Křest svatého Vladimíra
kniha od: Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12230/bmid_krest-svateho-vladimira-Xgj-12230.png
4
904
Sžíravá satira na poměry panující v někdejším Rakousku-Uhersku. V této látce vystihl Havlíček možnost aktualizace a aplikace na tehdejší společenské poměry. Vznikla tak skvělá satira ostře útočící pod alegorickou rouškou na despotismus a náboženské tmářství v Čechách v době Bachova absolutismu.
Komentáře (93)
Komentáře 93 Recenze 1
Při četbě tohoto asi nejvíce propracovaného díla Havlíčka Borovského jsem se opět musel sám sebe ptát, proč mi ve škole učitelé nepřečetli alespoň tyto verše: "Pro nic za nic robotovat, nevěděl bych věru, na tu jeho čokoládu, že mu seru." nebo "Vladimír byl ještě k tomu punkto sexu štvanec, jako lev kraloval mužům a ženským co kanec." Knihu bych si bez váhání přečetl. Čím více obrozenecké literatury jsem přečetl, tím více mám pocit, že toto období české literatury prostě neumíme učit. Místo seznámení s fascinující Borovského osobností se učíme o bustách, které můžeme vidět v Národním muzeu. Jenže z busty se naučíme maximálně jméno, datum a vzhled. Borovský byl skvělý novinář a provokatér. V době celonárodního patosu dominujícího v tehdejší literatuře se nebál napsat o Tylově hře (Poslední Čech), že je to patetická břečka, která snižuje umělecké kvality národní literatury. Zároveň neváhal pustit do textu nějaký ten dobře cílený vulgarismus.
Při četbě jsem se mnohokrát upřímně zasmál, a to i jako katolík a latinář při četbě Jezovitského marše.
jedním slovem skvělé! veršíky jednoduše a častuškově odsejpají, a je v nich vtip, šarm i moudrost.
a abych si vomočil - i varování před pitomou slovanskou vzájemností.
a doporučuji též kvasihavlíčkovské pokračování od Pavla Hořanského (vl. jménem Jan Novotný, 1978, Petlice 1988, dostupné online) - jak jsou dopisování klasiků zpravidla blbé, tak tohle je dobré. veršíky odsýpají odrážejíce realitu 70. let 20. století)
Vzpomínka na první ročník. Všem se nám satirická báseň o ruskem carovi Vladimirovi a pohanskem bohu Perunovi moc líbila . Aby ne.
"Car necar, svátek nesvatek,
je mi všechno rovno,
ne a ne, nebudu hrmit,
neb co z toho mám? Hovno. "
"..... na tu jeho cekuladu,
že mu na ni seru...... "
Dodnes považuji den, kdy jsem sáhnul po Borovském za den D v mém čtenářském životě. Mnohokrát v životě mi proběhlo hlavou.... cár necár, svátek nesvátek, že mi všechno rovno.... a mnohokrát jsem si vzpomněl na zakončení rýmu.... ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno....
Naprosto mě uchvátilo celé dílo Borovského, jeho statečnost, jak s císařstvím bojoval perem, jeho ironie, se kterou přistupoval k životu ve vyhnanství... Trnová koruna položena rukou Němcové na jeho rakev- ta byla za nás , za všechny...
Knížku jsem si přečetla kvůli letošní čtenářské výzvě. Myslím, že myšlenky K. H. Borovského a jeho ironie nesedí jenom na tehdejší dobu. Verše jsou sice jednoduché, ale trefně pojmenovávají všechny neřesti tehdejší doby. A ve své podstatě jsou nadčasové a platí pořád.
Satirická poema Křest svatého Vladimíra se ve svém základu opírá o historické reálie z Ruska 12.století, které K.H.Borovskému posloužili k ostré kritice tehdejšího systému a společnosti, tak jak je autorovi vlastní. Bere si na mušku zřízení, právo, soudnictví, náboženství a v neposlední řadě Bachovský absolutismus. Absurdita a fraškovitost z nedokončeného díla prýští na všechny strany. Ilustrace Josefa Lady s textem perfektně korespondují.
