Nekonečný příběh

Doháním resty a přidávám recenzi na poslední přečtenou knihu roku 2025. A protože pohádky k předvánočním a vánočním časům patří, sáhla jsem během svátků po knižní předloze známého Nekonečného příběhu od německého spisovatele Michaela Endeho.
Bastián Baltazar Bux, malý a obtloustlý chlapec, se jednoho dne schová před šikanujícími spolužáky do starého antikvariátu. Jelikož knihy jsou jeho velkou vášní, do oka mu padne zvláštní kniha s názvem Nekonečný příběh. Rozhodne se ji ukrást, schová se s ní na školní půdě a pustí se do čtení. Kniha ho přenese do světa Fantázie, v němž chlapec Átrej hledá lék pro nemocnou Dětskou císařovnu - jelikož jak churaví Císařovna, tak postupně mizí i Fantázie. Bastián však brzy zjišťuje, že Nekonečný příběh není jen obyčejná kniha a že má v příběhu také svou roli...
První polovinu knihy netřeba představovat těm, kdo znají kultovní filmovou verzi - kdo jako malý neoplakával dojemnou scénu s Artaxem v bažinách, kdo nechtěl létat na Šťastném drakovi Falcovi a koho neděsily majestátní sfingy u Jižního Orákula? Po přečtení však musím konstatovat, že filmová pohádka je klasicky oproti knize dosti osekaná. Druhá polovina příběhu, kdy se Bastián dostane do Fantázie, je už poměrně temnější - Bastián postupně zapomíná na svět lidí i na své poslání a nechává se zlákat intrikami zlých fantazijních postav. Vyprávění v této části také někdy působí už trochu zdlouhavě. Jako v každé pohádce však nakonec vše dobře dopadne a zlo je poraženo.
Kromě barvitého a opravdu bohatě vyprávěného příběhu musím vyzdvihnout i grafickou stránku knihy. Obálka připomíná skutečnou knihu z filmu (kterou jsem odmala chtěla mít!), linky ze světa Fantázie a lidí jsou odlišené různou barvou písma a každou kapitolu uvozují krásně malované iniciály, které jdou abecedně po sobě.
Doporučuji jako pohádkovou klasiku nejen pro děti, ale i pro všechny čtenáře, kteří se rádi vrátí do kouzelného světa Fantázie!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Úžasná kniha, plná všech emocí. Je lepší vidět napřed film a pak číst tuto knihu. Hezky se to propojí, postavy v hlavě dostanou tvář a zážitek z knihy je pak úplný.

Pokud jste viděli film, znáte jen půlku knihy. Kniha má mnohem víc vrstev a nutí k zamyšlení.

Knížka mi připadá nespravedlivě upozaděná jinými fantasy, přitom to zdaleka není „jen" dobrodružný příběh, dá se nad ním hodně přemýšlet, co vlastně představuje co, a kde se to odehrává, nehledě na jeho filosofii. Ne všechno bylo dostatečně rozvedeno a dotaženo, za „tento příběh budeme vyprávět někdy jindy" už bych vraždila, no ale celkově to stojí za to. Ke knížce mě jako spoustu jiných přivedl film, který jsem kdysi mnohokrát viděla u dědy na VHS. Mrzí mě, že autora tak zklamal, a chápu ho, ale když i některé další přivede ke knížce, tak aspoň nějakou záslužnou funkci má.

(SPOILER) Velmi zajímavá kniha, to bezpochyby...
Také mi přijde mi zajímavé, že Nicota, která se rozléhá po Fatázii vlastně "vyrábí" lži v našem světě. Na druhou stranu chápu, že autor to možná myslel tak, že postavy ve Fantázii neexistují (možná...) a proto když o nich někdo mluví (o skřítkách, vílách, kentaurech atd.) ostatní si myslí že lže.
První část, kdy Bastián Nekonečný Příběh čte je dobrá. Druhá část kdy se Bastián dostává do Fantázie a "tvoří ji" je už docela fail. Ale nakonec to (jako obvykle) dobře dopadne. Akorát mi ještě přišlo zvláštní že knihkupec je na začátku strašně nevrlý a na konci "lusk" a najednou Bastiána vyslechne až do konce a dokonce mu dá za pravdu? No, každá kniha nemusí být nejlepší...
Ale celkem dobré, 3,5.

