Jizva

Na palubě záoceánské lodi je do rozvíjející se novokrobuzonské kolonie Nova Esperium převážena skupina vězňů a otroků, jejichž těla byla přetvořena do groteskních biologických podob. Avšak za moře neplují jen oni. Přidává se k nim hrstka cestovatelů, z nichž každý má důvod k rychlému odjezdu z města. Mezi nimi je i Bellis Chladn... celý text

Na palubě záoceánské lodi je do rozvíjející se novokrobuzonské kolonie Nova Esperium převážena skupina vězňů a otroků, jejichž těla byla přetvořena do groteskních biologických podob. Avšak za moře neplují jen oni. Přidává se k nim hrstka cestovatelů, z nichž každý má důvod k rychlému odjezdu z města. Mezi nimi je i Bellis Chladnovína, talentovaná lingvistka, jejíž tlumočnické služby jí napomáhají nejen vydat se na cestu, nýbrž i uniknout hroznému trestu. Je totiž bývalá milenka Izáka Dana der Grimnebulina, vynikajícího odbojného vědce, který v Novém Krobuzonu nevědomky rozpoutal pravé peklo. Bellisin plán je jednoduchý: žít mezi novými kolonisty, dokud nebude bezpečné vrátit se do rodného města. Ale když loď ve Vzdutém oceánu přepadnou piráti a exemplárně popraví kapitána a jeho zástupce, přeživší pasažéři jsou odvezeni na Armadu, města postaveného z vraků uloupených lodí, do volně plavoucí mořské mocnosti, které vládne prapodivná dvojice zvaná Milenci. Na Armadě dostanou všichni práci a dokonce i přetvoři jsou si na ní rovni s lidmi, kaktusíky a raky. Nicméně nikdo ji nesmí opustit. Bellis, v zajetí osamělá a zahořklá, ví, že dát najevo odbojné myšlenky znamená rozsudek smrti. Místo toho musí pokradmu shánět informace o úmyslech Armady. Odpověď lze nalézt u amorfních tvorů, které se nikým nepozorováni vznášejí míle pod hladinou moře - děsivých bytostí, jež si předsevzaly podivný a hrůzyplný úkol... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1107/jizva-1107.jpg 4.6147
Série:

Svět Bas-lagu (2.)

Originální název:

The Scar (2002)

Žánr:
Romány, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, Laser-books (Laser)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Přidat komentář
zimela
02. června

Mno, vznik říše Bas-Lagu se mi vidí asi nějak takhle. China Miéville se až po uši napráskal LSD a pak nožem hezky diagonálně přejel po městě; rozšklebené paneláky, obnažené plástve bytů, lidé vyděšení, lidé rozpůlení, tekoucí voda, tekoucí plyn, tekoucí nádrže, oheň, dým. Zející rána odhaluje cizorodou architekturu města pod městem, na povrch se z ní, u Boschovských lelků!, řinou tvorové a s sebou vynášejí i svůj podivuhodný svět..
..a když se pak probudil ve ztuhlém tratolišti krve, s podlouhlou, zatahující se, teď to přijde, bum: JIZVOU na vnitřní, měkké straně paže, neváhal, odtrhnul se z krusty na podlaze a chvátal datlit vize...Jo a taky si před tím bezpochyby zahrál famózního Planescape Tormenta. O tom žádná.
Mimo svou zřídelní imaginci se Jizva může pochlubit i dalším rysem, a sice, že byste na jejích pětistech padesáti stránkách marně hledali byť jedno vlákno vaty; co se má stát se bez větších okolků a přeukrutně rafinovaných odhalení prostě stane a valí se dál. Jak osvěžující!
5 báječně spirálových ***** osolených několika hodnotnými, duševními mikronávody (...paralýza vědomím vlastní neschopnosti…mít meč možností…pohyb města byl jeho vlastní hnací silou...apod.)
PS: Nádraží Perdida jsou v celičké Praze úspěšně rozkradena (známka kvality), tak začínám Jizvou, no.

RennyWest
17. února

Jizva stejně jako Nádraží Perdido se dá popsat jedním slovem: vysilující. Je to dobrý příběh a autorův promyšlený a propracovaný svět je fascinující, ale z nějakého důvodu je pro mě čtení jeho knih takový maraton.

