Nádraží Perdido

od:


KoupitKoupit eknihu

Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Přichází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1152/nadrazi-perdido-1152.jpg 4.5295
Série:

Svět Bas-lagu (1.)

Orig. název:

Perdido Street Station (2000)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Laser-books (Laser)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Přidat komentář
Berg1
11. prosince

Nádraží Perdido je rozhodně zvláštní kniha. Její nejsilnější stránkou je prostředí, ve kterém se odehrává - Nový Krobuzon je fascinující místo plné hnusu, korupce a podivných tvorů. Důležité ale je, že je uvěřitelný a díky autorově popisnému jazyku i dost dobře představitelný. Hlavní monstra jsou pak jedny z nejstrašidelnějších, se kterými jsem se kdy setkal. Příběh je trochu na vedlejší koleji a co bude hlavní dějovou linkou se dozvídáme až někdy po polovině knihy. Vůbec to ale nevadí, běžný život Izáka a Lin v Novém Krobuzonu je zajímavý sám o sobě a ve druhé polovině knihy napětí postupně stoupá až k velkému finále.

Kiyu
18. listopadu

China vám nic nezatají, vtáhne vás za oponu. Příběh se rozvíjí dál a dál a všechno vám začne zapadat a zároveň se rozpadat.

xkubow
11. října

Autor rád opisuje a pri jeho fantázii aj má čo :). Akcia začína tak od polky knihy. Tam to začína byť velice čitatelné. Velké + má hlavne kvôli jedninečným postavám.

JohnnyKa
12. dubna

Knihu jsem četl již před lety, hodnotím teď poté co jsem si zde založil účet. Zajímavý svět na který jsem si musel trochu zvykat. Parádní jazky. Jako poezie. Obvykle mám rád knihy co se čtou samy, což tato není, ale vydržíte-li odmění vás parádní atmosférou na kterou budete dlouho rádi vzpomínat. Můj učitel autoškoly se jmenoval Tkáč a když se mne ptal, jak jsem si autoškolu vybral řekl jsem mu, že jsem právě četl knihu kde byla postava Tkáč. To že to byl multidimenzionální pavouk jsem mu ale neřekl ;).

archandelka
06. dubna

Miluju Miévillův styl vyprávění, i když dostat se přes prvních 100 stran bylo opravdu umění. Ale pak jsem nemohla přestat číst. Geniálně vykreslené postavy, psychomůry, Tkáč, Jagharek. Nic geniálnějšího na jednu stranu a složitějšího právě tím popisným stylem jsem doposud nečetla, ale naprosto mě to uchvátilo. Jednoznačně řadím Miévilla mezi své nejoblíbenější autory.

kpt.Elanius
06. ledna

Od vydání knihy jsem se jí snažil třikrát dokončit. Napočtvrté se mi to povedlo a pak ještě jednou, jen tak pro jistotu. Je to kultovka. China ví co dělá a i když do jeho knih prosakuje jeho politická víra a celé je to občas trošku propaganda (určité kusy Železné rady - která je i tribute naším legionářům a jejich vlakové cestě) tak vytvořil neuvěřitelně silný svět. Škoda, že se k němu zatím autor nechce vrátit.

B4LU
13.12.2017

Jako i ostatní Miévillovy knihy, i tuto je docela problém zhodnotit. Máme tady příběh zasazený do neuvěřitelně pestrého a barvitě popsaného světa, kde čtenář může Nový Krobuzon prakticky cítit se všemi jeho zvláštnostmi. Samotný příběh, ač sám o sobě poutavý, dost možná ani nedosahuje takových výšin jako fascinace celým tím prostředím, které autor vytvořil.
Což je ovšem dvojsečná zbraň. Čtenář je prostě vhozen do města, kde bydlí lidé, cheprijky, voďanojové, přetvoři, konstrukti a kdovíco ještě, a buď se s tím (jako já) nějak srovná, anebo ho to prostě zahltí, v čemž mi i ostatní místní komentáře dávají za pravdu. Kdo se ale nenechá odradit a vytrvá, na toho čeká vskutku nevšední čtenářský zážitek. Doporučuji.

