Gottland

od:


KoupitKoupit eknihu

Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách "výbušnou" knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k "neuralgickým" bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor byl za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšlo v německém, maďarském a francouzském překladu. Kniha získala Europan Book Prize 2009....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15619/gottland-VxY-15619.jpg 4.3676
Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu
Vydáno:, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (112)

Přidat komentář
Rade
07. listopadu

Prostřednictvím osudů lidí významných i méně známých hodně působivý pohled na nedávné české dějiny, tak trochu z polského odstupu, což je fajn, autor není zatížen domácím pohledem. Kupodivu mi seděl i zkratkovitý, poněkud reportážní styl. I díky němu bylo hodně silné.
K některým komentářům: Knihu nepovažuji za literaturu faktu, proto mi lehká literární licence, včetně použití přímé řeči nevadila.
Jen dvě poznámky:
- Nevěřím na nějaký seznam, nevěřím na nějakou organizaci, nevěřím na losy. Palach jednal podle mého názoru sám za sebe a označení pochodeň č.1 bylo symbolické.
- Podle autora v jevištním provedení Kafkovy Proměny v divadle Komedie nebyl problém hlavního hrdiny, že se proměnil v brouka, ale to, jak v tomto stavu dojede do práce. Ale to není věc jevištní úpravy, tak to prostě v Kafkově Proměně je, v tom je síla její absurdity.

Terez9119
28. října

Knížečka k přečtení za jedno odpoledne. Protože se od ní nemůžete odtrhnout. Působivé, nepříjemné, obohacující.

sioux
22. října

Zajímavé! Obohacující. Občas depresivní, ale jako vždy "život jde dál" aneb "show must go on".

jiri77
07. října

Zajímavé nahlédnutí do naších nedávných dějin z pohledu polského občana. Je zajímavé si přečíst něco o Češích z jiného pohledu. Někdy až překvapivé informace o kterých jsem neměl ani páru. Kniha trochu rozšířila mé obzory a splnila mé očekávání.

nvlik
04. září

Skvělá a zároveň vtipná sonda do české společnosti a historie pohledem člověka, který naší zemi adoruje právě pro její chyby. Ironie této knihy je jedinečná.

Vojslava
01. září

Někdy mírně mrazivé, někdy trochu nechtěně komické, někdy velmi absurdní, ale dokonale pravdivé postřehy viděné z jiného úhlu, s jinou dikcí... takže jaké jsou tedy opravdové Čechy a opravdoví Češi...? Jinak mým favoritem je Kafkárna...

KrystofJuzko
07. července

Kniha o Češích ve 20. a 21. století. Jedná se především o literaturu faktu. Fakta se tu řadí vedle sebe a schopnost vyvolat ve čtenáři nějaký hlubší zážitek je sama o sobě obdivuhodná. Kniha nepřináší jenom portréty osobností minulého století, její protagonisté reflektují Česko v určité době.

dagmar7365
23. dubna

Vynikající! Mariuszi Szczygielovi se podařilo ze střípků poskládat mozaiku, která rozhodně není kompletní, a ani nemá tu ambici, ale i tak podává neskutečně zajímavý, mnohdy ironický, úsměvný ale i nepříjemně upřímný pohled na zemi českou během 20. a 21. století prostřednictvím osudů více či méně známých postav. Při procházení antikvariátů musel mít Mariusz bezpochyby šťastnou ruku, když narazil na tak zajímavé informační prameny jako je např. vánoční přání v Dikobrazu z roku 1968.

Bůchmótte
02. dubna

Výborné, trefné, ryzí, laskavě ironické, s nadhledem i vlídností a touhou nás pochopit, vcítit se do nás, vnímat jako Češi (nás jako "český film") ... přesto, že to není možné zcela, s jakousi nadnesenou a přehnanou adorací naší malosti i našeho velikášství a vznešenosti, kterou mnohdy komicky předstíráme - i s pokorou k naší dobrosrdečnosti a smyslu pro humor od toho hospodského až po ten brilantní, inteligentní a laskavý ... Ráda bych napsala, že nás Mariusz Szczygieł vnímá jako já vnímám polský film - a to znamená jako špičku ledovce (nejen jako vysokou filmařinu, jako brilantně odvedené řemeslo, těžká témata popsaná obrazy, ale i obsahově ku plesání všech smyslů ...)

mulderka
22. března

Osvěžující, zábavný a místy mrazivý pohled na české národní "hrdiny", povahu a specifika. Ze všeho nejvíc mě zaujalo, a dá se říct, nepříjemně překvapilo, co jsem se dověděla o Baťovi, konkrétně jak nechával "špiclovat" své zaměstnance. O tomhle naše zdroje, v rámci oslav kapitalisty-lidumila, diskrétně mlčí...
Je vidět, že pan Mariusz má Čechy rád a poctivě se snaží dostat se nám nejen na kůži, ale i pod ni. Přece jen, jsme sousedé Slované :-)
Bylo by velice zajímavé počíst si takovouto "cestu do hlubin české duše" z pera nějakého Angloameričana, coby představitele poněkud vzdálenější kultury. A kdy napíše někdo z českých reportérů podobnou knížku postřehů o Polácích???

