Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238863/bmid_starec-a-more-L6B-238863.jpg
4
6558
771
Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázané v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby.“ Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Old Man and the Sea , 1952
více info...
Přidat komentář
Kniha k maturitě, která zajímavá určitě je, ale pro mě to není to právé. Na to, že se tam vlastně moc nestalo, to bylo dlouhé. Já vím já vím, ty monology jsou to hlavní, ta jeho síla a vytrvalost, to je to, co se má obdivovat. Ale... Já to neobdovovala. Chtěla jsem, ale moc to nešlo.
Čekala jsem asi něco víc, ale zase zklamaní to také nebylo. Znova číst asi nebudu.
Není to vyloženě kniha, ke které bych měla nějakou zvláštní touhu se vracet, ale řekněme, že chápu její kouzlo a výjimečnost. Odvěký zápas člověka s přírodou je zde popsán s lehkostí, ale metoda ledovce funguje perfektně - ta surovost, skutečnost, nezdolnost a nadčasovost alegorie, která se mezi řádky nachází a z knihy vyznívá v člověku rezonuje ještě nějakou dobu. Rozhodně se jedná o knihu, na kterou nikdy nezapomenu.
Pro mě to je jen povinná četba k maturitě. Neříkám, že mě to nebavilo, ale taky neříkám, že je to nejlepší knížka, kterou jsem k maturitě četla.
Příběh zajímavý, možná jsem ještě moc mladá na to, aby mě příběh o starci nějak poznamenal.
Je to nádherná kniha. Při čtení mě pohladila po duši. Každý, kdo píše sloh "popis postavy", by si měl přečíst první dvě strany.
Asi bych hodnotila výše, kdyby se mi dostal do ruky lepší překlad, takto ovšem originál spíše nejsem schopna posoudit. Smutná ukázka situace, kdy překladatel (renomovaný!!) nezvládl setkání s občasnými výrazy z třetího jazyka. Ta čtvrtá hvězda je hlavně z lítosti nad chudákem Hemingwayem i Santiagem, tohle si ani jeden z nich nezasloužil.
Pro mě druhá kniha od Hemingwaye a bohužel musím konstatovat, že jeho tvorba není psaná pro mě. Stařec a moře se sice čte dobře, do délky není také moc obsáhlá, ale nemohu říct, že bych se u ní moc bavila.
Četla jsem hned, když kniha vyšla.
No.. kniha, ona je to taková spíše knížečka. Malá, ale tím, co je v ní, velká. Moc se mi to líbilo.
Líbily se mi ty myšlenky.
Vše je vlastně napsáno v anotaci.
Také.. hezká obálka knížky. Jednoduchá, ale zajímavá.
Vlastně to vypadá jako ulomený kus LP desky..
Velka slava pro nic. Nechapu tu chvalu, ty ody.... Neni to k zahozeni, pribeh o pokore... Ale u toho to zacina a konci. Rozhodne si jako literarni velkodila 20.stoleti dokazi predstavit hlubsi knihy
Řekla bych: typický Hemingway - spousta vnitřních úvah hlavního hrdiny a relativně málo děje. A paradoxně právě v tom je obrovská síla. Největší boj nebyl ten s rybou (ten byl spíš jakousi náročnou zkouškou psychické i fyzické odolnosti vůči dlouhodobé zátěži), ale až později - o rybu - na cestě domů.
Tahle drobounká knížečka má veliký duchovní rozměr (možná proto ta Nobelovka), protože ten příběh je metaforou duchovní cesty - pochopení a pokory, boje a přijetí prohry. A asi ho plně může docenit jen ten, kdo už si touhle cestou prošel, ten, kdo v následujících dvou citátech vidí hloubku a ne plky :)
---
Byl příliš prostý na to, aby uvažoval, kdy dospěl k pokoře. Ale věděl, že k ní dospěl, a věděl, že pokora není člověku k necti a není na újmu opravdové hrdosti.
---
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal – někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. A postel, kmitlo mu hlavou. Postel je taky můj přítel. Prostě postel, pomyslel si. Postel, to bude báječné! Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl, jak je to lehké. A co tě porazilo? zeptal se sám sebe.
„Nic,“ odpověděl si nahlas. „Pustil jsem se moc daleko.“
Krásný dojemný a velmi poučný příběh. Knihu jsem přečetla zpětně do čtenářské výzvy do roku 2016 a rozhodně jsem tomu ráda. Stařec, který se snaží si znovu vydobýt svou ztracenou úctu a hrdost. Hodně mi to připomíná náboženskou symboliku. Stařec je v podstatě potrestán za to, že překročil jistou hranici. Když drží lano, které se mu zarývá do zad, tak mi to připomíná Ježíše, který táhnul svůj kříž a musel podstoupit bolest. Zároveň i trochu boj Davida s Goliášem. Je v tom však i krásný příklad toho, jak spolu lidé dokáží držet a vzájemně si pomáhat. A také odhodlání starce nevzdát se, a ačkoli je na pokraji sil, stále vidí naději a jakýkoli problém se dá vyřešit. Jen se stačí soustředit a chtít. Nejdůležitější je úcta k vlastnímu životu a úcta k jinému. To vše, ale i víc je v tomto příběhu.