(SPOILER) Tak vám nevím... je to vlastně pohádka?
První část určitě ano.
Druhá, kde se hlavní hrdina dotane do Fantazie, mi svým způsobem připomněla Malého prince. Tváří se to jako pohádka, ale ve skutečnost je to spíš filosofické dílo schované za pohádkovými alegoriemi. Leccos jsem v tom našla, ale myslím, že je to ve skutečnosti mnohem komplexnější, jen jako člověk se vzděláním úplně mimo humanitní vědy jsem porostě neměla šanci pochytat všechny refernce :-)
Ta druhá část se nečte úplně snadno, jednak je trochu utahanější a taky je dost náročné číst, jak se hlavní dětský hrdina mění a propadá stále víc do temnot. Syn to třeba místy už vůbec číst nechtěl, bylo to na něj moc temné.
K přečtení ale rozhodně doporučuji! Asi spíš jen pro děti, které zvládají větší množství textu, a pro dospělé, menší děti se v tom podle mě spíš budou ztrácet.

Detstvo som prežila viac v cudzích svetoch vo vlastnej hlave ako v realite. Každá blbosť, farba, tvar bola zámienka na nový príbeh. Niektoré dni som napr. prežila vo svete čísla 3, kde všetko, čo sa nejakým spôsobom nedalo zrátať do trojíc, či vydeliť trojkou malo zakázaný vstup. Inokedy sme so sestrou celé týždne komunikovali iba pomocou spoluhlások (to časom prešlo do extrému iba prvých písmen slov vo vete :D). Alebo som si nudných dospelých delila na zaujímavejšie postavičky a povymýšľala som im také životy a zážitky, že by im oči vyskočili z jamôk a James Bond s hanbou stiahol chvost. Ktovie, dnes by ma možno nejaký premotivovaný psychológ diagnostikoval jednou z desiatok nových porúch.

Ako som rástla, tento druh fantázie som čoraz viac strácala zo svojho dosahu, až zostal iba tenký špagátik, ktorý po zaťahaní občas poodhalí detskú nádheru. Už som si myslela, že je všetko dávno stratené. Nie, fantáziu som nestratila, ale predsa len je to s vekom úplne iný druh fantázie, veď aj bežná fantasy je o čomsi inom ako detské svety.

A predsa. Po rokoch som objavila túto skrytú (silno opisnú) pokladnicu a zaplavila ma strašná nostalgia. Krásna kniha. A ďakujem autorovi aj za to, že desiatky príbehov, ktoré mal rozprávať „někdy jindy“ nakoniec nechal na čitateľa.

Znám jen první film, proto pro mě druhá polovina knihy byla překvapením. Táhla se mi část kdy BBB propadal řekněme temnotě. Několikrát jsem byla dojatá. Bastián Balthazar Bux je skvělé jméno. A Fantázie svět, který věřím nosíme většina v nás.

Na to, ako som milovala filmové spracovanie, tak knižné bolo dosť rozťahané (a omnoho širšie ako film) a myseľ mi doslova blúdila inde. Pomedzi čítanie som si prečítala fakt zaujímavé knižky, vytvorila zoznamy na nákupy a zahrala sa skvelé hry na Xboxe. :)
Detská nostalgia nefunguje, takže knihe znižujem hodnotenie...

Úžasně vymyšlený, originální příběh o dobrodružstvích nesmělého, ušlápnutého hocha, který se díky vzácné knize stane hrdinou ve Fantazánii. Knihu bohužel dost zastínil skvěle natočený film, jenž však končí "v půlce" a neobsahuje tu poučnější část, tj. hledání sebe samého i hlavních hodnot, o které v životě jde. I proto všem, kteří doposud viděli pouze filmové zpracování, vřele doporučuji si přečíst knižní předlohu - stojí za to.

