tulipi komentáře u knih
Zdánlivě všední, přesto silný příběh z poválečné Neapole vyprávěný a viděný očima třináctiletého chlapce.
Malá, útlá knížka - četla se hezky, příjemně, po dočtení ve mně dozníval pocit jakési nostalgie...
Do knihy jsem se zpočátku nějak nemohla začíst, ale podařilo se a byť se mi některé části zdály poněkud rozvleklé, četlo se dobře.
Příběh rozhodně nepostrádá napětí, jasnou dějovou linku, ani překvapivé zvraty.
Na začátku mi přišla kniha depresivní, ale pár stránek a najednou zjistíte, že tak nějak nejde přestat. Přesto, že konec příběhu lze tušit nejpozději ve 3/4 knihy, myšlenka nahlédnout na vlastní život z jiných úhlů, za jiných okolností a s jinými možnostmi, je zajímavá a inspirativní... Četlo se hezky.
Nenáročné čtení na dovolenou, nebo pokud si chcete trochu oddechnout třeba v rámci předvánočního shonu. Nic, k čemu by se člověk potřeboval / chtěl nutně vracet, ale když to správně sedne do nálady, čte se dobře.
Chvílemi jsem při čtení dostávala chuť na kafe a skořicové šneky...
Smutný začátek, se kterým se hlavní hrdinka snaží vypořádat útěkem do samoty, do přírody, kde zvolna nachází vnitřní sílu a odhodlání znovu se "vrátit do života".
Četlo se hezky, příjemně, některé věci byly předvídatelné, žádné extrémní zvraty, kniha svým klidným dějem zvolna a příjemně spěje k předpokládanému konci. V některých pasážích člověk opravdu téměř vidí starý domek, okolní zahradu i les...
Jednotlivé části knihy jsou prokládány dobovými úryvky z novin. Mezi těmito proklady se odvíjí příběh holčičky El, popsán v padesáti-slovných kapitolkách de facto v náznacích, přesto jasně a srozumitelně.
Kniha mne svou netradiční formou nadchla - přečetla jsem během jediné noci...
Ze začátku jsem se nemohla "chytnout", postupně se to zlepšilo, ale popravdě - docela jsem se v ději ztrácela. Po nadšení z prvního i druhého dílu (četla jsem hned po sobě) mne třetí díl poněkud zaskočil. Začátek mě zmátl, dlouho jsem při čtení přemýšlela, jestli to není tím, že jsem se k třetímu dílu dostala s velkým odstupem od přečtení prvních dvou a něco z konce druhého (něco důležitého) si nepamatuji...
Nakonec se ukázalo, že ne, ale děj mne víc vtáhl až ve druhé polovině knihy, pak už se mi četlo o něco lépe. Celkově mi 3. díl přišel dějově zbytečně rozvleklý a nadšení z prvních dvou značně opadlo.
První kniha, kterou jsem od této autorky četla a zhltla jsem ji během jediného dne (nešlo mi ji prostě odložit). Nádherně napsaný smutný příběh dcery bohatého židovského cukrovarníka z doby před, v průběhu a po 2. světové válce.
Zpočátku se mi do knihy nedařilo začíst, postupně mě chytla víc a četla se mi lépe.
Bavily mne barvité popisy přírody v bažině, ale souhlasím, že přerod negramotného děvčátka ve významnou vědkyni byl trochu moc.
Romantika s tematikou osamělosti a souznění s přírodou okořeněná detektivní zápletkou. S ohledem na mnohé pochvalné recenze jsem se na ni těšila a přečetla ji, ale za mne to není kniha, ke které bych cítila potřebu se vracet. Přesto jsem přesvědčená, že si příznivce najde.
Relativně malé množství stránek skrývá obrovské množství emocí.
Četlo se jedním (zatajeným) dechem v obavě, jak příběh dopadne...
Jak krásná umí čeština být!