Měla jsem vždy ke klasice odstup ani nevím proč. K některým autorům a knihám člověk musí zkrátka věkem dozrát. No a ve svých 31 letech se to stalo u mě. Byl to velký muž plný humoru a odhodlání. Neumím si představit, že bych v tomto věku měla za sebou to co on. Byl to zkrátka borec, škoda že neměl možnost být na světě déle. I tak za jeho život zanechal tolik úspěšných děl.
Karel Havlíček měl ideje, kterým obětoval svůj život, naprostá většina jeho literárních prací jsou četné novinářské články a politické komentáře. Jeho vize se ukázaly hrůzně pravdivé - budeme-li mít samostatnost, tak nemáme šanci se udržet, schlamstne nás buďto Německo nebo Rusko. Naději viděl pouze v Rakousku (důležité pro nás - Evropská unie), které si ovšem představoval jinak uspořádané, v čemž se nesmírně zklamal. Jeho konec života musel být velmi smutný. Jakoby to předznamenal v jednom ze svých čtyřverší, které napsal jistě na základě své opakované trpké zkušenosti a pocitů zmařené práce. Je z páté kapitoly básně Křest svatého Vladimíra:
Ale svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Pana Havlíčka, blahé paměti, se zvyšujícím se číslem v kolonce věk, shledávám vtipnějším a vtipnějším.
Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš:
...Jedna hora vysoká je
a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.
Když hýřili, stolovali
u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
v mrzutém humoru.
„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
jakoby se zdálo.
Ráno vstane: do snídaně
musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
potom v slunci topit...
Na Havlíčkovi Borovském mne prostě baví ten jeho vtip, který do těch svých veršů vkládá. Jeho texty jsou svižné, hravé a dobře srozumitelné i pro současného čtenáře. A platí to samozřejmě i pro Křest svatého Vladimíra. Jak často v poezii tápu, tak tady jsem se prostě bavila. Jasně, Havlíčkovy verše jsou možná trochu jednodušší, ta jejich stavba není nijak komplikovaná, ale baví mne ta rytmika, melodičnost a trefnost jeho sdělení.
Nejdřív se mi dostalo do rukou cenzurované vydání, kde jsou všechny vulgarity nahrazeny pár tečkami, čímž nejznámější dva verše úplně ztrácí na působivosti. Plná verze nemá chybu, dobře jsem se bavila a občas i smála nahlas ;)
"Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády."
...
"Pro nic za nic robotovat
nevěděl bych věru,
na tu jeho čekoládu,
že mu na ni seru!
Cár necár, svátek nesvátek,
že mi všechno rovno,
ne a ne a nebudu hřmít,
co z toho mám? Hovno!"
S tím označením humorný bych byl trochu opatrný, převážná část legrácek působí trochu lacině (ale "poslední pomazání hlínou" schvaluju), nicméně je s podivem, jak se tehdejší problémy v absolutistické monarchii moc neliší od šolichů v naší demokratické republice.
Absolutismus jako dysfunkční totalitní systém, při němž společnost kolabuje kvůli neschopnému (což mu však nebrání v tom být bohatý, mocný a krutý) panovníkovi, který od ostatních požaduje chválu, ale sám není schopen předpokládat následky svých činů.
Další aktuální tematickou vrstvu tvoří pletichy uvnitř státu – ziskuchtivost, prospěchářství, sebestřednost a mocichtivost zabírají místo snahám o progres a vyřešení momentálních problémů. Však i sám Vladimír se svěřuje radši svému sluhovi než shluku ministrů. Důvěra ve stát v těchto dějových kulisách by asi nebyla nejvyšší, čemuž nepomáhá ani upadající význam boha, následná degradace vyššího duchovního do handrků skupiny úředníků.
A samosebou církev – zdravím do Polska – která rovněž ztratila svou podstatu/funkci a hodnotové vlastnosti, místo toho se z ní stává opět jen skupina kariéristů, kteří si chtějí namastit kapsu.
Vadí mi, že sice Havlíček bedlivě zaměřuje své kritické oko na nejvyšší zkažené vrstvy, celkově mi však v skladbě chybí nějaké širší společenské zastoupení. Drobné rozdíly ve společenských vrstvách zobrazeny jsou (třeba ohledně práce – "chudí rukama, bohatí hubou"), ale přijde mi, že se autor nechal zlákat neúnavným tepáním do moci, až zapomněl, že žijí i jiní lidé, kteří by mohli zobrazovat jiné rozpoložení či důsledky mizerné státní moci. Takhle se vše točí kolem mocných.
