Restaurant na konci vesmíru přehled

23.06.2024

Zase jsem sáhl po audioknize místo abych sáhl po papíru (teda na záchodě jo) a tentokrát místo Dyka vojtoval Kotek. Ten ty postavy pojmul zase trochu jinak, ale taky dobře jinak. Vydavatelství Tympanum si se zpracováním pěkně pohrálo, takže můžu jen chválit.

Zatímco první díl je legendární, druhý díl... je taky legendární. S ničím si nezavdá s kvalitou prvního dílu. Pořád stejně ujeté, vtipné a galakticky rozmáchlé.

Cestování v čase je dycky průser, ale tady se v tom nijak nepitváme a neřešíme různé časové paradoxy, takže s tím můžu žít. Přece jen to je (a má být) hlavně sranda, takže nějaké fyzikální zákony nemá cenu řešit.

Ford Prefect nám trochu zArthurovatěl - už vůbec není tak flegmatickej a dokonce se snaží i řešit nějaké problémy. Osudy hlavních postav se nám trochu rozdělí a jsou spíše zpárované na Zafod+Trillian a Ford+Arthur, než aby to zažívali všichni najednou. Ale to vůbec není stěžování si, jen takovej poznatek.

Douglas Adams je skvělej spisovatel, to je pravda. I když někdy toho jeho schématu "Nezbývalo, aby někdo udělal něco šíleného. Někdo šel a udělal něco šíleného" už bylo trochu moc. Ale to je lehce odpustitelné, protože to většinou bylo něco šíleného. Pořád super zábava.

28.05.2024

Naprosto nepravděpodobné. To, že by si to někdo přečetl a alespoň trochu se nepobavil.

"Totiž... totiž, hele, a víš ty vlastně, jak vesmír začal, abychom to vzali popořádku?"
"Asi ne," přiznal Arthur a přál si, aby nikdy o ničem podobném nebyl začal.
"No dobrý," vykládal Ford. "Představ si tohle, jo? Máš vanu. Jo? Velkou kulatou vanu. Z ebenu." ... "Máš tu vanu, chápeš? Ebenovou. A je kónická."
"Kónická?" nevěřil Arthur. "Ale jak..."
"Pšt!" okřikl ho Ford. "Prostě kónická. A co uděláš? Naplníš ji jemným bílým pískem, jo? Nebo cukrem. Jemnej bílej písek, respektive cukr. Cokoliv. To je jedno. Cukr je taky dobrej. A když je vana plná, vytáhneš špunt. Posloucháš mě?"
...
"Tak já ti povím tu fintu. Ta finta je v tom, že to nafilmuješ." ... "Ale to ještě není vono. Už si vzpomínám. Finta je v tom, že pak přetočíš ten film v promítačce - nazpátek!"
"Nazpátek?"
"Jo, přetočíš to zpátky. To je určitě vono. A pak sedíš a koukáš, a vono to začne spirálovitě proudit nahoru a ven z tý ďoury, až je vana plná."
"A takhle začal vesmír?" zeptal se Arthur.
"Ne, ale člověk si přitom bezvadně odpočine."

(a zvíře, které je hlavní chod toho večera:
"Jen si odskočím a picnu se." )