Kruh
Kodži Suzuki
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2181/bmid_kruh-knizni-klub-kruh-faK-2181.jpg
4
772
772
Kruh (Kodži Suzuki) série
1. díl >
V japonském hororovém příběhu reportér Asakawa narazí na případ čtyř lidí, kteří zemřeli zdánlivě bez příčiny v tutéž vteřinu na různých místech. Dopátrá se toho, že se znali a že týden před smrtí se dívali na videokazetu, která diváka varuje, že do sedmi dnů zemře... Tento mysteriózní horor byl v roce 1998 zfilmován.
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Ringu , 1991
více info...
Přidat komentář
Je velmi zajímavé zjištění jak moc můžete předělat knihu při implementaci na filmové plátno a pořád je to branné jako zfilmovaná kniha. Nic méně film je moc povedený a kniha která byla předlohou také. Celé jsem si to od začátku do konce užil a jediný co mě trochu vadilo byly japonská jména nic méně s tím se nedá nic dělat. Naprostá paráda a v některých scénách mi přeběhl mráz po zádech.
Já vím, že to není brakovka jako jiné kousky z tohoto žánru. I ten závěr byl moc zajímavý.
Jenže mi to přišlo celé jaksi nenapínavé, že bych se třeba bála tak to mě ani nenapadlo a spíš jsem se těšila, jak to skončí, ať to mám za sebou. Asi už jsem holt ten povrchní moderní čtenář :-(.
Kam sa hrabú Američania s tými ich prerábkami? :)
Tento originál je rozhodne niečo viac.
Kruh bol môj úplne prvý horor, ktorý som kedy videla a priznám sa, že vtedy ma to riadne vzalo (mala som 12). Dodnes si pamätám, ako veľmi som sa po ňom bála a trvalo to snáď týždne, normálne ma to traumatizovalo :D. Ale časom som sa hecla, pozrela si viac hororov a nakoniec sa stali mojím najobľúbenejším filmovým žánrom, ale Kruh má u mňa stále špecifické miesto (len si naňho spomeniem a už cítim tú zvláštnu atmosféru). Takže na túto knihu som bola veľmi zvedavá. A je to jeden z mála prípadov, kedy mi film prišiel lepší ako kniha. Nie že by bola zlá, len taká zvláštna. Miestami mi nesadol štýl písania, bol taký mätúci. Taktiež hlavné postavy nie sú veľmi sympatické. Ale zas nemôžem povedať, že by sa mi kniha nepáčila. Aj keď si myslím, že dôležitú úlohu tu zohráva práve to, že film ma kedysi tak zasiahol - pri niektorých častiach príbehu som si vybavovala scény z filmu a aj keď v ňom toho bolo veľa zmenené, niečo predsa len ostalo. A film je rozhodne hororovejší, kniha mi skôr prišla ako thriller s nadprirodzenými prvkami. Ale čítalo sa to svižne, bavilo ma čítať o pátraní po pôvode kazety a že ako vznikla a hlavne som bola dosť zvedavá, že ako to skončí. Aj keď zas na pokračovanie až tak zvedavá nie som, nemám nejakú chuť pokračovať v tejto trilógii ďalej, ale možno si to časom rozmyslím.
Chtěla jsem zkusit nový žánr a tak jsem dostala doporučení na tuto trilogii. Vůbec jsem nevěděla, že kultovní horor Kruh má literární předlohu! A to velmi zdařilou. I když mi Japonská kultura není nijak blízká a jména i místopis mi dělal trochu obtíž, bylo to příjemné čtení. Nic strašidelného - trochu napínavé a trochu detektivní. Jsem zvědavá na další díl.
Kruh nelze jinak, než hodnotit 5*.
Ještě v dobách, kdy jsem byla fakt malá holka, byl Kruh prvním "hororem", na který mě naši nechali dívat se. A já ho milovala. Vážně, byla jsem tím fascinovaná. Dívala jsem se na něj vždy, když ho dávali. Jenže pak přestali a já zapomněla.. pak jsem se dostala ke čtení a zjistila jsem, že to je i knižně! A tak jsem začala Kruh shánět.. několik let. Až se povedlo a tak několik let zase čekal na přečtení. :)
A jsem u toho! Dnešní krásný, první, podzimní den a s ním Kruh.
