Edward George Bulwer Lytton

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Edward Bulwer Lytton, Edward Lytton Bulwer, Edward Bulwer, Bulwer Lytton · pseudonymy

anglická, 1803 - 1873

Populární knihy

/ všech 11 knih
Budoucí lidstvo
Budoucí lidstvo
Zanoni
Zanoni
Strašidelný dům / V noci svatojanské
Strašidelný dům / V noci svatojanské
Poslední dny Pompejí
Poslední dny Pompejí

Nové komentáře u autorových knih

Strašidelný dům / V noci svatojanské Strašidelný dům / V noci svatojanské

„Vrzající dveře, otisky dětských nožek, divné zvuky a tichý smích ve stínech, ledový průvan jako dech smrti :). Jojo, hned bych tam šla bydlet :).“
— Janadvorackova

Poslední dny Pompejí Poslední dny Pompejí

„Tak tahle již 190 let stará novelka, pojednávající o posledních dnech jednoho z nejznámějších měst světa a jeho dějin, je - možná trochu nečekaně - strhujícím a naprosto pohlcujícím zážitkem. O Pompejích sice slyšel téměř každý, ale popravdě, kdo se do nich skutečně podívá? Bulwer Lytton byl uchvácen dílem ruského malíře, jehož obraz zaznamenává zkázu města. Lytton tak odcestoval do samotných Pompejí, kde se nechal inspirovat k naprosto fascinujícímu příběhu, který mě o téměř dvě století později hned z několika příčin zcela odrovnal. Je pravda, že jsem v prvních stránkách trochu tápal, jelikož "hromadné" scény z živých ulic a setkání (ať už na tržišti nebo v hospodě), kde jeden mluví přes druhého. Když se pak děj rozprostřel do scén poněkud klidnějších, vyrostly přede mnou Pompeje v někdejší nádheře a dokonalé živosti. Natolik jsem se nechal vykreslenou atmosférou živého města pohltit, až mě trochu mrazilo. To proto, že se pomocí autorova vedení procházím živoucími uličkami, pozoruju jejich obyvatele, kteří se třeba oddávají procesům v lázních, které autor do detailu popisuje, zatímco nad městem se pomalu a nepozorovaně formuje naprostá zkáza v podobě probouzejícího se Vesuvu, jehož monumentálnost čtenář cítí zcela odlišně než zamilovaný Glaucus s Ionou. Pod úpatím vulkánu život pokračuje bezstarostně, nevědomě a lidské vášně ovládají svět, do něhož čtenář vstoupil. A že Lytton do tak krátké novely dokázal umně vměstnat skutečně mnoho. Intriky, lásku, závist, zlobu, nenávist, náboženství, míšení kultur, bohatství, chudobu, magii, podvody, zhýralost, ale i ctnosti. Postavy, které k tomu využívá jsou fantastické samy o sobě. Nemá příliš smysl tu vyjmenovávat všechny. To proto, že přečte-li si člověk tuhle knihu, vsadím se s Clodiem o deset tisíc sestercií, že nejsilněji zapůsobí dvě. Přičemž na tu jednu, která mě osobně uchvátila úplně, jsem schopen vsadit i násobně víc sestercií, které ostatně nemám stejně jako Clodius. První postavou je Egypťan Abraces. Ryze démonická postava tajemného mága, jehož se všichni děsí. A mají k tomu dost důvodů. Ovládá černou magii, je hnán nenávistí a pohrdáním, oddává se orgiím, před nimiž se i Pompejané červenají, zahalen tajemstvím, spřádající temné plány. Trpí samomluvou. A nezdráhá se použít jakoukoli špatnost k dosažení svých cílů. Zloduch k pohledání. Druhá postava zastiňuje všechny ostatní, přestože sama chodí ve stínu - Nydie, slepá otrokyně a prodavačka květin. Ač slepá, Lytton z ní z mého pohledu stvořil středobod celé novely. Cituplná, plná vášně, ryzích citů, hnaná dobrými úmysly, která vidí v Pompejích víc, než ti, kterým zraky slouží. Nejšťastnější, když se může starat o květiny v Glaukově zahradě. Obraz, který mi mnohdy vytanul v představách. A když sama nemůže po jeho boku dojít štěstí, dvakrát zachrání jeho. Nad jejími osudy člověk skutečně ustrne a ptal jsem se sám sebe, kde autor vzal konkrétní inspiraci, protože to nemohla být čistá fantazie. Navrch, podle Nydie v polovině 19. století stvořil Randolph Rogers sochu. Což mě vedlo k dalšímu obdivu, kterak je umění provázané - Lyttona inspiroval obraz a jeho kniha inspirovala sochaře.... Krátká novela, v které je mnoho. Nezapomenu ani na samotný popis Pompejí, protože Lytton je viděl očima pozorovatele 30. let 19. století. Což byly zcela jiné Pompeje, než můžeme vidět dnes, máme-li štěstí a navštívíme je. Nehledě, že poučení se nekonalo. Jakkoli silný a stále čtivý příběh Lytton sepsal, podíváte-li se na místo přes google maps, je tu někde pocit, že se může schylovat k ještě děsivějšímu příběhu. Zatímco ulice žijí svým životem a jejich obyvatelé prožívají velmi obdobné příběhy jako tehdy.“... celý text
— Kozel

Poslední dny Pompejí Poslední dny Pompejí

„četlo se mi to dost těžko, ze začátku jsem se v tom úplně ztrácel, vůbec jsem nevěděl, kdo je kdo, co řeší, kam to směřuje, různé prndání, kdo půjde kam do lázní, říkal jsem si, jestli to vůbec budu schopen dočíst. Poté, co se tam rozvinul příběh Glauka, krásné Iony a zlého Arbacase, příběh se rozběhl a bylo to podstatně čtivější, stejně jsem si ale říkal, zda si mám opět přečíst těch prvních 100 stran, které jsem nepochopil a nějak se mi tam ty postavy vynořily ze tmy a nevěděl jsem, kde se tam vzaly.“... celý text
— engelmar

Zanoni Zanoni

„Klasické dielo, trošku natiahnuté, ale to je tou dobou... ezoterické prvky veľmi zaujímavé, hlavne z historického hľadiska.“
— Thanateros

Poslední dny Pompejí Poslední dny Pompejí

„Příběh Pompejí mě vždycky hodně zajímal, mám ráda různé dokumenty na toto téma a proto jsem byla zvědavá na tuto knížku, byť je děj smyšlený. Překvapilo mě, jak byli lidé v té době pokrokoví a vyspělí, co všechno měli a kolik toho uměli. I přesto, že je to kniha z roku 1834, je opravdu čtivě a poutavě napsaná, četla se sama, až jsem byla překvapená, jak moc mě bavila. Na začátku sice jsou některé pasáže malinko zdlouhavější, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Opravdu dobře napsaná kniha.“... celý text
— kiki11

Přejít na knížky autora