Snoopi komentáře u knih

Kniha mi připadá jako "tak trochu lepší román pro ženy", ovšem bráno z úhlu pohledu Lukáše, hlavního hrdiny. Tomuto pojetí odpovídají šmodrchance vztahů, které si čtenář pro sebe musí rozplétat. O postavách se příliš nedozvíme, ani místo a čas nejsou specifikované.
Zdánlivě banální styl milostného příběhu však překvapivě zabíhá do oblasti fantasy, dostává se až kamsi za hranice lidských světů, zvláště tehdy, když se v Lukášových vnitřních dialozích objevují smyšlené figurky a scenérie. Tyto momentky se zároveň starají o napětí v ději a udržují naši pozornost, bohužel je však vždy vystřídá nudné a skoro až otravné "pseudofilosofování" o životě, kdy se na nás navalí skoro tuna směsi "psychického odpadu".
Zároveň je složité sledovat časovou osu: spolu s hrdinou bloudíme v časoprostoru. Také vypravěč nám nic neulehčuje: příběh je sice líčen v er-formě, ale nečekaně přebíhá do ich-formy a zpátky. Děj se zbytečně ztrácí v líčení obsáhlých pasáží, např. detailních popisech všedních úkonů.
Autorka bohužel používá ustálené fráze a obraty, jakási "automatická epiteta constans", bez špetky originality, je vidět, že se teprve hledá. Celkově jde o poněkud nejistou a nemotornou prvotinu. Rozhodně se ale nejedná o knihu nezajímavou: autorka se místy snaží vybočit z mezí pravidel žánru a občas se jí to i podaří. A jestliže promineme to všechno "nedopečené těstíčko" okolo, dostaneme se k velice chutnému jádru.

53 04.09.2021

Čtení této novely navodí otázku, jak křehký je pojem soukromí. Máme na něj právo, ale každý jej vnímá po svém. Až zamrazí z toho, jak snadné je vloupat se lidem do jejich života a otřást jejich pevnými základy.
Hrdinka Lynn během nového zaměstnání, kdy pracuje jako uklízečka, v sobě objeví zvláštní druh úchylky: zpoza postele potají pozoruje "život lidí nad sebou". V tomto stavu pak natrefí na prostitutku Chiaru, která v ní probudí i lesbické sklony.
Osa příběhu je jednoduchá, přímá a nekomplikovaná: jde spíše o líčení psychických stavů hrdinky a o plastické zobrazení stereotypních vzorců našeho chování. Stejně jako je Lynnin život bezcílný, tak bezcílně působí i vyprávění. Kolébá se odnikud nikam, rozplývá se v neurčité prázdnotě a jen zřídka nabere spád. Popis prostředí chvílemi připomíná filmový scénář: krátké, střízlivé dialogy střídá volný tok myšlení, vypjaté situace zase podkreslují strohé, úsečné a staccatovité věty. Text naštěstí příjemně osvěžují originální přirovnání, zvláštní metafory a neobvyklé synestézie s prolínáním smyslů.
Novelka nenabízí řešení - ale může posloužit jako podnět k zamyšlení i jako netradiční pohled na problematiku terapie, léčby a zpětného začlenění narušených lidí do běžného života. Provází ji nálepka "humorná", ale nikoho nerozesměje: tíhne spíše k tragičnosti. Největší slabinou je nulové napětí a rozsahem je příliš krátká, ale o děj zde vlastně ani tolik nejde...

