Vztah člověka k přírodě, který je vnitřně založen na úctě, ale přesto se ji snaží pokořit. Předávání si zkušení mezi generacemi. To vše a mnohé další může čtenář v této novele naleznout.

Stařec a moře sice významným dílem přispělo k tomu, aby se Ernest Hemingway stal nesmrtelným, potažmo v roce 1954 získal Nobelovu cenu, avšak současně se toto Hemingwayovo poslední napsané a za jeho života vydané dílo, novela Stařec a moře, stala v mnoha spekulacích i příčinou Hemingwayovy smrti - dle legendy se Hemingway v několikaleté tvůrčí krizi, kdy se nemohl vyrovnat se svým životním dílem, a v ruku v ruce s celoživotními depresemi, v roce 1961 zastřelil.
Ernest Hemingway má sice v americké literatuře zcela výsadní postavení, nicméně jeho dílo se vyznačuje značným vlivem evropského myšlení tak, že do jisté míry se americké mentalitě nejen vymyká, ba, vzhledem ke své podpoře ať již levicově laděných Republikánů ve Španělské občanské válce, tak svými náměty s oslavou hrdinů ze dna společnosti, je pro mnoho republikánsky laděných Američanů autorem přinejmenším problematickým tak, že jeho příslušnost k Ztracené generaci, kam bývají krom Hemingwaye literárními teoretiky též zařazováni Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner, Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound, má více podtónin, než ono osobní prozření vlivem hrůz I. světové války.
Kvality Starce a moře se sice prvoplánově odvíjí od velmi dobře vystavěného příběhu starého rybáře Santiaga, který již 84 dnů nechytil jedinou rybu, avšak dne 85. se na jeho návnadu chytí obrovitý pět a půl metrů dlouhý mečounovitý marlin, se kterým bojuje dva dny a dvě noci, aby poté rybu, se kterou Santiaga během urputného boje naváže osobní vztah na bázi úcty i pokory, v noci zcela sežrali žraloci tak, že vyčerpaný Santiago do přístavu dovleče jen ohlodanou kostru, byť rozměrů, které v ostatních rybářích vzbuzují úctu. Nicméně odvineme-li se od příběhu samotného, nemůžeme si nepovšimnou skutečného Hemingwayova sdělení, kterým není ono hrdinství rybáře Santiaga, ale Santiágův vztah k životu i jeho postoj sám k sobě tak, že i bez snadno vypozorovatelného vlivu Hemingwayových autobiografických prožitků, lze Santiága položit jako autorovo alter ego, potažmo Starce a moře položit jako idealistickou deklaraci jedné ztracené generace.

Krásně napsán příběh zkušeného starce, rybáře, který, ač již sláb, dokáže zvládnout tak nelehkou situaci a přijat ji - ne se zatrpklostí, ale s touhou, porvat se s těžkostmi tak, že je tím příkladem i pro chlapce, který jej má upřímně rád a má se od něj čemu učit, aby lépe dorůstal ve svém porozumění přírodě i lidem.
Jana"12- 6. 1. 2020

Ačkoliv klasika,tak k tomuhle jsem se musela nutit a kdybych knihu neměla do čtenářské výzvy,tak už se k ní nevrátím a pokud mám v knize hledat něco hlubšího,tak jsem to nějak nenašla,ačkoliv jsem čtenář zralý dost.

Knihu jsem četla k maturitě a teď oprášila kvůli čtenářské výzvě. Zvolila jsme podobu audioknihy. Pan Mrkvička odvedl skvělý výkon. Dokonce se mi i některé pasáže vybavily.
Ač útlá, myšlenkami nabitá knížka, ale člověk se k ní musí pročíst/dozrát.

Musím se přiznat, že mě to moc nechytlo. Já vím, že autor je klasik a tohle dílo má hodně cen, ale dočetla jsem to spíš z pocitu povinnosti, než zájmu.

Když se člověk pustí do něčeho, co vypadá jako obyčejný souboj s přírodou, čeká ho překvapení v podobě hluboké meditace o životě, která se tváří nenuceně, ale v hlavě vám zamotá víc než ranní káva. Všechno to tiché napětí, šplouchání vln a neústupný boj s něčím větším než sám sebou dává pocit, že život někdy prostě není o tom vyhrát, ale jak se s tím vyrovnat, a tohle dává nečekaný šmrnc, který byste u rybaření asi nečekali. Kdo čeká drsňácké hrdinství, najde spíš tichou odhodlanost a humor schovaný mezi řádky, který se tváří, že vás podceňuje, ale pak vás přesvědčí, že ne. Když pak zavřete oči a představíte si moře, nemusí to být jen voda, ale celý vesmír, který si pohrává s trpělivostí a lidskou pýchou, a to je tak lákavé, že se do toho chce člověk vracet pořád dokola. Každá věta má sílu připomenout, že někdy stačí jen klid a vytrvalost, abyste přežili i ty největší bouře, a to zní skoro jako dobrá rada na život, co si necháte pro sebe. Mezi všemi těmi rybami a vlnami se totiž skrývá kouzlo, které je skoro jako šálek silného čaje pro duši unavenou každodenností. Takhle jednoduché a přitom tak složité věci se nedají jen tak přehlédnout.

Pro spousta lidí by mohla kniha být nudná a nezajímavá, ale pro mě to bylo celkem příjemné, nenáročné a oddechové čtení.

Pro spoustu lidí je kniha nudná a bez děje. Pro mě je to kvalitní, výborně napsaná literatura. Najdu v ní takový klid... Originál je za mě lepší než překlad, ale i ten se mi líbí. Jedna z těch knih, kterou by si měl každý přečíst. I vzhledem k délce to je přijatelná volba pro spoustu středoškoláků, pokud je to stále u maturity jako za mých mladých let. Doporučuji:-).

11.10.2025

„Všechno na něm bylo staré, až na jeho oči. Ty měly stejnou barvu jako moře a hleděly vesele a nezkrušeně“ Hemingwayův příběh o boji, důstojnosti a samotě ožívá v podání Ladislava Mrkvičky. Jeho přednes dodává starcově cestě za velkou rybou hloubku, klid i sílu, která rezonuje dlouho po posledním slově.