LadyKet
08.08.2016

Ještě lepší než předchozí kniha Nádraží Perdido. Skvěle napsané a má to spád.

angloumene
13.07.2016

Ač se to zdálo téměř neuvěřitelné, tak Jizva skutečně překonává Nádraží Perdido a řadí se tak ke špicím světové fantasy literatury. Příběh Bellis Chladnovíny možná i díky její odtažitosti nejprve nezaujme natolik, jako příběh požitkářsky zapáleného Izáka, s každou další stranou ale čtenáře vtahuje hlouběji a hlouběji do děje. Akce z předchozího dílu je nahrazena živelnou organizovaností, domýšlením a propracovanými pletichy.
Autor zručně staví na světe načrtnutém v předchozím díle a s lehkostí mu dodává potřebnou hloubku, uvěřitelnost a hlavně nezbytnou živost. Každá z postav zaujme svou propracovaností, která jakoby volala po zpracování ve vlastním dílku. Jenže místo toho nás čeká pletenec složitých vztahů a osudů z nichž v podstatě každý zásadně zasahuje do děje. Právě díky tomu se kniha stává méně čtivou, pro pozorného čtenáře ale o to zajímavější.

Raphael
04.05.2016

Na Nádraží Perdido jsem miloval originální popisy, které, byť jich občas bylo přespříliš, skvěle vykreslovali atmosféru Nového Krobuzonu. A někdo Miévillovi nejspíš prozradil, že to s popisy přehání. A tak se na ně vykašlal, seškrtal je až moc a Jizvě tak něco chybělo. Příběh byl dobrý a zajímavý, ale byl napsaný zdlouhavě a bez hloubky. Z postav mě skutečně zaujal jen přetvor Tanner Vak a to jen v jedné scéně. U Bellis bych očekával větší náhled do jejího nitra, na její trápení. Avank je jako pokémon zasazený do jiného příběhu...Příběh, politické machinace, za to dávám plus, ale zpracování pokulhávalo a občas jsem měl pocit, že čtu brak. Přesto některé scény stály za to. Rozhodně ale hned neskočím po posledním dílu trilogie.

gumkacik
22.10.2015

Na daném literárním žánru mám nejraději nekonečnou volnost, se kterou může autor vynalézat nové světy, které fungují na svém vlastním principu. Pro autora je pak ovšem daleko těžší přimět čtenáře, aby přistoupil na jeho hru, aby mu daný svět připadal konzistentní a v rámci mezí pochopitelný. Miéville vytvořil bezpochyby něco fascinujícího a nevšedního. Místy mám ale dojem, že jeho počin je tak monumentální, že na čtenáře tak trochu zapomíná. Je fajn a exotické vymyslet vlastní názvy dnů a měsíců a začínat jimi například deníkové záznamy hlavní hrdinky, ale pokud v celé knize nevysvětlím, jak po sobě tyto dny a měsíce následují, je to pro čtenáře celkem nulová informace. (Pozn. Jizva je má první kniha od tohoto autora, nevím, jestli to bylo vysvětleno jinde) Značná různorodost postav by také zasloužila, aby byl čtenář více zasvěcen do jejich původu a toho, proč vypadají, jak vypadají. Věda a magie spolu podle mě příliš nesouzní a naopak tato kombinace vyvolává řadu dalších otázek. Závěr mě příliš neuspokojil, jelikož mi chování Uthera Dúla nedávalo valný smysl. Nicméně Miéville si mě celkem získal a určitě po něm ještě sáhnu.

parxel
18.06.2015

Autor v knize opět rozehrává plejádu nápadů, která by jiným spisovatelům stačila na deset knih. Oproti první knize v sérii ubylo popisů resp. jsou mnohem lépe rozložené do celého textu a text se tak stává snadněji čitelnější.

Velmi se mi líbilo, že se děj neustále někam posouvá a čtenář se tak v průběhu celé knihy postupně dozvídá pozadí toho co se na Armandě ve skutečnosti děje. Oproti Nádraží Peridu mi však hlavní dějová linie přišla o trochu méně zajímavá a chyběli mi zde také "výrazné" bytosti jako byl např. tkáč, rada konstruktů apod.

Závěr knihy cca posledních 10 stran na mne působil poněkud rozpačitě, jako by ani sám autor nevěděl co chce vlastně říci.

