Není římského lidu

Úchvatné dílo, které jsem si dávkovala po krátkých částech, aby mi četba vydržela co nejdéle. Jarmila Loukotková vdechla starověkému Římu život v celé jeho velikosti i bohatosti událostí. Nádherným jazykem popisuje období vlády císaře Nerona, obohacené o poetickou duši básníka Petronia. Tento příběh je neuvěřitelně plastický a reálný. Při čtení jsem měla silný pocit blízkosti k těmto postavám i Věčnému městu. Není římského lidu se pro mě stala knihou ke které se budu velmi ráda vracet.

10.07.2026

Monumentální historický román, který mistrně zachycuje úpadek antického Říma za vlády císaře Nerona. Paní Loukotová detailně vykresluje psychologický rozklad císaře Nerona. Sleduje jeho proměnu z nadějného mladíka v krutého, uměním posedlého tyrana. Hlavní postavou a vypravěčem tohoto příběhu je básník Petronius. A proto se využívání poetických výrazů, knižních obratů a metafor do tohoto příběhu náramně hodilo a já si tak nemohu na nic stěžovat. Audiokniha: když poetický jazyk, tak je pan Pavel Soukup pokaždé prvním narátorem, který mi přijde na mysl. Takže narátor byl zvolený správně a audioknihu načetl podle očekávání velmi dobře.

Nuda, nuda, nuda. Stejnobarevné postavy, květnaté dialogy, je z toho cítit socialistický realismus, žádný sex, prostě nuda. Čtu Waltariho, Greevse aj. Tohle už ne.

Moje oblíbená kniha z mládí, poplakala jsem si u ní a proklínala Nera. Že bych si ji po letech znovu přečetla? Bohužel můj výtisk jsem půjčila někomu ze spolužáků a už se mi nevrátila, což je ohromná škoda.

Mám ráda knihy z období starého Říma a tahle byla jedním slovem skvělá. Paní Loukotková popsala prostředí tak plasticky, že jsem měla pocit, že se procházím zahradou Petroniova domu nebo jsem účastníkem opulentní hostiny u císaře Nerona. Dojem z knihy ještě umocňuje krásná čeština, která byla skutečným pohlazením po duši. Dokonalé.

(SPOILER) Musím přiznat, že doba starého Říma mne svým způsobem fascinuje, i když tady zároveň narážím na svoje vlastní hranice, pokud jde o pochopení jednání jejích císařů a dalšího osazenstva tehdejšího dvora. Od autorky jsem tuto knihu četla již v dobách svého raného mládí, proto jsem usoudila, že nastal čas, si ji zopakovat. A tak mi ji tentokrát přečetla paní Hana Makovičková jako audioknihu z KTN. Upřednostnila jsem ji před oficiální nahrávkou, protože mi - prostě a jednoduše - její přednes vyhovuje a mám ho ráda. Nyní však zpět k příběhu.
Hned na začátku otravou jedem umírá císař Claudius a jeho nástupcem se stává mladičký Nero. Ten se od svého strýce diametrálně liší - a to bohužel spíše v negativním smyslu. Protože trestá nejen své nepřátele, ale později také ty, kteří mu byli dříve nakloněni. Postupně se u něj projevuje jakýsi druh šilenství a Nero dokonce zapaluje Řím a nechá svůj lid hladovět. V pozdějších letech své krutovlády potom pronásleduje křesťany, kteří umírají strašlivou smrtí...
Kniha je obsáhlá, ani zdaleka tedy není možné popsat, o co přesně v ní půjde. To ovšem ani není mým úkolem ;-), proto bych ji chtěla na závěr už jen ohodnotit suverénním plným počtem a doporučit všem milovníkům opravdu dobrých historických příběhů.

Petronia Jarmily Loukotkové nelze nemilovat, ačkoliv realita tak růžová nebyla. Loukotková zjevně ze spoře dostupných informací vyzdvihla Petroniovy klady a potlačila zápory nebo se o nich zmínila pouze okrajově. Nevadí, její pohled jsem pozřela i s navijákem - až na to, že Petronius se pravděpodobně narodil v dnešní Marseille, nikoliv v Pompejích.

Četla jsem v mládí, román z prostředí antického Říma, mám v knihovně a slibuji si, že si ho opakovaně přečtu. Snad se k němu časem dostanu

Dobre napísaný historický román o živote v starom Ríme.

