Nádraží Perdido

Právě jsem dočetl tuto knihu. Nádraží Perdido, ten název je trochu zavádějící, děj nemá nic společného s vlaky a dopravou. Je to spíše o nezvládnutém chovu dravců, kteří utečou a nadělají sousedům pěknou paseku. Knížkou se prolíná několik dějových linek, z nichž ta o dravcích je nosná. Autor má úžasnou fantazii, kterou vás stále udivuje, ať se jedná o město, jeho obyvatele, filozofii nebo vědu, která je zde popisována náherným jazykem alchymistů. Jediným prvkem, který byl trochu zbytečným byli "rukodlakové", kteří mi byli trochu k smíchu. Jinak děj i formu psaní jsem si moc užil. Popisy jsou tak skvělé, že jsem ten steampunkový svět uplně viděl před očima. Těším se na další romány od tohoto autora a určitě doporučuji.

Zklamání, obrovské zklamání a frustrace.
Knihou Nádraží Perdido jsem se vrátil téměř po 20ti letech ke čtení. Na knihu se všude pěly ódy, jak je skvělá, jak je úžasná.
Knihou jsem se prokousával skoro rok.
Ano autor nás seznámí se světem, o kterém nám vypráví, ale pužívá jména, která se nedají vyslovit a ani nenabídne slovník, takže si člověk vytvoří srozumitelné ekvivalenty.
D2j i svět je zajímavý, ale kniha je zhruba o 250 stran delší než bylo potřeba. Díky tomu ztrácí dynamiku, je nezáživná, děsně nudná. A né, není to epické vyprávění, ketré by mohlo zaujmout.
Určitě si čtenáře najde, ale rozhodně to taková pecka, jak se nám snaží tvrdit.

Četla jsem ji dvakrát. Česky a pak anglicky. První čtení by se dalo popsat jako překotné hltání příjemně šokovaným čtenářem, který si nechal poradit a pustil se do četby něčeho úplně mimo jeho záběr. A to druhé jako poživačská četba někým, kdo měl chuť prožít velmi okázalé sci-fi temno.

Všímám si, že některým čtenářům vadí na této knize detailní popisy a rozvleklost. Znám člověka, který knihu po desítce stran odložil jako nepřelouskatelnou. Když člověk nemá zrovna náladu nebo čas, umí to být skutečně otravné. Na druhou stranu je lepší čas od času proskimovat pasáž, kterou "nepotřebuji" nebo zrovna nestíhám, než se připravit ve strhujícím příběhu o pečlivý popis světa. Myslím, že bez kontextu toho distopického hnusu by mi unikla celková dekadentní atmosféra díla.

+ hodně zlá (čti nemilosrdná k hlavním hrdinům) kniha
+ psychedelické výjevy a nápady
+ dějová linka a zvraty
+ neuvěřitelně pestrý a propracovaný svět
+ město
+ co kapitola, to nápad na samostatnou povídku

- komplexní vyprávění a mnoho popisů působí místy rozvlekle

Hodně zajímavé sci-fi, kde zapomeňte na všechny klasické prvky. Je zde nastíněn zcela jiný svět na základě steampunku, ale normálního tu není vůbec nic. Navíc děj, který je možná v druhé třetině trochu zdlouhavější, ale konec to dožene.

Ze začátku je to trochu zdlouhavé, ale tak od osmdesáté stránky se to rozjede šíleným tempem a nepoleví po celou dobu. Je to velice zdařilá kombinace hororu, steampunku a Weird fiction. Nejlepší kniha ze světa Svět Bas-Lagu!

Nevěřil jsem, že mě po letech čtení sci-fi a fantasy žánru ještě něco dokáže takhle překvapit. SKVĚLÉ. Prostě úchvatné. To, co někteří popisují jako zdlouhavý začátek a utrpení při čtení, jsem si osobně užil a je pro mě úžasným vyobrazením atmosféry prostředí. Děj, který se pak dál rozbíhá, mi připadá zcela uvěřitelný, protože taková šílenost se může odehrát jedině v tomto šíleném světě. Takže za mě klenot tohoto žánru a opravdový spisovatelský kumšt.

