1. Domů
2. Autoři
3. Richard Askwith
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Nová kniha Richard Askwith

Běžci se rodí svobodní

Extrémní výzvy, nekonečné asfaltky, nejdražší sporttestery, elevační masky… tak přesně o tom běhání není. Britský novinář a sportovec Richard Askwith hledal způ... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Richard Askwith

Nezlomná: Hraběnka, která se postavila nacistům ve Velké pardubické, nejnebezpečnějším dostihu na světě

„Na tuto knihu jsem narazila náhodou a naprosto mě uchvátila. O Latě jsem nikdy dříve neslyšela. Její příběh je fascinující. Kniha provází nejen dostihovým sportem, ale i dějinami, které Latin život vždy velice ovlivňovaly. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o šlechtě v českých zemích za Rakouska Uherska, v době 1. republiky, v období nacistické nadvlady a v neposlední řadě v éře komunismu. Lata prošla vším se vztyčenou hlavou a čistým štítem.“... celý text
— radkakivi

---

Stopy v oblacích

„Po tom, jak moc se mi líbila kniha Born to run, jsem se už nemohla dočkat letošního knižního čtvrtku, protože měla vyjít kniha Stopy v oblacích a vzhledem k tomu, že mě nějaké to běhání po kopečkách začíná lákat, rozhodla jsem se že bude mojí letošní jarní novinkou číslo jedna. Kniha nás zavede do společenství britských závodníků v běhu do vrchu (Fell running). Nejdříve musím říct, že Stopy v oblacích nejsou zdaleka tak motivační knihou, jako byla Born to run. Pan autor nemá takový až bych řekla extatický písemný projev. Spíš popisuje naprostou realitu běhání do vrchu – bolest, únavu, zranění – prostě peklo! Born člověka naladila na běh, ale jaksi se zapomněla důrazně zmínit o tom, že to je boj a že hory jsou člověku důstojným a nemilosrdným soupeřem. Stopy v oblacích toto připomenou už během prvních pár stránek. Velmi důrazně připomenou! Kniha ve své první třetině není tak dokonale čtivá, protože pojednává především o historii britských vrchařských závodů, asociací a klubů tudíž pro toho, kdo není fanouškem běhů do vrchu nebo je jen běžec hobík není v podstatě téměř přínosem ale jen zajímavostí a to ještě psanou ne úplně románovým stylem. Někde hluboko pod povrchem textu, mezi výčtem názvů závodů a jmen závodníků, lze najít tu krásu běhání po kopcích, ale bohužel se nevznáší tak nahoře a nechytá za emoce jako u Born. Popisům samotných běhů se pan autor zatím moc nevěnuje. Jen na začátku popisuje svůj vlastní běh v kopcích, aby si čtenář udělal obrázek o čem to běhání do vrchu vlastně je a pak začne servírovat fakta. V druhé třetině se začne v několika kapitolách věnovat konkrétním běžcům a to už je zajímavější, přesto stále nedosahuje čtivosti Born. Stále mi tu chyběl bližší popis závodů. Dozvěděla jsem se ale kvanta názvů různých kopců v Anglii a ve Skotsku, jejichž jména jsem nikdy předtím neslyšela a jednoho (Ben Nevis), o kterém jsem slyšela :). Báječný byl ale popis tréninku běžeckého klubu, do kterého pan autor patří – ten jsem si vyloženě vychutnala a v nějaké méně pekelné verzi ho i vyzkouším (rozuměj do menšího kopce :)). Taky jsem konečně přestala srovnávat s Born to run. Kniha mě začala opravdu bavit až v kapitole věnované Kennymu Stuartovi. Jednak se jednalo o skutečně zajímavou a legendární postavu vrchařských závodů a dvak konečně pan autor chytil slinu a krása běhání v kopcích začala vyvěrat ze spodních proudů příběhu na povrch. Tuto tendenci už si pak vyprávění zvládlo udržet. Dokonce se mi zdálo, že konečně dostávám tu porci čtení, kterou jsem očekávala – konečně jsou tu popisy závodů, konečně píše více osobně o lidech kolem závodů, popisuje i vlastní pokusy o okruh po 42 kopcích trasy Bob Graham Round. A já začínám trochu závidět :) a hlavně před nimi všemi hluboce smekám, protože ty výkony jsou neskutečné! Kapitola věnovaná jedné z legend – Jossu Naylorovi je naprosto neuvěřitelná, stejně jako kapitola o Helen Diamantidesové, která je zástupkyní ženské vrchařské špičky. Když pan autor líčí svůj vlastní závod Ben Nevis, je to docela drama, obzvlášť seběh dolů z hory. Tato část knihy – zhruba od druhé třetiny až do konce, bude každého běžce bavit. Bohužel dojde i na smutnou kapitolu o lidech, které běhání v horách stálo život. Ale bylo potřeba to říct – i přes pečlivou přípravu a osobní odpovědnost běžce jsou hory prostě hory a počasí nebo náhodě neporučíš. Na konci knihy jsou přiloženy mapky běžeckých okruhů, o kterých byla v knize řeč a přísahám, že při pohledu na trasu Bob Graham round jsem docela zírala :). Ano, z textu jsem pochopila, že to je „masakr“ a počítat do 42 taky umím, jenže když pak tu trasu člověk vidí… a to jsem nestála pod žádným z těch kopců a oni to prosím běhají pod 24 hodin! Pan autor také dal k dobru několik fotografií a opět malé přiznání – zírala jsem na ty lidi docela dlouho. Po tom co jsem o nich četla, bylo neodolatelné podívat se jim do tváře. Škoda, že mapky a fotografie nebyly přiloženy přímo v jednotlivých kapitolách. Myslím, že by to knize přidalo na zajímavosti. I přes rozpačitý začátek mohu knihu doporučit všem zájemcům o běh v přírodě, zejména v horách. Fakty na startu je prostě třeba se chvilku prokousávat a vydržet, protože pak to stojí za to. Běhu zdar! Kdo by chtěl vidět i několik obrázků, jsou k dispozici u článku na mém blogu. P.S.: Po prvním letošním výběhu do menších kopečků můžu konstatovat, že kniha motivační přece jen je :). Když jsem supěla do třetího návrší a říkala si, že už by to stačilo, vzpomněla jsem si na Josse a spol. a došlo mi, že ty moje mírné stoupáčky, jsou vlastně v pohodě :).“... celý text
— Nikolaoss

