Olafa
přečtené 148
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Někteří prostě umí. Pan Backman se tímto definitivně řadí na seznam mých oblíbených autorů. Nemám děti, ani nejsem těhotná, ale po většinu knihy jsem se uculovala, občas zadržovala smích a často slzy dojetí. Miluju ty odkazy na ostatní Backmanovy knihy, miluju jeho způsob psaní, jeho myšlenky. Někteří prostě umí.... celý text
Medvědín
2017,
Fredrik Backman
Může obsahovat SPOILERY: Tak tímto nastává konec veškerému srovnávání babiček, Britt-Marií a Oveů. Přichází Backman se svým stylem psaní, jak ho známe, ovšem tentokrát nám místo hořkosladkého vyprávění o nepochopeném lidském charakteru přináší svíravý příběh, etické konflikty a tak trochu i kritiku společnosti. Hlavními postavami (pokud se v tom množství postav vůbec dají vypíchnout ty hlavní) jsou tentokrát teenageři, ale v Björnstadu dostanou prostor všechni napříč generacemi. Troufám si říct, že spousta čtenářů bude zklamaných, protože se opravdu jedná o jiného Backmana, než na kterého jsme si zvykli. Marně tu budete hledat ten konejšívý pocit hřejivé lidskosti, který dominoval předchozím třem románům. Nicméně já už jsem zvědavá na sequel k Medvědínu. Čteno v norském překladu.... celý text
Konec prokrastinace
2013,
Petr Ludwig
Pro mě celkem nakopávací styl psaní a pár tipů, jak zefektivnit plnění denodenních úkolů.
Tady byla Britt-Marie
2016,
Fredrik Backman
Já pořád nějak nevím, jak tuto knihu uchopit. Backmannův styl psaní je mi velmi blízký, jeho příběhy ve mě vyvolávají různorodé, ale vždy velmi intenzivní pocity. Britt-Marie mi chvílemi přišla jako splácanina několika vzájemně neprovázaných a zcela nahodilých událostí, chvílemi až směšná a hloupá. I když jsem tak občas kroutila hlavou, zejména v závěru knihy, stále ve mě dokázala vyvolat silné emoce, nejvíc snad něhu a zoufalství. Zoufalství z toho, co život může dát či vzít. Něhu a pochopení pro ty, kteří si prošli situacemi, které za jejich života utvářely jejich osobnost. Nestává se mi často, že bych měla takto rozporuplné pocity vůči knize, proto zatím nehodnotím hvězdičkami. Ke knize po nějaké době vrátím a třeba ji tentokrát pochopím lépe. Čteno v norském překladu. Posléze poslechnuta audiokniha načtená opět skvělou Valérií Zawadskou. P.S. Jdu se pustit do Medvědína, přijde mi, že Backmann řetězí motivy knihu od knihy, to mě baví.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Tato kniha se ke mně celou dobu tak nějak nenápadně plížila, až mi na jejím konci došlo, jak se mi vlastně zalíbila. Ačkoliv se jedná o válečné téma, téměř po celou dobu čtení na mě působila jakýmsi laskavým dojmem. Poměrně silný konec. A za mě i velká podobnost se Zlodějkou knih.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Co si budeme nalhávat, žádná vysoká literatura to není. Myšlenka propojení jednotlivých příběhů je dobrá, ovšem v takovémto množství a intenzitě mi to přišlo spíš jako telenovela. Čtenář nemá šanci rozeznat jednotlivé vypravěčky jednu od druhé kvůli jednotnému stylu vyprávění, kterému dominují nekonečná souvětí a myšlenkové pochody. Pitomost většiny aktérek a zoufalost jejich životů mě celou dobu čtení jaksi ubíjely. Průměrná kniha o ničem, o všednosti, chcete-li vypnout mozek, poslouží.... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Opravdu typ knihy, který mi vyloženě sedí. Děj příjemně plyne a i když musí člověk knihu odložit, je nakonec rád, protože se má zase na co těšit. Atmosféra Londýna je skvělá, popisy živé a chemie mezi Robin a Strikem lepší než v první knize. O vypravěčských schopnostech snad ani netřeba se zmiňovat. Super.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Bylo to hezké a i bych řekla takové milé, ačkoliv je to detektivka. Plus za typický anglický styl, nemusím mít novou mrtvolu na každé druhé stránce. Občas to bylo takové trochu utahané, ale díky tomu jsem si knížku dávkovala pomaleji, užívala jsem si to. Přemýšlela jsem nad výpověďmi, chováním aktérů, kdo by to asi tak mohl být... Nakonec i rozuzlení bylo přirozenější než na co jsem poslední dobou z knih zvyklá.... celý text
Okamžiky štěstí
2016,
Patrik Hartl
