jejda.majda přečtené 497

Milenec lady Chatterleyové 2008, David Herbert Lawrence

Příběh lady Chatterleyové je vlastně úplně všední, žádné velké zvraty se nekonají a děj je dost odhadnutelný. Na začátku knihy je několik velmi zajímavých myšlenek o vztazích a roli muže a ženy ve společnosti, později už ale nebyl čas na přemýšlení a Lawrence se naplno vrhl do popisu sexuálních scén. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se jedná o klasiku, které teď celkově moc nečtu. Ale kdybych ji nepřečetla, nic závratného by se nestalo.... celý text

Srdce svého nejez 1994, Karel Šiktanc

Zase jsem si na chvilku odskočila k poezii za mým oblíbeným Karlem Šiktancem. Tentokrát to na mě ale bylo docela velké sousto, básně jsou krásné, ale ne všechny jsem pochopila. K téhle sbírce se budu muset ještě někdy vrátit... celý text

Stehy 2022, Sára Zeithammerová

Tak tohle jsem opravdu nečekala. Knížku jsem si koupila úplně náhodně, potřebovala jsem totiž přidat k nákupu nějakou další, abych měla slevu a on se z toho vyklubal takový skvost! Nejde vůbec o příběh, ten je úplně obyčejný, jednoduchý, celkem bez velkých extrémů a zvratů. Jenže právě na tak obyčejném příběhu se ukazuje, že když někdo umí psát, je jedno, o čem píše. Na tak skvěle vypiplanou psychologii postav jsem už dlouho nikde v současné české literatuře nenarazila. Tuhle knihu jsem úplně hltala. Autorčin styl prostě nutí číst pořád dál a dál! Moc doporučuji - přečtěte si Stehy, protože to je kniha, od které se nebudete moci odtrhnout!... celý text

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan

Při čtení vyvstává spoustu otázek. Člověk by řekl, že rozhodnutí musí být jasné, ale ono to není tak jednoduché. Sám Adam krevní transfuzi razantně odmítá, ale je mladý, život má před sebou, neví, co ho ještě může v životě čekat. Jak rozhodnout správně? Které rozhodnutí bude nejlepší? Nesmírně zajímavé téma, kniha plná myšlenek o životě a smrti. Společně s Fionou řešíte morální dilema soudců nejen v Adamově případě, zvažujete pro a proti a sledujete, jaké má vaše rozhodnutí důsledky. McEwanovi rozhodně nemohu upřít skvěle zvládnutou psychologii ženské hrdinky, stárnoucí soudkyně, která mimo své případy řeší ještě vlastní manželskou krizi. McEwanovy knihy jsou pro mě jak na houpačce. Buď mě chytne hned od začátku a já vím, že nebudu litovat, až knihu dočtu a nebo se nejsem schopná začíst a ani v průběhu čtení už se to nezmění. Tohle byl naštěstí ten první případ. Rozhodně se vyplatí si ji přečíst!... celý text

Stříbrná židle 1999, C. S. Lewis (p)

Po 20 letech se znovu postupně vracím ke své nejoblíbenější knižní sérii: Letopisy Narnie. Stříbrná židle, 4. díl série, mě v tuhle dobu a tuhle chvíli bavil úplně nejvíc. Příběh je vyspělejší než ty předchozí a teď v něm vidím přesahy, které jsem tehdy v 11 letech neviděla. Děkuji za to, že jsem se po letech mohla podívat aspoň na chvilku zase zpátky do Narnie.... celý text

Sudetský dům: Jaro - léto 1945 2022, Štěpán Javůrek

Zajímavě vymyšlený příběh, který je ale napsán velmi prostě a jednoduše. Kniha se díky tomu sice čte velmi rychle, ale na úkor toho nejde téměř vůbec do hloubky. Psychologie postav je poněkud odbytá, vztahy i události jsou popsané dost černobíle. Sice ji zhltnete jako malinu, ale moc toho ve vás z knihy nezůstane. Určitě si budu chtít přečíst další díl, ale není to pro mě kniha, kterou bych si chtěla nechat v knihovněnebo si ji přečíst znovu.... celý text

