Koho vypijou lišky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální prózou, v níž záleží na každém slově....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160509/koho-vypijou-lisky-TfV-160509.jpg 4.2158
Nahrávám...

Komentáře (44)

Kniha Koho vypijou lišky

veriszv
28. června

Kombinace osvěžujícího formátu s tíživým příběhem, to je kniha Koho vypijou lišky a je naprosto famózní!
Každá kapitola ze života malé El má přesně padesát slov. Může se to zdát málo, ale tahle hra se slovy toho má i hodně mezi řádky.
Československo sedmdesátých let a příšerné domácí prostředí jsou realitou malé El a jejího těžkého dětství. Jednotlivé střípky a fragmenty si čtenář skládá z krátkých kapitol, které často řeknou víc a působí naléhavěji než tisíc slov. Pro dokreslení atmosféry jsou jednotlivé části prokládány titulky z dobových deníků.
Je to minimalistické, originální a určitě to stojí za přečtení!

Martin_Eli
04. května

Krásné slohové cvičení, které dokáže na malém prostoru vytvořit houstnoucí atmosféru. Škoda jen finále, čekal jsem nějaké grandiózní rozuzlení, ale to jaksi nepřišlo...


boox
25. března

Stručně, ale věcně! Nápaditě vypointované 50ti slovné kapitolky o smutném dětství malé El s vtipnými prvky z doby socialismu. Ještě že měla El aspoň dědu. Mně se to líbilo.

Zorka
17. března

Velmi originální způsob zpracování. Vývoj titulků v dobových denících je střídán krátkými kapitolami, které skládají mozaiku života děvčátka milovaného dědečkem, ale chladně přezíraného matkou. Dětská nevinnost v kontrastu s charaktery jednotlivých postav (ani dědeček totiž není jednoznačným hrdinou) a "štěky" novinových titulků působí smutně až beznadějně. Po knížce zůstává spíše pocit než příběh.

boticelli
15.11.2020

Až neskutečné, jak mi tento strohý text dovedl oživit sedmdesátá a osmdesátá léta. Bylo tam vše: céčka, Živé květy, krvavé koleno a dokonce i nahá Švorcová!
Promyšlené věty dokázaly vzbudit emoce, malou, smutnou El si musí každý zamilovat.
Lidmilu Kábrtovou si po druhé knížce přidávám do oblíbených autorů.

Dela111
10.11.2020

Koho vypijou lišky přináší příběh jednoho neradostného dětství a dospívání v Československu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století podaný prostřednictvím jednotlivých vzpomínek malé El, které mají vždy jen padesát slov. Tyto krátké útvary tady vytváří románový celek.
Atmosféru tehdejších let navozují texty z Rudého práva. Vyniká tady kontrast mezi dětským pohledem a hesly komunistické propagandy z tehdejších novin a rozpor mezi tím o čem a jak se mluvilo doma a jak se o tomtéž všude jinde mluvit nesmělo.
Působivé vylíčení traumatického dětství, kterému napomáhá originální zpracování, vytváří dost bezútěšný obraz. Mně se tato netradiční forma příběhu líbila a bavila mě.

Jirinamac
08.10.2020

Nápad dobrý, zavzpomínala jsem si a jsem ráda, že je ta doba pryč, ale asi za pár dní nebudu vědět, že jsem tuto knížku četla a o čem byla.

Gooverka
08.09.2020

Forma knihy je naprosto úžasná, alespoň já jsem nic podobného nikdy nečetla. Každá kapitola má "pouze" padesát slov a na takto krátkém formátu se autorce podařilo vykreslit život hlavní hrdinky dokonale. Právě protože je forma tak úsporná a strohá, běhal mi mráz po zádech. Příběh je sám o sobě také silný, ale musím se přiznat, že si knihu asi za pár dní pamatovat nebudu. Dala bych čtyři hvězdičky, ale závěr mě donutil jednu hvězdu ještě ubrat.

1