Metal Messiah
08.06.2014

Ohromné zklamání, ačkoli po Nádraží Perdido ne až takové překvapení. Už po Perdidu jsem začal tušit že s Miévillem jsme si asi úplně nesedli, ale po nadšení a chvále ze všech stran jsem mu musel dát ještě šanci. A tou byla Jizva, zatím jeho nejlépe hodnocené dílo, které já jsem měl problémy přečíst. Když jsem v půlce knihy nebyl "začtený", rozhodoval jsem se jestli toho nemám nechat. Ale řekl jsem si že to musí příjít. U Perdida to nakonec přišlo a bylo to napínavé. Když se děj trošku rozjel cca u nějaké strany 300 až 350, pocítil jsem záchvěv naděje...jenomže ono se to sice rozjelo trošku, ale nikdy pořádně. Ve třech čtvrtinách knihy jsem byl rozhodnut dočíst, ale průšvih je to, že ne z toho důvodu že bych byl zvědavý jak to dopadne. To mi bylo úplně jedno. Četl jsem dál protože když přečtete přes 400 stran, už prostě nemá cenu knihu odkládat.
Jizva je příběh na 150 stran, natažený někdy lepší, někdy horší fantazií na 300 stran a vycpaný kecama a pro příběh nepodstatnou vatou na 550. K fantazii Miévilla musím říct že občas uchvátí (Armada), ale někdy mi přijde spíše jako člověk který prostě jen ztratil zábrany čtenáři vecpat i tu největší hovadinu.
Nebudu autora zatracovat, má silnou armádu fanoušků a ti se mu z nebe nespadli. Jeho dílo ale není čtení pro každého a mě zkrátka nesedl. Jizvou se s China Miévillem tedy loučím.

linaroth
17.02.2014

Jsem nadšený, opravdu. Hutná kniha natřískaná kulturami, rasami, jazyky. Opravdová radost z poznávání. Fantasy, která opravdu vyžaduje neskutečnou dávku vaší představivosti, jinak se nikam nehnete. Některé předměty vás budou zajímat víc než lidé, všichni lidé víc než příběh. To je největší průšvih téhle knihy. Potřebuje být kratší a mít větší tah na bránu, aby byla čtivější. Kdyby dokázal pracovat Miéville s příběhem ve svém světě víc jako Gaiman, jsem si jistý, že by ho nechal daleko daleko za sebou.

Rozhodně od něj hodlám číst víc.

see_sawandrew
14.12.2013

Je paradoxní, že zatímco méně dějové a popisy natřískané Perdido se odehrává v jediném městě, tedy v Novém Krobuzonu, dějovější a celkově méně popisná Jizva představuje polovinu světa Bas-Lagu v celé jeho kráse i bizarnosti. Ano, podobně jako u prvního dílu trilogie lze Miévilleovi něco málo vytýkat - v Perdidu se místy nechal příliš unášet dějovými odbočkami, Jizva naproti tomu lehce trpí roztříštěností děje a příliš častým střídáním POV segmentů. Pořád jsou to ale jen nepatrné vady na kráse, které se v dokonale promyšleném dějovém spletenci objevují. Jizva je důkladnější, nepředvídatelnější a ještě o chlup více zneklidňující než Nádraží Perdido a více než kdy jindy je v Miévilleově tvorbě znát řemeslo a především neuvěřitelná fantazie. 100%

Darkleynon
29.08.2013

Než jsem se začetla, chvíli to trvalo, je trochu těžší si zvyknout na Mievillův svět, ale jakmile si zvyknete, nic vás již neodtrhne :-)
Pak to jelo spádem a já hltala každou stránku a proklínala, že musím chodit spát a nemohu celou noc číst Jizvu.
Propracovanost postav byla úžasná, ačkoli jsem se s žádnou neztotožnila. Nicméně ta Belissina lidskost, omylnost mi byla zároveň i sympatická (když jsem ji zrovna za něco v duchu neproklínala). Většina autorů tvoří úžasné hrdiny, kteří jsou jakýmstakýms způsobem vyvolení a hrají v příběhu velkou roli, Beliss byla naopak velmi blízká obyčejnému člověku. Vždyť koho by takové město jako Armada nevyvedlo z míry. Narozdíl od Beliss mě uchvátil tajemný Uther Dúl se svým nádherným hlasem. Mieville ho popisoval tak, že jsem přímo toužila se s tímto zabijákem setkat.
Jizva byla první kniha, kterou jsem od Mievilla četla, rozhodně mě nadchla ke čtení dalších jeho knížek, doporučuji!

Lost Soul
18.07.2013

Oproti Nádraží Perdido je Jizva méně temná a méně popisná. Poutavý příběh plný neuvěřitelných detailně popsaných postav se zajímavou zápletkou. Doporučuji všem fanouškům fantasy/new weird.

