jejda.majda přečtené 497

Prašné víry 2015, Roger Smith

Africká detektivka, kterou jsem četla kvůli čtenářské výzvě. Mám z ní spíš takové smíšené pocity: neurazí, nenadchne. Nicméně děj na těch 288 stránkách ubíhá opravdu rychle, pořád se něco děje. A na tolik jednotlivých mrtvol, kolik je v téhle detektivce, jsem ještě v žádné knize nenarazila. Hrubým odhadem jich bylo tak kolem čtyřiceti, prostě v každé druhé kapitole umřel někdo, koho už jste znali jménem a skoro už jste se těšili, jak bude jeho příběh pokračovat. Pro odlehčení od hutných tlustých knih je to dobrá oddechovka, ale nejde moc do hloubky a než si s hlavními postavami stihnete vybudovat nějaký vztah, už jste na konci. I tak díky za seznámeni s africkým autorem drsným mafiánským světem v Jihoafrické republice.... celý text

Vyměnit vodu květinám 2021, Valérie Perrin

Velmi čtivě a lehce napsaná kniha o životě Violette Dušičkové, která pracuje jako správkyně hřbitova. Jak získala takovou zvláštní práci? Co ji k tomu vedlo a jaký je vlastně životní příběh paní, která neváhá pomoci pozůstalým potulujícím se bezcílně hřbitovem, pozvat je na čaj nebo kávu a dlouze s nimi mluvit o jejich nejbližších, kteří už mezi námi bohužel nejsou? Začetla jsem se hned od úplného začátku a prvních 120 stránek jsem si v hlavě pořád říkala, jak krásně je tahle knížka napsaná a že vůbec nevadí, že se tam ještě nic zásadního nestalo, protože při čtení je vám prostě krásně. Je to takové pohlazení po duši. Potom ale už konečně přišel zlom a mně došlo, jak spolu všechno souvisí a že tohle byl vlastně jen úvod velkého a moc smutného příběhu o životě a lásce Violette, která není jen černobílou postavou, jak se mohlo ze začátku zdát. Brala život s tím, co jí sám nabídl, s nástrahami, smůlou i trochou štěstí, vůbec to neměla jednoduché. Za mě nejlepší přečtená kniha roku 2022!... celý text

Jak se trhá srdce 1991, Karel Šiktanc

Výbor z poezie od mého oblíbeného autora. I když zdaleka nerozumím všemu, co se skrývá mezi řádky, nemusím z toho být smutná, protože v jeho poezii vždy najdu něco nového.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Oceňuji, že kniha byla napsaná velmi čtivě, ačkoli se jedná především o literaturu faktu postavenou na historických pramenech. Střídají se tam krátké příběhové a delší faktické pasáže. Umím si představit příběhové pasáže mnohem delší, čímž bychom se dostali ještě víc do hloubky. Na druhou stranu chápu, že autorka chtěla zachovat dekorum literatury faktu, a proto jsou příběhové pasáže spíš jen takovou výplní, aby se čtenáři, kteří běžně nečtou literaturu faktu, příliš neodradili. V tomto smyslu je kniha napsaná opravdu skvěle a promyšleně.... celý text

Do temnoty 2014, Pavel Stehlík

Výborně napsaná životní zpověď českého vojáka, která je úplně mimo témata a žánry, jaké běžně čtu. Vlastně jsem si vždycky myslela, že být vojákem není nic moc těžkého, ale ona je to fakt dřina. Pavel Stehlík popisuje svou motivaci, výcvik a ambice stále se posouvat dál a dál. Tahle kniha ale zdaleka není jen o tom, co všechno musel absolvovat jako voják. Je to zároveň i kniha o jeho osobním životě a neuvěřitelné síle poprat se se zákeřnou chorobou. Trochu jsem se bála, že budu číst velmi jednoduchý příběh napsaný nějakým zeleným mozkem. Kniha byla sice napsaná docela stroze, ale věcně, se spoustou přirovnání a vtipných i smutných momentů. Pavel Stehlík je opravdu frajer.... celý text

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Konečně jsem se dostala k detektivce tolik oceňované české spisovatelky! Teprve až když jsem knihu začínala číst, zjistila jsem, že se jedná už o sedmý díl celé detektivní série a trochu jsem se bála, že se nebudu chytat. Ale ono to vůbec nevadilo! Detektivní příběh z mých rodných jižních Čech si prostě plynul sám o sobě. Moc se mi líbilo, jak čtivě a zároveň hutně a plně byla kniha napsaná. Doslova jsem hltala každé jednotlivé slovo. Promyšlený příběh se zajímavou zápletkou mě úplně vtáhl a kdo je vrah jsem netušila téměř až do poslední chvíle. Tak teď už i já vím, co na té Klevisové všichni vidí! Těším se, co dalšího si od ní přečtu.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Americká klasika, kterou jsem si konečně přečetla až teď. Trochu se ze zásady bojím takových těch ikonických příběhů, které nám byly podsouvány třeba na střední škole, a tak se k jejich čtení dostávám velmi pomalu. Po přečtení Velkého Gatsbyho lituji, že jsem ho nečetla dřív. Kniha se mi přesně strefila do vkusu a nálady, úplně jsem hltala příběh nešťastné lásky a atmosféru bouřlivých dvacátých let. Krátký ale silný příběh. Díky, Čtenářská výzvo, žes mě ke Gatsbymu nasměřovala!... celý text

