Kruh

Tento horor jsem četla v rámci výzvy Čtenářského klubu ČBDB. Přiznám se, že bych asi sama jen tak knihu nečetla. Musím konstatovat, že vyprávění bylo mnohdy napínavé a některé pasáže ve mně vyvolávaly hrůzu. Titul se četl velmi dobře. Některé zápletky mi přišly nadčasové a aktuální. Titul mohu doporučit všem, kdo mají rádi horory, napínavé příběhy a scény plné smrti a nechutností. Filmové zpracování jsem ještě neviděla, ale ráda jej zhlédnu.

Tohle je kniha, která má opravdu spád – člověka nutí číst dál a dál, jen aby zjistil, co stojí za tajemnými úmrtími. Autor umně splétá příběh, který je dobře vystavěný a nabídne i uspokojivé rozuzlení. Pokud má ale jít o horor, nejsem si úplně jistá, úplně mě to nepřesvědčilo. Možná jsem měla větší očekávání, přesto jsem si čtení užila a oceňuji, jak poutavě je kniha napsaná.

První díl je hororový thriller, který buduje napětí kolem prokleté videokazety. Z obyčejné záhady se stává mrazivý příběh o kletbě, která se šíří jako virus. Atmosféra je temná a originální, a i když je příběh méně krvavý, děsí svou psychologickou hloubkou a myšlenkou, že smrt je neodvratná, pokud nepředáš „infekci“ dál.

Opět musím konstatovat, že kniha je lepší než film. Krásně jsem se bála.

Za mňa žiaľ celá Suzukiho trilógia Kruh predstavuje jedno obrovské sklamanie kolosálnych rozmerov. Dvojka a trojka boli za mňa čisté katastrofy, ktoré sa vybrali miestami až WTF štýlom. Pôsobili na mňa dojmom, že si zo mňa buď autor robí srandu, alebo je extrémne unudený a tak s textom experimentuje na hranici čitateľnosti. Ale pravdupovediac už ani jednotka, od ktorej som mal logicky najväčšie očakávania, nepredstavuje žiadny žánrový zázrak. Pre mňa osobne nepredstavuje ani priemerný horor za 3*, ale skôr voľačo divné, kde som sa chytal len vďaka znalosti americkej a japonskej filmovej série. Čakal som mrazivú pecku, ktorú sfleku zaradím medzi najlepšie knižné horory 90. rokov, ale toto k tomu malo fakt sakra ďaleko. Kniha je povedal by som prekvapivo oveľa menej hororová, vôbec som z nej nemal „príjemne“ tiesnivé pocity (na rozdiel od Verbinského a Nakataovho filmu) a na rozdiel od oboch filmov nebola hlavnou hrdinkou zaujímavá žena, ale nezaujímavý muž resp. dvojica nezaujímavých mužov.

50%

Knížka tak špatná nebyla, ale za mě víc než na průměr nedosáhne. S filmem to nemělo zas tak moc společného, ale film se mi líbil o hodně víc. Taky byl dost hororový, což se o knížce říct nedá.

Jsem příjemně překvapena. Viděla jsem kdysi obě filmové verze, japonská je samozřejmě děsivější už z důvodu jejich kultury. Knížka byla parádní a byla jsem moc ráda, že to s filmem nemá zas tolik společného. Hororové to moc nebylo, ale bylo to příjemně napínavé.

Som na tom podobne ako mnohí prispievatelia predo mnou. Tiež som netušil, že film, ktorý som kedysi videl asi 3x v krátkom čase, je rimejkom nejakého japonského a už vôbec som netušil o knižnej podobe, ktorá to všetko začala. Náhody však fungujú a prednedávnom som objavil knihu. Tá však tiež nejaký ten rok čakala, kým ju otvorím a prekonám.
Po dočítaní som zostal mierne zmätený. Na jednej strane sa mi páči o dosť viac ako film, no miestami akoby strácala spád (svoj podiel na tom má aj hlavný antihrdina). Je písana strohým štýlom a vytvára zvláštnu atmosféru, no problémom je asi aj kultúrna odlišnosť. Rozmaznaný euro-americkou literatúrou som naslepo skočil do japonskej. Nevadí. Na ďalší pokus to môže byť iné. Druhý diel tiež zatiaľ zapadá prachom v polici a tretí mám v zameriavači.