Někdy prostě prší 2011, Michel Faber

Sbírka vynikajících povídek, které jsou někdy trochu zvláštní, ale vždycky velmi působivé a jazykově a literárně vytříbené. Já povídky moc nevyhledávám, mám raději delší příběhy, do kterých se můžu víc ponořit a chvilku s nimi žít. Jakmile se mi ale dostane do ruky něco od Fabera, je mi jedno, o jaký literární žánr se jedná, vím, že se můžu spolehnout na prvotřídní kvalitu. Velikou zásluhu na tom rozhodně má i Faberův dvorní překladatel, Viktor Janiš Pokud jste od Fabera ještě nic nečetli, dejte si ho na seznam a přečtěte si od něj něco. Cokoliv. Každá jeho kniha je úplně jiná, ale všechny jsou literárně skvostné. Michel Faber je vynikající spisovatel.... celý text

Nechovejte se tu jako doma, příteli 2006, Milan Kundera

Mám moc ráda Kunderovy myšlenky a nápady a ráda občas proložím četbu beletrie právě jeho esejemi. Líbí se mi témata, která řeší, nejvíc asi propojení literatury a hudby, kterých je v Kunderových esejích spoustu. Jeho eseje se čtou lehce ale zároveň to nikdy neubírá na jejich intelektuálnosti a autentičnosti. Mají prostě obrovský přesah. A zrovna tyto dvě eseje ve sbírce Nechovejte se tu jako doma, příteli, se mi ze zatím přečtených Kunderových esejí libily nejvíc.... celý text

Nesmírný 2015, Jussi Adler-Olsen

Další skvělý Olsen za mnou. Olsenovy detektivky mě neskutečně baví. Jsou napínavé, zábavné, velmi čtivé, chytře napsané a i když má každá přes 500 stran, pokaždé ji zhltnu jak malinu. Jsem moc moc ráda že jsem Olsena objevila v roce 2020 díky čtenářské výzvě Databázeknih.... celý text

Na Zemi jsme na okamžik nádherní 2021, Ocean Vuong (p)

Podle popisku děje bych si tuhle knihu asi nikdy ke čtení nevybrala. Ale slyšela a četla jsem na ni tolik chvály, že jsem prostě musela vyzkoušet, jak na mě zapůsobí. A už od prvních řádků mi bylo jasné, že tahle kniha bude stát za to. Je napsaná ojedinělým stylem, ve kterém slova lehce plynou a pomalinku se odkrývá děj a vám vůbec nevadí, že autor často odbíhá od hlavního tématu úplně někam jinam. Je tak poetická, že si vychutnáváte každý odstavec. Díky vynikajícímu stylu vyprávění hodnotím jako nejlepší knihu, kterou jsem zatím tento rok četla. To jsem zvědavá, jestli tento poeticky a něžně napsaný příběh tento rok porazí nějaká jiná kniha. Tak uvidíme!... celý text

Ilustrovaná žena a jiné povídky 2009, Ray Bradbury (p)

Soubor povídek, kterými jsem po kouscích prokládala čtení beletrie asi po 2 měsíce. Některé z povídek byly opravdu zdařilé, jiné mě spíš nudily. Celkově mi úplně nesedl Bradburyho styl povídek, byly na mě moc pomalé a málo hluboké, často až moc jednoduché. Přes to, že se Bradbury označuje za mistra povídky, není pro mě tento výběr povídek úplně tím pravým šálkem kávy. Asi ničím nelze předčít 451 stupňů Fahrenheita.... celý text

Krvavé jahody 2008, Jiří S. Kupka (p)

