Poslední palác

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Norman Eisen se v roli amerického velvyslance vrátil do země, z níž jeho matka uprchla před holokaustem. Když se nastěhoval do pražské velvyslanecké rezidence, ke svému překvapení objevil na stěnách pod nábytkem schované svastiky. Symboly nacistického Německa zde zbyly jako stopa po polozapomenuté historii Eisenova nového domova a jako připomínka, že minulost není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. Od tohoto objevu se před ním začaly odvíjet fascinující životní zákruty čtyř osobností, které palác v různých obdobích obývaly: židovského finančního magnáta Otto Petschka, který palác po 1. světové válce nechal postavit jako symbol hluboké víry v demokracii; německého generála Rudolfa Toussainta, který za 2. světové války riskoval život, aby budovu i celou Prahu zachránil před úplným zničením; poválečného amerického velvyslance Laurence Steinhardta, který marně toužil udržet palác i Československo mimo dosah komunistů; a konečně Shirley Temple Black, očité svědkyně zániku pražského jara pod drtivými pásy sovětských tanků, která se rozhodla do Prahy vrátit jako americká velvyslankyně v roce 1989. S velkými dějinami se tu proplétá osud Eisenovy vlastní matky, na kterém vidíme historii z perspektivy lidí bez skutečné moci a privilegií....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421218/big_posledni-palac-E3E-421218.jpg 3.733
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Last Palace, 2018


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Poslední palác

marca_m
25. dubna

Podrobný historický průvodce po několika úhlech dějin jedinečné pražské stavby. Seznamuje nás jednak s osudy rodiny Petschků, výstavbou a charakteristikou vilu, přináší velmi podrobný exkurz do dějin konce druhé světové války a nástupu i pádu komunismu na pozadí osudů vily a jejích obyvatel. Zajímavou linkou s osobním akcentem je pak příběh autorovy maminky, jejíž život se na pozadí dějin prolíná i s osudem vily.

soukroma
17. dubna

Kniha mne v začátku velmi mile překvapila: autor je nad jiné povolanější psát o budově, v níž sám v moderní době strávil jako americký velvyslanec nějaký čas, zaujala ho až tak, že provedl opravdu hloubkový průzkum její historie, a jako cizinec, byť jen přes svoji židovskou matku narozenou na Slovensku, je s naší zemí určitým způsobem spjat.
První část věnovaná stavbě a rodině Otty Petscheka se čte napínavě jako biografický román. Toto jméno mi nic neříkalo krom neblaze proslulé Pečkárny (pro mne ale zase jen bezobsažné jméno, naštěstí), takže jsem se v první řadě ujistila v jiných zdrojích, že o tuto budovu se nejedná. Jakmile jsem knihu prolistovala a zjistila, že v ní ale není žádná fotografická příloha a obrazového materiálu o slavném "Posledním evropském paláci" se zde nedočkám (zásadní nedostatek), hledala jsem dál jinde. Na wikipedii původní stavebník a majitel Otto Petschek nemá žádný záznam, na rozdíl od svých příbuzných, tak jsem mrkla na informace Amerického velvyslanectví, které je současným majitelem od konce 40. let - odkaz na informace o budově nefunkční. Takže zpět na wikipedii a po dost dlouhém strastiplném hledání jsem přeci jen našla pod záznamem "Vila Otto Petschka" vyčerpávající informace o budově i stavbě, včetně několika fotek (pozn.: ono těch vil zanechali pánové z téže rodiny po Praze opravdu hodně).
K paláci mi tedy spíše vyhověly informace z jiných zdrojů, protože autor se povětšinou soustředil na historii Ottovy rodiny a jeho podnikání, od narození do smrti.
Dobrou shodou okolností tuto knihu čtu paralelně s knihou Jsem Baťa, dokážu to!, a to mi dalo moc pěkné historické, podnikatelské i národnostní srovnání: Otto P. (1882-1934) i Tomáš Baťa (1876-1932) byli vrstevníky a zažili stejné historické milníky naší země od Rakouska-Uherska, přes zrod republiky a hospodářskou krizi až po ohrožení nacismem, ale jejich původ a další vývoj i vrchol se nemohly lišit víc, navíc samozřejmě jeden působil primárně v Praze a druhý ve Zlíně, ale jejich aktivity postupně pokrývaly nejen celé Československo, ale celý svět. Zatímco Otto měl pevné zázemí a současně tvrdé vedení v rámci bohaté právnické židovské rodiny, Tomáš se vypracoval sám jako řemeslník-obuvník. Ottovy nápady byly zaměřeny především do finančního sektoru, stal se bankéřem a uhlobaronem, Tomáš vybudoval specializovaný průmyslový podnik, ale vedle toho také veškeré zázemí pro své zaměstnance a mnoho dalšího v rámci své podnikatelské vize. To Ottu zaujala pouze jeho soukromé vize stavby ohromné a ohromující v Praze, na obřím pozemku v Bubenči, kam nechtěl (ani na naléhání pražských radních) pustit ani do zahrady veřejnost. A ve stavbě utopil prakticky celé jmění, aniž by si jí užil a aniž by si jeho rodina vůbec oblíbila tuto ozrutnou stavbu napěchovanou starožitnostmi, replikami a padělky všech možných stylů a zdobení.