K této knize jsem se dostala v rámci společného hororového čtení. Měla jsem smíšené pocity, protože film znám z dětství a zanechal ve mě semínko strachu do teď. Každopádně celkově kniha není špatná. Hlavní postava reportéra je mi teda děsně nesympatická. Začátek příběhu byl super, děj se krásně rozeběhl a já s napětím četla dál a dál. Pak ale začalo vyšetřování a polovina knihy byla hrozně utahaná. Za mě zbytečné prodlužování děje.
Konec mě překvapil. Chvilkami jsem se i přistihla že mi malém ukápla slza.
Do pokračování této série se ale asi už nepustím.

Tokio, 5. září 1990... začátek příběhu u mě přes zjevnou banalitu ihned vyvolal vzpomínky na naše 90. léta. Jenže Japonsko si žije svým životem a svou vlastní historií, byť ne až tak odlišnou od jiných zemí a kontinentů. Vlastně je vůbec zajímavé, že autor měl potřebu dát svému hororovému příběhu časový rámec... v každém případě mě Suzuki zaujal a po dočtení Kruhu jsem si uvědomila, že jsem velmi dávno musela vidět i film. A došla mi taky souvislost s úvodní reminiscencí oněch devadesátek. V té době se totiž začaly na kopírovaných videokazetách v Československu, Česku objevovat první horory... Smrt hned 4 zdravých lidí na akutní selhání srdce představuje více než zajímavou zápletku, zejména pak, když hrozí jejich násobení. Společným jmenovatelem je přitom běžná, nadto příjemná aktivita - pobyt v přímořském letovisku. Jsem toho názoru, že novináři jsou zpravidla příšerně otravná sorta lidí a tady se prokazuje, že nemusí být taky zdraví prospěšná. Krátký příběh, který si spolehlivě udržel můj zájem až do samého konce. Jo, a pozor na videokazety (empéčtyřky etc.), přesněji jejich obsah ;-).

Je velmi zajímavé zjištění jak moc můžete předělat knihu při implementaci na filmové plátno a pořád je to branné jako zfilmovaná kniha. Nic méně film je moc povedený a kniha která byla předlohou také. Celé jsem si to od začátku do konce užil a jediný co mě trochu vadilo byly japonská jména nic méně s tím se nedá nic dělat. Naprostá paráda a v některých scénách mi přeběhl mráz po zádech.

Já vím, že to není brakovka jako jiné kousky z tohoto žánru. I ten závěr byl moc zajímavý.
Jenže mi to přišlo celé jaksi nenapínavé, že bych se třeba bála tak to mě ani nenapadlo a spíš jsem se těšila, jak to skončí, ať to mám za sebou. Asi už jsem holt ten povrchní moderní čtenář :-(.

Kam sa hrabú Američania s tými ich prerábkami? :)
Tento originál je rozhodne niečo viac.