Ládja
02.12.2017

Bohužel jsem začal číst knihu v nepříznivý čas. Neměl jsem na ni takového času, jak bych si přál. Ale možná to tak není...poprvé jsme se pořádně začetl až kolem dvousté stránky. Pro mě zdlouhavé. A bohužel ne můj šálek kávy. Musím uznat autorovi velkou dávku imaginace a rozmanitosti nápadů a podrobných popisů města a dění v něm. I když nejspíše chápu, jak to autor chtěl sestavit, tak pořád mi celá kniha přijde zbytečně zdlouhavá a místy až bych řekl zbytečně opakující. Možná někdy přečtu znovu, až bude více času a klidu...

Toffee
10.11.2017

Bylo to jako ocitnout se ve společném obraze Hieronyma Bosche a H. R. Gigera. Autorova fantazie je bezbřehá a představu psychomůr, jejich jazyků a "ochutnávání", hned tak z hlavy nedostanu. Celkově jsem ale z knihy trochu rozpačitá. Prvních snad 200 stran jsem trpěla nekončícími popisy a bojovala s myšlenkou, že snad knihu odložím. Neudělala jsem to kvůli všem oslavným komentářům tady a zvědavosti, jestli se to fakt někam neposune. Posunulo a zlepšilo se to. Přibylo napětí, momenty k zamyšlení se, gejzíry fantazie dostávaly tvar a čím dál víc jsem se ponořovala do podivného světa Bas-lagu. Jako celek to ale až tak oslnivé nebylo. Víc než 60 % dát nemohu.

fram
07.11.2017

Je to podle mne největší Mievillova pecka

tygřík2
26.09.2017

Téda, to bylo něco! Musela jsem to dát na jedno nadechnutí!

Elea
23.09.2017

Zajímavá a hodně podivná kniha, trvalo mi téměř měsíc než jsem ji přečetla, hlavně v první polovině jsem si několikrát musela udělat přestávku. Autora fantazie je naprosto neskutečná.

Jazzmetalista
15.07.2017

Trvalo mi asi 2 mesice, ký som knihu prečítal. Miévillov lirický štýl je dosť ťažký na dlhé čítanie. Ale jeho predstavivosť a hravosť ma vždy oslnia. Nechcel by som tie potvory v mojom meste (Plzeň). Ale boj nedoceneného akademika, jeho novinárskej kamarátky a garudu, ktorý stratil svoje krídla lebo bol príliš abstraktný, bol skutočne strhujúci. Umelá inteligencia v steampunk svete má tiež svoje čaro. Dal by som 5 hviezd, keby som vedel ako

dzahradnik
04.07.2017

Nejlepší Mievillova kniha, karneval podivnosti.

GOD-Complex
02.06.2017

Neskutecne unikatni kousek, kde se autorovi podarilo vytvorit pestrobarevny svet/mesto plne novych exotickych ras a zmixovat spoustu zanru do prekvapive fungujiciho a hlavne uveritelneho celku. Uplny konec byl sice trosku vlazny dojezd a naopak na zacatku nejakou dobu trva, nez Mieville mesto vykresli a prejde k realne storylince, ale ve chvili, kdy se na scene objevi housenka se zacne rozjizdet totalni dokonalost. 9/10

Dax
21.04.2017

Nebylo to mé první setkání s Miévillem, bylo však totální. Zmizel jsem v jeho šerém světě a nenašel cestu zpět. Od stylu vyprávění, přes rozmanitost světa po příběh; vše na výbornou. Steampunk rulez!
Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=1S89FRTEGu8