ladyka
18. března

Doporučuji! Občas jsem se až "styděla", co všechno o našich dějinách nevím. Hlavně, že jsme se ve školách tak zdlouhavě učili starověk, středově... ale 20. st. kromě světových válek téměř vůbec. Seděl mi i styl vyprávění, autor nesoudí, dává impuls k přemýšlení i vlastnímu sběru informací. Jediné, co mě mrzelo, že knížka je celkem útlá a nezabývá se více osobnostmi (např. bych uvítala kapitolu o Miladě Horákové).

kap66
11. ledna

Zřejmě nejrozporuplnější komentáře, jaké jsem četla... Za sebe: čekala jsem humor (na základě několika ústních doporučení) - a přišel zásah; uf. Velká část mého života, jak si ho opravdu pamatuji, je zde zhuštěná na malé ploše. To, co bylo před mým narozením, jsem četla se zájmem, co bylo za mého života, to se do mě zabodlo. Působivé. Někde je i humor, ale ruku v ruce s tragikou (pro mě příběh Otakara Švece). Doporučuji ke čtení - a připojujte své různé komentáře, tak to má být a je to v pořádku. Toto je kniha, která k tomu vybízí.

Štěchýto
08. ledna

Navrhuji na povinnou četbu. Zajímavé události podány zajímavě.

pietroaretino
08. ledna

V situaci, kdy by měl někdo říct: "O tom jsem se bál mluvit", "Na to jsem neměl odvahu se zeptat", O tom jsem neměl tušení", říká: "O tom se nemluvilo". "To se nevědělo". " Takové otázky se nedávaly".

Chesterton
28.12.2017

Zatím jsem poslouchala pouze audio a nemá chybu. Na knihu se chystám.
Nejvíc jsem ocenila Baťu, takhle nás to ve škole neučili :)) a ani mimo školu:((

Lenka_83
26.11.2017

Velmi zajímavá a čtivá cesta do hlubin české duse. Jen mi chyběla, byť jen malá, zmínka o Miladě Horákové.

Mira7
25.11.2017

„Polská cesta do hlubin české duše“. Na knihu lze nazírat z různých úhlů pohledu. Sám autor v některém z rozhovorů uvedl, že dostával naprosto protichůdné reakce ve smyslu nazírání na jim popisovanou skutečnost.
Mariusz Szczygieł se dotýká velmi citlivých, leckdy traumatizujících událostí českých dějin ve 20. století. Na objektivitě knize přidává právě její pohled „z venku”. Struktura či sled vybraných osobností a událostí může působit nesourodě, ale současně přináší pohled na dějiny vlastní země neokoukaným způsobem.

ecila13
30.09.2017

20. století v kostce. Ale není to nudný popis, spíše zajímavé střípky (očima polského novináře).

Pablo7
19.08.2017

Dobrá kniha o některých osobnostech českých dějin. Z příběhu o Baťovi plyne, že to nebyl žádný lidumil, ale tvrdý kapitalista. Člověka potom méně překvapí, že se po válce komunisti dostali k moci. Některé příběhy jsou docela známé např.Baarová, ale o některých osobnostech jsem předtím neslyšel. Určitě stojí za přečtení.

triatlet
18.08.2017

Československé dějiny 20. století v kostce. Obdivuji, co autor dokázal propojit a na malém prostoru vykreslit.
Od Tomáše Bati přes Lídu Baarovou, Martu Kubišovou, Eduarda Kirchsberga/ Karla Fabiána až po Jaroslavu Moserovou. A mezi tím Josef Škvorecký, Pavel Kohout, Václav Havel, Karel Gott, Helena Vondráčková...
Střípky jsou poskládané zajímavě i z hlediska kompozice.
Poučený čtenář docení zkratku. A pro ostatní mohou být narážky v Gottlandu motivací najít další publikace o zmiňovaných osobnostech.
Osobně jsem si přidal do knížek, které bych si chtěl přečíst, Tudy chodil K. od Radoslava Nenadála a Psí komando od Karla Fabiána. Ačkoliv jsem Fabiána neznal, tak jsem si při čtení kapitoly vzpomněl na film Černý vlk a dohledal jsem si, že Fabián je autor předlohy.
.......................................................................................................................................
Při psaní komentáře poslouchám Tajgu blues 69 (s. 129) a přemýšlím nad argumentační vyspělostí nicku DominaCZ. Kafkovsky absurdní, že takovýto nick je za komentáře v top 10 mezi nejlépe komentujícími uživateli...

pravnik
07.08.2017

Zajímavé čtení o historii naší země a o postojích lidí. Obsahuje řadu pozoruhodných informací o životě lidí v Čechách. V podstatě jde o shrnutí životních událostí (životopisů) několika lidí - podnikatel Baťa, herečka Baarová, sochař Švec, scénárista Procházka, spisovatel Fabián, doktorka Moserová, zpěvačka Kubišová - a na nich je ilustrována historie a absurdita režimů v Čechách za poslední století.