Jablko 2015, Michel Faber

Minulý víkend jsem skoro na jeden zátah přečetla tuhle krátkou povídkovou knihu od Michela Fabera. Po dvou letech od přečtení Kvítku jsem zase měla možnost vrátit se do ulic Londýna na konci 19. století, připomenout si postavy z knihy a zjistit, jak se teď mají a dokonce i trochu odkrýt, jak dál pokračovaly jejich příběhy. Mám moc ráda Faberovu práci s textem a jeho vynikající české překlady Viktora Janiše. Vždy, když nastane ten pravý čas na Fabera, čtení jeho knih je pro mě jako pohlazení. Pro všechny milovníky a milovnice Kvítku je tohle knížka, kterou rozhodně musíte mit v knihovně také!... celý text

Slyšet jeleny zpívat 2021, František Šmehlík

Tak tohle jsem nečekala. Takhle dobrou českou detektivku jsem snad ještě nečetla. Šmehlík dokázal na 328 stránkách skvěle vystihnout charaktery policejního oddělení i obyvatel malé vesničky na konci světa, kde se stane brutální vražda mladé dívky. Kniha je napsaná velmi čtivě, ani se vám nechce se od ní odtrhnout. Šmehlík píše skvěle a velmi uvěřitelně. Už se těším na jeho další knihu, která vyjde už teď v říjnu! ;-)... celý text

Plavba Jitřního poutníka 1999, C. S. Lewis (p)

Kvůli Čtenářské výzvě jsem se zase vrátila zpátky do dětství, ke své nejoblíbenější knižní sérii. Teď na mně příběhy dětí Pevensových samozřejmě působí úplně jinak, ale je to tak krásné, když na vás opět dýchne ta známá atmosféra narnijského království. Děkuji za připomenutí.... celý text

Plavba Jitřního poutníka 1999, C. S. Lewis (p)

Kvůli Čtenářské výzvě jsem se zase vrátila zpátky do dětství, ke své nejoblíbenější knižní sérii. Teď na mně příběhy dětí Pevensových samozřejmě působí úplně jinak, ale je to tak krásné, když na vás opět dýchne ta známá atmosféra narnijského království. Děkuji za připomenutí.... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Mám ráda Kunderův styl, jeho příběhy a myšlenky, náladu, která panuje v jeho knihách. Čtení Kundery je pro mně vždycky nádherným zážitkem. Už mám od něj přečtené téměř všechno a teď konečně i Nesnesitelnou lehkost bytí. Děkuji za tuhle knihu, kterou řadím mezi ty nejlepší od Kundery a zároveň i mezi to nejlepší, co jsem zatím letos četla.... celý text

Vděk 2019, Delphine de Vigan

Útlá kniha, která toho má opravdu mnoho co nabídnout. I přesto, že má jenom 160 stran, zůstane ve vás ještě hodně hodně dlouho. Téma stáří, které je hlavním motivem knihy, moc nevyhledávám, protože mě trochu děsí. Mám pocit, že se jednou probudím, budu stará a už nestihnu všechno to, co jsem ještě mohla stihnout. :-( Vděk jsem začala číst, aniž jsem tušila, o čem bude. A řadím ho mezi to nejlepší, co jsem zatím tento rok přečetla. Kniha je vtipná a smutná zároveň, je sice krátká, ale plná emocí a citu. Autorka naplno využívá každého slova, věty, každého malého příběhu stárnoucí paní a lidí kolem ní… Moc děkuji za tuhle knihu.... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