---

Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka

„*Vylíčit Emila jako zloducha v tragickém osudu Československa znamená špatně chápat jak jeho, tak i ten tragický osud. Byl obětí: ne bez viny, ale přesto obětí.* Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; od darovaných olympijských medailí přes eskapády s manželkou Danou až po "hele, Zátopek". Jsou toho kvanta a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty a aktivního spolupracovníka StB. Ovšem asi to prostě chtělo až pohled zvenčí, ovšem zároveň pohled, který "nám Čechům" a normalizaci rozumí, pohled někoho, kdo Zátopka obdivuje, ale nezavírá oči před chybami, aby se výše tři uvedené kategorie spojily v knize, která je hlavně a především o člověku. Nikoli piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, ale prostě o Emilu "Ťopkovi" Zátopkovi. A je to kniha, která není ani o píď méně zajímavá než byl Zátopkův život. Tolik kontroverzních momentů, tolik zápisů do dějin sportu, takové inspirování lidí napříč světadíly, tolik vzletů z nuzných poměrů a o to těžších pádů do zapomnění... To je tak neskonale vděčné, že by byl kumšt to promrhat. A Askwith nepromrhává ani stránku. Pokud vás tedy zajímá TEN Zátopek či "protože sami běháte, tak proč si nepřečíst o nejlepším běžci své doby", tak možná najdete i lepší zdroje. Pokud váš však zajímá investigativní pohled na Ťopkovy osudy, tak pak jen stěží.“... celý text
— DaViD_082

---

---

Stopy v oblacích

„Poměrně zevrubné, pokud chcete spoustu zábavně převyprávěných příběhů o lidech, o kterých jste předtím v životě neslyšeli. Byť jsou ty příběhy dozajista zajímavé. Ale kromě toho je kniha hlavně osobní zpovědí spíš než motivační knihou. Co mě ale silně povzbudilo na duchu, je to, že britské hory nejsou nijak vysoké. To jest, že to samé se dá dělat i v Čechách.“... celý text
— roso.mak

---

Běžci se rodí svobodní

„Tahle kniha potřebuje zvednout hodnocení. Nevím, jestli si to lidi spletli s knihou Zrozeni k běhu, nebo co měli za očekávání, ale pro mě to byla příjemná motivační kniha, kterou jsem přečetla s chutí. Jako člověk, kterému se blíží 40, ráda slyším, že můžu běhat dál. A jako člověk, co nechápe hromadné akce, že je nejen v pohodě, ale i fajn běhat sám pro sebe. Mně to sedlo.“... celý text
— roso.mak