vlcka
04.04.2017

Pokud by všechny ty fantastické, neuvěřitelné a nesmyslné věci nacpal do jednoho města kdokoli jiný, myslím, že by se nad knihou dalo pozastavit jako nad zajímavým slepencem nesmyslů, ale nic víc. Jenomže China Miéville dokáže směsku bytostí, podivných míst, vědy, magie, staveb a kdo ví, čeho ještě, přetvořit v něco fascinujícího, od čeho se nelze odtrhnout. Musím přiznat, že Miéville je jeden z mých oblíbených autorů fantastiky. Zatím jsem nenašla knihu, která by mě jakkoli zklamala, všechny byly neuvěřitelné a jedinečné. Kromě samotného spisovatelského umu autora musím obdivovat i překlad, názvy a jména, ačkoli samostatně by mohly působit třeba i směšně, jsou v té mozaice perfektní.
V této rozsáhlé knize najdete opravdu téměř cokoli, co byste si dokázali vymyslet. Město Nový Krobuzon přímo přetéká neuvěřitelnostmi. Nechybí ale ani filozofické otázky, politika, ekologie, věda. Svět je komplexní a skvěle funguje do všech detailů.
Spolu s Izákem der Grimnebulinem, vědcem všeumělem, se rychle a nechtěně zapletete do složitých sítí města. Izák ,ve snaze pomoci jednomu tajemnému cizinci vzlétnout, rozpoutá nevědomky katastrofu, která zasáhne a ochromí celé město. Na obyvatele padají temné noční můry, které nedokáže zvládnout ani starosta a jeho milice. Za nitky i opravdu velké nitě tahá místní narkomafie. A z hlubin a koutů reality vylézají neuvěřitelné bytosti. V nastalém chaosu se několik málo lidí a příslušníků dalších ras, snaží žít a přežít a jejich příběhy se stávají důležitými, pohlcují čtenáře a těžko se od nich odtrhává.

Slooki
04.12.2016

Přinejmenším, dosti zajímavé.

crrzka
13.10.2016

Tahle kniha mne naprosto pohltila, je to jedna z těch, ke kterým se určitě vrátím. Užívala jsem si popisy mechanických zařízení a zbraní. Dostala jsem se ke knize přes doporučení na nějaké stránce věnované steampunkové subkultuře a rozhodně mě nezklamala. Zbožňuju knihy, které mě přenesou někam jinam a které ve mně něco zanechají ještě dlouho po přečtení. A to Nádraží Perdido splnilo.

alpok
06.10.2016

Skvělé. Nejlepší by bylo najít si souvislý čas a nechat na sebe svět Nového Krobuzonu působit. ten svět se mi dostal pod kůži...

Finn69
13.07.2016

Nečetl jsem Perdido zdaleka poprvé, ale tahle knížka se dá číst mockrát a mockrát a nudit vás nikdy nebude. Jak byste se taky mohli nudit v Novém Krobuzonu, městě plném podivných lidí, ještě podivnějších xeňanů všemožných ras, parních konstruktů, alchymistů, thaumaturgů...
Zase jsem si to užil a myslím, že to nebylo naposledy :-)

LadyKet
24.06.2016

Skvělé. Hodně zajímavých nápadů. Jen ke konci už to na mě bylo moc dlouhé...

angloumene
09.06.2016

Opravdu netradiční fantasy, která žije svým vlastním životem. Trochu se nabízí srovnání s J. R. R. Tolkienem. Oba autoři totiž vytvořili vlastní svět, který je plný drobných detailů, zároveň obrovský a hlavně fungující. Na druhou stranu to ale China Miéville bere z úplně jiného konce. Místo toho, aby se zabýval historií, jazyky atp., staví spíše na neskutečné propracovanosti nejrůznější drobotiny a mnoha dalšího, která ale dohromady překvapivě funguje. Řekla bych, že se jedná o klasickou fantasy dnešní, moderní doby.
Příběh samotný, zaujme svou originalitou a čtivostí. Na druhou stranu kniha kvůli řadě detailů občas ubírá na tempu. Vše se ale nakonec zúročí a pěkně zapadne dohromady, takže to za trochu trpělivosti určitě stojí. Navíc se zde objevuje spousta neskutečně zajímavých postav, z nichž na sebe asi nejvíce upozorňuje Tkáč. Obrovský pavouk pohybující se na hraně reality, věčně drmolící snová podobenství.
Celkově mě kniha příjemně překvapila svou originalitou. Další dílka od pana Miéville na sebe určitě nenechají dlouho čekat.

