Konec dětství

16.07.2026

Tak tohle směřování knihy jsem tedy opravdu nečekal. První polovina se totiž tváří jako klasické sci-fi doplněné zajímavými myšlenkami o lidské přirozenosti, parafrází kolonizace, hezkým zamyšlením nad původem náboženství aj. Tuto první část si pamatuji z dávného prvního čtení i stejnojmenného seriálu. Když ale dojde na druhou část, celé vyznění se posunuje úplně jinam. Začíná to přitom docela poklidně jednou nenápadnou zmínkou, která se s přibývajícími stránkami proměňuje v podivuhodný psychedelický trip zakončující knihu až ad absurdum. Vlastně nevím, co bych k tomu celému dodal. A nejen, že je unesení pointy do jiných sfér jakési podivné, ale současně kazí i jeden hezký nápad z první části*. Zároveň se mi ale líbil obě části propojující příběh "Jonáše".

K samotné audioknize a umělecké interpretaci: Václava Neužila mám spojeného s uvolněnými pořady, tady se ale tato jeho stránka vůbec neprojevuje. Knize nedodal hravost, ale spíše podpořil její formálnost a klasický styl psaní. Až by si člověk spletl Clarka s Asimovem a jeho hard sci-fi Ani sami bohové. Pro příklad si vážným hlasem přečtěte třeba tuto ukázku: "V tom okamžiku George věděl, že je přítomen tragédii, daleko přesahující jeho vlastní. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo tomu tak. Navzdory veškeré své moci a schopnostem, byli Vládci chyceni v jakési evoluční slepé uličce. Jejich rasa byla velká a vznešená, téměř v každém ohledu daleko převyšující lidskou, ale neměli žádnou budoucnost a byli si toho vědomi. Tváří v tvář této skutečnosti se Georgovi jeho vlastní problémy najednou zdály být triviální." Cítíte také tu sílu jakoby do kamene tesaných liter? To, že k tomu všemu ještě Vládci samotní nemluví strojově přesně (jak to kniha uvádí), ale spíše zpomaleně a retardovaně, mi tedy s vnímáním jejich pozice úplně nepomáhá a nevidím to jako šťastné rozhodnutí.

Poznámka: Čím víc podobných knih čtu, tím zajímavější mi přijde srovnávání vzájemné inspirace různých autorů a filozofického směřování jejich děl. Například Simmonsův Vzestup Endymionu s prázdnotou, jež spojuje a závěrečným "momentem"... Problém tří těles a jejich styl vyprávění, kde se z úrovně člověka dostáváme ke kosmologii (i když Konec dětství to bere trochu na sílu a prkenně) a vesmírných filozofických otázek... A co teprve podobně psychedelicko-šílená Poslední bitva v Narnii.

* NEČÍST, POKUD JSTE JEŠTĚ NEZAČALI S KNIHOU: Tedy v první části naznačovaný příběh, že lidstvo přejalo do náboženství a lidových vyprávění předchozí neúspěšné snahy Vládců "podmanit" si inteligentní život na Zemi se speciálním důrazem na "jejich podobu". Domnělý druhý pokus tak musel počkat, až lidé na "onu podobu" a s ní spojenými předsudky zapomenou. To vše ale padá s druhou částí, která už se na celou věc dívá metafyzicko-psychedelicky, podoba Vládců je tak velice přeneseně natvrdo vepsaná v "materii vesmíru" a žádný první pokus ani být nemusel...

Knižka mala aj silné momenty, pre ktoré mi je ľúto moje nižšie hodnotenie ako napríklad vzhľad správcov, odôvodnenie strachu, veľmi sa mi zaryl obraz detí...a predsa nesedí mi to ako celok a dokázala som sa nudiť na tých pár stranách, čo to má.

Je až skoro k nevíře, že tento kousek je tak vousatý - 70 let a pořád některé myšlenky mají smysl. Bohužel příběh jako takový o područí lidstva pod mimozemskou civilizací úplně netáhne, k postavám jsem si absolutně nevytvořil žádný vztah a celá mystika kolem vesmírné evoluce a strážců nasazených jako dohlížitelů z popudu bůhvíčeho mě jaksi minula. Fatální zakončení možná originální, ale v rámci toho, co Clarke umí, to tentokrát u mě stačí jen na lepší průměr - 55 %

Snaha objevit výstavní kousek v hromádce odložených a kdo ví proč dávno nepřečtených scifíček, se mi s touhle klasikou klasik sice nepotkala s úspěchem, ale zklamaný nejsem.