55 04.09.2021

Taková vtipná, zajímavá a nenáročná jednohubka. Cílené na mladší čtenáře, ale i tak jsem se skvěle bavila, myslím, že každý si tu najde to své. Chvílemi jsem se tak řehtala, až mi tekly slzy, a to se už dlouho nějaké knize nepovedlo :-) Ilustrace též povedené - a některé ženy mohou ocenit i praktický "formát do kabelky". Jednotlivé skeče zabírají maximálně stránku, mnohdy obsahují jen tři okénka - a přesto, nebo právě proto, jsou skvěle vypointované. Doporučuji jako prima oddechovku. Ovšem pozor, spíše pro dívky a ženy - mnohá témata mohou být mužům cizí a snad i odpudivá, například menstruace :-)

62 04.09.2021

Román je svým rozsahem spíše obsáhlejší novela. Souhlasím s tím, že jde o směs "erotické utopie a lesbického příběhu". Svým zaměřením bych jej klidně zařadila i mezi romány existenciální.
Anja, 30iletá hlavní hrdinka, i přes svůj věk stále hledá sebe samu, své místo ve světě, který je jí cizí. Prožívá strach ze svého sebeuvědomění. Téměř zoufale se bojí dávat najevo opravdové emoce - místo toho se vůči okolí ohrazuje: nebere si servítky vůči nikomu, nepouští si nikoho k tělu a projevuje se s cynickou skepsí, což jí pomáhá přežít. To se však změní v situaci, kdy pozná zvláštní dívku: éterickou bytost, jíž si pojmenuje "Siri". Dívka oproti ní působí křehce, tajemně a až neskutečně lehkovážně a dětinsky. Tato cizinka s ní hned rozehrává podivnou hru, jejíž pravidla určuje jen ona sama, a Anja její pravidla přijímá. Přestože se tomu zprvu brání, nakonec se chce co nejvíce podobat chlapci Šmolovi, jak ji Siri nazývá.
Román lze vnímat z různých úhlů pohledu: jako román "výchovný"; román o prostém hledání své vlastní identity; román o lásce a žárlivosti, o vině a trestu - ale i jako zajímavé podobenství o našem světě. Nejde v něm jen o problematiku LGBT menšiny, ale odkrývá daleko závažnější podtext: do jaké míry je člověk sebou samým, do jaké míry s ním lze manipulovat.
Tábor, v němž se Anja pohybuje, totiž představuje až děsivý obraz jakéhosi totalitního režimu, kde vše má svůj pevný řád a pevně stanovená pravidla: kdo se jen maličko odlišuje, je za to tvrdě potrestán.
Zdá se mi, jako by si autorka ukrojila až příliš veliký krajíc chleba a teprve se při psaní hledala. Text působí zmateně a neuspořádaně, děj je takový "nemastný - neslaný", bez většího spádu. Některé scény působí nedokončeným dojmem. Časové roviny se nečekaně místí a prolínají, je těžké rozklíčit, co bylo před a co potom... K chaosu vyprávění přispívá i střídání ich-formy a er-formy vyprávění, a to hlavně tehdy, když vyprávění hrdinky splyne s jejím vtělením se do postavy chlapce...
Pokud bylo autorčiným záměrem čtenáře mást a mystifikovat, tak jí naopak musím složit poklonu. Nevíme, co je fáma a co lež: například nijak nerozvíjí motiv ukradených peněz /nedozvídáme se ani to, zda vůbec byly nějaké peníze ukradeny/. Asi nejsilnější dojem, který si z knihy odnáším, je motiv rozložení genderových rolí a motiv jakéhosi stalkera "v ženské podobě".
Závěr se však bohužel rozpliznul v jakési bezčasé jsoucnosti, nic není vysvětleno, zůstávají jen další a další otázky a otazníky...
Všimla jsem si, že na svou dobu, v níž se děj odehrává, autorka používá nečekanou spoustu moderních anglicismů.
Román ve mě zanechal silně rozporuplné dojmy, ale jako nevšední čtení k zamyšlení ho mohu doporučit.

54 04.09.2021

Oceňuji, že autorka se snaží o hluboké porozumění principů chování nejen psů, ale i jiných zvířat. Zajímavý je způsob oslovení: čtenářům převážně vyká, ale do textu vkládá i své zajímavé zkušenosti a poznatky. Nenásilnou formou se jí povedlo propojit "nudnou" teorii s praxí a o svých poznatcích následně čtivě referovat.
Skvělá kniha pro ty, kteří chtějí pochopit vzorce chování svého čtyřnohého miláčka, mohu jen doporučit.