Kruh bol môj úplne prvý horor, ktorý som kedy videla a priznám sa, že vtedy ma to riadne vzalo (mala som 12). Dodnes si pamätám, ako veľmi som sa po ňom bála a trvalo to snáď týždne, normálne ma to traumatizovalo :D. Ale časom som sa hecla, pozrela si viac hororov a nakoniec sa stali mojím najobľúbenejším filmovým žánrom, ale Kruh má u mňa stále špecifické miesto (len si naňho spomeniem a už cítim tú zvláštnu atmosféru). Takže na túto knihu som bola veľmi zvedavá. A je to jeden z mála prípadov, kedy mi film prišiel lepší ako kniha. Nie že by bola zlá, len taká zvláštna. Miestami mi nesadol štýl písania, bol taký mätúci. Taktiež hlavné postavy nie sú veľmi sympatické. Ale zas nemôžem povedať, že by sa mi kniha nepáčila. Aj keď si myslím, že dôležitú úlohu tu zohráva práve to, že film ma kedysi tak zasiahol - pri niektorých častiach príbehu som si vybavovala scény z filmu a aj keď v ňom toho bolo veľa zmenené, niečo predsa len ostalo. A film je rozhodne hororovejší, kniha mi skôr prišla ako thriller s nadprirodzenými prvkami. Ale čítalo sa to svižne, bavilo ma čítať o pátraní po pôvode kazety a že ako vznikla a hlavne som bola dosť zvedavá, že ako to skončí. Aj keď zas na pokračovanie až tak zvedavá nie som, nemám nejakú chuť pokračovať v tejto trilógii ďalej, ale možno si to časom rozmyslím.

Propracované,citlivé,dechberoucí....

Skvělý zážitek . Kam se hrabe film. Doporučuji přečíst.

Chtěla jsem zkusit nový žánr a tak jsem dostala doporučení na tuto trilogii. Vůbec jsem nevěděla, že kultovní horor Kruh má literární předlohu! A to velmi zdařilou. I když mi Japonská kultura není nijak blízká a jména i místopis mi dělal trochu obtíž, bylo to příjemné čtení. Nic strašidelného - trochu napínavé a trochu detektivní. Jsem zvědavá na další díl.

Kruh nelze jinak, než hodnotit 5*.

Ještě v dobách, kdy jsem byla fakt malá holka, byl Kruh prvním "hororem", na který mě naši nechali dívat se. A já ho milovala. Vážně, byla jsem tím fascinovaná. Dívala jsem se na něj vždy, když ho dávali. Jenže pak přestali a já zapomněla.. pak jsem se dostala ke čtení a zjistila jsem, že to je i knižně! A tak jsem začala Kruh shánět.. několik let. Až se povedlo a tak několik let zase čekal na přečtení. :)

A jsem u toho! Dnešní krásný, první, podzimní den a s ním Kruh.

Kniha mě ihned pohltila a vtáhla do děje. Samozřejmě jsem neshledala velkou podobnost s filmem, ale zde mi přišlo to rozuzlení takový rozumnější, celkově to na mě zapůsobilo asi o něco víc. Ale odteď to budu brát asi jako dva světy. Dva různé světy. Film je spíše hororový, kniha je víc detektivní s nádechem něčeho tajemného, spíš čekáme na rozuzlení.

Ale jinak jsem opravdu maximálně spokojená a těším se na zbylé dva díly. :)

Horory mě nebaví, nezajímají a neděsí.
I přesto mě to ale hodně bavilo a sfouknul jsem to cca za den.

Kdysi před X lety jsem viděl americkou filmovou verzi Kruhu a... vůbec mě to nebavilo a nezaujalo.
Víceméně to asi taky byl jeden z mála hororů, který jsem viděl a který si jakž takž vybavuju (rozuměj že si pamatuju, že jsem ho viděl)... prostě to vůbec není žánr pro mě.
Každopádně když mi ale kolegyňka sdělila, že je to podle knihy a že se to dost liší a trošku to rozebrala... docela mě to zaujalo a sehnal jsem si všechny tři díly - a přesně jak jsem si myslel, dost mě vtáhlo do děje a fakt mě to bavilo.
Brzy se vydám do Spirály... a nakonec si hodím mašli.. ehm, Smyčku.
Teda.. cože?
No, prostě perte mi to rovnou do žíly.

... jen teda pak musím zvolit 'lepšího autora', protože jsem po fantasy sérii plné polských a ruských jmen navázal čínskou scifi trilogií... a teď Japonsko... asi jsem masochista.
Nebudu ani předstírat, že si pamatuju více než 5 jmen celkem ze všech těchto zmiňovaných knih. :D