Dobovost a ploché postavy, jež sebou klasická sci-fi občas nese, tentokrát vyvážili působivé dialogy a silné myšlenky. Ale asi nejvíce mne překvapilo jak šikovně kniha budí zvědavost a nutí čtenáře neustále číst dál. Takže s těmi pár stránkami se dá vypořádat opravdu svižně.

Trochu tajemný a depresivní konec, mi ale nijak dech nevyrazil, spíš jen silně podnítil přemýšlivost, což je příjemné zjištění a fakt, že za to může mystika, nadpřirozeno a metafyzika (jež obvykle ve sci-fi nefungují dobře), je pro mne důkaz, že tohle téma bylo zpracováno opravdu mistrně.

Klasika sci-fi a oprávněná. Absolutně bych nehádal, že kniha už je přes 70let stará. V předmluvě sice sám autor sice tvrdí, že minimálně tu metafyzickou zápletku by už nepoužil, ale vůbec tam nevadí. Konec lidstva ve třech částech je opravdu působivý.

Ku klasickým dielam môjho obľúbeného žánru som si zatiaľ nenašiel cestu. Nesedí mi strohý štýl písania, kde postavy pôsobia ako bábky bez duše. V takých prípadoch knihu nezachráni ani zaujímavý námet.

Od autora jsem již četl více knih. Autora můžeme zařadit mezi klasiky sci-fi žánru.

Kniha má 3 části.

Jednoho dne se na obloze objeví velké vesmírné lodě. Jedná se o nadřazenou mimozemskou rasu označovanou jako SUVERÉNI. Chtějí sjednotit Zemi, odstranit chudobu, ukončit války. Lidstvo se jim musí přizpůsobit.

Román vyšel v roce 1953 a musím říci, že mě četba bavila. Autor umí psát zajímavě a poutavě.

Kniha má pěkný přebal.

Nečekal jsem to, ale kniha mě dostala. I když nemá nijak rychlý spád, zvraty, akční děj, má obrovskou sílu a předvídavost dějinného vývoje. Některé pasáže na konci mě až dojímaly.
Takový konec naši civilizace bych si nechal líbit. Na druhou stranu, osobně bych byl radši Suverén, a stále jedinec, a mohl zkoumat celý vesmír.

Pojednou se na obloze ...
Nejsme sami !
Starý dobrý Arthur se s tím nemazlí a jde hned na věc.
Uvítací výbor nebude dlouho čekat !
Otázka zní,kdo,proč,do kdy,co očekávají ?
Charles nikdy moc neřešil sáhodlouhé dialogy,překombinovanost děje,propracovanost postav,přehnané psychologické výlety a podobné existencionální výtrysky gama záření.
Jemu šlo přeci jen o něco jiného.
Někdy to trvá déle,ale nakonec si zvyknete.
V zeleném údolí na konci dětství,to docela rozjel ve velkém.
Nejde o (trocha přirovnání neuškodí) o emzáky typu E.T. ,blízká setkání třetího či jiného pohlaví,natož válka o světy či dokonalé vyhlazení na 4.července.
Spíše se jedná o něco jako Příchozí s jejich hlubším poselstvím.
Pěkně to Clarke vylíčil,a to pěkně prosím v roce 1953.

Sci-fi + ezoterika + Clarke = (možná) překvapivě skvělý výsledek!

Sci-fi které nepůsobí trapně ani po 70 letech ukazuje, že A. C. Clark je mezi spisovateli sci-fi na stupních vítězů, ne-li na stupni nejvyšším. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno co se s tím dá dělat.

Koupil jsem si to na základě povídky, která předcházela knize. Povídka mě velmi bavila, stejně tak když jsem ji po čase četl opět zde v knize. Ale jakmile příběh pokračuje, tak byla za mě prostě jen nuda. V polovině odkládám a dávám na bazar. Rozhodl jsem se nečíst knihy "na silu" ale pro zábavu. A ta se tu pro mě vytratila...

S Arthurem kámoš asi nebudu. Zdá se mi, že jeho knihy dost zestárly a dnes působí trochu naivně. Zajímavé premisy a úvahy jsou často zastíněny nezajímavými a šablonovitými postavami. Jako zde. Hrdinové působí jen jakožto karikatury. Navíc se střídají a žádné není věnována dostatečná pozornost, takže si k nim jen těžko vybudujeme nějaký vztah. Za mě slabé.

