Pár much a já

konečně se mi dostala do rukou...lahůdka na opakované čtení...ze 4 autorů mě nejvíc oslovil Buson a pak Santóka...
pár slov, křehkých a tak budujících atmosféru. Klobouček, pánové ! a samozřejmě skvělý pan Líman.
Já vřele doporučuji...
a malá ochutnávka od pana Busona...

"K večeři fugu
a ráno ještě naživu."

"Bez dětí,
bez rodičů,
kukačka volá."

" V májovém dešti
v chůzi si šeptají
paraplíčko a pršiplášť."

kouzelné, křehké, krátké a dokonce i já si je zvládnu zapamatovat :)

Lásku k haiku, japonské a čínské poezii ve mně probudil František Hrubín se sbírkou Nefritová flétna. Tu jsem si kdysi v osmdesátých letech půjčila z knihovny a byla tak nadšená, že jsem si ji celou opsala na stroji. Prakticky celou ji umím zpaměti.

Pár much a já je cenným přírůstkem do mé knihovny, přečetla jsem ji postupně po večerech a zatím ji nezaložím, budu se těmi krásnými verši ještě těšit a znovu je pročítat a prožívat.

Kniha vám může posloužit jako vstupní brána do světa haiku. Je to opravdu minimalistický výběr, ale básně zde uvedené, jsou už prověřeny časem. V neposlední řadě nesmím opomenout skvělý a velmi citlivý překlad profesora Límana.

Kdo chce zkusit pár much a já ?
Kdo chce začít s haiku ?
Kdo chce přítomným okamžikem žít ,
Jsme jen listí spadané.
Ztracené vlny u pobřeží.
Důležité ? Ne jen okamžik mžik.
Co je ted ?
Nenalezené ztracené prchavé.

Tato sbírka, stejně jako například Nefritová flétna jsou na celý život..
Pokaždé zde najdu něco nového, něco co mě zaujme. Pokaždé jinak.

Skutečně krásné básně, i když řadu z nich jsem znala už z jiných sbírek vydaných tímto vydavatelstvím. Jsem ale vděčná, že mě tato sbírka seznámila s Busonem, jehož haiku se mi líbila nejvíce ze všech, víc než Bašóova nebo Issova.

Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka

Nebo...

Do temnot staré studně
padá květ kamélie

Krásná japonská poezie ... rozdělena celkem na 4 části + úvod....

"Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok."

Prostě krása. Opravdu nádherná kniha. Jsem unešen. Tady se nedostává slov.

"Slimák jde spát
a vstává
tak jak je."

Takový křehký náhled do japonské poezie ....

Duchovní zdroje haiku je třeba hledat v hlubokém souzvuku přírodního člověka s bližními tvory ....
Nic není ničemu nadřazeno či podřízeno a celá osnova života je posvátná ....

Ticho -
zpěv cikád
proniká do skály

Nakonec je dobré
býti sám -
divoké býlí

A další takovéto úvahy a pěkná obálka poutníka samotného s přírodou ....

Doporučím.

Básnické srdce potřebuje kolena
ať má nač pokleknout
až přijde čas

Překrásný malý úvod do haiku, který nám především ukáže, jak důležité je žít přítomným okamžikem.

"Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok"

Jednoduše mistrovské. Netřeba opakovat, co zde napsali již jiní čtenáři.
Haiku skutečně miluji, jak lehce a výstižně postřehne okamžik, život samotný.
I já mám aktuálně za favorita Issu, humor a lehkost v kontrastu s jeho životem jsou neuvěřitelný.

Skvělé jako úvod do světa haiku. Sbírka je krátká, nepřehltí vás informacemi a přitom zachycuje to nejdůležitější - ducha haiku. Vybráni byli ti nejdůležitější staří mistři, kteří položili základy či významně ovlivnili vývoj tohoto básnického žánru. Knížečka je velmi útlá, na každé straně naleznete pouze několik řádků jednotlivých básní, občas doplněno krásnými kaligrafiemi. Je to lehké na čtení a přesto, právě proto že jsou básně tak krátké a působí banálně, působí na nás úderně a tím spíš nám utkví v paměti. Neobsahují nové poznatky, ale právě věci, které jsou člověku povědomé, známé... jen si je najednou připomeneme, znovu uvědomíme a možná se nad nimi i zamyslíme. Nebo alespoň pobavíme. :)
Mým osobním favoritem se zcela jasně stal Kobajaši Issa:

"Když na ně budeš hodný
mladí vrabci
na tebe upustí hovínko"

Pokud vám není jasné, co je haiku, pan Líman vám to tady vysvětlí! A pro ty, co to chtějí zkusit, trocha teorie:
https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=420567
https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=420667

No, tak tohle byl zkrátka skvost, můj osobní oblíbenec je Issa.
Pod rozkvetlou sakurou
bodl mě komár
a já nadávám i květům

nebo

Dítě vzlyká
"Já to chci!"
jasný úplněk

A Santóka je hned na druhém místě...
V horách se dívám na hory
Za deště poslouchám déšť
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky

Zkrátka pokud jste to ještě nečetli, tak si to jděte přečíst, je to moc pěkná knížečka...

Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč
A v tom je nesmírná poezie haiku. V pár slovech, která řeknou víc než mnoho vět.

Velmi hezká knížka, seznámení s poezií haiku čtyř autorů:

- Santóka (1882-1940)

" V horách se dívám na hory
za deště poslouchám déštˇ
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky"

"Atˇje radost
nebo smutek
tráva roste"

"Mé srdce je znavené
a hory i moře tak krásné"

"Nakonec je smutné
být sám -
zvadlá tráva"

- Kobajaši Issa (1763-1827)

"Pár much a já
totˇcelá domácnost
v téhle skromné chýši"

"Zelená kobylko
chceš být strážcem na hřbitově
až umřu!"

-Bašó (1644-94)

"Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč"

- Josa Buison (1716-84)

"Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka"

Čten ve světle Luny
dárek od knihkupce
udělal radost

Moja prvá skúsenosť s haiku, odvtedy mi prirástlo k srdcu a dodnes sa ho drží ako kliešť.

Pravda, chvíľu mi trvalo, kým som si na tento typ básní zvykol. Myslím, že bežný západniar (priznám sa, do istého času aj ja) má poéziu zafixovanú ako niečo dlhé, čo sa obvykle rýmuje a má nejaký ten príbeh. Naraz prídu japonskí " haikuisti" s niečím, čo má nejaké 3 riadky, nerýmuje sa, rieši úplne bežné veci a prítomný moment a myseľ zrazu "eh, čože? toto sú básne?"
No možno práve tá krátkosť a "údernosť" je jeden z dôvodov, prečo ma haiku tak zaujalo, hoci nie som nadšencom poézie - okrem východnej a pár jedincov zo západu. Sú to stručné veci, garantujem, že vo vašom vnútri zarezonujú a usadia sa tam na pekne dlho.

Maličký brožovaný vreckový formát knihy je len bonus.