57 02.09.2021

Myslím, že tahle napůl nakreslená a napůl napsaná knížka pro děti způsobila naprostou revoluci a nečekaně s sebou strhla obří lavinu, podobně jako to dokázala první kniha o Harrym Potterovi.
Autor dokázal nemožné - přivedl ke čtení nespočet dětí, které by jinak o žádnou knihu ani nezavadily. /A jako knihovnice působící v dětském oddělení to mohu jen potvrdit./ Čtivou, poutavou a velice vtipnou formou s nenuceným humorem cíleně "pálí" na takové čtenáře, kteří zrovna nefandí složitějším popisům děje a prostředí: a co neudělají slova, to za ně dokonají podařené skici a jakoby "zbrklou rukou" načrtnuté obrázky.
I já jsem propadla kouzlu takového způsobu vyprávění, i já jsem se skvěle bavila.
Je pochopitelné, že časem na úspěchu té knihy parazitovali další a další autoři, kteří vlastně ten styl jakéhosi "dětského románu v obrazech" jen zkopírovali. Ale já jsem za to moc ráda: takové pokusy vždycky ráda uvítám.
Je krásné, že mnozí současní puberťáci s touto knihou vyrůstali - a další budou dále vyrůstat. Bavit bude nejen děti, které si svůj vztah ke čtení hůře nalézají - ale /jako v mém případě/ i dospělé, kteří se rádi vracejí do dětských let.

72 02.09.2021

Na knihu jsem byla hodně zvědavá: zaujala mě svou obálkou, koupila jsem ji jako dárek pro mamku, která je vášnivou pěstitelkou všemožných rostlin. Trochu jsem se obávala, zda jí bude k užitku, když toho sama tolik o rostlinách ví... Ale byla z ní nakonec stejně nadšená jako já :-)
Rozhodně se nejedná o žádnou všední encyklopedii rostlin se suchopárnými informacemi o tom, jak je pěstovat. Tato kniha je ve svém moderním pojetí až téměř revoluční. Zcela mne totiž uchvátila například vloženou kapitolou "Tvořivé projekty", kde najdeme tipy a nápady na různé aranžmá květin, což skutečně posouvá jejich "obyčejné" pěstování na "vyšší level".
Začátečník zde najde spoustu cenných rad, zkušenému pěstiteli kniha rozšíří obzory.
Další hvězdičku přidávám za bohatou fotodokumentaci, která text doprovází.
A pokud nejsme zrovna zapálení fandové rýpání se v hlíně, můžeme si knihou zalistovat jen tak pro radost.

55 01.09.2021

Marka Ebena si moc vážím. A tímto dílkem ukázal, že není jen "Pan moderátor", ale i fejetonista a glosátor par excellence. Několik jeho úvah jsem slyšela v rádiu a četla v časopisech, proto jsem se ihned rozhodla, že si jeho text pořídím v audioverzi, neboť mám ráda jeho hlas.
Rozhodně jsem neprohloupila - moje očekávání naplnil na víc než na 100%.
Líbí se mi jeho styl: nevtíravý humor, kultivovanost a bravurní práce s jazykem. Umí své postřehy patřičně vyšperkovat a nezapomene je korunovat velice vtipnou pointou. Navíc dokáže to, co mnohým bavičům chybí: je skromný a rozhodně se nikomu nepodbízí. Jsem zvědavá na jeho další tvorbu - myslím, že právě útvar drobné prózy mu sedne asi nejvíc.