Slavný Clarkův román Konec dětství u mě bohužel zůstal trošku za očekáváním. Ačkoliv přináší skvělé úvahy a koncepty, forma kterou tak činí byla pro mě velmi nezajímavá, až nudná.
Většina postav, se kterými se tu setkáváme je zobrazena povrchně a k nikomu jsem si nevybudoval zvláštní vztah. Děj tady není téměř žádný, rozvíjí se jen hlavní myšlenky reakce lidí na příchod a následnou "vládu" Suverénů. Některé vhledy byly fajn a poskytnuly látku k přemýšlení, jiné mi připadaly docela mimo a s autorem v představě vývoje lidstva nesouhlasím.
Od Clarka jsem dříve četl Setkání s Rámou, které mě uchvátilo a Vesmírnou odysseu, která mi přišla příliš pomalá a nezáživná, ač hluboká. Konec dětství se více podobá spíše odyssee, což je za mě škoda. Téma jakési ascendence je určitě zajímavé a nebránil bych se dalším spravováním, nicméně z nápadů, které tu Clark prezentuje se určitě dal udělat román zábavnější se stejně hodnotným poselstvím. Dávám průměrné hodnocení, ale na Clarka jsem rozhodně nezanevřel.

Nápad knihy byl rozhodně zajímavý a věřím tomu, že na svou dobu revoluční. Vidím, že byl mnohokrát přepoužit i u filmů a dalších knih, ovšem s mírnými úpravami.
Děj je většinu knihy plný tajemství, které se postupně odkrývají. Rozhodně si dovedu představit i větší rozvedení příběhu v určitých pasážích. Děj je totiž poměrně krátký. Trochu mě závěr knihy zklamal, nepřipadá mi to jako něco zrovna možného, ale kdo ví?
Kniha je už poměrně stará, takže některé autorovy názory a přesvědčeni se ukazuji jako dost mimo, ale i tak je to spíše úsměvné a je to takový pohled do mysli člověka z po válečné doby. Navíc bych řekl, že celkem pokrokářského.
Kniha se mi líbila a určitě bych ji i doporučil.

Lidstvo se zrovna chystalo proniknout do vesmíru, když se na nebi objevili Vládci se svými vesmírnými koráby a vizí míru a blahobytu pro všechny v rámci jediného, celosvětového státu. Jenže úkol, s nímž tihle "ďáblové" přiletěli na Zemi, je ve skutečnosti úplně jiný. Prozradit ho však smějí až za sto let, až bude lidská rasa připravena na nevyhnutelné. Arthur C. Clarke pojal Konec dětství natolik zeširoka, že kterákoli z postav, s níž se tady seznámíme, pozbude v měřítku jeho megalomanské vize význam. Celý vesmír je obydlen, lidská civilizace je jen jednou z mnoha, která se hrabe ze svého malého pískoviště směrem ke hvězdám. Ty ale nejsou pro ně určeny, lidi nikdy neohraničenost vesmíru nepochopí a nepřijmou ty myriády cizích inteligencí, kterými je posetá každá galaxie. Lidstvu je vyhrazena jiná úloha a Vládci je k ní mají dovést, alespoň jednu jejich část. Ani nevím, zda je takto pojatá budoucnost optimistická nebo pesimistická. Každopádně to s člověkem otřese, vyhodí ho z jeho komfortní zóny a donutí ho popřemýšlet, jakéže to máme štěstí, že se zatím tato Clarkova fantazie nenaplnila.

(SPOILER) Druhé čtení, nebo spíše poslouchání. A kupodivu, můj názor i po letech zůstává stejný. Stále bych volila osud Vládců před osudem lidstva. Raději bych zkoumala vesmír jako individuum, než jako součást nějaké telepatické vesmírné kaše, která jen tak pro legraci ničí planety.

Hodně těžká a mnohovrstevnatá kniha na přečtení. V poslední době jsem četl spíš delší knížky, tak mě fascinuje jaký příběh se dá podat na těch "pár" stránkách. Líbilo se mi jak to tajemno na začátku, tak vlastně i ten konec. Dopadne to prostě... zvláštně. Určitě by se dali najít i výhrady, jako třeba k tvrzení, že neomezená materiální zajištěnost povede k vymýcení kriminality (to jako přestanou být feťáci, sexuální devianti, sadisté...?). Nebo i vlastně taková Clarkova naivita ohledně lidstva co se týče trávení volného času (jeho studium vs. dnešní internet např.). Každopádně tato knížka stojí na přečtení, protože stoji hlavně za to zamyšlení potom.

Plně souhlasím s uživatelkou Ajinka126. Začátek skvělý, druhá čtvrtina nic moc. Pak se to opět zlepší, ale konec knihu zabije úplně.
Přečíst se to dá, ale uvěřitelné to není.