eseona
přečtené 123
Jméno korábu
2007,
Pavel Renčín
Pokud jste už nějaký román od tohoto autora přečetli, asi budete překvapení - jedná se o dílo, které je zbytku autorovy románové tvorby, podle mě, poměrně daleko. Ano, stále je tu ta poetičnost slova, neotřelost a překvapení. Vše dobré co známe z autorových ostatních knih bylo zachováno, ale tohle má i něco navíc. Příběh se odehrává převážně na moři. V tomto světě je vše možné, některé řečnické obraty doslovné (např. propadání se hanbou), sny hmatatelné, myšlenky pro každého jiné. V jistých aspektech mi to celé připomínalo Malého prince, i když je to kniha de facto úplně jiná :D Společný aspekt je ten, že na první pohled jde o pohádku, ale při každém čtení bude člověk vlivem nových zkušeností vnímat knihu jinak. A to dovede jen málo který román. Jsem ráda, že jsem Jméno korábu četla až jako poslední z autorových knih, mohla jsem si totiž naplno vychutnat její odlišnost. (Na zbytek autorovy tvorby také nedám dopustit, ale tohle se pro mě svou jedinečností zařadilo na vrchol.) Zkrátka povedený kus, který potěší nejen poety v našich srdcích :)... celý text
Na západní frontě klid
2005,
Erich Maria Remarque (p)
U téhle knížky mě víc než u jakékoli jiné mrzelo, že jí musím číst právě teď - v maturitním ročníku, do povinné četby. Kniha je to úžasná, spoustu působivých střípků, které jsou snad ještě důležitější než celek či příběh. Jsem si jistá, že si jí po maturitě přečtu ještě jednou, protože teď jsem na ní měla zoufale málo času. Musela jsem jí prolítnout a i když jsem přečetla každé slovo, nevychutnala jsem si jí tak jako obvykle - nemohla jsem se po pár odstavcích zastavit a nechat působit to co jsem právě přečetla, tu atmosféru, ta slova. Naštěstí jsem si ostatní dobré knihy z povinné četby načetla předem, takže u nich jsem si mohla vychutnávat cokoliv a jakkoliv dlouho :) Na západní frontě klid zkrátka stojí za přečtení a myslím, že i ti, kteří považují čtení za ztrátu času tohle dílo ocení. Tato kniha ještě více prohloubila můj pacifismus.... celý text
Křest svatého Vladimíra
1991,
Karel Havlíček Borovský
Dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych to začala číst. Povinná četba, nepříliš vzhledné vydání a vůbec, zkrátka se mi do toho nechtělo :D O to větší bylo moje překvapení - už dlouho jsem se u knihy tak nezasmála :) Rýmy se tam sice hledají těžko a musíte přimhouřit oči, aby jste uznali, že se to přeci jen trochu rýmuje. Na každé stránce jsem našla nějaké prapodivné slovo, o jehož existenci jsem zatím neměla ani tušení (športle, depurát apod.), ale to beru spíš jako plus. Kniha paroduje celou tu absolutistickou carskou pakáž, což ještě umocňuje použití jazyka, kterým by mohl mluvit maximálně nádeník a jiní by se za takovou mluv styděli :) Pět hvězdiček je možná trochu odřených, ale za to, jak překonal K. H. Borovský překonal mou nedůvěru si je zaslouží.... celý text
Válečník z planety Gor
1996,
John Norman
On je to sice ve své podstatě hrozný škvár, ale ohromě mě to čtení bavilo :) Profesora dějepisu Tarla kdosi unese na jinou planetu - Protizemi (kde vyspělou techniku mají více méně jen kněží-králové, pokládáni všeobecně za bohy a lidé žijí jako za dob Conana). Tam z něho jeho dlouho postrádaný otec udělá svalnatého bojovníka bojujícího za své město, zachraňujícího lepé děvy a bezbranné. Více méně skloubení klasických šablon, kterých je všude dost. Vlastně ani nevím co mě na tom tolik bavilo, ale bylo to fajn počtení!... celý text
Pár much a já
1996,
Macuo Bašó