97 28.08.2021

Krásná pohádka :-) O. Wilde si je moc dobře vědom mistrovství svého vyprávění, své moci nad upoutaným posluchačem. Zřejmě byl jedním z prvních autorů, který do literatury uvedl motiv strašidla, marně bojujícího s vymoženostmi moderní doby. Pohádku jsem si ráda přečetla znova. Přiznávám, že mi strašidla bylo spíše líto. Jak pro jeho neustálé úsilí za každou cenu obnovovat krvavou skvrnu v ložnici, jíž vždy spolehlivě vymaže "Pinkertonův cidič", tak pro jeho zbytečné pokusy o strašení. Jsem ráda, že na rozdíl od ostatních Wildeových pohádek je tato vtipná, napsaná s nadhledem a humorem. Starší čtenáři v díle uvidí i satiru, vysmívající se nejen anglickému snobismu a škrobenosti, ale i americkým zbohatlíkům. A i po víc jak sto letech má stále ještě co říci v současnosti :-)

82 28.08.2021

Tato kniha se ke mě dostala náhodou - a jsem za ni moc ráda. I když to není zrovna lehké a už vůbec ne radostné čtení na dobrou noc...
Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé před lety: ze zájmu, z pozice čtenáře - aniž bych tušila, jak moc se mě to téma za čas dotkne. Podruhé jsem se k ní vrátila z úplně jiného důvodu, než jen v rámci Čtenářské výzvy. Téma je mi totiž neskutečně blízké: prošla jsem si léčebnou, jako pacient s diagnózou podobnou schizofrenním stavům /intervence naštěstí netrvala nijak dlouho a po propuštění se cítím v pohodě/.
Mohu tak zároveň porovnat svou vlastní zkušenost s tímto zařízením ze současnosti s tou autorovou, z 90. let. Bohužel musím podotknout, že i přes jednoznačně velký posun v péči o klienty se některé postupy vůbec nezměnily a z jejich aplikací mám dodnes menší trauma. Jedno však vím jistě: už NIKDY, NIKDY víc se tam vracet nechci.
Ale zpět ke knize. Z té výpovědi mrazí. Naprosto chápu autorovu potřebu sdělit lidem a světu, co se za zdmi takového ústavu může vše odehrávat. Na rukopise je znát, že se hodně nechával inspirovat milovanou četbou, hlavně díly od Bukowského.
Fascinuje mě, jak v textu mísí poetiku s brutalitou, krásu s vulgaritou a hnusem. Jde o velice sugestivní výpověď, jejíž účinek zesiluje pomocí stručných až staccatovitých vět. Používá naprosto originální a neotřelé výrazy a slovní spojení - "modří boys", "adolescent ve věku exploze", "chronici", atd. Najdeme zde i aluze na jiné názvy literárních děl.
I přes nízké dosažené vzdělání měl autor nepochybně talent od boha. A to nejen spisovatelský, ale i malířský, jak je znát z uveřejněných obrázků. Je skvělé, že aspoň něco z toho dokázal během svého krátkého života předat dál.
Za tento talent však bohužel zaplatil daní nejvyšší, jak to tak bohužel někdy bývá. Jeho odkaz má stále co říci i po letech a rozhodně by neměl zůstat zapomenut. Mrzí mě snad jen to, že zemřel příliš mladý - docela by mě zajímala jeho další tvůrčí cesta...

57 28.08.2021

Nádherná kniha. Inspirace pro další vlnu fantasy: zde to všechno začalo.
Bohužel však jiní autoři její myšlenky též rádi vykrádají :-) Milionkrát lepší než film - četla jsem předtím, než filmy uvedli do kin, abych využila většinu své fantazie /jenom ten Frodo měl podobu toho kluka, který ho ve filmu tak krásně hrál/ :-)
Každý zde najde to svoje, jak děti, tak i dospělí. Též smekám :-)

86 28.08.2021

Mohu jen doporučit všem, kteří se zajímají o malování tak jednoduchým nástrojem, jakým je pastelka. Najdou zde poučení, s podrobným popisem různých technik. Skvělé pro začínající, ale i pokročilé malíře.