maryzka
02. ledna

První půle dobrá, ale ta druhá mě dost nudila. I když je to na diskusi, ale mám na to jiný názor, než bude tady. Jinak jsem pořád přemýšlela o který palác se jedná. Znám pouze jeden a to ten, který se neblaze zapsal do dějin naší temné historie v období druhé světové války. Nějak mi ten postavený bazén tam nějak nezapadal. Jenom škoda, že tam nebylo některé vysvětlivky. Pořád nemůžu nalézt slovo,, flaneři"

Kanylka
14.09.2021

Dámy a pánové, tohle dílko mě naprosto okouzlilo, šla jsem ještě trochu dál a na netu hledala fotky rodiny Petschek...Prostě další dobrá kniha a já za ni moc děkuji

Luciefever
25.07.2021

Za touto knihou stojí mnoho úsilí. Rešerše, deníky, dokumenty, rozhovory i autorovo osobní propojení s historií našeho státu díky jeho mamince. Pražští flanéři mohou být spokojení:)

Madelisi
21.03.2021

Dvěma slovy úžasná práce. Extrémně propracovaný román o československých dějinách z pera amerického diplomata. Středobodem všeho dění je Poslední palác postavený v Evropě, kde dnes sídlí americký velvyslanec.

Jeho stavitel Oto, americký velvyslanec Laurence, americká velvyslankyně Shirley a americký velvyslanec Norman pouze krouží okolo hlavní postavy paláce, ve kterém sídlí americký velvyslanec.

Bylo osvěžující poznat své dějiny z tohoto úhlu pohledu. Hodně emotivní byla kapitola o srpnu 1968. Když jsem o knize přemýšlela, tak jsem došla k závěru, že přes přímou řeč vystavěnou pouze podle archivních pramenů se jedná o dílo nabité dějem.

V poslední kapitole, kde se autor už setkává s Klausem, došlo k připomenutí některých postav z jeho kruhu, které plnily novinové články, ale na které jsem už dávno zapomněla.

Moc se mi líbilo zahrnutí příběhu velvyslancovy matky. Jenom lituji, že její návštěva už není zahrnuta v příběhu. Ale moc se mi líbí, jaký pěkný vztah má autor se svoji maminkou.

pavel64
17.02.2021

Pan emeritní:-) velvyslanec mě příjemně překvapil. Velice odpovědně se snažil poznat historii sídla velvyslanectví. A nejen že shromáždil spoustu informací, ale dokázal je také poutavě přenést do psaného projevu.
Možná by knize stačilo, kdyby děj skončil se začátkem války. Tato část vyprávění je bez připomínek. Má všechny atributy čtivé biografie/memoárů. Druhou polovinu knihy jsem měl jaksi problém dočíst:-(

milan2310
16.01.2021

Zajímavá kniha, člověk se dozví i nové historické souvislosti. Jen podezřívám autora z tendence přikrášlovat či idealizovat některé osoby či události. Snad to nebyl záměr, ale jen otisk diplomatické minulosti autora.

1