Kniha mě ihned pohltila a vtáhla do děje. Samozřejmě jsem neshledala velkou podobnost s filmem, ale zde mi přišlo to rozuzlení takový rozumnější, celkově to na mě zapůsobilo asi o něco víc. Ale odteď to budu brát asi jako dva světy. Dva různé světy. Film je spíše hororový, kniha je víc detektivní s nádechem něčeho tajemného, spíš čekáme na rozuzlení.
Ale jinak jsem opravdu maximálně spokojená a těším se na zbylé dva díly. :)
Horory mě nebaví, nezajímají a neděsí.
I přesto mě to ale hodně bavilo a sfouknul jsem to cca za den.
Kdysi před X lety jsem viděl americkou filmovou verzi Kruhu a... vůbec mě to nebavilo a nezaujalo.
Víceméně to asi taky byl jeden z mála hororů, který jsem viděl a který si jakž takž vybavuju (rozuměj že si pamatuju, že jsem ho viděl)... prostě to vůbec není žánr pro mě.
Každopádně když mi ale kolegyňka sdělila, že je to podle knihy a že se to dost liší a trošku to rozebrala... docela mě to zaujalo a sehnal jsem si všechny tři díly - a přesně jak jsem si myslel, dost mě vtáhlo do děje a fakt mě to bavilo.
Brzy se vydám do Spirály... a nakonec si hodím mašli.. ehm, Smyčku.
Teda.. cože?
No, prostě perte mi to rovnou do žíly.
... jen teda pak musím zvolit 'lepšího autora', protože jsem po fantasy sérii plné polských a ruských jmen navázal čínskou scifi trilogií... a teď Japonsko... asi jsem masochista.
Nebudu ani předstírat, že si pamatuju více než 5 jmen celkem ze všech těchto zmiňovaných knih. :D
Knížka se mi moc líbila, čtivá, rozsahem tak akorát. Film jsem sice neviděla, protože nesnáším horory, ale vím o čem zhruba je. Měla jsem trochu obavy, že to bude v podobném duchu, ale naštěstí nebylo. Je to napínavé, potřebovala jsem číst pořád dál, závěr super.
Nikdy jsem neviděla Kruh (ani japonský, ani americký remake, jen parodii) a přiznám se, že jsem ani netušila, že je podle knihy. Hlavní hrdina není zrovna sympaťák (jasně, prožívá stresující období, kdy nad ním visí hrozba smrti, ale i tak), a neštěstí si víceméně přivodí svou vinou, když strká nos, kam nemá. Pár hororových prvků by se našlo, ale spíše to působí jak mysteriózní thriller s paranormálními prvky. Čtení chvilkami je znepokojivé, ale povětšinu času se hlavní postava honí za odpověďmi, zatímco mu pomyslně tikají hodiny, které mu odpočítávají čas do konce a skoro jako zázrakem se mu daří společně se starým známým luštit složitou historii toho, kdo je původcem jejich prokletí. Rozklíčování zápletky je originální a tak trochu po japonsku ujeté, ale proč ne. Další díly si přečtu, protože mě zajímá, jak se tohle vyvine dál, zatím první díl působí jako dobrý odrazový můstek.
Každý asi zná zfilmovanou americkou verzi. Nejsem si jistá, jestli existuje i ta japonská, ale předpokládám, že ano. Já měla chuť vyzkoušet, podle jakého námětu byl film natočen. Musím se přiznat, že se mi film líbí více, ale tak nějak v knize je uchopeno zlo jinak, až bych řekla logičtěji (byť to ve smyslu celého příběhu vyznívá asi divně). Zatímco u Sadako v této knize bylo řečeno, co je oním zlem, tak ve filma Samara byla záhadou i po jakéms takéms rozuzlení. Postavy příběhu byly zcela vyměněny. Tady teda máme hlavního hrdinu (pěkně nepříjemného, hysterického, pedantského se sklony zasklívat fakt, že má vlastní rodinu), jeho přítel byl také dost "zajímavý" superman. Vadily mi dlouhé kapitoly, se kterými se to víc táhlo; taky přeskakování v tom, kdo zrovna mluví a o jakém čase se bavíme (přítomnost, minulost ve vzpomínkách, nebo budoucnost). Miluju horory a Kruh je jeden z těch top atmosférických, ale tady to na mne nepůsobilo tak srašidelně, jako v jiných knihách. Spíš mi vadilo chování hlavní postavy.