Wesley
01.04.2013

Ještě lepší než Nádraží Perdido. Děj plyne poměrně konstatním tempem a Mievillovy tolik oblíbené popisy prostředí jsou rovnoměrně vloženy do děje narozdíl od Perdida, kde jsou dlouhé pasáže popisů a děj stojí na místě. Mieville opět přináší spoustu originálních nápadů a i když ne všechny se mi zamlouvají, tak musím ocenit jeho fantazii a taky originální styl psaní. Osobně se mi moc nelíbí ono typické propojení magie a vědy. Působí to na mě dojmem, že Mieville je vědou fascinován, ale zároveň ji nerozumí. Magie(thaumaturgie) často jenom doplňuje vědu a slouží autorovi jako berlička, která zajišťuje, respektive objasňuje fungování všech možných technických zařízení světa Bas-Lagu. Ještě poslední poznámka k Jizvě, která napadne úplně každýho...Kde sakra na Armadě brali pitnou vodu? Chápu, že ve fantasy nemusí být všechno vysvětleno, ale vzhledem k tomu, že Mieville rozebírá fungování plovoucího města do nejmenších detailů, tak úplné ignorování takhle zásadního problému mě hrozně iritovalo :-)

Kostěj
10.11.2011

Obdobně jako u Perdida zde platí, že je mnohem zajímavější o Jizvě mluvit a v myšlenkách se jí zpětně zaobírat, než ji doopravdy číst. Miéville je neuvěřitelný vynálezce, občas zručný vykradač, a u některých jeho nápadů a teorií (Mocmeč, kupříkladu) jsem často hledal čelist a zmohl se jen na obdivné zahuhlání. Bohužel je ale také jen průměrný vypravěč, což má za následek nulovou identifikaci s (jinak zajímavě navrženými) postavami a moje hladina zájmu o děj tak klesla do hlubin větších, než jsou v moři pod Armadou. Je tu, pravda, v tomto směru poznat jistou snahu o zlepšení proti Perdidu, ale i po dočtení Jizvy jsem musel dát za pravdu onomu neznámému britskému kritikovi, který o něm prohlásil, že je "more world-building than story-telling".

s-reader
07.03.2011

!!! Hledá se kladný hrdina !!!
Lze vůbec někoho takového v knize Jizva najít? Je to těžké, stejně těžké, jako byste se pokoušeli najít hrdiny okolo sebe. V obyčejném životě sice nejsme obklopeni kouzly, Xeňany, přetvory, nevydáváme se na dobrodružné výpravy, nelovíme avanky, ale jsme stavěni každý den před rozhodnutí, která musíme učinit, jsme manipulováni a manipulujeme lidmi ve svém okolí. A nechováme se také vždy správně, ať už z vypočítavosti nebo z nevědomosti, děláme chyby a platíme za ně.
Možná namítnete, že Jizva svého kladného hrdinu má a že je to Bellis, ale když se na ni podíváme z blízka, musíte mi dát zapravdu, že není zrovna to, co si pod tím pojmem představujeme. Bellis je ubohá, žalostná, její rozhodnutí nejsou motivována ctí a statečností, nejsou to ani její rozhodnutí, je jen malou šachovou figurkou ve hře, která ani není mistrná.
Mièville vytváří složitý vzorec vztahů čtenář/postavy, málokterá z jeho postav je vyloženě negativní nebo pozitivní. Dokonce i Armada, která se zdá být útočištěm pro zubožené a zotročení tvory, kteří jen zde mohou žít svobodným životem, je pro jiné vězením, město, které může být symbolem svobody může být i symbolem tvrdé diktatury.
Jizva je v porovnání s Nádražím Perdido vyprávěna méně brutálním jazykem. Snad proto, že postava, které je věnováno nejvíce pozornosti a příležitostná vypravěčka, je žena a je uzavřenější a klidnější než Izák. Příběh je propracovanější a je pečlivěji zpracován. Jako člověk, pro kterého není čtení fantasy na prvním místě, cítím, že by kniha nijak neutrpěla, kdyby se odehrávala i v jiném prostředí, než je Bal-Lag, protože podstata příběhu není snaha získat moc pomocí možností vyvěrajících z Jizvy, ale možnosti jednání, které máme a otázka, nakolik jsme schopni jednat sami bez cizího nátlaku uvědomělého nebo neuvědomělého.
Stejně jako v Nádraží Perdido ani v Jizvě Mièville své „hrdiny“ nešetří. Odnáší si s sebou z románu těžké břímě. Ale příběh ještě nekoncí…

nmkcz

Brilantní příběh, nezávazně navazující na "Nádraží Perdido". Miéville prokresluje svůj svět Bas-lagu s absurdní důvěryhodností a jistotou. Styl "new weird", nebo mnou preferovanější označení "steam-punk", přijímá rozsáhlé konstrukce mýtů, legend, rozsáhle historie, intrik, mocenských bojů národů a ras i druhů stejně ochotně jako marast, bezvýchodnost, ale i okouzlení a hrdost jednotlivých postav. Musím doporučit přečíst si nejprve "Nádraží Perdido", není to sice nutné pro pochopení, ale určitě si pojednání o pirátském plovoucím městu Armadě užijete více, když nejprve probdíte několik horečnatých nocí v kakofonii ulic Nového Krobuzonu.