Není

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha literárních reportáží a fejetonů na téma pomíjení vypráví o dramatickém životě české básnířky Violy Fischerové; o neblahém osudu majitelky slavné pražské vily Miladě Müllerové; o stárnoucím autorově otci, který přijíždí opakovaně do Prahy, aby ji naposledy viděl; o polských spisovatelkách-dvojčatech, která předstírala, že nejsou Židovkami; o důchodci, který kvůli konci světa prodal svůj majetek; o albánském malíři, jehož obrazy neměly za komunismu ten správný druh optimismu; o polském sochaři-perfomerovi, jehož díla mizí z veřejného prostoru, protože provokují; o ženě, která umlátila dítě, ale nadále zůstala učitelkou, a mnoha dalších. Tématem těchto příběhů jsou nejen různé druhy ztrát, které autor shrnuje pod pojem "není", ale také to, co zůstává a s čím se musíme potýkat - smutek, nostalgie, skryté touhy. Autor chápe "není" pokaždé jinak, snaží se nás přimět k zamyšlení nad tím, co "není" v našem vlastním životě, a nutí nás přemýšlet o významu vzpomínek. Přes své vážné ladění je to kniha o pocitu bezpečí a přátelství, o snech a rituálech. "Ale především je to kniha o lásce," říká sám autor. Podle hlasování polských čtenářů se jedná o nejlepší reportáže desetiletí a nejlepší publikaci roku 2018. Kniha Není byla nominována do finále Ceny Ryszarda Kapuścińského i na literární cenu Nike. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/41_/411681/neni-dIB-411681.jpg 4.331
Žánr
Literatura světová, Fejetony, eseje
Vydáno, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj
Orig. název

Nie ma, 2018

více informací...


Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Není

Přidat komentář
poni
24. února

Nečetla se lehce. Přesně to mám ráda. Doporučuju!

soukroma
23. února

Nezaujalo.

francouz
31. ledna

Toto byla moje prvotina od polského autora. A musím říci, že těch myšlenek je tam opravdu mnoho.
Zejména se mě líbil ten pohled na nás čechy a někdy je to opravdu síla.
\"V tomhle paneláku bydlí navrátilci, kteří utekli z Československa v osmašedesátém a vrátili se počátkem devadesátých let. U nás si lidé navrátilců neváží, prý jsme zradili, nechali je v tom komunistickém hovnu. A navíc jim připomínáme, že oni emigrovat nedokázali. Co v Polsku, vážíte si navrátilců. \" co by jste asi tak čekali, aha ano jsou přece také slované, takže to musí být stejné, ale ono není....
Je zde na druhou stranu i takový lehký humor.
24.prosince mě volal nějaký muž, že má pro mě překvapení, z kterého budu mít radost. Nejspíš ježíšek...
Nebo popisuje jak se snažila do školy donést vypěstovanou fazoli : byla tam taková zima, že u nás nechtěla žít ani fazole...
Na druhou stranu těch povídek a životů je tam opravdu hodně, chvílemi mě to připadalo celé hodně roztříštěné.
Ale jak říká autor vždycky může být něco větší a lepší, i to malé může být pro Tebe obrovské...

bacouch
23.12.2019

Polských autorů moc neznám. Tento mě nadchl svou knihou Gottland a tak jsem po jeho novince sáhla bez zaváhání. Kniha Není je hodně zvláštní, reportérským stylem podává zajímavé příběhy, které spojuje absence něčeho. Nejvíce mne zaujal příběh Violy Fischerové.

edita.g
15.11.2019

Nejen osudy lidí, se kterými se Szczygiel setkal, ale i otázky: jak moc se můžeme spolehnout na svou paměť? jaká je zodpovědnost novináře? - Bez jednoznačných odpovědí, naštěstí.

pajaroh
31.10.2019

Souhlasím s předchozím komentářem, knihy Mariusze Szczygiela jsou čím dál lepší, hlubší myšlenkově i stylem. Kniha Projekt: pravda se mi velmi líbila a Není mi přijde ještě kvalitnější počtení. Je radost vědět, že i novinářské/reportážní řemeslo může mít vysokou úroveň a že témata mohou být chytlavá a zároveň i hluboce lidská.

indyka
07.10.2019

Hurá, vyšel nový Mariusz! Na Není jsem se těšila od okamžiku, kdy vyšlo polsky, jen mě mrzelo, že budu muset čekat až do dalšího podzimu. Po přečtení ovšem připouštím, že k žádnému jinému ročnímu období se kniha nehodí více.

Autor nám zestárl (do krásy, samozřejmě), zmoudřel, vyzrál, spadl si na dno, odrazil se od něj, ještě víc si vytříbil pero... Posun oproti Gottlandu je opravdu znát. Vážnější témata, hlubší myšlenky...a lhala bych, kdybych tvrdila, že se to vždy čte snadno a chápe snadno. Ale to na čtenářském zážitku vůbec neubírá. Nějakou dobu budu o knize přemýšlet a pak se k ní vrátím hledat další pointy, které mi napoprvé unikly.

Osobně beru Není jako pokračování autorovy terapie sebe sama, jako pokračování Projekt:Pravdy. Nicméně svou terapii si zde najde i čtenář a za to patří autorovi dík.

("....všechno potřebuje svou formu, zejména nepřítomnost...")