Richie1
16.05.2016

Nádraží Perdido jsem četl neskutečně dlouho - skoro dva měsíce. Po pár set stránkách jsem se nějak zasekl a nebyl jsem schopen přečíst více jak 10-20 stránek denně. Miéville má skvělou fantazii, ale na můj vkus je přece jen příliš popisný. Příběh tak ztrácel na akčnosti, byl rozvleklý, roztahaný až únavný.
A přitom se toho tolik zase nestalo - hlavní zápletka okolo psychomůr byla poměrně jednoduchá. Vše okolo byla jen omáčka, velmi umně namíchaná, ale pro mě příliš unavující.
Nádraží Perdido bylo mou první knihou od Miévilla a nejsem si jist, zda budu chtít zkoušet ještě něco dalšího od tohoto spisovatele. 60%

Raphael
12.11.2015

China Miéville je mistr popisů. Měl jsem štěstí, že jsem byl na knihu od začátku naladěn a svět Nového Krobuzonu mě pohltil. Byť jsem si však pochutnával na hutných popisech, neubránil jsem se myšlence, že spousta z nich je zbytečných a kniha by mohla být o polovinu kratší. Miéville se zkrátka jeví jako grafoman, který si libuje v hutném textu. Přesto je to síla a jedna z nejoriginálnějších a nejzajímavějších knih, co jsem četl.
V každé kapitole otevírá absolutně nové téma a to i třeba v poslední čtvrtině, kdy si už říkáte, že ho ani nestihne dořešit. Některé z těch témat ve vás zase mohou vyvolávat úvahy a rádi byste se jím zabývali víc, tady však daný příběh zůstává jen dílkem masivního celku. Autor vás ale v průběhu textu ujišťuje, že všechno má svůj důvod a že nehodlá nechávat nedořečené záhady.
Proto jsem se neubránil srovnání s Murakamim, kdyby napsal stejnou knihu. Bylo by tam víc duševna, mnohem víc byste prožili Izákova dilemata. Na druhou stranu, po několika set stranách čekání by vás nechal s kýblem otázek. Tohle u Miévilla rozhodně nehrozí a závěr je přesto naprostá síla, že jsem ještě chvíli seděl a s podivně melancholickým rozpoložením ho vstřebával.

Arrashid
09.11.2015

Čekal jsem pecku, kterou jsem bohužel nedostal. Úvodních cca 300 stran jsem prokousával opravdu se sebezapřením a stokrát jsem měl chuť knihu odložit na neurčito. Leč bylo mi trapné to vzdát a vyplatilo se. Druhá polovina knihy je opravdu úplně odlišný zážitek, u kterého mi tepalo srdce a hrdinům jsem fandil, dokázalo mě to konečně vtáhnout. Přesto zůstává po přečtení zklamání a nejsem si jist, jestli chci do autorova světa ještě nahlédnout. Uvidíme časem....

parxel
18.06.2015

Nádraží Perdido byla prvním kniha, kterou jsem četl od tohoto autora a rozhodně to byla dobrá volba.

První polovina knihy v podstatě tvoří úvod a je hodně popisná. Sleduje příběhy několika zdánlivě nesouvisejících postav, které se nakonec vzájemně prolnou a vše do sebe zapadne jako skládačka. Druhá polovina knihy, pak již sleduje poměrně jasně vytyčenou zápletku.

Na knize se mi líbila především originalita světa Bas Lagu, ve kterém se příběh knihy odehrává.

Tento svět disponuje vlastní vědou resp. síly které v něm působí jsou jiné, než na jaké jsme zvyklí z klasické fyziky. Dále zde naleznete právní systém kompletně odlišný od našeho a současně zde působí magie. Na druhou stranu je tento svět i neuvěřitelně krutý. Odsouzenci jsou ve speciálních továrnách přetváření na různé polo-mechanické tvory, kteří pak živoří na okraji společnosti.

Dále se zde setkáte se spoustu zajímavých tvorů např.: radou konstruktů, tkáčem aj. Mým osobním oblíbencem se stal sériový vrah Jack Půlmotlitbička a to i přesto, že v knize téměř nevystupuje a o jeho činnosti se dozvídáme prostřednictvím různých zpráv.