Knížku jsem četla opětovně . Jarmila Loukotková nám přibližuje dobu císaře Nerona a básníka Petronia. Svým dějově bohatým a barvitým líčením světa nás zavádí do antického Říma, kde prostřednictvím postav dovede postihnout dobovou atmosféru, takže čtenář se přenese jak v čase, tak i prostředí a zažívá společně s postavami život v tehdejší době. Přečteno opět na jeden zátah. Knížka se mi moc líbí a doporučuji k přečtení.

Kniha, ke které se roky vracím a vždy vracet budu. Petronius, ale i ostatní jsou stále tak živí a opravdoví jako při prvním čtení. Knihy Jarmily Loukotkové nikdy nezestárnou. Myšlenky jsou stále aktuální a takovými i zůstanou, protože se netýkají jen lidu římského.

Mám od p. Loukotkové přečteno téměř vše, její historické romány miluji a i po 40 letech se k nim vracím

Skvělá kniha!! Sienkewiczův Quo vadis je možná ve světě známější ale tahle kniha Jarmily Loukotkové za tou jeho, velice dobrou, nijak nezaostává. Možná dokonce naopak.

S neuvěřitelným talentem a s úžasnou fantazií napsaný román z těch pradávných římských dob za vlády narcistického císaře Nerona.
Román, který je zalidněn zajímavými postavami Petronia Arbitera, Poppaey Sabiny, Nealcé a dalšími. Včetně samotného Nerona samozřejmě.

Nade všemi ční Petronius Arbiter - úžasný románový hrdina. !! Určitě stojí za přečtení !!!

Od paní Loukotkové jsem četl zatím dvě knihy o Spartakově povstání a ty se mi hodně líbily, hlavně ten druhý díl. Bohužel o knize Není římského lidu to říct nemůžu. Kniha je na můj vkus psaná moc poeticky, filozoficky, spousta myšlenek, úvah... Pořád jsem čekal, jestli se příběh nějak rozjede, ale po 80 stranách mi došla trpělivost a vrátil jsem ji do knihovny.

Velmi čtivě napsáno, oceňuji nezacházení do krutých podrobností . Quo vadis je pro mě ale hlubší a hodnotnější. Asi by se tyto 2 knihy srovnávat neměly, nevím. Ale člověk se tomu těžko ubrání....

Životní osud Petronia za vlády císaře Nerona. Děj nabitý intrikami, vraždami a nezřízeným životem v Římě. Kdo tam byl vlastně šťastným? Kde se v lidech bere to zlo? Kniha na mě koukal jako šestá kniha zpráva ve třetí polici, díky ČV je dobré občas se podívat do vlastní knihovny, třeba narazí na dávno zapomenuté skvosty.

Brilantní dílo, ve kterém se velmi lehce vžijete do období vlády Nerona v Římě.
Oproti mnohým jiným dílům té doby autorka oplývá mnohými přednostmi.
Oproti Quo vadis a Židovské válce není zatížena náboženským motivem až fanatismem, řekl bych,
oproti Já, Klaudius zase čtenář dostane o něco větší porci důvtipu a břiskních dialogů, ve kterých vyniká síla intelektu, kterou mnozí jiní románoví autoři do svých postav nejsou schopni dostat.
Zkrátka zatím nejlepší román ze starého Říma, který překonává za mě i Tajemného Etruska a to je co říct, protože Waltari je za mě top!

- Nudné popisné pasáže promineme třeba Zolovi, protože je čtenáři záhy vynahradí hlubokou psychologickou studií některého z hrdinů. Zde se žádná náhrada nekonala, takže byly jen na obtíž.
- Děj neustále skáče z jednoho na druhé. Přechody mezi kapitolami jsou velmi násilné - začtete se do děje, očekáváte další vývoj a bum - kapitola končí a vy se ocitnete někde úplně jinde.
- Kniha mě nezaujala obsahem, ani květnatým jazykem.

Tedy řeknu vám, tohle byla monumentální kniha jak hrom! :) Už delší dobu jsem se chystal, že si ji přečtu, ale až teď jsem se k tomu dostal. No a musím uznat, že čtení to bylo vynikající, i když historické romány nevyhledávám často. Starý Řím mě ale fascinuje už dlouho, takže jsem nedokázal odolat :). Ve finále to vidím na pět stars a doporučení :))).