(SPOILER) 75% - "Neměl rád knihy, kde mu někdo omrzele a otráveně vypráví úplně všední příhody z úplně všedního života jakýchsi úplně obyčejných lidí. Toho si užil dost a dost ve skutečnosti, proč by si o tom měl ještě číst?"
Film Nekonečný příběh je samozřejmě velká klasika, kterou mám spojenou s dětskými lety, ke knížce jsem se ale dostala až teď. Přestože jsem film celkem nedávno znovu viděla (anebo právě proto), bylo zvláštní "to samé" číst a byla jsem z toho popravdě řečeno na rozpacích. Nejen to tempo vyprávění, které je oproti filmu nejen že utahané, ale hodně popisné a jakoby bez života (fakt mě ani nesebral ten utopený kůň, přitom ve filmu to člověk pokaždé obrečel), ale i vyznění samotného příběhu - jako dětský divák jsem se s Bastiánem skrývajícím se na půdě školy před šikanátory s dobrodružnou knížkou ukradenou v antikvariátu snadno ztotožňovala, při čtení mi ale přišlo, že se neustále zdůrazňuje chlapcova obtloustlost, pomalost a celková neschopnost, zatímco v příběhu se Átrej snaží seč může zachránit říši Fantázie (a nevím proč jsem si jako dítě myslela, že Falco je velký chundelatý létající pes a on je to přitom drak :-)))
Když pak kniha dospěla do druhé poloviny (ztvárněné v neúplně povedeném pokračování Nekonečný příběh 2), zprvu jsem se vůbec nechytala - Bastián, který se přenesl do říše Fantázie, aby ji svými přáními znovu vystavěl, mi přišel hrozně namyšlený a protivný a příběhy, které zažíval, byly takové neuchopitelné. Ale čím dále jsem se pročítala ke každému jeho dalšímu přání, které ho posouvalo dál od domova a od říše lidí a přitom blíž k vlastnímu sebepoznání (i přes bolestné odcizení s Átrejem a Falcem), tím víc mi celá autorova vize začala dávat smysl a nakonec jsem se ani nedivila, že proti filmům brojil - přišlo mi, že to celé vlastně myslel trochu jinak, než jak to ve filmech vyznělo.
"Už nechtěl být ten největší, nejsilnější nebo nejchytřejší. To všechno už měl za sebou. Toužil po tom, aby ho měli rádi takového, jaký je, hodný nebo špatný, hezký nebo ošklivý, chytrý nebo hloupý, zkrátka se všemi chybami - nebo dokonce právě kvůli nim."

Napriek tomu, že bol Nekonečný príbeh napísaný pred 55 rokmi, je nadčasový, stále v sebe nesie ponaučenie. Opisy sú farbisté, živé, doslova platí známe: “Fantázii sa medze nekladú.“ a týka sa to aj samotnej krajiny Fantázie, ktorá nemá hraníc. Kniha je vhodná pre deti i dospelých. Nájdeme viacero poučení, napr.: Človek opantaný mocou môže stratiť samého seba. Skutočný priateľ ti povie pravdu, aj keď sa ti nepáči.
.
Z môjho bodovania strhávam 0,25 hviezdičky pre malú obsahovú nezrovnalosť na začiatku - neviem, či sa pomýlil autor, alebo si nedali pozor pri preklade. Tiež mi prekážali niektoré výrazy - boli síce spisovné slovenské, ale v bežnej reči nepoužívané. Toto vydanie je krásne, vnútri sa strieda bordový a tyrkysový text.
.
Ešte si tu odložím jeden výrok, ktorý sa mi zapáčil:
“Všetky lži boli kedysi bytosťami fantázie. Sú z tej istej látky, no nedajú sa rozpoznať, lebo stratili svoju skutočnú podstatu.”