Co mi na knize naopak nesedělo byl závěr resp. posledních cca 10-15 stran. Působily na mě zbytečně vykonstruovaně a neúplně věrohodně. Dobře to podle mě shrnul v komentáři Shashlick. Dále se mi v této knize obtížně identifikovalo s postavami a to i přes jejich originalitu a zajímavost. Ono přece jenom identifikovat se např. s cheprijkou, která má lidské tělo a hmyzí hlavu není úplně jednoduché.

Knihu bych doporučil všem, kteří hledají nějaký nový netradiční a originální svět. Přestože to z mého popisu může vypadat, že svět ve kterém se příběh odehrává, je jeden velký odpadkový koš nápadů, tak po přečtení zjistíte, že do sebe vše pěkně zapadá a působí konzistentě.

bondula
14.05.2015

Netradičné, originálne, napínavé a v rámci žánru celkom invenčné. Svet s vlastnými rasami, históriu a súčasnosťou, imaginatívne popisy Nového Krobuzonu tvoria pozadie príbehu a ten, hoci na mňa miestami príliš fantasy technický dodáva knižke správnu šťavu.

Koza3
30.03.2015

Knihu mi doporučil můj scifi bratr, což je štempl sám o sobě, takže jsem se vesele pustil do čtení. Po několika stranách jsem přemýšlel co to mám vlastně v ruce? Připadalo mi to jako Jméno růže od Eca, které jsem po pár stranách odhodil kvůli přílišné popisnosti. Vydržel jsem to, dostal se přes to a udělal jsem dobře. Po několika dalších kapitolách mě příběh začínal vtahovat a nepustil až do posledního listu. Pravda, že u popisných pasáží jsem přestával dávat pozor, protože jsem si potřeboval trošku odpočinout, ale některé líčení nechutných situací mi zůstanou navždy vypáleny v mozku. Nechci spojlovat, protože každá trošičku důležitější postava či druh má v knize své opodstatnění a vytváří neuvěřitelný ekosystém. K čemu přirovnat? Nevím. Steam-punk, scifi či fantasy? Je to podobné jako u Zaklínače, kdy nevíte zda se jedná o scifi či fantasy. Trefné porovnání tu napsal někdo v jiném commentu, že v tom vidí Half-Life 2 :-) Každý v tom asi uvidí svoje a pokud přelouskáte všech 600 něco stran zůstane ve vás pach po zkažených citrónech :-)

tsal
27.11.2014

Co jsem tak prolétla komentáře, většina čtenářů se shodla v tom, že začátek byl pro ně příliš popisný, až těžkopádný a teprve druhá polovina knihy je skutečně nadchnula. U mě tomu bylo přesně naopak. První třetinou knihy jsem byla unešená. Miéville zde stvořil obdivuhodnou směsici barev, chutí a pachů pocházejících z kultury zcela nové, složité a obsahující mnoho od sebe se naprosto lišících součástek. Postav bylo pár, měly své kouzlo, svůj život, i svou motivaci.

Jak však stránky ubíhaly, začala jsem mít neodbytný pocit, že je toho příliš. Příliš věcí, příliš příběhových linek, příliš komplikací, nepřátel a zvratů. Nakonec se autorovi podařilo toto klubko opět svést v jednolitou nit, ale přišla mi rozstřepená a těžko čitelná. Dočetla jsem na etapy, téměř s nechutí a zklamáním. Ubrala bych rukodlaky, Radu a krizovou energii, soustředila se na můry a příběh nechala skončit otevřeněji, aby se čtenář domyslel, co se dělo dále (tzn. bez posledních cca. 40 stran). Jednoznačným vítězem knihy je pro mě pak Tkáč. Pasáže s ním byly děsivě zábavné.

Teď už mě čeká jen rozhodnutí, zdali tento svět tento svět nadobro opustím nebo jestli dám autorovi ještě jednu šanci ukázat, že své příběhy umí ukočírovat.