Adresa Naděje

Snad taková kniha někomu pomůže, kdo prožívá ztrátu blízkého člověka. Ovšem kniha Všechno modré z nebe, která se zabývá také těžkým tématem, je nesrovnatelně lepší!

Velmi emotivní příběh. Velmi pěkně napsané. Kniha má smutný děj, ztráta blízké osoby je velmi smutné a každý se s tím vyrovnává po svém. Domeček,zahrada a zvířátko to je dobré na překonání smutku.85%.

precetla jsem na doporuceni a mam vicero vyhrad.
dej je nudny a nerealny, velke trauma a pak serie stastnych nahod, podporujicich setkani, same prima hojive okolnosti.
jazykove obraty se opakuji, neustale nekomu zari oci a jihne. emocni zdimacka.
asi to nikomu neublizi, za me zbytecna kniha.

Skvělá kniha, doporučuji. Emoce od začátku až do konce a čte se jedním dechem.

Z knihy jsem měl vyražený dech, protože autorka skvěle popisuje všechny emoce, děje a všechno co se v knize popisuje. Všechno se mi moc hezky četlo, možná si ji přečtu znova, protože mi otevřela nový smysl psaní povídek. Mohu jen doporučit.

Autorka umí krásně vystihnout emoce hlavní hrdinky, která se vyrovnává s těžkou životní situací a i v tomto období nachází spřízněné duše a s ním spojené přátelství.I když by se hlavní hrdinka mohla utápět v sebelítosti,je schopná prostě žít dál a dát svému životu nový smysl života.

Když otevřete staré deníky, okenice slunci a měsíci, dveře kocourovi. Dovolíte velkému smutku, aby byl, pak přijde i radost. Spící zahrada se probudí k životu a příroda je opět a zase ta nejhojivější láska.

Příběh Amandy se mě hluboce dotknul... Je plný bolesti, smutku, ale i naděje. Ukazuje, že všechno má svůj čas, že každá bolest se musí prožít, aby mohla odejít a uvolnit místo pro něco nového, hezkého. A každému to trvá jinak dlouho, někomu rok jako Amandě, někomu dva jako Julii... Ukazuje, jak moc je důležité mít v životě lidí, kteří vás tím nechají procházet, ale zároveň jsou pro vás stále oporou. Korelace mezi zahradou, domem a Amandou mě hodně bavila. Příroda umí uzdravovat. Pocity, které Amanda prožívá, jsou tak do detailu popsané, že si říkám, že si autorka knihy musela projít něčím velmi náročným, aby to dokázala dostat do takového příběhu.

Terapeutická kniha o tom, kterak se vyrovnat s velkou osobní ztrátou milovaných osob. Hrdinka v této knize zvolila jako léčbu po velkém neštěstí absolutní samotu, do níž pak okenice, okna a dveře postupně a zlehounka pootevírala slunci, zvířatům i lidem, aby se její život zase zabydlel vztahy se světem. Moc jsem jí rozuměla, moc jsem s ní souzněla a moc jsem jí držela palce. Život není peříčko a není o tom, že na protivné otázky "jak se máš?" a "jak se daří?" vlastně nikdo neočekává jinou než pozitivní odpověď. Opovažte se mít starosti a mít z nich vrásky! Asi proto mi tato kniha byla tak sympatická, že nezpochybňuje, jak moc se může život během chvilky změnit a jak to člověka zasáhne. A že to chce opravdu čas, aby se duše zahojila. Nezapomněla, ale zahojila.

Od začátku do konce mi kniha krásně plynula. Příběh o uzdravení sama sebe. Velmi pěkně sepsané, dokážu si představit i jako předlohu pro film.

Ač to není zrovna kniha s nejpříjemnějším tématem, zpracování se mi velmi líbilo. Možná i proto, že jsem založením pomalejší člověk a pomalé tempo knih mám ráda a nenudí mě. Už jen z toho důvodu, že mě zpomalí a vrátí tak na “správné místo. Autorka knihu napsala velmi vnímavě a ukázala jeden z mnoha způsobů vyrovnání se se ztrátou. Otevřela tím téma, o kterém se tolik nemluví a za to jí velice děkuji.
Škoda, že jsou dosud přeložené pouze 2 knihy a do angličtiny jsem jich také moc přeložených nenašla…

Ve svých letech mám za sebou ztráty lidí ve svém okolí i svých blízkých, i v práci se nejednou potkávám s pozůstalými, každý truchlí jinak. Popis truchlení u Amandy mi nic nepřinesl. Minimální dějová zápletka by vystačila na povídku, nikoli na knihu. Celkově až nuda.