Verše, jejichž poetiku nádherně umocňují obrázky Pavla Čecha, nelze, než vřele doporučit.
Krátká svižná novela, v níž se setkají 3 ústřední postavy, které se snaží vyrovnat každá s nějakým svým trápením.
Možnost jen tak utéct od všeho a všech někam do přírody a hned potkat někoho, kdo vás bez ptaní ubytuje, mi nepřišla úplně uvěřitelná, ale jinak jsem s knížkou zásadní problém neměla. Líbil se mi lehce nejednoznačný konec, který ponechal prostor pro vlastní představy. Kniha se mi četla pěkně (velká pochvala za krásný jazyk), ale "čistokrevná" oddechovka to není. Což rozhodně není na škodu...
Autobiografický příběh o náročném hledání vlastní identity. Bylo zajímavé sledovat nejdříve "propad" hlavní hrdinky a pak její postupný "růst" a hledání sebe sama.
Líbila se mi postava moudré indiánské babičky a přibližování se indiánským kořenům...
Relativně útlá knížka, popisy místy trochu zbytečně rozvláčné (alespoň na mne).
Knih s podobnou tematikou jsem už četla celkem dost, ale pokud se bojíte, že zde narazíte na naturalistické líčení zvěrstev, která na Židech v rámci holocaustu byla páchána, nemusíte mít obavy. Tahle knížka, byť na citlivé, vážné téma, je psána laskavě a ohleduplně - nezaskočí vás, nebudete ji muset odkládat, abyste obsah průběžně "vydýchali". Na to jsou mnohé jiné.
Za mne jde o laskavou knihu o utrpení, kterými si autor musel projít. A o tom, jak se takovým zkušenostem dá čelit. Četlo se hezky.
Závěrečný díl Úterních žen spolehlivě navázal na dva předchozí - zábava a oddech.
Díly na sebe volně navazují - v podstatě je spojuje jen pět hlavních postav, jinak by se asi daly číst i samostatně.
Já četla jednotlivé díly s odstupem (jak byly vydávány) a s chutí, ale vracet se k nim asi hned tak nebudu. Pokud by ale chtěl někdo tip, jaké čtení vzít na dovolenou, tahle trilogie by rozhodně mohla být jedním z adeptů.
Druhý díl Úterních žen pokračuje ve stejném duchu, jako první - spolehlivá "dámská" oddechovka na dny, kdy nechcete číst nic vážného, přemýšlivého. Na dovolenou ideální.
Knížku jsem dostala jako dárek, který mne pobavil určitou podobností (jsme ale "jen" tři). Oddechovka, kterou jsem postupně dostala od těch "svých holek" komplet a stejně tak (postupně) i četla. Zábavné čtení na dovolenou, nebo, když prostě potřebujete "vypnout".
Další z knížek Patrika Hartla, do které jsem se pustila. Bavilo mne ozvláštnění příběhu dvojím pojetím (pohledem), jinak sázka na jistotu. Pokud knížky pana Hartla čtete, v podstatě víte, co čekat. Já si je tradičně schovávám na dovolenou :o)
Četla jsem až poté, co jsem viděla film. Odhadnout, jak by na mě kniha působila, kdybych příběh nejdříve četla, si netroufnu, obecně vzato se mi ale líbilo, jak může taková singl pouť na člověka (za)působit.
A... patřím k těm, kteří se s Pacifickou hřebenovkou po přečtení seznámili (i když jen z pohodlí domova a prostřednictvím internetu).
Jako malá jsem tuhle čtvercovou knížku s ilustracemi Heleny Zmatlíkové milovala (jako mnoho dalších) a četla stále dokola.
Svým dětem jsem ji pořídila i jako audioknihu (čte Libuše Šafránková) a úspěch se opakoval - zamilovala se, myslím, další generace...
Všem mohu vřele doporučit, mám pocit, že je to čtení, které prostě nestárne.