Základní myšlenka této knihy je atraktivní, ovšem mám dojem, že její potenciál nebyl bezezbytku využit. Moc mi nesedl úsporný, skoro až dokumentární styl vyprávění, jako by autor znuděně odříkával něčí životopis. Po přečtení Veroniky jsem byla okolnostmi nucená knihu odložit a v mezičase jsem přečetla Hedvábníka, po návratu k Okamžikům štěstí jsem se přistihla, že mi na dalších osudech Jáchyma ani moc nezáleží a nedokáže mě přitáhnout právě tak jako třeba Hedvábník. Na druhou stranu mi nepřijdou osudy sourozenců zas tak neuvěřitelné, Jáchymovo cestování koneckonců téměř odpovídá mému životnímu příběhu, je ale fakt, že postavy měly občas i nadstandardní dávku štěstí.... celý text
Aristokratka na koni
2016,
Evžen Boček
Třetí díl je v porovnání s druhým o něco lepší, dočkali jsme se drobného oživení a posunu v situaci na zámku. Jinak styl psaní stále tentýž, žádné velké překvapeni se nekoná.... celý text
Půlnoční slunce
2015,
Jo Nesbø
Jo mi přichystal další překvapení. Krásné, výstižné a nenásilné popisy finnmarcké krajiny střídal chvílemi až poetický jazyk, který bych rozhodně v tomto žánru neočekávala. Nenápadně přihodit pár reálií, jen tak pro zajímavost. Na druhou stranu se mi to zdálo trošku utahané, což zase ale vytvářelo alespoň špetku toho napětí, které by jinak absentovalo. Na můj vkus příliš dumání nad náboženstvím, což mi tam přišlo vyloženě nepatřičné, a jedna chybička v podobě měsíčního svitu uprostřed polárního dne (vážně, Jo?). Také by mě zajímalo, kde vlastně bylo "víc krve" (ne že by mi to nějak zvlášť vadilo), rozhodně jí bylo méně, než v prvním dílu :) Možná proto byla do češtiny kniha přejmenována..? A konec knihy... no to se těžko komentuje, rozhodně nečekaný. Na závěr doufám, že autor neupustí od původního záměru a přeci jenom si pro nás nachystá něco ze života Toma Johansena :) P.S.: V Altě svět rozhodně nekončí!... celý text
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Stručné a úderné. Jsem překvapená, jak si se mnou Jo pohrál, téměř na všechno jsem mu skočila. Na druhou stranu napětí takřka žádné, také mi nesedělo, jak o sobě Olav tvrdí, že nic neví, a pak sype z rukávu moudra. Celkově pro mě asi lepší zážitek než první dvě knihy HH, které jsem doposud četla.... celý text
Zmizet
2009,
Petra Soukupová
Toto byla moje první kniha současné literatury od českého autora a já jsem naprosto v šoku. Autorce jsem věřila každé jednotlivé slovo a připadalo mi, že se spíš dívám někomu do oken a sleduji skutečné životy, tak moc to bylo realistické a surové. Jsem na podobné věci lehce přecitlivělá z důvodů osobních zkušeností, ale místo depresivních pocitů jsem cítila pouze fascinaci. Vše umocněno místem děje, zejména první povídky, jakožto Hradečák oceňuji. :) Rozhodně doporučuji přečíst.... celý text
Stopařův průvodce Galaxií
2002,
Douglas Adams
Navzdory tomu, že sci-fi není úplně žánr, který vyhledávám, jsem příjemně překvapená. Především autorovou obrazotvorností, povážím-li, jak je kniha stará. Bavily mě narážky, výsměch pozemským nešvarům, které přetrvávají dodnes, i specifický humor.... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
První dvě třetiny knihy jsem byla celkem nadšená, pak děj na můj vkus nabral příliš "fantasmagorické" obrátky. Jako napínavá četba pro děti asi dobré, jazyk jednoduchý, chybělo mi odlišení dětí od Jacoba co se týče stylu mluvy, přeci jen, každý byl z jiné doby.... celý text
Jak úspěšně studovat cizí jazyky
2012,
Ivan Kupka
Kniha sumíruje různé způsoby učení jazyků, mně osobně toho moc nového nenabídla, spíše na mě působila lehce motivačně.
Čo bolo potom
2016,
Jojo Moyes
Zase ta Moyes... Jedna příhoda méně pravděpodobnější než druhá, klišé pro zpestření skáče na čtenáře z každé stránky... Doufala jsem, že pokračování bude vylepšením prvního dílu, který se zoufale snažil hrát na city, ale byl to jen pokus vytřískat něco víc z prvního (pro mě nepochopitelně oblíbeného) dílu.... celý text
Deník kastelána
2000,
Jan Bittner (p)
Mně se Deník kastelána líbil víc než Aristokratky, kde bylo toho nuceného humoru chvílemi až přespříliš. Nevysvětlené jevy mi nevadily, stejně tak i nespisovné a vulgární výrazy, rozhodně nepůsobí nijak nepřirozeně a podle mého názoru trefně dokreslovaly atmosféru.... celý text