Stejně jako mě autorka dostala Vším modrým z nebe, i Adresa naděje se mi četla krásně. I když čtení to není nikterak optimistické, začátek je vyloženě depresivní a smutný, ale to malé světýlko naděje hlavní hrdince od začátku přejete, i když ji poznáte až časem. A musím říct, že jsem si jí oblíbil a nerad jsem se s ní na konci loučil. Nevím jak to autorka dělá, ale svým postavám umí vdechnout život. Až tak, že je vídíte před očima. Doufám, že se nějaké další nakladatelství ujme i jejích dalších knih - Jota to dle mých informací zatím nemá v plánu. A vážně nechápu proč.

Stejně jako po přečtení Všeho modrého z nebe jsem okouzlena a dojata. Tentokrát to nebyl zas tak teskný a tíživý zážitek jako v případě prvého; první desítky stran jsou sice velmi temné a depresivní, ale příběh (který v podstatě postrádá zápletku a soustředí se jen a pouze na úzdravu jedné těžce zkoušené duše) se pak pomalu začne rozvíjet a rozkvétat jako květiny v Amandině zahradě. Budu netrpělivě vyhlížet překlad některého z dalších románů této autorky (aspoň do angličtiny - věčná škoda, že jsou přeloženy jen tyto dva; originál bych asi se svými chatrnými zbytky francouzštiny nedala).

Na tuto knihu jsem náhodou narazila v knihovně a díky vysokému hodnocení jsem se jí rozhodla dát šanci, bez toho, abych věděla o čem je. Čekala jsem, že půjde o romantické čtivo a nemohla jsem se víc mýlit. Knížka mě i přes smutné téma naprosto vtáhla a měla jsem ji za několik večerů přečtenou. Rozhodně doporučuji všem, kteří si prošli/prochází dlouhodobě těžkým obdobím. Věřím, že se vám i díky této knize trochu uleví.

Adresu naděje jsem četla až jako druhou knihu této autorky a musím přiznat, že Modrá se mi líbila více. Ale to neznamená, že by Adresa byla slabší, případně špatná, je jen jiná, zvláštní, neuvěřitelná. Co všechno zvládne lidská bytost „přežít“ a unést, co jí v tom může pomoci, jak čas opravdu léčí. Vzpomněla jsem si třeba na naši Veroniku Hurdovou, ta to měla ještě těžší a v jak úžasné věci – minimálně knihy – dokázala své životní osudy přetavit!
Úplně nejvíc ale oceňuju, jakou roli tady hraje příroda, zahrada, zeleň; světlo a tma, počasí, roční období. A samozřejmě chlupatý a svérázný zvířecí spolubydlící!

Prvních sedmdesát stran působilo tak beznadějně a ponuře, že jsem si říkala, jestli knihu zvládnu. Pak ale Amanda konečně otevřela okenice, pustila do domu kocoura a začala zahradničit a příběh se, tak jako její život, začal stávat snesitelnějším a barevnějším. Bavilo mě taky číst o tom, jak se vrhla na zahradničení. Krásná kniha o návratu do života z úplného dna.

Knihu doporučuji všem a zařazuji ji k těm, na které nikdy nezapomenu. Zaujala mě už svojí nádhernou obálkou i názvem a dojala až k slzám. Není snad ani možné, aby někdo takto překrásně slovně vyobrazil smutek, který člověk prožívá, když ztratí ty nejbližší, aniž by sám něco takového neprožil. A samozřejmě - když nechybí kocour a jeho vnitřní síla pomoci uzdravit paničku, kterou si vybral - jde o úplně ideální čtení, které dává naději a pohladí po duši.

Všem těm, kdo někoho ztratili, kdo odešel.....všem těm, co si to neumí představit...Nádherná kniha, co nás přiměje prožít něco, co nás strhne a spojí s přírodou a opravdovostí našich životů. Přeji krásný zážitek, také moudrý a naplněný....