61 28.08.2021

Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)

83 28.08.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu a musím napsat, že na prvotinu zcela zdařilé :-) Zároveň mi poslech pomohl lépe se orientovat v množství postav.
Příběh mě uchvátil, akorát střídání pouze dvou časových rovin se mi zdálo trochu málo. Na rukopisu je znát, že autorka je fanynkou S. Kinga - nepochybně ji inspiroval jeho horor "To". Jedna niť příběhu nás provází dětstvím party přátel, kteří jsou vlivem okolností nuceni předčasně dospět, a druhá nás zavádí do děje o 30 let později. Nechybí ani oblíbený motiv společného, sdíleného tajemství, zhmotněné noční můry, symbolu, který je po letech donutí se setkat... A dětství, které rozhodně není tak idylické, jak si dospělí mnohdy myslí.
Autorce bych jen trochu vytkla způsob práce s jakýmsi "nadpřirozenem", kdy do děje až téměř násilně "našroubuje" náměsíčné pasáže, jak se ze všech sil snaží text přiblížit žánru thrilleru. Tento postup je však spíš hoden slabších duchařských historek.
Body navíc dávám za líčení některých scén: přestože jsou některé z nich popsány skoro s naturalistickou přesností, nepůsobí nijak zvráceně nebo šíleně: k textu prostě patří a násilí je zde odměřováno "pěkně postupně".
Příběh je kultivovaný, i když hovorový jazyk do světa puberťáků samozřejmě patří.
Přiznávám, že jsem hodně fandila panu Halloranovi, a vcelku jsem si oblíbila i hlavní postavu. Konec mě hodně překvapil, pro mě byl naprosto nečekaný a šokující. Těším se, že si od autorky přečtu i její další dílka. Myslím, že se svému vzoru může směle vyrovnat - jenom aby nesklouzla do role pouhého kopie...

67 28.08.2021

Napsáno krásným jazykem s téměř básnickými obraty... Není to lehká četba: vyžaduje větší míru soustředění. Jenom mi nejde do hlavy, že by takový "nevzdělanec" jako hlavní hrdina tolik miloval knihy a uměl se tak složitě vyjadřovat ke svému prožívání. Přes tu krásu kniha působí smutným a melancholickým dojmem - a konec tomu příliš nepřidá. Těším se ale na další díla od autorky :-)

71 27.08.2021

Napřed jsem jako dítě viděla film, ten první díl mě dočista převálcoval: při prvním "dívání se na pohádku" mi bylo pět a brečela jsem strachy, tak moc byly ty scény působivé, ale díky své emotivitě se mi zaryly do paměti. Asi nejvíc jsem si zamilovala toho "létajícího psa", který měl být drakem :-)
Při druhém sledování mi to už tak hrozné nepřišlo :-) Zato se mi nikdy nelíbila další dvě pokračování tohoto příběhu.
Když knihu vydali v češtině, hned jsem si ji běžela koupit. A rozhodně jsem neprohloupila - je tisíckrát, milionkrát lepší než celý film! A ve spoustě podstatných detailů se od něj odlišuje. Je též daleko obsáhlejší a nalezneme zde i pasáže k zamyšlení. Je prostě úžasná: pojednává nejen o říši Fantazie, kterou je třeba zachránit, ale i o cestě při hledání sebe sama, jíž musíme podstoupit... A nevyhýbá se ani tématu smrti. Kniha je určená nejen dětem - na své si při četbě přijde i dospělý. Pořád si slibuji, že se do ní jednou zase znova ponořím - a udělám tak s chutí.
Plus dávám i za krásné ilustrace. Povedené je i zobrazení amuletu na obalu knihy - má podobu hada, požírajícího vlastní ocas, jako symbol nekonečna :-)