Zpočátku jsem se nemohla začíst, protože mi moc nesedl styl, kterým je kniha psaná. Je z ní cítit, že autor je novinář a nejraději by se vyjadřoval spíš strohým a věcným jazykem, ale protože se nejedná o reportáž, ale beletristicky zpracovaný příběh, snaží se být občas i trochu poetičtější a líbeznější, což se mu ale ne vždy daří. Po chvíli jsem si na ten ne úplně ucelený styl zvykla a knihu jsem zdárně dočetla do konce. Hlavním důvodem ale bylo to, že mě opravdu moc zajímalo, jak bude příběh Věry a její sestry pokračovat dál. Velmi mě zklamalo obrovské množství gramatických a především stylistických chyb v textu, nedokončené věty či slovní přesmyčky. Korektorská práce pravděpodobně proběhla jen pomocí automatu. Kniha se povětšinou četla dobře, příběh byl zajímavý, ale v dnešním množství knih s podobnou tematikou se nejedná o nic světoborného. Ano, ten příběh je strašný, ale to je i Jiskra života, Osvětimská knihovnice, nebo Mengeleho děvče. Za mě tedy spíš poloviční hodnocení, neurazí - nenadchne.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Měla jsem čtecí krizi a nutně jsem si potřebovala přečíst něco, co pěkně plyne a hlavně mě to chytne hned od začátku. Sáhla jsem tedy po Hosseinim a už od druhé věty jsem věděla, ze krize je zažehnána. Velmi silný a čtivě napsaný příběh o podřadnosti žen v Afghánistánu. Knížka se čte skoro sama a po celou dobu jste napjatí, jak tohle celé dopadne. Mám moc ráda Hosseiniho barvitý styl psaní a atmosféru jeho knih. I přesto, že čtete o něčem velmi závažném a nepříjemném, nemůžete Menší zklamání jsem zažila na konci, kdy se příběh přelije spíš v červenou knihovnu. Nevadí mi hezké konce, ale po zkušenosti s jinou Hosseiniho knihou, Lovcem draků, jsem čekala spíš pesimističtější konec. Pokud si chcete přečíst něco krásného, co vás určitě hned chytne a mimo samotného příběhu se zároveň dozvědět i něco z reálií Afghánistánu, tohle je knížka, kterou byste si měli vybrat.... celý text

Zmizela v mlze 2017, Michaela Klevisová

Moje třetí detektivka od Klevisové. Tentokrát se mi ale tolik nestrefila do noty. Příběh mi přišel opravdu hodně rozvleklý a pomalý a docela dlouho jsem se nemohla zorientovat v poměrně velkém množství postav. Netvrdím, že mě detektivka nebavila, ale z těch tří, co jsem zatím od Klevisové přečetla, mi tahle přišla nejslabší. Uvidíme, jaká bude ta další. :-)... celý text

Malostranský ďábel 2016, Jan Poláček

Jan Poláček sepsal ve své knize z roku 2016 životopis dr. Smíchovského na základě historických pramenů a vzpomínek pamětníků, nejedná se tedy o fikci. Kniha se velmi dobře čte, neobvyklé téma ezoterismu a okultismu vás pohltí a s každou další stránkou knihy čekáte, co se stane v životě doktora Smíchovského dál. Tuto knihu rozhodně doporučuji vaší pozornosti.... celý text

Sběratelka sirotků 2021, Ellen Marie Wiseman

Kniha se čte moc dobře, ale některé pasáže jsou dost rozvleklé a neuškodilo by jim zkrácení. Navíc celkově je příběh poměrně odhadnutelný, nestane se tam žádný velký a neočekávaný zvrat. A ke konci se už téměř mění v červenou knihovnu. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé už bych se k ní nevrátila. Získala jsem vhled do historických událostí na počátku minulého století, velmi živě jsem si připomněla počátky epidemie covidu u nás před několika lety a zároveň jsem si mohla užít příběh ze života mladé ale zodpovědné dívky, která si musela umět se vším sama poradit, protože jí nezbyl nikdo z rodiny, kdo by jí pomohl. Kniha mi ale nepřinesla nic vyloženě nového ať už mluvíme o stránce příběhové či literární.... celý text

