Není římského lidu

8 06. května

Nejenom město Řím je nevšední zážitek, i tento příběh o něm je čistá radost. Román se čte jedním dechem a všechny ty starověké neřesti, vášně a intriky víří kolem. Další vynikají záležitost z knihovny mojí maminečky.

Pro mne pohlazení po duši, četla jsem to poprvé v patnácti za trest při vyrušování v hodině českého jazyka....knihy jsem četla odmalička...ale toto byl super trest.A teď jsem si to dala znovu....

7 12. března

bohužel kvalita tvorby paní Loukotkové se ztrácí v dnešní laciné, zahlcené komerční době.Kdy se hledí na zisk a ne na kvalitu.Na takovéto knihy jsme stávali každý čtvrtek fronty před Knihami.Fronty na knihy byly mnohem větší než ty na banány!

1 18.11.2021

Moje hodnocení je trochu ovlivněno faktem, že jsem už dříve četl Já Claudius a Quo Vadis. Román Jarmily Loukotkové patří samozřejmě ke kvalitně napsaným historickým románům. Upřímně si myslím, že by se její jméno společně se jménem Václava Kaplického mělo každému vybavit, když se řekne český historický román. Zároveň se však nemohu ubránit dojmu, že se autorka nedokázala dostatečně soustředit na dvě hlavní postavy, tj. Nerona a Petronia. Oproti knize Henryka Sienkiewicze je zde Petronius více morální a méně cynický. Naproti tomu Nero je zde méně šílený a více při smyslech. Proto závěrečné šílenství a podpálení Říma nepůsobí příliš důvěrně. V románu Henryka Sienkiewicze je příběh postupně veden k velkému požáru Říma, přičemž je pro něj čtenáři poskytnuto rozumné vysvětlení. Na druhou stranu, na rozdíl od Quo Vadis či Já Claudius zde máme možnost nahlédnout do myslí postav Nerovy matky i nevlastního bratra. Všeobecně se mi kniha sice četla dobře, ale nemohu se zbavit dojmu, že příběh celého románu postrádá nějakou spojovací linku. Quo Vadis je příběhem o lásce a střetu křesťanského a římského světonázoru, Já Claudius zase o touze po moci a šílenství, které zákonitě přináší. V Není římského lidu podobnou myšlenku postrádám - šílenství, korupce mocí, nebezpečný život na dvoře, to vše je v románu pouze naznačeno.

12.11.2021

Bohužel nedočteno. Filozofické pasáže se pro mě staly překážkou, kterou jsem nakonec nedal. Původně jsem chtěl odložit asi po 100 stranách, ale vydržel jsem. Nakonec jsem se dostal těsně za polovinu.

13 20.09.2021

Když jsem tuto knížku četla před mnoha lety coby středoškolačka, byla jsem nadšená. V totalitní době bylo toto dílo úžasné.
Tentokrát jsem román četla poměrně dlouho, nebavily mě rozvleklé popisné pasáže. Do čtení jsem se musela nutit. Až v posledních kapitolách mě čtení bavilo, i když si z dějepisu pamatuji, jak vše skončilo.

7 07.08.2021

Nejlepší kniha autorky.