Tohle je kniha, která mě provází už od dětství. Ale pravdou je, že jsem ji pořádně pochopila až teď, v dospělosti. Příběh má hluboké poselství a věřím tomu, že každý se v něm najde. Rozhodně doporučuji všem čtenářům, jak malým tak velkým, je pro každou věkovou kategorii. Kdo nečetl, tak s chutí do toho a kdo četl, tak si koukejte dát rereding, Fantázie už na vás čeká.
----------------------------
Tohle byla má recenze před 5 lety. Před nějakou dobou jsem příběh poslouchala jako audioknihu a musím se přiznat, že jsem ji nedoposlouchala. Kniha mě bavila do té části, kde filmově končí 1. díl. Pak už jsem se jen nutila k dalšímu poslechu. Interpretace je skvělá, o tom žádná, v tom problém není, ale zkrátka už mi tento příběh nesedl. Knihy pro děti a mládež zbožňuju, nicméně tady je evidentní, že jsem příběh už měla nechat být a uchovat si ten dojem z něj takový, jaký jsem si pamatovala, stejně jako u filmového zpracování. Dávám 4 hvězdičky proto, že dnes už mi to přijde jinak, ještě před 5 lety bych bez váhání nechala hvězd 5.

Nádherná rozprávka, odskúšaná časom, ktorú by si mal prečítať každý, či je starý a či mladý...

(SPOILER) Ke knize mě přivedl milovaný film z dětství, ale nečekala jsem, že mně známé pasáže skončí už v půlce knihy.

Zezačátku se vše drželo docela při zemi, a bylo to "jaksi familiární" - škoda ovšem vyškrtnuté Ygramul, mluvícího Artaxe (protože jestli ve filmu je to depka, tak nevím, jak bych popsala knižní verzi), třetí brány v Jižním Orákulu a také Císařovniny předsmrtelné pouti.

Ovšem druhá část absolutně obrací celé mé dosavadní vnímání Bastiena a celé Fantázie. Nemohla jsem sama uvěřit vlastním očím, kam až to vše dospělo. Chvílemi se ta dobrodružství zdála repetitivní, ale stejně jsem nemohla přestat číst. I když tušíte, kam lidská povaha, které se dá neomezená moc, dokáže sáhnout, tak nějak jsem pořád neveřila, že by to mohlo vést sem.

Mnohokrát jsem až pomalu měla existenční krizi a ze všech těch nezodpovězených, a vlastně i zodpovězených otázek, mi šla hlava kolem. Začala jsem Nekončený příběh číst před spaním na relax, ale relax bylo to poslední, co jsem u knihy prožívala.

Konec se mi zdál pak až trošku uspěchaný, ne všechny linky byly dotaženy do konce, občas si postavy mohly říci více věcí, aby se čtenář pořádně chytl, ale v tom je vlastné to kouzlo toho příběhu, že dá průchod vaší Fantázii.

Musím ale strhnout aspoň ten půlbod za autorovo - "To je jiný příběh a budeme ho vyprávět někdy jindy." Už to pak bolelo do očí. Prostě přiznej, že se ti to nechtělo vymejšlet :D Pokud to má nějaké hlubší vysvětlení, tak já ho bohužel napošesté už nepobrala.

Film zná asi každý a proto tenhle příběh přinese víc informací, které člověku změní pohled na tenhle klenot. Pokud milujete film, tak kniha je nutnost.

Začátek knihy byl super, ale čím jsem byla dál, tím mě to bavilo méně. Opravdu nekonečné. Po dočtení jsem se zase pořádně nadechla. Ale kniha nebyla úplně špatná. Jen už ji asi číst nechci podruhé.

Klasika klasik je film z roku 1984. Kdo by nemiloval Átreje, rychlodraka Falca nebo nezapomenutelného Kamenožrouta. Po shlédnutí filmu v dětství jsem se konečně až v dospělosti dostal ke knize. Zhruba v polovině knihy končí souběžnost s filmem a tak jsem společně s Bastienem a Átrejem brázdil říši Fantázie a zažíval nová a nová dobrodružství. Z knihy jsem však necítil takové emoce, jako nám předložilo filmové zpracování.

Tohle je prostě klasika s velkým „K“. Magický, hluboký a neskutečně nadčasový příběh, který není jen pro děti. Svět Fantázie je tak živý, že jsem se v něm úplně ztratila – a ani trochu mi to nevadilo. Každá stránka má svoje kouzlo a poselství. Četla jsem jako dítě, ale až teď jsem naplno ocenila, kolik vrstev v sobě tenhle příběh skrývá. Nekonečné čtení, ke kterému se ráda vrátím.