(SPOILER) Fascinující kniha, která jde dalece za rovinu žánru sci-fi a dostává se až do oblasti magického realismu. Před některými nápady nutno smeknout, zmínku si zaslouží například rasa Cheprijců, kdy samci jsou jen takoví divní červi, kteří se hloupě plazí po zemi a nikomu nestojí za pozornost, samice ale vypadají jako lidské ženy s tím rozdílem, že mají místo hlavy brouka. A jedna z takovýchto obludek udržuje mezidruhový partnerský vztah s hlavním hrdinou knihy. Toto samo o sobě by stačilo na bohatý příběh plný podivností, jde ale jen o jednu z ohromného množství jiných a ještě mnohem šílenějších autorových konceptů.
Knihu zařazuji do mého top 50.

Scifi přecpané tolika nápady, že by z toho jiní udělali pět knih. Super.

Tak jako když zíráte na varnou konvici a čekáte nekonečně dlouhou chvíli, než se uvede voda do varu, tak mi utíkal příběh v této knize. Příběh začal nudně - zadáním dvou úkolů postavám (jedna vytvořit sochu, druhá navrátit schopnost létat) a já si říkal, co z toho bude. Miéville sice má pozoruhodný talent popisu, ale čeho je moc, toho je příliš, tady už přespříliš. Opravdu není potřeba popisovat strukturu vločky rzi zrezivělého řetězu (obrazně řečeno), a té rzi bylo v příběhu opravdu hodně. Není potřeba popisovat každý sliz a plíseň. Autor se neskutečně vykecává, do příběhu plete vše, co mu na jazyk přijde, mutanty, démony, konstrukty, přetvory...jak jim říká, ale ono to vůbec nebaví. Rozhovory jsou natahované tak bolestně, že máte pocit krvácení do mozku. Toto a příběh bez spádu a napětí mě několikrát nutilo knihu odložit a jen silou vůle jsem se k ní vracel, abych mohl s klidným svědomím říct, že po Miévillových knihách už s největší pravděpodobností nesáhnu.

Knížka, ve které dominuje originálnost světa nad příběhem. Originalitu vítám a oceňuji, tady jí bylo tolik, až pro mne byly některé situace nepředstavitelné. Bylo pro mne náročné knihu dočíst. Náročnost neznamená nic špatného, jen si na základě toho myslím, že nebude vyhovovat úplně všem.

(SPOILER) Můj první Miéville a (new) weird v životě. Dle ohlasů jsem očekávání měl velká, a byla naplněna. Příběh s celkem neotřelou zápletkou se chvíli rozjíždí, ale stojí za to. Budování ponurého, špinavého, zvráceného světa je výtečné, stejně tak se mi líbily postavy. Tkáč je jednoduše geniální, a morální otázka Jagharka dává dílu hlubší podtext. Jedinou výtkou budiž myšlenka, která mě napadla už během čtení, a vesměs byla naplněna, a to, že po porážce psychomůr se už nic extra zásadního nestane...

Kniha se nečte úplně lehce ale těm co vytrvají dává za odměnu velmi originální temný příběh v kulisách až nevídaně fantazijního světa. Ještě dlouho po přečtení mi to hraje v hlavě.

Než abych zformuloval všechny superlativy, co mi v souvislosti s přečteným Nádraží Perdido v mozku lítají a já je nejsem schopen pochytat, tak bych si dovolil jen jednu myšlenku: Každý začínající autor nebo kdokoliv, kdo se rozhodl napsat knihu (fikci), by si měl nejdříve přečíst Nádraží Perdido, aby pochopil, co to znamená skvěle vystavěný příběh a do posledního detailu promyšlený vývoj a osud postav.

Neuvěřitelně pestrý sci-fi svět plný zvláštních bytostí a kultur. Jedna z obsahově nejbohatějších sci-fi vůbec.

