Gerbasin
přečtené 221
Poslední dny Pompejí
1989,
Edward George Bulwer Lytton
I na dnešní dobu bohatou na příběhy všeho druhu jsou Poslední dny Pompejí skvělým čtením. To je myslím dost dobré vysvědčení pro román napsaný v neuvěřitelném roce 1834. Musím souhlasit, že začátek je dost pomalý, místy nudný a nezáživný. Ale možná se chtělo jsen trochu více zamyslet, přemýšlet a takový by nebyl. Ale zhruba od 80. stránky jsem byl naprosto vtažen do Pompejí, města plného vášní, intrik a neřestí. Postavy jsou skvěle napsané a samotné město autor líčí jako na dlani. Jsem okouzlen.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Přiznám se, že české autory příliš nečtu, aniž bych k tomu měl sebemenší důvod. Mám svůj okruh oblíbených cizáčků a hledám spíše tam. Ale na Šikmý kostel se nedaly přeslechnout chvalozpěvy a ódy, navnadila mě i samotná autorka, která poskytovala rozhovor v rozhlasu, a tak červíček hlodal a hlodal. Nakonec jsem si pořídil oba díly naráz a první přečetl za týden, což je u mě věc nevídaná. Musím s čistým svědomím konstatovat, že knížka nemá hluché místo, je zajímavá, čtivá a pravdivá od první do poslední stránky. Musela dát hrozné práce a přitom plyne rychle jak sám život. Chvíli radost, často starost - chvíli štěstí, často smůla atd. Možná by nebylo na škodu, kdyby po knize šáhli dnešní zhýčkalci, pro které není nikdy nic dost dobré. Jsme tak strašně nespokojení a zhýralí a přitom máme všeho nadbytek. Když se ovšem porovná naše dnešní pracovitost, nebál bych se nás nazvat zahálečníky. I tak se pozná dobrá knížka - donutí zamyslet se.... celý text
Svět podle Garpa
2003,
John Irving
Nebyl by to Irving, kdyby se mu nepodařilo vtáhnout čtenáře do svého příběhu natolik, aby po přečtění knihy neztrávil nějakou dobu truchlením. A sice truchlením nad ztrátou oblíbených postav z příběhu. Ať jsou sebevíc podivní a praštění, za tu dobu si je oblíbíte natolik, že se s nimi prostě nechcete rozloučit. Jsou totiž strašně lidští a pravdiví. Ve světě podle Garpa je takových postav několik a jsou senzační. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se bál, že se mi bude stýskat. A stýská... U Irvinga mám vždycky pocit, že je výsadou ho číst. Navíc je to skvěle přeloženo. Jen mě nepříjemně překvapilo množství chyb a překlepů.... celý text
Vězňova žena
2020,
Maggie Brookes
Skvěle napsaná kniha, čtivá, nebojí se zajít do detailů, ale bohužel musím napsat, že mě zklamal konec. Všechno to směřovalo k velkému finále, které se sice v nějaké míře dostavilo, ale autorka ho prostě odbyla jednou větou a bez emocí. Celou dobu popisuje sebemenší detail (a poutavě), ale to, na co jsem se těšil celou dobu jsem prostě nenalezl. Jen jsem tupě zíral s myšlenkami: "A to je jako všechno?" Asi si to měl čtenář domyslet sám. Ale strastiplný příběh Izy a Billa si to nezasloužil. Autorka sice na konci vysvětluje, že nezjistila kde hlavní hrdinové ve skutečnosti skončili, ale zároveň se sama přiznává , že psala román nikoliv biografii, takže konec padá na její hlavu. Připomnělo mi to skvělý román Dopisy, které nikdo nečetl, kde byl konec taky odfláknutý.... celý text
Květinové pohádky
2020,
Ernst Kreidolf
Nádherná knížka pro zvídané děti, ideální jako dárek, žádná kvanta textu, ale krátké básničky o rostlinkách a zvířátkách. Na jedné straně text a na druhé k tomu odpovídající překrásná ilustrace. Nakladatelství zaslouží velké díky, vzkřísit a v ČR poprvé vydat 122 let starou knížečku - to se často nestává. I samotná vazba je kvalitní, pěkné tvrdé předsádky a křídový papír. Láska na první pohled. Čím více čtu a prohlížím, tím více se mi to líbí.... celý text
Hra na vraždu
2001,
Agatha Christie
Musim se přiznat, ač tomu sám nemůžu uvěřit, že Hra na vraždu mě vůbec nebavila. Nemělo to žádný spád, ani napětí, ani energii, zápletka neuvěřitelná, postavy prapodivné, rozuzlení bez šťávy a vychrlené fofrem. Ale jednu perličku to mělo - rozcuchaný Hercule Poirot, s nedokonale upraveným knírem a blátem na botách...Umíte si to někdo představit?... celý text
Ingrid
2008,
Charlotte Chandler
Ingrid mi ležela v knihovně dlouhých 12 let. Ani nevím, proč jsem si zrovna tenhle životopis tenkrát koupil. Věděl jsem, že Ingrid Bergman byla hollywoodská legenda, ale jediný film, který jsem s ní viděl byla Vražda v Orient expresu a kousek Casablancy. Ale i tohle málo stačilo, aby tato velká herečka upoutala pozornost. A ty její oči... Životopis jsem doslova hltal a jsem vděčný, že mi ho osud přinesl do cesty. A teď mě cosi přinutilo si ho i přečíst. Je to čirá krása o krásné, úspěšné, milé, laskavé, zásadové a inspirativní ženě - takovou Ingrid všichni znali a tak na ni vzpomínají. A já se teď těším na její filmy.... celý text
Planeta opic
1970,
Pierre Boulle
Nestárnoucí klasika žánru. Ač je původní filmová adaptace povedená, s propracovaností knihy má pramálo společného. Čili chápu, že se jí pořád snaží někdo převést na filmové plátno lépe. Zatím se to ale nikomu zcela nepovedlo.... celý text
Nezlomná: Hraběnka, která se postavila nacistům ve Velké pardubické, nejnebezpečnějším dostihu na světě
2019,
Richard Askwith
Skvělá kniha o podivuhodném životním příběhu jedné naší odvážné vlastenky. Stále se tomu nechce věřit, ač takových příběhů je nespočet, jak může totalitní režim zadupat slušného, odvážného a inspirujícího člověka doslova pod zem. Mám však nesmírnou radost, že v případě Laty Brandisové se snad i díky této publikaci tzv. pohnuly ledy. A doufám, že se tato kniha dostane k vícero očím, myslím a hlavně srdcím. Trochu mě mrzí jen to, že autorem není náš krajan, ale na druhou stranu - klobouk dolů před Richardem Askwithem, který se ujal úkolu takřka nezdolného. Každý kdo jen trochu sleduje Velku pardubickou ví, že každoročně se v den jejího pořádání jede i "Cena Laty Brandisové" - to je snad jediná každoroční vzpomínka na tuto neuvěřitelnou ženu, která by zasloužila více. Tak se snažme nezapomenout, všichni.... celý text