Sběratelka sirotků

1 10. května

Já se omlouvám, ale tohle byl kýč jak bič. Čtivý, dobře napsaný, ale pořád kýč, který hraje na city, ždímá slzy a bohužel je i předvídatelný. Na základě nadšených ohlasů jsem si nedávno od autorky pořídila Tmavé stěny Willardu, ale už se mi do nich ani nechce.

78 19. dubna

Tohle zase byla emoční nálož, zvláště poté, co jsme si před nedávnem prožili v souvislosti s covidem, daleko více jsem se dokázala do atmosféry smrtelným virem ohroženého města vcítit. Jelikož tato kniha nebyla první, co jsem od autorky četla, trochu jsem tušila, co mě čeká. Nevyhledává jednoduchá témata a nemá tendenci je přikrášlovat. V této knize, jak píší i někteří v komentářích níže, sice přijde, po opravdu drsné více jak polovině příběhu, zlom k relativně lepšímu, ale i tak příběh dívky jménem Pia, statečné a nezdolné, Vám nedá vydechnout. Krutokrásná kniha, výborně napsaná. A opravdu překrásná obálka k tomu.

7 13. března

Další autorčina emoční nálož.. Pie i Finnovi jsem hrozně fandila celou dobu, je mazec, čím si oba prošli pro "obyčejné" přežití a hledání sebe sama a rodiny.. Doporučuji a těším se na novou knihu autorky..

13 07. března

Silný a místy až děsivý příběh z konce 1. sv. války. Musím přiznat, že jsem se do knihy začetla natolik, že jsem Pie držela palce a bylo mi líto, co všechno v životě musela prožít.

5 15. února

Četla jsem v druhé vlně covidu. Možná proto, mě kniha docela zasáhla a nutila přemýšlet a dohledávat o období španělské chřipky informace. Poutavý děj, příjemně vyprávěný, někdy i docela zdlouhavě, ale pořád nutilo číst dál. Je to moje první kniha autorky, a snad ne poslední.

1 06. února

Kniha se čte moc dobře, ale některé pasáže jsou dost rozvleklé a neuškodilo by jim zkrácení. Navíc celkově je příběh poměrně odhadnutelný, nestane se tam žádný velký a neočekávaný zvrat. A ke konci se už téměř mění v červenou knihovnu.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé už bych se k ní nevrátila. Získala jsem vhled do historických událostí na počátku minulého století, velmi živě jsem si připomněla počátky epidemie covidu u nás před několika lety a zároveň jsem si mohla užít příběh ze života mladé ale zodpovědné dívky, která si musela umět se vším sama poradit, protože jí nezbyl nikdo z rodiny, kdo by jí pomohl.

Kniha mi ale nepřinesla nic vyloženě nového ať už mluvíme o stránce příběhové či literární.

5 05. února

Autorka na stránkách této knihy představuje část našich dějin, o které se moc nemluví. První třetina příběhu je opravdu dost surová a téma španělské chřipky je jimi hodně nasáklé. Autorka se toho opravdu nebála a já při některých scénách musela odvracet oči od stránek.

Celé tempo vyprávění je mírně rozvleklé, díky tomu ale se čtením strávíte víc času a téma stihnete dostatečně vstřebat.

Jedinou výtku mám ke konci, kvůli kterému musím i ubrat hvězdičku z hodnocení. Bylo to uspěchané a vůbec se to nehodilo ke zbytku knihy. Čtenář cítí, k čemu příběh směřuje a bylo by lepší, kdyby autorka víc vysvětlila, jak to přesně celé bylo.

Knížka vám ale určitě doporučuju, pokud chcete něco vědět o španělské chřipce nebo máte rádi historické romány, s Ellen Marie Wiseman neuděláte chybu