80 27.08.2021

Hezky napsaný příběh lásky, štěstí, zklamání i naděje z tvrdého až krutého prostředí cirkusového drilu. Vztah ke zvířatům, hlavně slonici Rosie, však dává knize širší rozměr, posunuje ji "na vyšší level", a tím se vymaňuje z područí zařazení mezi tzv. povrchní "romány pro ženy". I když emocí je zde taky hodně.
Oceňuji až téměř dokumentární charakter fotografií z doby, kdy cirkus působil. Zajímavě působí propojení dvou časových rovin příběhu - ta současná, kdy je hlavnímu hrdinovi kolem 90 let a dožívá v ústavu, s tou minulou, odehrávající se ve 30. letech v Americe.
Zajímavé je, že jsem zprvu neměla ani ponětí o tom, že kniha byla zfilmována. A když jsem film viděla, měla jsem najednou pocit jakéhosi "déja-vu", že "tohle jsem přeci už někdy četla". Pak mi vše došlo :-) Obojí, film i kniha, určitě stojí za ten čas, který jim věnujeme.

71 27.08.2021

Zajímavé téma, zajímavě zpracované... Walliamsova tvorba se mi moc líbí, i když občas se mi zdá ulítlý až moc :-) Jakožto bývalá knihovnice vím, že knihy tohoto autora jdou z ruky do ruky, je velice čtivý a neotřelý. Ale dítěti, které se bojí zubaře, bych zrovna tuto "dávku hrůzy" příliš nedoporučovala :-) Plus dávám i za krásné ilustrace :-)

60 27.08.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu. Jde o skvělé převyprávění osudů Lale Sokolova - kniha trochu balancuje na hranici literatury faktu /biografie/ a beletrie /historický román/. Hrdina retrospektivně vzpomíná na svůj pobyt v Osvětimi a chvíle bezprostředně po osvobození.
Přestože se převážně odehrává v místě temné smrti, najdou se i zde blažené chvíle štěstí a dokonce i čas na lásku.
Kniha je oslavou lidské houževnatosti a síly, touhy nevzdat se, zachovat si svou identitu - a s trochou štěstí přežít. Nepůsobí vůbec depresivně - líčení násilných a hrubých scén se vypravěč zřejmě vyhýbal, ale o to víc je text "schůdnější" pro slabší povahy. Některé vylíčené náhody se mi však i přesto zdály až téměř neuvěřitelné: jenže život sám přeci píše ty nejlepší příběhy. Je přirozené, že si vzpomínky během let upravujeme a mnohé zážitky si idealizujeme - čas obrušuje hrany a vše špatné se nakonec tak špatné nejeví. Jinak by asi působilo jeho vyprávění, zaznamenané bezprostředně po jeho odchodu z Osvětimi. Když si čtenář tento fakt uvědomí a smíří se s ním, nabídne mu kniha nepochybně zajímavý zážitek. Je důležité takové zpovědi zachycovat a archivovat, pro generace těch, kteří přijdou po nás, aby nezapomínali. A v tom tkví skryté poselství této knihy.

76 27.08.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu, doslova jedním dechem. Soudím, že napsání takového románu vyžadovalo notnou dávku odvahy a musela mu předcházet mravenčí práce při hledání podkladů. Autor určitě musel vycházet ze skutečných osudů skutečných lidí, kterým stavba Temelína vzala domov. A náročného tématu se zhostil se ctí.
Zdá se mi, jako by téměř bezchybně "maloval" se slovy, vykresluje prostředí tak, aby si ho čtenář dokázal živě představit... Postavy rozhodně nepůsobí nijak plytce - oceňuji, že se jako muž dokáže natolik věrně vžít do ženské psychiky, že je zcela uvěřitelná. Líbilo se mi, s jakou až téměř fanatickou urputností Hana bojuje za své přesvědčení, za záchranu své vesnice, což se vlastně stalo i smyslem jejího života.
Kniha mi i pomohla trochu ozřejmit chování mé matky, kterou v dětství postihl podobný osud: její rodina se musela nuceně odstěhovat z rodného městečka, které skončilo pod vodní hladinou. Neumíme si ani představit, co ti lidé prožili: Hájíčkovi se to povedlo na jedničku. Jenom konec je takový... neurčitý. Ale knihu si určitě ještě přečtu.

81 27.08.2021