Můj první kontakt s haiku. Několik básní mi trvalo, než jsme zjistila jak vlastně haiku číst a vnímat. Dalo mi docela práci oprostit se od Evropského vnímání poezie, jako složité, dlouhosáhlé složeniny veršů. Haiku je prosté a přesto má hloubku... Přesně tahle vlastnost mě na Japonské kultuře fascinuje. Tento výbor je velmi dobře složený - obzvláště pro začátečníka, který s haiku začíná, může být hodně přínosný, protože si může díky jedné knize srovnat hned několik známých autorů. Pokud bych četla sborník, v němž by byla díla na příklad pouze Issy, asi bych se k haiku už nevrátila. Ovšem zde, nalezne zřejmě každý autora, který se mu bude zamlouvat.... celý text
V melounovém cukru
1986,
Richard Brautigan
Přesně jak je v závěrečném pojednání o této knize - není tu hlava ani pata, zato je tu spoustu jiných věcí :D Příběh je spíš vsunut o pozadí a vytlačují ho experimenty autora. Dílo působí úžasně, ale kdyby to mělo více stran, už by to tak úžasné nebylo.... celý text
Nádraží Perdido
2003,
China Miéville
První polovina knihy vlastně jen seznamuje čtenáře s prostředím a postavami a příběh začíná až poté. Ale i potom je příběh jaksi potlačený a hraje více méně vedlejší roli. Ze začátku mě tahle kniha hodně chytla. A vystačilo mi to tak na 400 stran, ale ten zbytek jsem dočetla už jen kvůli tomu, aby čas strávený nad těmi úvodními 400 stranami nepřišel vniveč. Styl jakým je to napsáno mi poněkud připomíná tvorbu Pavla Renčína - pasáže s vnitřními pochody postav, poetické slovní obraty a popisy apod. Nakonec jsem docela ráda, že jsme si to přečetla (a hlavně dočetla, protože uzavření je vymyšlené dobře). Perdido je zajímavé zpestření a i mezi městským fantasy originální kus ( i když v poslední době mi přijde, že neotřelost a originalita je v městské fantasy jednou z charakteristik žánru :). Sice se k této knize už asi nikdy nevrátí, ale i tak hezké počtení na čtyři hvězdy...... celý text
Labyrint
2010,
Pavel Renčín
Četla jsem to opravdu ráda, i když jsem se nemohla dočkat konce - strašně jsem chtěla vědět jak to dopadne a kdo kým ve skutečnosti je :) Zprvu se mi kniha moc nelíbila, začla jsme si na ní lepit imaginární štítek nejhorší Renčínovy knihy. Ten jí sice zůstal, ale v té konkurenci... Renčínovy knihy mám hodně ráda a tuhle taky, i přesto, že je poněkud slabší je pořád dobrá. Myslím, že s přihlédnutím k tomu, v jakých podmínkách (online román na pokračování) ji autor psal, je to obdivuhodný výkon. Navíc skvěle funguje jako intro k Městským válkám. Zkrátka jsem v rámci možností nadšena (čekala jsem, ve srovnání s jinými autorovými kusy, slabší knihu a má očekávání i trochu předčila. Zvlášť pozitivně oceňuji, že je v knižním vydání i část toho online mumraje, který ho doprovázel - výběr komentářů, výsledky anket, komix. A povídka Král olší se mi k tomu taky líbí). Takže odřené čtyři hvězdy (pokud bych neznala zbytek autorových románů, byly by ty čtyři hvězdy zářily :)... celý text
Ostře sledované vlaky
1980,
Bohumil Hrabal
Četla jsem ji v rámci povinné četby a kdybych ji nutně nepotřeboval přečíst, po pár stránkách by ji vrátila do knihovny a už si ji nikdy víckrát nevypůjčila. Sice je to kniha vtipná a místy až líbezná, ale stejně jsem se nemohla ubránit pocitu, že je ... nenapadá mě nic jiného než "bez děje" :) Ve své podstatě přišel konec dřív než solidní začátek.... celý text
Bušidó: Cesta samuraje
2006,
Taira Šigesuke
Ideální pro ty, kteří se začínají seznamovat s Japonskou kulturou a snaží se alespoň trochu pochopit do tolik odlišné mentality japonského národa. (Podle mě je ovšem po tomto kodexu nutné přečíst ještě nějaký historický román zaměřený na válečnickou vrstvu, aby bylo člověku jasné, jak moc byl kodex dodržován :)... celý text