Příběh ze Španělska z doby diktatury Franciska Franca, která trvala v letech 1939 až 1975. Mrazivou situaci v chudého a vyhladovělém Španělsku sledujeme z pohledů několika různých lidí rozličného společenského postavení, jejichž životní osudy se mezi sebou různě prolínají. Kniha je poměrně tlustá (536 stran), ale čte se úplně sama a hned od prvních vět vás vtáhne do děje a nepustí. Najednou za sebou máte 200 stran a ani nevíte jak. Pro mě to byla spíš oddychovka, protože nejde o žádné hutné čtení nebo extrémně hluboký příběh. V první řadě jde hlavně o lásku. Knížku se ale rozhodně vyplatí si přečíst kvůli jejímu zasazení do historického kontextu. Autorka se velmi pečlivě připravovala, než knihu napsala, to dokazuje i seznam literatury na posledních asi 8 stranách. Mimo samotný příběh se v knize tu a tam objevují výstřižky z novin či rozhovory se státníky té doby dokreslující celou atmosféru. Ještě to není ani 50 let, co ve Španělsku skončila diktatura. Až potom dostalo Španělsko šanci začít se přibližovat západnímu světu a z chudé a vyprahlé země se začalo rodit Španělsko, jak ho známe teď. Opravdu to není tak dávno, jak by se mohlo zdát. Konec mi přišel trochu useknutý, po tom, jak se autorka zabývala do detailu osudy všech jednotlivých postav kniha najednou skončila a já si musela zbytek domyslet. Škoda a proto jedna hvězdička dolů.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Mornštajnovou čtou všichni, protože si zamilovali její Hanu. Pro mě byl Listopád třetí knihou, kterou jsem od Mornštajnové četla, ale z Hany a Tichých roků jsem nebyla tak moc unešená, takže s Listopádem jsem si dávala na čas a přiznám se, že jsem od něj zas tolik nečekala. Nakonec kniha předčila má očekávání. Z knihy je cítit, že Mornštajnová se „vypsala“ ve velmi schopnou spisovatelku, jazykově je kniha velmi pěkná, příběh je krásně vystavěn, děj si pozvolna plyne a čte se skoro úplně sám, knihu hltáte plnými doušky. Listopád má více popisných pasáží, než přímé řeči a v takových příbězích je potřeba být setsakra dobrým vypravěčem, abyste po celou dobu udrželi čtenářovu pozornost. Za mně zatím literárně nejlepší kniha, kterou jsem od Mornštajnové četla. Jen tak dál!... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Knihy Petry Dvořákově nemám moc ráda, protože je v nich často spoustu negativity. Pořád si tam někdo na něco stěžuje, místo aby věci řešil. Ubíjí mě číst o lidech, kteří si svým špatným přístupem zadělají na problémy a pak spekulují nad tím, jak by z toho co nejlíp vybruslili, hlavně za to nenést žádnou zodpovědnost. U Chirurga to bylo podobně. Příběh je napsán velmi prostě, jednoduchým stylem, takže se čte opravdu rychle a bez dlouhého přemýšlení. Po pravdě jsem knížku chtěla odložit už ze začátku, ale jak se četla skoro sama, najednou jsem byla na straně 120 a už jsem si na ten styl a negativitu tak nějak zvykla a řekla jsem si, že to vydržím. A částečně jsem se také bála, že příběh skončí nějak nepředvídatelně a já bych o to mohla přijít. Nic takového se nestalo, knížku jsem dočetla, ale držet si ji v knihovničce nechci a klidně ji pošlu dál. A Petru Dvořákovou si zase dlouho nepřečtu. Je spoustu jiných českých autorek, jejichž knihy pro mě mají větší hodnotu.... celý text

Slova, pojmy, situace 2014, Milan Kundera

Kundera je mým oblíbeným autorem, mám rada jeho styl psaní i přemýšlení. Slova, pojmy, situace se mi ze všech jeho krátkých knih esejů zatím líbily úplně nejvíc.

Tyhle fragmenty 2021, Bianca Bellová

Snad nejlepší povídky, jaké jsem kdy v životě četla. Celkově povídky moc nevyhledávám, protože mi téměř vždy přijdou takové prázdné a moc rychlé. Čtení knihy Tyhle fragmenty jsem si ale doslova užívala. Bellová bez problému zvládne na pár stránkách popsat zásadní životní situace takovým způsobem, že vás na konci každé povídky skoro až mrazí. Těším se na její další knihy!... celý text

Marco 2014, Jussi Adler-Olsen

Děkuji moc za to, že jsem na samém konci roku 2020 díky čtenářské výzvě objevila mistra detektivky z Dánska, Jussiho Adlera-Olsena. Je úplně jedno, že kniha má 560 stran, od začátku do konce u ní sedíte jak přikovaní a napětím ani nedýcháte. Žádná z knih Jussiho Adlera-Olsena mě ještě ani trochu nezklamala, a proto pokud jste od něj ještě nic nečetli, vrhněte se na to co nejdřív!... celý text

Rozsypaná slova 2020, Martin Daneš

Mám ráda dobře napsanou životopisnou beletrii o životě známých osobností. Knize Martina Daneše, Rozsypaná slova, o posledních letech života českého spisovatele židovského původu, Karla Poláčka, vůbec neubírá na autenticitě a originalitě to, že je zčásti fikcí, jak uvádí v doslovu i sám autor. Především smrt Karla Poláčka je totiž opředena tajemstvím. Dodnes se neví přesně, kdy a kde zemřel, od jeho odjezdu z Terezína nikdo nic pořádně neví, ale je pravděpodobné, že chvíli žil i v Březince, jak někteří přeživší tvrdí. Knížka je zajímavým svědectvím o tom, jak se žilo židovskému spisovateli v Praze v době druhé světové války, jak přímo na něj doléhala perzekuce Židů, jaký asi byl v soukromém životě a jak se choval. Doporučuji k přečtení těm, co Poláčka znají i těm, co ho moc neznají. Není to totiž jenom příběh jednoho spisovatele, je to příběh života člověka ve válečné zóně, příběh systému, který kolem něj neúprosně utahuje smyčku.... celý text