Starec versus more. To je u mňa výstižnejší, ikeď nie tak pekný lyrický názov. Tejto knihe sa pripisujú kadejaké prívlastky, no pre mňa vždy bola a bude predovšetkým drsným príbehom o prežití, nedostižný, intenzívny survival v jedinečnom prostredí nedozerného mora, no ohraničenom malým priestorom rybárskej loďky. A čo teda ten záverečný symbol? Myšlienok je tam skrytých určite viac, no vo mne rezonuje hlavne táto. Niektoré vojny sa vyhrať nedajú. I zdanlivé víťazstvo môže byť v skutočnosti úplnou porážkou.
Pro mě povinná četba, kterou jsem musela přečíst a k mému údivu mě bavila. Podtext knihy je zajímavý. A myslím, že i právě kvůli této knize, jsem si uvědomila co nám čtení knih vlastně dává. ...Díky.
Kniha je ve zkratce o tom, jak stařec loví a zápasí s obrovskou rybou, která by mu mohla po neúspěšných čtyřiaosmdesáti dnech bez úlovku přinést uznání ostatních rybářů a uznání své.
Když jsem tuto knihu četla jako mladší, nedokázala jsem se ztotožnit se starcem a jeho motivacemi jet na moře riskovat život kvůli rybě (nebo uznání).
Dneska už celý příběh a myšlenku vnímám také trochu jinak. Nicméně mi podle mě stále chybí ta zkušenost člověka, který už nestačí mladším, ale nechce si to přiznat.
Knihu nechci vykládat skrze Hemingwaye a jeho život, ale domnívám se, že on sám po několika svých zraněních a vzhledem ke svému věku na sklonku život věděl o tom, že některé věci už dělat nemůže a tenhle příběh se jeví jako vhodný způsob, jak se s tímto faktem vyrovnat.
Metoda ledovce je za mě v téhle knize ideální. Rybář přemýšlí nad rybou a baseballem a zdá se mu o lvech. Víc vědět nepotřebujeme, abychom si k rybáři vybudovali vztah. Víc tam totiž za mě není.
Ano, kniha je vskutku vrcholným dílem a právem obdržela Nobelovu cenu. Vím, že když autor píše metodou ledovce, tak neočekává, že by se čtenář nějak sblížil s hlavní postavou. Ovšem to je to, co mi vadilo, nedokázala jsem se s příběhem ztotožnit.
Naopak se mi velmi líbilo, jak dokázal autor všechno mistrně charakterizovat.
Rozhodně tuto knihu nechci kritizovat, neb vím, jaké to je veledílo, takže nikoho ani neodrazuji od čtení.
Ba právě naopak, směle do toho!
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Kniha Stařec a moře je v
| Právě čtených | 52x |
| Přečtených | 11 427x |
| Čtenářské výzvě | 2 075x |
| Doporučených | 316x |
| Knihotéce | 862x |
| Chystám se číst | 736x |
| Chci si koupit | 157x |
| dalších seznamech | 59x |
tak tento titul mi musel ujsť asi preto, aby som ním zavŕšil tohtoročnú výzvu. čítal som príbeh starca Santiaga niekoľkokrát, ale až dnes ho zaraďujem do svojho zoznamu. tak, ako všetky ostatné Hemingwayove knihy patrí medzi stabilné stavebné prvky mojej knižnice, prežila niekoľko sťahovaní, a to vydanie, ktoré mám, je síce už mírně jeté, ale predsa sa mi najviac páči zo všetkých českých i slovenských.
paradoxne, ani omylom by mi nenapadlo zaradiť túto knihu k tým, ktoré hovoria o práci so zvieratami. tam by som dal Cirkus Humberto (keby som ho čítal) alebo nejaké Durrellove veci, prípadne zverolekárove príbehy... určite nie lov rýb. je to asi rovnako nevhodné, ako zaradiť medzi knihy o práci so zvieratami legendárnu Bielu veľrybu:)
ale čo, je to trochu pritiahnuté za vlasy a možno to naopak inšpiruje niekoľko čitateľov siahnuť po nádherne minimalistickom príbehu o sile ľudského ducha. tých pár strán, ktoré sa dajú zvládnuť za večer, za to určite stojí.