Gottland

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách "výbušnou" knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k "neuralgickým" bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor byl za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšlo v německém, maďarském a francouzském překladu. Kniha získala Europan Book Prize 2009....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15619/gottland-VxY-15619.jpg 4.3862
Žánr:
Literatura světová, Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj
Originální název:

Gottland, 2006


více info...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Kniha Gottland

Iki1
dnes

Tahle kniha je pecka a já se k ní opakovaně vracím. Je fajn, že ji napsal člověk zvenku. Navíc hodně čtivě, nezaujatě. Ano, Češi jsou historicky závistiví a nepřejícní. A konkrétní osudy konkrétních lidí je třeba lidem představit.

Lienilda
17. června

Na tohle jsem se těšila, viděla jsem zpracované nejprve jako Listování. Ale kniha mě zklamala. Dozvěděla jsem se sice spoustu novych věci, zajímavostí, ale všechno na mě působilo tísnivě. Cožpak se nedalo najít na Češích i něco pozitivního? Já jsem si toho tedy v této knížce nevšimla...


vendy246
10. května

Čím jsem starší a čím větší časový odstup je od vydání této knihy, tím víc mě zasahuje. Dílo výborně napsané, čtivé a zajímavé jako kdyby člověk četl časopis. Obdiv polskému autorovi za schopnost dát dohromady tak obrovské množství informací a zasadit je do kontextu, nic podobného jsem od českého autora dosud nečetla. Kniha je jak jsem již uvedla parádní a popisované věci jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ! A jak jsme se s tím jako Češi vypořádali? Nijak...

cérka
28. dubna

Tak opět jedna kniha z mého nekonečného seznamu knih, které bych si někdy v budoucnu chtěla přečíst. Čekala na mě snad pět let a jen díky Klubu milovníků knih a tématu věnujícímu se polské literatuře na ni přišla řada právě teď.
Samotnou mě překvapilo, jak velmi mě kniha zaujala a jak skvělý pohled na některé věci z naší historie mi dokázal Mariuusz Szcygielský zprostředkovat. Opravdu výborná kniha!
Každý z příběhů mě něčím šokoval a zároveň obohatil o spoustu nových informací. Snad nejvíce mě zasáhl osud pana Procházky, Marty Kubišové a stavitelů Stalinova pomníku.

jitrnic
18. dubna

Není třeba přijímat pohled polského autora na nás jako objektivní nebo lživý nebo mu dávat jakékoliv jiné absolutní přívlastky. Je legitimní, je citlivý, je kritický, to ano. V mnohých kapitolách kupříkladu mě, nedouka, vlastně vzdělává v mých vlastních dějinách (no přiznejte se, kdo jste znal před přečtením knihy osudy bezesporu významných postav našich dějin tak dobře a v souvislostech, jak nám je předkládá Szczygiel). Má to být portrét nás samých a já s vyzněním tak docela nesouhlasím (byť není jednoznačné), ale pokládám ho za nesmírně obohacující (narozdíl třeba od knihy Mary Heimannové).

P.S. Všechny kapitoly jsou skvělé, ale vypíchl bych příběh Stalinova pomníku, to je naprosto fenomenální černočerná groteska.

harena
16. dubna

Výborná historická beletrie. Pohled na české dějiny okem polského spisovatele, který se snaží o objektivitu a docela se mu to povedlo. Zabývá se také osudy jednotlivých postav, snaží se je chápat a nesoudit. Nejvíc mě zaujala rodina Bati a pak samozřejmě osudy Golden Kids a Marty Kubišové. A Stalinův pomník, to bylo také zajímavé a pro mě nové. Určitě stojí za to si knihu přečíst a připomenout si časy minulé.

Enti
18.12.2020

Velice čtivá historická beletrie, poutavý vhled polského novináře do moderních českých dějin. Od Bati až po Helenu Vondráčkovou (fakt!) a "pokračovatele" Jana Palacha.

kristleko
21. února

Tuto knihu jsem poprvé četl v patnácti, krátce po prvním českém vydání. Do paměti se mi zapsala jako takové odlehčené eseje o našich nedávných dějinách optikou Poláka, který akcentuje některé aspekty, které nám Čechům unikají. Do upraveného vydání jsem se znovu začetl poté, co jsem nadšeně odložil autorovu poslední knihu Není (2018) a potvrdilo se mi, že některé knihy se vyplatí číst znovu. Zjistil jsem, že Gottland je mnohem temnější, než jak jsem si jej pamatoval. Szczygieł si všímá někdy až bizarní krutosti, kterou byli českoslovenští komunisté schopni vynalézt k eliminaci a ponížení svých oponentů. „Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší,“ poznamenal si Jan Procházka na svůj scénář k výbornému trezorovému filmu Ucho z roku 1970. Brzy dal těmto slovům za pravdu jeho vlastní osud. Režim jej zdiskreditoval, když v televizi odvysílal zfalšovaný rozhovor „od Seiny“ a když rok na to Procházka zemřel, vší silou se snažil zabránit jeho blízkým, aby jej pochovali. Podobně se komunisté nestyděli dehonestovat Martu Kubišovou prostřednictvím fotomontáží pornografických snímků, načež v osmém měsíci potratila, prožila klinickou smrt a další dvě desítky let jí režim všemožně bránil, aby se alespoň nějak živila. Zcela bizarním střípkem pak je, že režim likvidoval i některé budovy, ve kterých vystoupili zakázaní umělci (hlavně Plastici). Kontrastem vůči tomu je pak blahosklonně apologetický přístup lidí typu Karla Gotta, který v rozhovorech zdůrazňoval, že republice přece vozil valuty ze Západu; knize pak dalo název jeho někdejší muzeum v Jevanech: „Ocitnout se v Gottlandu je něco jako získat imprimatur, že minulost je v pořádku.“ Gott je určitým ztělesněním normalizačního Československa, kde „se určité otázky nedávaly“ a kde „se o určitých věcech nemluvilo“, popř. „nevědělo“. Velice silný je také příběh Otakara Švece, jenž se „tak bál svého pomníku“ J. V. Stalina na Letné, že si krátce před jeho odhalením pustil plyn. (A samotný pomník byl sedm let poté „diskrétně“ odstraněn.) Kniha ale obsahuje i pozitivnější postřehy, např. že v rámci neuvěřitelné baťovské expanze ve 30. letech zasedl v porotě architektonické soutěže na urbanistický rozvoj Zlína věhlasný Le Corbusier, nebo že v Praze plné kafkovského „fejku“ ještě docela nedávno žila zcela reálná Kafkova neteř, překladatelka z němčiny Věra Saudková. Naopak poněkud zamrazí při čtení podivného příběhu devatenáctiletého Zdeňka Adamce z Humpolce, který v roce 2003 zemřel jako „hořící pochodeň“ na stejném místě jako Jan Palach… Nové vydání (s metronomem na obálce) obsahuje kromě řady komentovaných fotografií k jednotlivým kapitolám také zajímavý dovětek „Život Gottlandu“. Není náhodou, že se tato kniha stala bestsellerem v řadě zemí (jen u nás měla desítky dotisků), protože je skutečně výjimečným svědectvím o českém národu. Můžeme mít velmi rádi, že máme „svého“ Mariusze Szczygieła. (10/10)

1 ...