Jo a ještě jsem chtěla dodat: Já nevím, co to má ta asijská kultura za zvyk, ale ten sex a posedlost kopulací a pohlavními orgány je fakt dost ujetá (a to nemyslím jen v tomhle díle, ale i u jiných autorů - třeba Murakami je tím proslulý). Kompenzace snad...?
Potřebovala jsem nějakou knihu, která by prolomila mojí "čtenářskou krizi", a myslím, že se to povedlo:) bylo to svižné, celkem napínavé... nechápu ale podle čeho natáčeli film, ten byl teda hodně volně inspirovaný. Kniha je spíš o vyřešení hádanky, vlastně detektivka trochu jinak. Rozhodně se nebudete bát. Kdo čeká klasický horror, bude zklamaný.
Knihu jsem začala číst spíš ze zvědavosti. Horory totiž vůbec nemusím. Ale nakonec se mi kniha moc líbila a rozhodně si nenechám ujít další pokračování. Jediné s čím jsem trochu zápasila byla japonská jména, místy jsem se v postavách trochu ztrácela.
Žádného velkého nadšení z mé strany se Kruh bohužel nedočká. Buď nejsem cílovka, nebo jsem v současné době těžce nenaladěná. Samotný příběh působil zajímavě, nicméně ač jsem výrazně lekavá a bojácná, žádné velké napětí nebo očekávání se nekonalo. Snad za to mohly především velmi nesympatické vystupující postavy, v čele s protivným, těžce snesitelným Asakawou.
Je mi líto, ale s autorem jsme se úplně minuli.
Zajímavé, za mne lepší než film kde se klade spíše důraz na děs než na mystérium a příběh....
Opravdu hororový příběh v literární formě. Film je možná kapku strašidelnější, ale zároveň pitomější a nereálnější. Suzukiho předloha je chytřejší, dějově zajímavější a hlavně logičtější než filmové zpracování (americká verze). Japonská je potom hodně jiná. Hlavně nestrašidelná. Osobně doporučuji, stejně jako Lady Dracula, shlédnout minimálně novější verzi a potom teprve přečíst. V opačném případě vám film přijde jako totální blbost
Reprodukce....... Reprodukce...... Reprodukce... To tedy byla jízda. Mrazivé zjištění, že mou odpovědnosti může, ale nemusí být zkáza lidstva, pokud obětuji či neobetuji svou rodinu... To bych tedy nechtěla řešit. Kniha i poukazuje na fakt, že váš život může změnit i nevinné rozhodnutí nejet metrem. Vynikající thriller.
Ze začátku jsem si říkala, jestli se do četby vůbec pustím. Ale jsem nakonec ráda. Je to zajímavé, napínavé. Sem tam teda trošku utahané. Ale za mě čtyřhvězdičkový chytře vystavěný příběh s mrazivým závěrem.
Nebýt DK, ani netuším, že kniha má další dvě následovnice. Třeba se po nich poohlédnu:)
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno japonská literatura horory rozhlasové zpracování
Kruh
Tokio, 5. září 1990... začátek příběhu u mě přes zjevnou banalitu ihned vyvolal vzpomínky na naše 90. léta. Jenže Japonsko si žije svým životem a svou vlastní historií, byť ne až tak odlišnou od jiných zemí a kontinentů. Vlastně je vůbec zajímavé, že autor měl potřebu dát svému hororovému příběhu časový rámec... v každém případě mě Suzuki zaujal a po dočtení Kruhu jsem si uvědomila, že jsem velmi dávno musela vidět i film. A došla mi taky souvislost s úvodní reminiscencí oněch devadesátek. V té době se totiž začaly na kopírovaných videokazetách v Československu, Česku objevovat první horory... Smrt hned 4 zdravých lidí na akutní selhání srdce představuje více než zajímavou zápletku, zejména pak, když hrozí jejich násobení. Společným jmenovatelem je přitom běžná, nadto příjemná aktivita - pobyt v přímořském letovisku. Jsem toho názoru, že novináři jsou zpravidla příšerně otravná sorta lidí a tady se prokazuje, že nemusí být taky zdraví prospěšná. Krátký příběh, který si spolehlivě udržel můj zájem až do samého konce. Jo, a pozor na videokazety (empéčtyřky etc.), přesněji jejich obsah ;-).