Ale jako jízlivý kousek dobrý, umělecké hodnota jde trochu na úkor sdělení, ale vzhledem k formě pro to mám pochopení. A jak jsem již zmiňoval, jisté aspekty díla se v současnosti projevují až v děsivé podobě.
1. V rodinné knihovně jsem vyhrabal staré vydání z roku 1946. Rozverné veršování, zaplněné nekonvenčním jazykem, mi připomnělo mé básnické pokusy ze základní školy. Jenže ty měly maximálně deset slok, tady jich KHB vyplodil 85 stran, a to ještě jde o pouhý fragment, úvod do nedokončeného díla. Ladovy ilustrace přenášejí děj do autorova devatenáctého století.
2. Zjistil jsem, že k dispozici je i audionahrávka z roku 1965, hlas Jana Pivce mi Havlíčkovo satirické provokativní šťourání do církve a feudálů povýšil na čtyři hvězdy.
Vtipné a nekompromisní.
80 % (zatím 778 hodnotících s průměrem 80 %).
…
Hřmi Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády.
…
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.
Havlíčka jsem si velmi oblíbila. Především jeho Tyrolské elegie! Křest svatého Vladimíra je vtipná, satirická báseň, která kritizuje náboženství a místní politiku. A za to ho obdivuji! Že se nebál ukázat, co si myslí...
Tohle je má srdcovka, na tu mi nešahejte. Nebo ruce schované velmi dobře mějte.
Havlíčka Borovského mám opravdu ráda. Ale Křest byl lehkým zklamáním ve srovnání s jinými díly. Sice nechyběl sarkasmus, dynamika a údernost, ale jaksi mi to přišlo šroubovanější a rýmy méně vydařené. Nicméně i tak jsem se nenudila a pobavila.
„Křest” jsem měla ráda od první chvíle, ve které jsem s ním byla seznámena (škola). Je to skvělý počin a je velká škoda, že jej Borovský nestihl dokončit.
Tuto báseň mám z těch Havlíčkových nejraději, i když král Lávra je také dobrý. Samozřejmě je zde hlubší smysl, což je na tom díle dokonalé.
Rytmus se asi občas ztrácí, význam některých slov jsem pochopila jen z kontextu, někdy ani to ne,
občas zbytečně natahované, nedokončené, jedním slovem geniální.
Chybí mi v knihovně ta s ilustracemi Lady, chybí mi Havlíček.
Dnes vám, bozi, vy ubozí,
kadidlo lid pálí,
a zejtra vás jako smetí
v kalužinách válí.
Dělají si nové bohy
dle svého pohodlí,
koho včera oběsili,
k tomu se dnes modlí.
Všechno jest na světě marné
i království boží
—
všechno hyne a pomine
jako špatné zboží.
Jenom caři, samovláda,
a takové sloty,
potrvají věčně věkův
jak juchtové boty.―
Všichni boží služebníci
spustili moldánky,
vzdychali a naříkali
jak staré cikánky.
„Co vám chybí?― táře se car
pod svým baldachýnem.
Oni všichni jedním hrdlem:
„Hynem', pane, hynem'!―
Celé popstvo předstoupilo
k caru s deputací;
jeden džţel ve jménu všech
takovou oraci:
„Veliký jest Vladimír car!
Svatá vůle jeho;
když's nám zabil pána boha―
opatř nám jiného!
Nám je pánbůh jako pánbůh,
jenom kdyţ je ňáký,
abychom jím udrţeli
v respektu sedláky.
U těch bude všechna kázeň
brzy dým a pára,
nebudem se mít u koho
modliti za cara.
Někdo musí nad sedláky
rachotiti hromem:
bez boha neobstojíme,
jen jiného honem!―
Překvapila mě kritika náboženství, k tomu to bylo velmi vtipné a čtivé. Asi nejlepší dílo K.H.B.
