Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160509/bmid_koho-vypijou-lisky-TfV-160509.jpg
4
302
83
Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální prózou, v níž záleží na každém slově.... celý text
Přidat komentář
Skvělý nápad, výborné zpracování! Málomluvná výstižná výpověď nejen o dětství prožitém v období normalizace, ale i politickém pozadí, o školství, životě na vesnici, módních trendech, mezilidských vztazích, životní úrovni, o zahořknutí matky, agresivitě a alkoholismu otce, o moudrosti dědečka - posla starých časů. A jak pravdivé - ano, v tom jsme žili. Na rodinné poměry a vztahy měli možná mnozí větší štěstí, ale politické a společenské klima působilo neúprosně všude a na všechny.
Je velké umění vylíčit to tak dokonale několika padesátislovnými kapitolami. Knihu považuji za svěží a výrazné české literární dílo roku 2013.
Kniha je zajímavá především svou formou, obsahově autorka zvolila poměrně oblíbené téma, které ovšem zpracovala dobře. Jde o příběh malé El, jejíž život je od narození určován nenávistí mezi rodiči, otec je alkoholik, který matce neustále vyhrožuje, matka je (snad jí to ani vzhledem k situaci nelze zazlívat) hysterická ženská, jež si vybíjí vztek na svůj život na vlastní dceři. El tak neustále slyší, jak je k ničemu a nic neumí, až tomu sama podléhá a trpí jak doma, tak ve škole.
Na knize je však rozhodně nejzajímavější to, jak si autorka pohrála s formální stránkou. Každá kapitola je koncipovaná jako krátký vypointovaný příběh, který má přesně 50 slov. Tento minimalistický přístup sice poměrně osekává dějovou složku, na druhou stranu ale dokáže všechno podstatné sdělit. Nehledě na to, že tato forma skvěle nahrává autorčině smyslu pro detail, tragikomický humor a určitou melancholii plynoucí však také z tématu knihy.
Prvotina české autorky rozhodně není textem pro masového čtenáře, své příznivce si však zcela jistě najde.
Štítky knihy
česká literatura Československo dětství normalizace (1969-1989) socialismus domácí násilí dětský hrdina matky a dcery české romány
Koho vypijou lišky
Kniha Koho vypijou lišky je v
| Přečtených | 375x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 103x |
| Chystám se číst | 240x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 2x |
Kniha mě opravdu překvapila. Přečetla jsem ji sice za jedno odpoledne (nebo spíše za pár hodin), ale zanechala ve mě opravdu hodně. Tu dobu jsem nezažila, ale kniha mi ji tak dobře přiblížila, že si ji teď dokážu lépe představit. A opravdu, jak se píše na obálce, každá kapitolka je příběh sám o sobě - k zamyšlení a tak poeticky napsaný... Určitě budu autorku dál sledovat, snad napíše další knihu. Zajímavý by byl třeba soubor jejích příběhů na padesát slov:)