Není 2019, Mariusz Szczygieł

Mariusz Suczygieł si mě získal už před mnoha lety knihou Gottland a od té doby už jsem od něj přečetla téměř všechno. V knize Není popisuje s lehkostí sobě vlastní například životní příběh české básnířky Violy Fischerové, osudy pražské Müllerovy vily a jejích majitelů, bezprostřednost polského sochaře Tomasze Górnického, který umisťuje své nádherné sochy bez povolení na různá místa veřejného prostoru a pak sleduje jejich osudy, nebo příběh polské vražedkyně Evy K., za jehož zpracování dostal nejvýznamnější polskou cenu za nejlepší reportáž. Opět jsem zjistila spoustu nových informací a reportáže jsem si moc užila. Doporučuji.... celý text

Ostrov šedých mnichů 2018, Michaela Klevisová

Mé druhé setkání s Michaelou Klevisovou a opět jsem nadšená. Jako první jsem četla její detektivku Drak spí, sedmý díl detektivní série s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. Ostrov šedých mnichů je čtvrtým dílem stejné série, ale tahle kniha je napsaná úplně jinak. Je mnohem syrovější a poutavější. Úplně z ní na vás dýchá takový ten přímořský severský chlad, sychravé počasí a studený vzduch. Detektivní zápletka je chytrá a kdo je vrahem jsem netušila až téměř do jeho odhalení. Takže za sebe tuhle detektivní sérii rozhodně doporučuji i vám a já se budu v blízké době těšit na některý z dalších dílů, který jsem dostala k Vánocům.... celý text

Vlak do Samarkandu 2022, Guzel Jachina

Guzel Jachina je současná a velmi vychvalovaná ruská spisovatelka. I tady na Databázi knih má tahle kniha velmi vysoké hodnocení. Já jsem z ní ale zas tak moc nadšená nebyla. Čekala jsem víc. Už téměř od začátku jsem tušila, jak bude kniha pokračovat dál a téměř všechny události, které se tam staly, jsem očekávala už dopředu. Těch bezmála 500 stran se četlo krásně, ale pořád jsem čekala, že se stane něco, co vyloženě nečekám, nějaký zlom. Ale žádný takový zlom pro mě nepřišel. Opravdu se jedná především o popis strastiplné cesty z bodu A do bodu B. Tentokrát tedy nepíšu vyloženě pochvalné hodnocení, protože se mi nepovedllo si s knihou vytvořit tak hluboký vztah. Na druhou stanu ale přečtení doporučuji, protože se jedná o velmi zajímavé téma a navíc literárně je kniha moc hezky napsaná.... celý text

Zahrada mrtvých duší 2022, Lukáš Boček

Tak tohle byla tedy síla. Já si původně myslela, že beru do ruky nějakou trochu odlehčenou literaturu a přitom jsem začala číst jednu z nejlepších knih minulého roku s do posledního detailu propracovaným příběhem. Ze začátku mi příběh přišel trochu zvláštní, protože jsou tam občas odbočky mimo reálný svět, které mě trochu mátly a nutily mě přemýšlet nad věrohodností knihy, ale přijala jsem to prostě jako fakt a pokračovala jsem ve čtení dál. Vyplatilo se to. Kniha vypráví příběh rodinného tajemství, které se za pomoci vodítek od své před lety zmizelé sestry Šárky snaží rozklíčovat její bratr Marek. Na to, že se autor knihy, Lukáš Boček, narodil teprve v roce 1988 a tohle je jeho první román, opravdu klobouk dolů, jak složité si vybral téma vztahů v rodině a jak skvěle dokázal všechno popsat. Příběh má spád, napínavý děj a čte se tak dobře, že se od něj nebudete moci odtrhnout. Po dočtení knihy jsem si musela dát pár dní čtecí pauzu. Tak silně na mně příběh zapůsobil. Děkuji za výborný literární zážitek a těším se na další knihy slibného mladého autora!... celý text