Ano, tohle já mohu. Výborně napsaná satirická báseň, která kritizuje poměry jak v Rusku za cara, tak v Rakousku za císaře pána. KHB se ani nevyhýbá kritice církve, což mě nejvíce potěšilo. Je dobré vidět, že někdo před více jak sto padesáti lety měl podobné názory a věděl moc dobře, co církev představuje. Krásné to vše zakomponoval do tohoto díla a někteří by si měli uvědomit, že bez Boha by svět také existoval. A jak píše Karel, tak by i slunce přes den svítilo, v noci zase měsíc, lidé by se rodili a umírali, zkrátka vše by fungovalo stejně jako doposud. Hloupým lidem ale nevysvětlíš, že bez Boha se dá také žít. A třeba to tak vše bylo. Aby se jedna vrstva obyvatelstva uživila, vymyslela si boha. Bez víry v Boha by byl chaos, ale hlavně by nebyly peníze na chlast a chlebíčky pro jeptišky. Zkrátka a dobře. Kdo chce být hloupý, ať rozum ve víře utopí.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyři mladé draky.
Všem lidem, co věří v Boha radím, aby se zamysleli, jestli panna Ježíše opravdu porodila.
Řekl bych nejlepší Havlíčkovo literární dílo. Čte se relativně dobře a Ladovy ilustrace jsou skvělé. I když se zabývá soudobými tématy, může dnešního čtenáře oslovit.
Další satirická báseň Karla Havlíčka Borovského. Přestože již dílo není aktuální, zapomínat by se na něj rozhodně nemělo. Umožňuje nám totiž nahlédnout do dějin - do doby, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko - a obeznámit se s tehdejší situací a problematikou. Dle mého názoru byla kniha trochu slabší než Král Lávra nebo Tyrolské elegie, ale musí se nechat, že se četla rychle a vcelku dobře (až na archaismy a historismy, jež se zde objevovaly, jak jinak než v hojné míře). Myslím si, že jsem rozhodně neudělala chybu, když jsem do své povinné četby zahrnula také Borovského. :)
Tuto báseň dávám do Výzvy na počest svého dědy, kterého ji naučil nazpaměť jeho spolubojovník v zákopech první světové války a děda ji až do své smrti dokázal procítěně recitovat.
"Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění". Citát.
Skvělá kniha, vůbec nezestárla, ani od časů Havlíčka ani od mého posledního čtení ve studentském věku.
Vtipné, svižné, královsky jsem se bavila.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Kdybych věděl, že takový klasik má ve svých básních tolik krásných vulgarismů (např. sv…k, v…ák nebo p…), sáhl bych po něm už mnohem dřív. I v dnešní době se jedná o svěží a stále aktuální dílko – i když bohužel nedokončené. Můžu je doporučit i pro ty, kteří básně běžně nečtou.
Křest svatého Vladimíra je jednou z knih, které jsem opět četla jen kvůli/díky hodinám literatury. A opět jde o jedno z děl, které mileráda doporučím.
Jde o dílo nadčasové, vtipné a i pro dnešního čtenáře velmi čtivé. Čtenář se u něj baví, když dílo čte pro zábavu a dostává ho do kolen, když pochopí, co tím vlastně chtěl autor pravděpodobně říci.
Už teď si myslím, že nebudu váhat a dílo si jednou s chutí přečtu znovu. I kdyby to opět mělo být jen a jen "kvůli" studiu, potažmo škole.
AUDIOKNIHA: Přiznám se, že ze všech Havlíčkových čtených děl se mi tento líbil nejméně. A to přesto, že hlavně začátek mě přímo královsky bavil. Přišlo mi to ke konci už poněkud zdlouhavé. Na druhou stranu tomu nelze upřít tu ostrou satiru církve a vládnoucích mocností, které jsou stále ještě pořád trefně aktuální. Autor prostě nezklamal.
Sžíravá satira na císařské Rakousko. Bůh Perun už nechtěl dělat boha hromovládného a sloužit lidem i báťušku carovi, a tak byl zničen. Jenže chudý lid bez boha si začal moc vyskakovat, a proto se sešla "elita" národa, aby našla boha nového. Báseň stará bezmála 170 let a až mne mrazilo, jak je aktuální. Historické kulisy se zkrátka mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Posloucháno jako audio ve vynikajícím přednesu Jana Pivce.
Příjemná sbírka básní, kterým člověk rozumí, aniž by je musel číst 5x a navíc od úžasného autora.
Štítky knihy
rozhlasové zpracování angažovaná poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
Kniha Křest svatého Vladimíra je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 559x |
| Čtenářské výzvě | 129x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 8x |