Nechovejte se tu jako doma, příteli

30 17. dubna

Zpočátku jsem měla problém se začíst. Bála jsem se, že to je na mě dost intelektuální a neuchopitelné, ale myslím, že jsem dokázala porozumět. Zajímavé, k zamyšlení.

85 20. února

Zatím jsem od autora nic nečetl - je to s podivem, ale po celou dobu mého života jsem buď neměl čas, nebo jeho díla u nás nevycházela. Zkouším to z druhé strany: podívám se na něj z druhé strany formou jeho esejů. Jak vidí literaturu, autora, tvorbu, autorská práva a věci související s psaním on a potom si od něj něco přečtu! Dá se to číst! Použiji jeho myšlenku z knížky, jemně parafrázovanou: život je krátký, už mi toho mnoho nezbývá - ale přesto nějaký ten čas ztratím při čtení tvého díla!

03. ledna

Četla jsem německy. Český překlad je o mnoho myšlenek ochuzený. Že by měl MK strach, že Češi nejsou tak intelektuálně na výši a nepochopili by šíři a hloubku jeho úvah? Nevím. V němčině to je úplně úžasná kniha. Vracela jsem se k ní několikrát.

02. ledna

Výborné, jen by to chtělo trochu zkrátit, třeba do formy komiksu.

4 01.12.2020

Eseje od Milana Kundery jsou neuvěřitelně kouzelné hned z několika důvodů. Jsou fascinující svou lehkou čtivostí, která je zapříčiněna samotným autorem, jelikož se sice jedná o člověka mnohostranně vzdělaného, ale zároveň (a to především) o romanopisce.
No a právě tento romanopisec píše eseje jako romanopisec o románech a jiných romanopiscích. To zapříčiňuje nejen čtivost, ale také spoustu informací podaných nikoli v jazyku akademičtiny. Tento fakt ocení hlavně ti, kterým se tento „jazyk“ vyhnul.

Ohledně této konkrétní sbírky si dovolím souhlasit s pumlem, který píše, že tyto eseje patří k nejlepším od Kundery. Zároveň plně souhlasím s jejich aktuálností, kterou bych si však dovolil poněkud aktualizovat. V tomto roce totiž vyšla ona nechvalně známá biografie o Kunderovi z pera Jana Nováka a je až s podivem, jak se přesně k takovým životopisným knihám vyjadřuje sám Milan Kundera.
Skvostná ironie!

09.09.2020

Kunderova základní teze je snadno napadnutelná. Autor nemá a nemůže mít kontrolu nad smyslem svého díla ani nad jeho interpretacemi; smysl je něco, co vzniká mezi dílem a čtenářem a na co nemá autor bezprostřední vliv, natož morální nárok. Všichni poststrukturalisté a dekonstruktivisté by se Kunderově úporné snaze držet ve hře autora nejspíš sarkasticky vysmáli: čtenář se naopak v díle může chovat jako doma, ať se to autorovi líbí nebo nelíbí. Jenže za touto napadnutelnou Kunderovou tezí se skrývá osobní zkušenost. Jeho neustálý boj proti tomu, aby jeho romány byly vykládány jako politické, jako díla autora z té „exotické“ komunistické Evropy. Dovedu si představit, jak právě tento arogantní přístup západních kritiků, musel českého autora iritovat a docela i ponižovat. A v tom vidím jádro jeho poselství. Ne v teoretických úvahách o interpretaci textu, nýbrž v literárně sublimovaném svědectví o vlastní bezmoci vůči manipulacím a nepochopení.

1 15.08.2019

Druhy pokus s Kunderou a stale jsem na nej jeste mlada, nebo nevim. Necte se mi to dobre.