InaPražáková
06.08.2017

Čtivé a zajímavé, ideální doplněk výuky dějepisu pro druhé stupně a střední školy. Mě zklamal silný důraz na efekt, který místy rušil význam sdělení (především předposlední pasáž) a především absence seznamu literatury. Zvláště u sdělení formou přímé řeči (ale nejenom) není jasné, odkud autor informace vzal a zda nejde jen o jeho fabulaci, případně nepotvrzenou fámu. Z hlediska popularizace historie přínosná publikace, styl by se novináři prominout dal, nejistá míra pravdivosti ale klady velmi oslabuje.

Vladus9
14.07.2017

Ví toho o nás víc, než my samotní...

aktak1203
07.07.2017

Nevím co si o knize myslet. Jestli nás pan Szczygiet kritizuje, že si nevážíme úspěšných osobností nebo zda pobrat knihu jen jako reportáž. Potom, ale nevím proč byla kniha napsaná. Možná pro mladší generaci? Jsem takzvané Husákovo dítě a o všech skutečnostech v knize jsem poměrně dost informována. Takže asi jsem ten vzkaz moc nepochopila. Nicméně, špatně napsané to není.

Jana283
28.06.2017

Měla by to být povinná četba. Perfektně podaná historie 20.století v kostce. Zvláštní, že to napsal polský autor, ale možná je to dobře, že nebyl ovlivněn tím, čím nas krmili ve škole a zachoval si zdravý odstup. Některé osudy pro mne byly zcela neznámé.

Limonadovyjoe
12.06.2017

Kniha je výborně zpracovaná, vybírá jen to nejzajímavější z dané doby/osoby. Jen je škoda, že knihu ukazující střípky českých dějin napsal polský autor. První kapitola o Baťovi je skvěle zvolená, okamžitě vás upoutá a už nepustí a celou knihu zhltnete v domnění, že další kapitola bude stejně tak zajímavá. Lída Baarová i kapitola o pomníku Stalina jsou taky moc dobré, bohužel kvůli své vlastní neznalosti už mě tolik nezaujaly kapitoly komunistickeho režimu o scenáristech, spisovatelích a politicích, ale to v žádném případě není chyba autora a lidem, kteří třeba tuto dobu zažili nebo ji vnímají jinak se budou líbit víc.

8130
29.05.2017

Je to už povinnou četbou ve školách? Mělo by být...

kní
28.05.2017

Komu se stýská po starých dobrých komunistických časech? Kdo je nezažil a sní o nich? Přečtěte si aspoň kousek Gottlandu...
Brak
Společnost je nutno donutit, aby si odvykla. Od všeho, co způsobuje snadnou radost.
Strana a vláda povolává likvidační komise. Mají co nejrychleji odevšad vymýtit romány dobrodružné, detektivní, zamilované, špionážní, science fiction a horory. Prostě všechno podřadné.
Komise prohledávají knihkupectví, tiskárny a nakladatelství. Obzvláštní pozornost věnují antikvariátům. Zabavuje se tam nespočetné množství Neopatrných panen a Požárů v Metropolu. Aby ti, co hledají klamný pohled na vymyšlený svět v laciných románech, už nikde nenašli, co je těší.
Smrt braku měla nastat přirozených způsobem současně se smrtí kapitalismu v únoru 1948. Jenže to se nestalo. Roku 1950 se tedy dává ve známost, že vydání sebemenšího kapesního románu pro služky je protistátní čin.
Jelikož komise selekce nezvládají, organizují se veřejné sbírky braku. Žáci základní školy v pražském Hloubětíně trhají knihy na malé kousky (hned tam, kde se knihy shromažďují), aby byla jistota, že se exempláře už nikdy nevrátí do oběhu. Děti nadšeně trhají Jasmíny pod balkonem a Tváře z podsvětí.
Během akce se používá termínu „literární brak".
Termín se stal epitetem, které lidem ničí život. Likvidační soupisy jsou plné označení "bezcenný brak", "prázdný brak", "bezmyšlenkovitý brak", "americký brak", "sentimentální brak" a podobně. Kapitalismus ho dělníkům nastrkuje proto, aby je otupil.

flare
01.04.2017

Poucne cteni o zajimavych udalostech let minulych. Originální pohled, zajimave souvislosti, nevsedni prechody a zrejme mravenci prace s archivy a hlavnimi postavami...nemusim se ke knizce vracet,ale rad si na ni vzpomenu...

Eremites
25.03.2017

Nepříliš veselý, nicméně precizně zvládnutý, výlet do naší (ne až tak dávné) historie. Přestože jsem částečně onu dobu ještě zažila, hodně o ní slyšela a načetla, uvedená fakta a souvislosti mne přesto obohatily, někdy hodně překvapily a místy doslova ohromily. Díky za to!
Tohle by opravdu měla být povinná četba - a nejen pro ty, jež tu dobu nezažili a může jim to přijít jako nepovedená sci-fi, ale i pro pamětníky té doby, kteří tak rádi zapomínají, případně vytěsňují.