Komu zvoní hrana přehled

Hlavní postavou je Amík... no dobře, dobrej stereotyp... nalezne dívku, s kterou hned první noc spí... to je ještě horší, ale oukej... a vede bandu partyzánů na fašisty?! TO BUDE JÍZDA!

Komu zvoní hrana, aneb nejdelší popis děje tří roztáhlých dnů, než se dočkáme napínavého konce! Čekal jsem naprostý krvák, kdy hlavní hrdina pobíjí desítky nepřátel, každá holka ho chce a on říká hlášky typu „Svoboda nade vše, fašisti!“ Ehm no... možná má máma s tím, jak mě ovlivňují hry, pravdu. Každopádně to nic nemění na šoku, kterým jsem trpěl, když jsem se do knihy pustil. Místo krutopřísného boje jsem dostal... jemně melancholický, surový, ale podivně hezký příběh. Příběh o obyčejných lidech, co se rozhodli aspoň se pokusit ovlivnit běh historie, zde občanskou válku ve Španělsku.

Tak trochu ztlumím to svoje poetické žvanění, jde se na věc! Proč se mi knížka líbila a vy byste si ji měli přečíst?

Zprvu postavy. U knížky, kde čtete doslovný sled myšlenek hlavní postavy, jsem čekal, že se to celé bude točit výhradně kolem něj. Ale tomu tak není! Lidé, které Robert za tři dny potká, jsou každý něčím zvláštní a jiný, dohromady tvoří rozmanitou bandu. Nejvíc se mi osobně líbili stařec Anselmo a vůdce bandy Pablo, u kterého si doteď nejsem jistý, jestli tu celou hloupost jen nehrál...
Ohledně děvčete Marie... eeeee, není nejhorší, ale pasáže s ní mě trochu otravovaly, když se v pozadí připravovalo tak napínavé vyvrcholení děje.
Po postavách musím pochválit styl příběhu a jak je to psané. Celé to pojednávalo o krutých, pochmurných věcech, ale autor to dokázal udělat tak podivně familiární a necizí. Místy jsem se cítil, jako bych tyhle lidi znal a žil s nimi už delší dobu... tuze podivné.

Co bych naopak vytkl? Moc nevím, snad pomalé tempo děje. Jinak konec je trochu unáhlený, takže nejlepší a nejzajímavější částí byly samotné tři dny před akcí. Kniha ale celkově nabízí jedinečný pohled na svět... zkuste a uvidíte sami!

Doporučuji 95/100 :-D