Autora jsem neznal a dílo tím pádem ještě méně. Až na doporučení a zapůjčení jsem se začetl. A žasl. A do třísté stránky trpěl. Až na doporučení, že to stojí za to dočíst, jsem zatnul zuby, otevřel hlavu. A užasl. Pořád mi ale vrtá hlavou, proč to autorovi stálo za to stvořit takhle šílený svět, popsat jej, uvrhnout do zmatku a pak nechat hrdiny protrápit se až do úmorného konce, kde není vítězů, jen svět pokračuje dál, v podstatě nezměněný. Trochu jsem v tom viděl Bennettovy Časotvůrce, kteří ale jsou ve svém jádru optimističtější. Alegorie umělé inteligence byla velmi zajímavá, nicméně v malém tu je Pratchettův mravencový počítač (a Newmanův včelopočítač). Nelituji, možná se s autorem ještě setkám, ale musím se doporučitele zeptat, v čem viděl tu velikánskou přidanou hodnotu autora.

Tak tohle bylo šílené.

Na začátek uvedu, že jsem svět Bas Lagu vzala trochu pozpátku, první jsem totiž četla Jizvu a teď teprve tohle. Z těchto dvou knih se mi více líbila Jizva - příběh mi přišel zajímavější, možná budu trochu srovnávat.

K autorovi - obecně můžu říct, že obdivuju překladatele, kteří se upíšou k tomu překládat jeho knihy. Jako to je maso :D
Dále- v Jizvě mi ještě tolik nevadilo, že autor nevysvětluje, tady už mě to občas štvalo. Na druhou stranu se pak v některých pasážích podle mě úplně zbytečně patlá, ruší to akci, nudí to.
Autor se dále vyžívá v popisech nechutností. Jizva tak nechutná nebyla, ale u Nádraží Perdido už toho na mě bylo místy fakt moc. Celou dobu číst jak všichni páchnou a hrabou se ve výkalech, jako pardon... nevím, já chápu že ne každé místo voní po jahodách, ale tohle bylo už trochu moc.
Co mám u autora dále jako velkou poznámku s vykřičníkem je úplná neschopnost vyjádřit emoce. Na to by se upřímně měl snad radši vykašlat, protože číst o tom, jak někdo "šílel žalem" a mít to popsané stejně jako když popisoval co snídal... to prostě nešlo dohromady. Postavy jsou jaksi bez emocí, respektive on je tam autor nějak vepíše, ale pořád je to strašně suché. Souvisí to pak asi i se sympatičností postav, o nějakém vytvoření si vztahu k postavě se asi mluvit nedá, což je u skoro 700 stránkové knihy škoda.

No a samotné Nádraží Perdido - prvních 250 stran pro mě byla nuda. Nic se pořádně nedělo. Pak se konečně něco dít začalo a bylo to lepší, ale ten začátek byl hrozný. Kniha mě sice šíleně bavila, ale současně kdykoliv jsem ji měla otevřít, tak jsem si hledala důvody proč to nedělat, vzbuzovala ve mně prostě hodně protichůdné vnímání. Po přečtení ale můžu říct, že za přečtení to asi stojí, byť další knihu od tohoto autora teď v plánu nemám (musím si odpočinout od toho smradu a hnusu:D)

A poslední věc - PROČ PROBOHA KNIHA O 668 STRANÁCH NEMÁ OBSAH? Jako to mi hlava nebere a lezlo mi to na nervy úplně celou dobu.

První třetina knihy prosté nadšení, pak se začaly lovit můry a vlastně se do konce knihy ani nic neřešilo. A úroveň postupně upadala. Autor se vyžíval v popisu města, to hraje hlavní roli a podařilo se mu vystavět reálný fungující svět, i postavy jsou výborné i když nad motivací některých z nich jsem zvedal obočí, hlavně teda u Izáka. Celkově tomu prostě chybí příběh, nikam se to nehýbe, nic se nevyvíjí a ten konec a Izákovo nepochopitelné rozhodnutí to celé zabíjí. Jo a jedna věc na zívěr: proč proboha nepoužívají zrcadla na prsou, do kterých se dívají se skloněnou hlavou??!

MASAKRÓZNÍ NÁDHERA PROSAKUJÍCÍ Z OSTROVŮ SKRZE PŘEDIVO SVĚTA DO MÉ LOŽNICE KRADOUCÍ ČAS I SPÁNEK PROKAZUJÍCÍ HLOUBKU UMĚLE SKUTEČNÉHO SVĚTA KTERÝ SNAD MOŽNÁ NEEXISTOVAL...